Prezident ICT unie: Stát neumí vysvětlit přínosy eGovernmentu

Svatoslav Novák, šéf ICT Unie. Zdroj: ICT Unie

Elektronizace české veřejné správy je podle prezidenta ICT Unie Svatoslava Nováka roztříštěná a měla by se spojit pod jednoho centrálního koordinátora. Další rozvoj eGovernmentu by podle jeho názoru nepřinesl České republice jen přímé úspory, ale i zvýšenou konkurenceschopnost.

Co je hlavním problémem české elektronické správy?
Zásadním problémem je dlouhodobě nízká úroveň řízení a koordinace elektronizace veřejné správy. Za nesprávnou považujeme například tendenci oddělovat oblast veřejné správy od její elektronické podoby.

Problematické je v poslední době například rozdělení odpovědnosti v rámci Ministerstva vnitra mezi dva náměstky či nahrazení více než rok nefunkční Rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost dvěma nově zřízenými orgány, a to Radou vlády pro veřejnou správu a Radou vlády pro informační společnost.Měla by fungovat jedna rada vlády jako poradní orgán v úzké vazbě na nově vytvořený exekutivní orgán ředitele eGovernmentu, který by měl dostatečné pravomoci. V zemích, kde tento model úspěšně funguje, je někdy nazýván CIO veřejné správy (chief information officer – pozn. red.).

Proč je elektronizace tak roztříštěná?
Hlavním důvodem je právě absence jednotného řízení, příliš dlouho trvající příprava strategie a časté změny v obsazení důležitých pozic a nejasně stanovené kompetence.

Ty by se mezi například mezi dotčenými ministerstvy, Správou základních registrů, nebo ICT  (information and communication technologies – pozn. red.) divizí České pošty, měly jednoznačně stanovit.

Kritizujete oddělování problematiky veřejné správy od e-governmentu. V současnosti to vypadá, že dlouho odkládaný zákon o státní službě konečně projde Sněmovnou. Jak byste do něj chtěl včlenit problematiku elektronické správy?
Samozřejmě vítáme, že zákon o státní službě bude zřejmě konečně schválen a vstoupí v platnost – mimo jiné jde o jednu z podmínek čerpání finančních prostředků EU v dalším programovacím období. A tím je v něm již automaticky rozvoj eGovernmentu zahrnut. Nechceme a nemůžeme určovat, ve kterém zákonu a jakou formou by problematika řízení eGovernmentu měla být řešena – pro nás je prioritní obsahová stránka věci.
 
Kde může Česko hledat zahraniční vzory?
Určitě např. ve skandinávských zemích nebo v Estonsku. Tam všude je elektronizace důležitým nástrojem efektivity výkonu veřejné správy i určité „důvěry“ mezi státem a úřady na jedné straně a občany i firmami na straně druhé. V těchto zemích skutečně platí, že na úřadech obíhají data, a ne lidé. Zajímavé náměty můžeme čerpat i z Velké Británie, Rakouska apod.
 
Jaké jsou hlavní překážky elektronizace české veřejné správy?
Kromě výše uvedeného stále přetrvává jistá zdrženlivost nebo konzervatismus úředníků při přijímání novinek. Je to způsobeno i tím, že stát neumí dostatečně vysvětlit přínosy projektů eGovernmentu jak vlastním úředníkům, tak pochopitelně i směrem k občanům a podnikatelské sféře.

Přesto je třeba připomenout, že v oblasti elektronizace veřejné správy udělalo Česko v posledních letech značný pokrok – řada projektů byla úspěšně realizována a tyto systémy fungují. Jak již ale bylo zmíněno, celá oblast musí být lépe řízena, respektive koordinována, a také komunikována veřejnosti.

Jak by Česká republika mohla ušetřit, kdyby se elektronizací dostala například na úroveň Estonska?
Nejde jen o přímé úspory, i když i ty by byly výrazné. Celkové přínosy by šly napříč společností, zvýšily by podstatně konkurenceschopnost naší země, pomohly ekonomickému růstu.

Autor: Jan Pavec