Rut Bízková: Kvalita podávaných projektů se s každou další výzvou zlepšuje

Rut Bízková, náměstkyně ministra životního prostředí; zdroj: MŽP.

„EU by měla fungovat jako jednotný, společný ekonomický prostor, ale zároveň také jako prostor sociální unie svých obyvatel a evropské fondy jsou jedním z nástrojů, jak těchto cílů dosáhnout,“ říká v rozhovoru pro EurActiv náměstkyně ministra životního prostředí Rut Bízková, která na ministerstvu řídí sekci ekonomiky a politiky životního prostředí.

Má strukturální politika EU a evropské fondy smysl? 

Evropské fondy mají dle mého názoru velký smysl, protože jsou praktickým vyjádřením jednak politiky EU v jednotlivých sektorech, v druhém sledu pak velmi významným finančním nástrojem. EU by měla fungovat jako jednotný, společný ekonomický prostor, ale zároveň také jako prostor sociální unie svých obyvatel a evropské fondy jsou jedním z nástrojů, jak těchto cílů dosáhnout.  

Neopomenutelným faktem je pak také výchovný smysl evropských fondů. Pod pojmem výchovného smyslu eurofondů je nutno vidět systém redistribuce plateb všech jeho účastníků. Na jedné straně tu existuje velká skupina těch, kteří do systému velký objem prostředků přinášejí a přitom málo čerpají, a na druhé straně skupina těch, kteří z něho čerpají a přitom do něj sami přispěli méně. Mám na  mysli problematiku čistých příjemců a čistých plátců, kdy do systému v podstatě přispívají všichni a rozdíl je v čerpání. Tento fakt si musí uvědomit každý, kdo prostředky z evropských zdrojů přijímá.

Jsou evropské fondy v oblasti životního prostředí přínosné?  

V oblasti ochrany a zlepšování stavu životního prostředí je přínos evropských fondů nezpochybnitelný. V rámci Operačního programu Životní prostředí (OP ŽP) máme pro každou z jeho sedmi prioritních os celou sadu indikátorů a na jejich konkrétně měřitelných hodnotách můžeme tento trend jasně vidět. Otázkou samozřejmě je, zda se jedná o nejefektivnější cestu, jak navrženého cíle dosáhnout, každopádně je to cesta efektivní. 

Konkrétní dopady využití prostředků eurofondů v oblasti zlepšování stavu životního prostředí lze vyjádřit v tunách zlikvidovaného nebo recyklovaného odpadu, v kilogramech nebo tunách znečištění nejrůznějšími látkami, kterému bylo předejito. V tomto ohledu si rovněž musíme uvědomit, že řešení, která jsou za pomoci evropských finančních prostředků uplatněna a realizována, nemusí mít svůj přímý odraz pouze ve snížení znečištění koncovými zařízeními, tzv. „end of the pipe“. Velký objem finančních prostředků je totiž využit již ve fázích plánování, během recyklace využívaných zdrojů nebo při likvidaci a sanaci starých ekologických zátěží. 

Jaká bude role eurofondů v této oblasti do budoucna? 

V této chvíli ještě nevíme, jaký objem prostředků pro evropské fondy bude v budoucnu k dispozici. Bude to záležet na dvou klíčových faktorech. Tím prvním je výkonnost evropské ekonomiky a tím druhým je objem zemědělských dotací v rámci rozpočtu EU. Jejich současný objem do značné míry determinuje i debatu o tom, na co ještě a kolik prostředků bude Unie ochotna přispívat. Obě tato témata jsou dnes předmětem celoevropské diskuse.  

V otázce výkonnosti evropské ekonomiky je důležitým bodem příprava a prosazování směrnic a nařízení na centrální úrovni, které by ji mohly podvazovat a zpomalovat. To bude mít logicky přímý dopad na ochotu členských států přispívat do evropských fondů, pokud objem zdrojů nebude dostatečný. Na druhé straně pokud zůstane objem zemědělských dotací na stávající úrovni, tak je on tímto podvazujícím faktorem. Také nesmíme zapomínat na možnost dalšího rozšíření EU na východ a na jih, které pro Českou republiku zcela jistě bude znamenat snížení objemu využitelných prostředků z evropských fondů, jelikož půjde o státy méně rozvinuté a chudší, než je Česká republika.  

Nadále platí, že evropské fondy a prostředky z nich využité napomáhají udržení rovnováhy v jednotlivých regionech členských států. V situaci České republiky se budeme i v budoucnu snažit, abychom si přísun financí z evropských fondů udrželi, protože je zde ještě velký potenciál k jejich efektivnímu uplatnění. 

Jak by podle Vás měla strukturální politika EU v budoucnosti vypadat? 

V otázce budoucího fungování kohezní politiky EU prosazuje Ministerstvo životního prostředí plně integrovaný přístup. Již během nastavování celého systému v předvstupním období jsme se shodli s představami Evropské komise o regionálním rozvoji. Tak jako existují tzv. IPRM (Integrované plány rozvoje měst), prosazujeme strategii tzv. KIPR (Krajinný plán integrovaného rozvoje). Smyslem investic v rámci KIPRu bude zajistit udržitelný rozvoj daného regionu/území. Jde o rozvoj přirozeně zformovaných celků krajinných nebo přírodních s logicky provázanou strukturou. Jsou to především komunity, které z důvodů sociálních, environmentálních nebo ekonomických přirozeně fungují navzdory administrativnímu uspořádání, jež tuto propojenost mnohdy nereflektovalo nebo nereflektuje.  

Tyto regiony se potom vymezují i přes hranice jednotlivých států a konkrétně se jedná o chráněná krajinná území a přírodní rezervace s jiným režimem fungování a způsobem života svých obyvatel. Jde také o oblasti v rámci celků povodí větších toků – například při tvorbě protipovodňových opatření. Tady musíme mít na zřeteli nejen koloběh vody v krajině, ale při úpravách zdrojů znečištění musíme znát komplexnost dopadů činnosti jednotlivých znečišťovatelů na životní prostředí a veškerá opatření pak této provázanosti podřizovat. V tomto ohledu vidíme udržitelný rozvoj těchto celků jako budoucnost využívání prostředků z evropských fondů. 

Existuje něco, co by se v rámci strukturální politiky EU mělo do budoucnosti zlepšit?

Z mého pohledu jsou to především dvě věci, které by se měly změnit. Jednou z nich je snižování míry byrokracie a druhou tlak na transparentnost všech procesů. Obě oblasti by měly jít ruku v ruce, ale často jsou proti sobě. Musíme si ovšem uvědomit, že větší dohled nad systémem a všemi procesy ještě neznamená jeho větší transparentnost. Čím je celý systém složitější, a v České republice již poměrně složitý je, tak se transparentnost nezvyšuje. Je samozřejmě otázkou, jakou měrou k tomu přispívá EU a jako měrou si systém komplikujeme sami. Složitost pravidel napomáhá pouze tomu, že je celý systém dobře popsán. Výhodu pak ale přináší především tomu, kdo se v něm takříkajíc dobře vyzná a dokáže vytěžit maximum z toho, co je vlastně nabízeno všem.  

Ministerstvo životního prostředí v počátečních fázích nastavilo systém pro čerpání finančních prostředků EU, který jsme považovali za optimální. Tento systém byl nicméně v dalších fázích průběžně modifikován jak na základě zpětné vazby od žadatelů, tak díky výstupům interní diskuse všech zainteresovaných partnerů. Naším cílem je co nejefektivnější čerpání alokovaných prostředků z evropských fondů. A také co nejhladší průběh realizace projektů, od fáze přijetí žádosti o podporu až po finální rozhodnutí o poskytnutí dotace a následné úspěšné realizace projektu, včetně kontroly.  

Co proti vyšší míře byrokracie a někdy potížím s transparentností v souvislosti s čerpáním dotací dělá Ministerstvo životního prostředí? 

Většina žadatelů z OP Životní prostředí jsou menší obce, které nemají administrativní aparáty pro kvalitní tvorbu projektů, a proto často spolupracují s externími poradenskými společnostmi, jež jim s přípravou a administrací projektů pomáhají. Během tohoto procesu přesto vznikají chyby a ministerstvo společně s dalšími zainteresovanými partnery na tyto chyby upozorňuje a snaží se je napomoci řešit. V tomto duchu razíme strategii velmi otevřených informačních zdrojů, z nichž se zájemci dozvědí maximum potřebných informací. Ať už je jedná o webové stránky www.opzp.cz nebo pořádání seriálů informačních seminářů pro veřejnost, kde jsou prezentovány možnosti získání finanční podpory. 

Jak byste v průběhu posledních let hodnotila kvalitu podávaných projektů?  

Se vší odpovědností můžeme říci, že kvalita projektů se zlepšuje s každou další výzvou k jejich předkládání. Je to jasně patrné při porovnání projektů předložených v rámci prvních výzev OP ŽP v roce 2007 a projektů předložených v roce 2009. Například v kvalitě projektů z oblasti odpadů a odpadového hospodářství jde o „nebetyčný“ rozdíl.  

Máte nějaký systém, jak nekvalitní projekty včas zastavit? 

Ano, celý systém disponuje propracovanými kontrolními mechanismy a jakmile se nesrovnalosti nejrůznějšího druhu objeví, jsou finanční prostředky zadrženy. Pokud jsou nadále tyto obavy opodstatněné, zastavuje se financování projektů. Dále existuje funkční systém projektových manažerů, kteří pravidelně projekty kontrolují a tudíž vědí, co se v nich skutečně děje. Posuzují, zda se to následně řádně odráží v žádostech o platbu a v hlášeních o provedených pracích. 

A co kontrola a monitoring v průběhu realizace projektu? Jak ta probíhá? 

Existuje systém kontrol ex-ante před začátkem projektu, v průběhu a po dokončení projektu, kdy se finanční prostředky doplatí. Následně je pak celý systém ještě podroben závěrečnému zhodnocení, tzv. fáze evaluace.