Jiří Rusnok: Šance na přežití Sobotkovy vlády je malá

zdroj: Vláda ČR.

Novou vládu trápí vnitřní spory a rozdílné politické preference, její životaschopnost tak prověří zejména supervolební roky, které Česko čekají. Pokud vydrží, bude se muset vypořádat s udržitelností veřejných financí nebo s přijetím služebního zákona, kterým Evropská komise podmiňuje další čerpání evropských dotací. V exkluzivním rozhovoru pro EurActiv to uvedl odstupující premiér úřednické vlády Jiří Rusnok.

Na konci minulého týdne prezident Zeman jmenoval novým premiérem předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku. Seznam nových ministrů byl představen již o několik dní dříve. Jak personální složení nové vlády vnímáte? Pokud získá důvěru poslanců má podle Vás šanci být stabilní a dovést Českou republiku až k řádným volbám?
Je to věštění z křišťálové koule a já to nejsem schopen seriózně posoudit. Z pohledu politického laika mám spíše dojem, že je tato šance velmi malá. Důvodem je celá řada vnitřních sporných zájmů a politických preferencí. Pokud navíc vezmeme v úvahu, že nás čekají supervolební roky, a to dokonce již letos, tak si myslím, že napětí v koalici bude přirozeně velké. Na druhou stranu to ale nevylučuje, že vláda tu může být do konce volebního období. Sám bych si přál, aby životnost našich vlád byla delší.

V nedávné době se v médiích objevila informace, že prezident Zeman po premiérovi Sobotkovi požaduje, aby Vaši ministři byli náměstky budoucí vlády. Jak se k tomuto požadavku stavíte?
Považuji to za virtuální požadavek, který jsem v životě neslyšel. Jedná se o kreativitu některých médií. Pan prezident zřejmě na tiskové konferenci uvedl, že by se mu líbilo, aby lidé, kteří věci rozumějí, byli na pozicích náměstků. Jako příklad pak uvedl některé ministry této vlády a následně z toho někdo vyvodil, že prezident požaduje, aby byli náměstky. Nejparadoxnější na tom, je že nikdo z nich náměstkem být nechce, nebo o tom nevím. Je to taková malá bublinka, která se už nebude nafukovat.

Již zítra by mělo být o něco jasněji ohledně služebního zákona, jehož přijetím podmínil prezident Zeman jmenování nové vlády. Na mimořádné schůzi by totiž svůj návrh měli v prvním čtení schválit poslanci. Váš kabinet schválil vlastní verzi zákona minulou středu a vy jste po jednání vlády prohlásil, že zákon nyní přijímáte především kvůli tomu, aby byla splněna jedna z podmínek Evropské komise k čerpání fondů. Není však jeho schválení přeci jen ovlivněno prezidentským požadavkem?
Sněmovna spojuje se služebním zákonem své jmenování, a my jsme proto byli donuceni schválení návrhu zákona o jeden až dva týdny urychlit. Ministerstvo práce a sociálních věcí nicméně pracuje na návrhu zákona už od listopadu, protože se jedná o jednu z klíčových ex ante kondicionalit pro čerpání evropských prostředků v novém programovacím období. Takže politické hrátky nás sice ovlivnily v časovém postupu, ale ne pokud jde o obsah zákona a důvody jeho předložení.

Česká bramboračka

Poslanci se netají tím, že návrh, který chtějí přijmout v prvním čtení, dozná do druhého čtení velkou řadu změn. Jak se na tento postup přijetí služebního zákona díváte?
Ono jim nic jiného ani nezbývá, protože jejich návrh, který je v prvním čtení, je nepoužitelný. Paradoxní je na něm mimochodem to, že neřeší ani vztah lustrací a pozic ve státní službě, což mělo být jedním z důvodů jeho přijetí. To by se mělo řešit až v doprovodném zákoně, který ale koalice zatím vůbec nepředložila. Současná verze navíc nereflektuje ani novinky jako nový občanský zákoník nebo zákonná opatření senátu. A je to logické, takový zákon se nedá napsat v rychlosti, musí se na něm pracovat dlouhodobě, aby navazoval na řadu dalších norem upravujících fungování státu a veřejné správy.

"Máme pocit, že jsme pupkem světa a Evropa nedělá nic jiného, než že sleduje naše politické hrátky. Není to tak."

Dalším problémem je, že politici se prezentují tím, jak je potřeba šetřit. Úředníci mají mít málo peněz, ale kvalitní vzdělání nejlépe ze zahraničí. V poslanecké předloze jsou seškrtány všechny benefity pro státní zaměstnance, ale je jim uloženo mnoho povinností. Je naivní si myslet, že pak vznikne opravdu kvalitní správa, protože se do ní pohrnou absolventi prestižních vysokých škol. Generální ředitel státní služby má být navíc jmenován vládou, takže se stejně bude každé čtyři roky měnit. Takže když si to vše sečteme, vznikne z toho nakonec taková česká bramboračka.

Evropská komise ale podmínila možnost dalšího čerpání evropských prostředků přijetím kvalitního zákona ošetřujícího vztah úředníků a státu. Myslíte, že pro ni tedy bude důležité nejen samotné přijetí zákona, ale i jeho kvalita?
Nepochybně. Komisi jde o to vytvořit takové podmínky, aby se mohla etablovat nezávislá profesionální státní služba. Vládní návrh je schopný toto postupně nastavit. To se ale rozhodně nedá říct o tom poslaneckém. Evropská komise kvalitu zákona sleduje velmi pečlivě, protože se od nás v tomto směru v minulých letech dočkala už mnoha zklamání.

Mohlo by to tedy zkomplikovat další čerpání evropských peněz?
Stoprocentně, bude to problém, to vám garantuji. Půjde ale o jeden z úrazů, kterým se snad poučíme.

Z posledních průzkumů veřejného mínění lze vyčíst, že Vaše vláda, která zemi řídila od 10. července, se netěšila příliš vysoké popularitě. Jak si to vysvětlujete?
Vláda vznikla za složitých okolností, velmi neortodoxně, bez součinností se stávající Sněmovnou, takže se stala poměrně nechtěným elementem, od čehož se odvíjela i její mediální masáž spojená i s osobou prezidenta. Nelze se proto nedivit, že vláda není populární.

My jsem tu ale  naštěstí kvůli popularitě nebyli, takže mě to nechává klidným. V politice jsem zažil již několik populárních osobností, a vím, že popularita je pomíjivá. Až čas prověří, co jsme udělali a co ne.

Jaké výzvy tu pro novou koalici zanecháváte?

„V plénu premiérů máme všichni formálně stejný hlas, ale je jasné, že váha jednotlivých zemí je různá."

Nevím, jestli tu nějaké výzvy zanecháváme, jsou tu spíš přítomny dlouhodobě. Jde o záležitosti zásadního politického charakteru, které vláda bez politické důvěry, ustavená pro přechodné období do konání předčasných voleb může jen těžko nějak zásadně řešit. Klíčový problém jsou v této podobě neudržitelné veřejné finance. Respektive jsou udržitelné po nějakou dobu, ale záleží na horizontech vnímání dlouhodobosti.

Každý rok se potýkáme s deficitem veřejných financí, který sice v posledních letech klesal, ale za cenu obrovských obětí v oblasti prohlubování vnitřního dluhu v mnoha sektorech veřejné správy. Z výhledu, který nechalo zpracovat ministerstvo financí na roky 2015-2016, je zřejmé, že se deficit znovu prohlubuje a bez výraznějších zásahů do struktury celého fungování státu se tato tendence nedá otočit. Zásahy nebudou vůbec jednoduché, není totiž úplně jasno, jak je strukturovat. Česko se bude muset vypořádat s rychlým stárnutím populace, což bude mít v příštích desetiletích obrovské dopady na veřejné rozpočty. Pokud na to tyto rozpočty nebudou s dostatečným předstihem připraveny, tak to bude znamenat velký problém. Bude se na to muset myslet již při sestavování rozpočtu pro příští rok.

Nejsme pupkem světa

Během půlročního působení Vaší vlády jste se zúčastnil i mnoha vrcholných setkání včetně summitů Evropské rady v Bruselu. Neměl jste obtíže s tím, že jste tam jel jako premiér úřednické, tedy nepolitické vlády?
Nic takového jsem nepociťoval, ale samozřejmě mohu jen velmi těžko srovnávat, protože v pozici politického premiéra jsem se summitů nikdy dříve nezúčastnil. Měl jsem stejně jako dalších 27 premiérů možnost hovořit a vyjadřovat se k návrhům.

Někdy  máme bohužel pocit, že jsme pupkem světa, že Evropa nedělá nic jiného, než že sleduje naše politické hrátky, ale mohu vás ubezpečit, že to tak není. Má spoustu jiných problémů a Česko ji popravdě řečeno až tak moc nezajímá. Jsme víceméně stabilní země EU, se kterou žádné fatální problémy nejsou. Nejsme státem, jako je Řecko, které je třeba zachraňovat, nebo nenavazujeme diplomatické styky s problematickými státy.

Neměl jste tedy na summitech nikdy pocit, že tam panuje dominance velkých států, jako je Německo či Francie?
V plénu premiérů máme všichni formálně stejný hlas, ale je jasné, že váha jednotlivých zemí je různá. Je to přirozené a projevuje se do jisté míry i na summitech, i když tam je to spíš o osobnostech jednotlivých států.

Dominance velkých států je ale patrná před summity, tedy při projednávání návrhů, jejich postupném prosazování, získávání podpory apod. Tady je hlas větších států silnější, ale na druhou stranu je potřeba říct, že i ti malí mají velmi dobré možnosti, jak prosadit své zájmy, především tvorbou uskupení. Sám jsem si to mohl ověřit v rámci Visegrádské čtyřky.

Při svých veřejných vystoupeních jste několikrát zmiňoval, že Česká republika není v EU příliš aktivní a že plně nevyužívá výhod, které jí plynou ze členství v EU. Jak jste to myslel?

„Přál bych si, aby životnost českých vlád byla delší.“

Ano, to je pravda. Výhod ze členství nevyužíváme, protože se tady tomu nevěnuje patřičná pozornost. Je to způsobeno pasivním postojem české společnosti vůči zahraničí a EU. Máme pocit, že se to všechno odehrává někde daleko, v nějakém vzdáleném Bruselu, a není potřeba se tím příliš zabývat. Do jisté míry to pak reflektuje i česká politika. Ve volební kampani před volbami do Poslanecké sněmovny žádný z politiků aktivně nediskutoval budoucnost eura v ČR, názor na bankovní unii či na klimaticko-energetický balíček. Kruh se navíc uzavírá, protože tento přístup se odráží i v preferencích státní služby, která se tomu také věnuje jen velmi málo.

Vedlejším  produktem toho celého je, že v evropských strukturách pracuje strašně málo Čechů. Není to pro ně lákavé a nechtějí se tam prosazovat. Přispívá k tomu nedostatek podpory z domova, ale i česká povaha, kdy my Češi spolu moc nedržíme. Rozdělují nás politické preference.

Máte nějaký návrh, co s tím? Nepomohla by tomu lepší informovanost obyvatelů o fungování EU, která je v České republice obecně velmi nízká?
Nepovažuji se za znalce českého školství, ale dovedu si představit, že by informace o EU a integraci byly součástí nějaké občanské nauky o společnosti. Na druhou stranu to ale není snadné, protože si uvědomme, že EU vyrostla do nebývalé institucionální struktury, které mnohdy nerozumí ani obyvatelé zakládajících členských států. Nejsme v tom v Evropě zdaleka sami. Souhlasím ale s tím, že je i vinou politiků, že evropské záležitosti nejsou vnímány jako naše domácí záležitosti. K tomu jsme bohužel ještě nedozráli.

Na rozdíl od většiny českých politických stran máte jasno v tom, zda a hlavně kdy by Česká republika měla vstoupit do eurozóny. Podle Vaší představy by se tak mělo stát během příštích 6-7 let. Proč si to myslíte?

"V EU pracuje málo Čechů. Přispívá k tomu nedostatek podpory z domova, ale i česká povaha, kdy my Češi spolu moc nedržíme."

V první řadě bych rád zdůraznil, že Česká republika je malá otevřená ekonomika a představa, že zvládne přežít s vlastní měnou, notabene fungující na bází plovoucího kurzu, je naivní. Dalším důvodem je fakt, že máme největší podíl obchodu se zeměmi eurozóny ze všech jejích členských zemí, a to i přesto, že jejími členy nejsme. Eurozónou jsme obklíčeni a jsme s touto měnovou oblastí tak spjati, že dlouhodobě setrvávat mimo ni nedává ekonomický smysl . Každý rozumný ekonom vám řekne, že potřebujeme mít stejnou měnu, jakou má Německo.

Bylo by pro Vás variantou, kdyby Česká republika v budoucnosti nepřijala euro, ale svou národní měnu, tedy korunu, s eurem svázala? Podobně to funguje například v Dánsku…
Ano, to je samozřejmě také možnost.

Jak by se tedy k otázce vstupu Česka do eurozóny měla postavit politická reprezentace?
Co nejdříve. Se vstupem do eurozóny jsme již souhlasili a je potřeba zaujmout nějaký postoj a nepraktikovat ten, kdy na jednu stranu říkáme, že euro přijmeme, ale nikdy k tomu nemusí dojít. Měli bychom tedy buď otevřeně stanovit termín vstupu do eurozóny, nebo se ze závazku přijmout společnou měnu vyvázat. Pokud se tu takové hlasy prosadí, a já je považuji za legitimní, tak bychom to měli udělat. Na druhou stranu jsem ale kromě bývalého prezidenta nezaznamenal nikoho, kdo by se k takovému postoji zcela otevřeně hlásil. Za mě tedy závazek přijmout euro stále platí.

EU se nesmí vůči Východu uzavřít

Závěr rozhovoru věnujme jednomu tématu, které bylo v EU aktuální ke konci roku. Jedním z nich byla situace na Ukrajině, která odmítla podepsat asociační dohodu s EU. Jak se situace vyvíjí nyní?
Ukrajina byla před podpisem této dohody, a tudíž nevycházíme z nuly a v žádném případě se nejedná o nějakou vzdálenou představu. Vnitřní situace na Ukrajině je mimořádně složitá a logicky se to odrazilo v událostech z přelomu roku. EU zastává jasný postoj, udělali jsme vše, co bylo možné a nabídli jsme jí tuto dohodu. Česku jako jedné ze zakládajících zemí Východního partnerství na tom velmi záleží a nechceme, aby se EU směrem na východ navěky zablokovala.

Nakonec o všem budou rozhodovat Ukrajinci, musíme to nechat na nich. Aby se situace zlepšila, chce to nějaký čas. I přesto, že jsou Ukrajinci pod tlakem svého východního souseda, musí si ujasnit, co chtějí dál. Na summitu Východního partnerství ve Vilniusu to přesně vystihl polsky prezident Komorowski, který řekl, že EU nemůže nikdy Ukrajincům slíbit to, co jim může slíbit Rusko, protože my na rozdíl od Ruska to musíme splnit.

U Ruska se zastavme. V únoru se v Soči uskuteční zimní olympijské hry. Mnoho světových státníků, včetně amerického prezidenta Obamy či jeho francouzského kolegy Hollanda se vyjádřilo, že se her nezúčastní. Reagují tak mimo jiné na Ruskem přijatý zákon omezující práva homosexuálů. Vy jste se v rámci prosincového summitu vyjádřil, že by se politika a sport neměly míchat, za což jste byl kritizován především neziskovým sektorem. Jak se na tuto kritiku díváte?
Olympijským hrám bych v tomto ohledu nepřikládal velký význam. Je to sportovní událost, která proběhne, a po ní se zase vše vrátí tam, kde to bylo. Jedná se o objektivně složitou situaci, kterou bych s s touto sportovní událostí nespojoval. Sport se nemá míchat s politikou. Měří se tu různými metry. Vezměme si například Turecko, které je členem NATO a všichni jej respektují, ale nepochybně i ono má problémy s dodržováním lidských práv. A děje se něco? Nikoliv. Podobné moralizování  v politice mě opravdu zvedá ze židle.

S premiérem Rusnokem si povídaly Lucie Bednárová a Anna Kuznická.