Politolog Kopeček: Důvěra v EU je nízká. Zeman se této náladě přizpůsobil a postavil se do jejího čela

zeman EU

@ Facebook Lubomíra Kopečka

Mocenský pakt Zeman-Babiš funguje již několik let a vznikl to proto, že jsou si navzájem velmi užiteční, říká pro EurActiv.sk profesor politologie z brněnské Masarykovy univerzity.

Lubomír Kopeček je profesorem politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se především politickými a stranickými systémy evropských zemí, teorií demokracie, a také českou, slovenskou a polskou politikou. V létě minulého roku vydal knihu o politické kariéře Miloše Zemana. 

V roce 2012 zavedla ČR přímou volbu prezidenta. Jak hodnotíte toto rozhodnutí s odstupem šesti let?

Jako nešťastné rozhodnutí. Otevřelo to prostor pro prezidenta, který přestává respektovat mantinely parlamentního režimu. Na chování Miloše Zemana se to projevovalo hlavně v začátcích jeho funkčního období. Výrazně se tím zchaotizovaly vztahy mezi vládou či parlamentem a prezidentem.

Je to argument proti samotné přímé volbě? Není jádro problému v osobě, která prezidentský úřad zastává?

Kdyby byl v roce 2013 ve druhém kole zvolen prezidentem Karel Schwarzenberg, velmi pravděpodobně by tak velké spory mezi ústavními institucemi nenastaly. Je to do značné míry spojené s povahou zvoleného prezidenta. Na druhou stranu, kdyby zde přímá volba nebyla, neotevřel by se ten prostor, o kterém jsem mluvil. Není proto dobré spoléhat se na to, že budeme mít hlavu státu, která respektuje fakt, že v Česku existuje parlamentní režim.

Miloš Zeman se pokusil o režim, který se dá označit za poloprezidentský, ale neuspěl v tom.

Potvrdily se tedy obavy, že se tím může narušit dosavadní rovnováha v politickém systému směrem k poloprezidentskému systému?

Když se podíváme na rok 2013, kdy Miloš Zeman prakticky prosadil prezidentskou vládu v čele s Jiřím Rusnokem, tak to byl velmi silný náběh na poloprezidentský režim. Ta vláda naštěstí nedostala důvěru v Poslanecké sněmovně, která se potom rozpustila. Následné parlamentní volby zmenšily možnosti prezidenta vstupovat do politiky. Miloš Zeman se tedy pokusil o režim, který se dá označit za poloprezidentský, ale neuspěl v tom.

Vidíte v zavedení přímé volby hlavy státu i nějaká pozitiva?

Je třeba připomenout, že čtyři pětiny obyvatel považují přímou volbu za dobrou a nechtějí se vracet k volbě prezidenta parlamentem. Z mého hlediska je však podstatnější, co to způsobilo v české politice – chaos ve vztazích mezi institucemi.

Pět let funkčního období Miloše Zemana se vyznačovalo vstřícným vztahem k čínské a ruské politické reprezentaci. Je to výsledek jeho politické orientace a přesvědčení, nebo spíše pragmatismus, který vyplývá z toho, že jsou za prezidentem čínské a ruské peníze?

Spíše než přímá pomoc Číny nebo Ruska byly pro zvolení prezidenta Zemana v roce 2013 podstatnější peníze českých byznysmenů. Pro lidi jako Martin Nejedlý či Zdeněk Zbytek jsou úzké vztahy s východem výhodné. Je to pro ně důležité z obchodních důvodů. Zda jsou ruské a čínské peníze za touto volbou, nedokážu posoudit, protože kampaň Miloše Zemana je mimořádně netransparentní.

Druhý faktor, který hraje roli, je určitý rys mentality Miloše Zemana. Když se podíváte na jeho politickou kariéru, tak si musíte všimnout, že má rád velkolepost, gigantičnost. Dá se to u něj najít už před rokem 1989 nebo při jeho představě velké revitalizace českých podniků v devadesátých letech, což měla být obrovská státní akce. Je to něco, co je našemu geopolitickému prostoru velmi blízké a Miloši Zemanovi to vyhovuje.

Zeman není v některých západních zemích zcela vítán. Nejvíce je to asi vidět na Spojených státech.

Bylo to tak už před jeho nástupem do prezidentského úřadu?

Miloš Zeman byl ještě v roce 2013 na západě akceptovaným politikem. V té době měl ještě docela dobré renomé. V roce 2014 se však situace láme. Počet cest směrem na západ výrazně poklesl ve prospěch cest na východ. Od té doby není Miloš Zeman v některých západních zemích zcela vítán. Nejvíce je to asi vidět na Spojených státech. Za těch pět let se nedočkal ani jednoho odpovídajícího přijetí od americké administrativy.

Od eurofederalisty k euroskeptikovi

Miloš Zeman v neděli pro televizi Nova uvedl, že od vypuknutí finanční krize v roce 2009 je proti přijetí eura. Před dvěma lety mluvil o potřebě urychlit proces přijímání jednotné měny. Když v roce 2013 nastoupil do prezidentského úřadu, okamžitě dal vyvěsit vlajky EU na pražském hradě. Dnes podporuje vypsání referenda o vystoupení z EU, sám však tvrdí, že by hlasoval proti vystoupení. Jaký je vlastně vztah Miloše Zemana k EU?

Knihu, kterou jsem o něm napsal, jsem nazval „Talentovaný pragmatik“. V tom se odráží i jeho vztah k EU, což je patrné nejlépe při pohledu do minulosti: přivedl Českou republiku do Evropské unie, měl úzké vztahy se západoevropskými sociálními demokraty atd. Zeman tedy měl preference směrem k prohlubování evropské integrace, včetně toho, že se označoval za eurofederalistu.

Na druhou stranu, čím významnější se pro něj stávala orientace směrem na východ a témata jako vztah k uprchlíkům či referendum o vystoupení z EU, tím více se oslaboval jeho zájem o EU jako takovou.

Důvěra v EU je v porovnání s čísly před patnácti lety velmi nízká. Miloš Zeman se jako talentovaný pragmatik této náladě přizpůsobil a postavil se do jejího čela.

Má to opět pragmatické motivy, protože většina české společnosti v posledních letech nevnímá EU právě pozitivně. Důvěra v EU je v porovnání s čísly před patnácti lety velmi nízká. Miloš Zeman se jako talentovaný pragmatik této náladě přizpůsobil a postavil se do jejího čela. Dnes je jedním z nejvýraznějších českých euroskeptiků. V tom je skrytý obrovský paradox, protože i dnes o sobě občas tvrdí, že je eurofederalista. Je to takový dvojí Zeman, který se zcela neodstřihl od svých starších postojů, akorát je překrývá něčím mnohem viditelnějším.

Je Miloš Zeman demokrat?

Nevím proč, ale při té otázce mě napadly „babky demokratky“, které v devadesátých letech oslavovaly Vladimíra Mečiara. Tak jako ony nebyly považovány za nedemokratické ženy, tak ani Miloš Zeman v této chvíli nesplňuje kritéria pro označení za autoritativního politika, který by chtěl v Česku zavést diktaturu.

Na druhou stranu, to srovnání má smysl. V množství svých činů a vyjádření je Miloš Zeman za hranicí toho, co je únosné pro českou demokracii. Podobně se chovaly „babky demokratky“ k Mečiarovi a k české demokracii. Neexistuje žádný silný moment, na jehož základě by se dal Zeman označit za nedemokrata. Určitě to však není člověk, který by pomáhal kvalitě české demokracie.

Mluvil jste o historicky nízké podpoře členství v EU ze strany české veřejnosti. Kde má kořeny český euroskepticismus?

Nejpodstatnější je postoj elit a tím nemám na mysli jen postoj Miloše Zemana. Od roku 2006 se důraz na evropská témata postupně oslaboval i u stran, které byly dříve proevropské. Neříkám, že dnes už takovými nejsou, přestali ale s tím tématem pracovat. Sociální demokraté nebo lidovci to v daný moment přestali brát jako prioritu.

Domácím tématům se dává evropská nálepka. Je to přesouvání odpovědnosti za nepopulární věci na Evropskou unii.

Druhá věc je, že domácím tématům se dává evropská nálepka. Je to přesouvání odpovědnosti za nepopulární věci na Evropskou unii. Tomu ale nahrávají také některé nesmysly, které EU produkuje a které se snadno dají využít v politické debatě.

Zároveň je třeba zmínit i vliv hospodářské recese, která se v roce 2008 obrátila – trochu paradoxně – proti pozitivnímu vnímání EU. Blbá nálada, jak se v Česku říká, se odrazila i na skepsi k EU.

Drahoš společenskou náladu nezvrátí

Zmínil jste postoj elit. Často se říká, že na český euroskepticismus má velký vliv bývalý a současný český prezident. Václav Klaus ho zasel a Miloš Zeman v něm pokračuje. Mohl by tento trend zvrátit Jiří Drahoš v případě, že se stane novým českým prezidentem?

Zvrátit ne, ale korigovat. Korigovat v tom smyslu, že by zde nebyla hlava státu s tak euroskeptickým vystupováním jako v období dvou předešlých prezidentů. Je ale třeba být opatrný – hlava státu má samozřejmě vliv, ale není všemocná a nemůže zcela otočit společenské nálady. Jiří Drahoš je dnes reprezentantem té části společnosti, která je vůči EU neutrální nebo jemně pozitivní. Nedokázal by ale zvrátit něco, co se zde formovalo deset až patnáct let.

Jak velký význam má v prezidentských volbách téma Evropské unie?

Unie je většinou vnímána ne jako samostatné velké téma, ale ve spojení s něčím dalším. Když Miloš Zeman vypichuje téma referenda a šíření přímé demokracie, automaticky to spojuje s vystoupením z EU. Podobně uprchlíci a EU jsou v české politice spojené nádoby – EU nám podle tohoto uvažování nadiktovala migrační kvóty.

Mocenský pakt Zeman-Babiš není vznikající záležitost, ale něco, co zde funguje již několik let. Vzniklo to proto, že jsou si navzájem velmi užiteční.

V zahraničním tisku se píše, že příští český prezident bude po parlamentních volbách rozhodující pro další prozápadní a demokratické směřování země. Je to jen novinářská zkratka, nebo reálná hrozba?

Mocenský pakt Zeman-Babiš není vznikající záležitost, ale něco, co zde funguje již několik let. Vzniklo to proto, že jsou si navzájem velmi užiteční. V roce 2016, kdy vznikala kauza „Čapí hnízdo“, navštívil Zeman Babišovu farmu a vyjádřil se o něm velmi pozitivně. Celou tu kauzu označil za něco, co by vůbec nemělo být bráno v úvahu. Pro Zemana je zase důležité, že ho Babiš podporuje v prezidentské volbě.

Má to ale dlouhodobou perspektivu?

To je sporné. Pokud by vláda hnutí ANO – s Babišem či bez něj – dostala důvěru a Miloš Zeman by obhájil prezidentský post, tak se cíl tohoto paktu vyčerpá; už se nebudou navzájem tak potřebovat.

Zároveň se může vytratit snaha najít společnou řeč v podstatnějších věcech, jako je například přístup k Evropské unii. Pro Andreje Babiše je EU zcela přirozený prostor. Z jeho chování je zcela evidentní, že se nechce ocitnout ve stejné pozici odmítaného, v jaké je dnes Jaroslav Kaczyński. Chce být v Evropě akceptovaný.

 Pro Andreje Babiše je EU zcela přirozený prostor. Z jeho chování je zcela evidentní, že se nechce ocitnout ve stejné pozici odmítaného, v jaké je dnes Jaroslav Kaczyński.

Provýchodní orientace Česka současně není pro Babiše prioritou. V programovém prohlášení vlády se v souvislosti se vztahem k Číně objevuje jedna věta. Píše se tam, že spolupráce s Čínou má smysl jen tehdy, pokud bude oboustranně výhodná. To je strašně málo.

Pokud by oba byli v pozici, ze které budou ovlivňovat českou politiku, tak je dost pravděpodobné, že právě toto bude bod střetu. Zeman byl ale ohledně některých témat ve sporu už s bývalou vládou, čili by se nejednalo o nic nového.

Čím oslovil Jiří Drahoš největší množství voličů z „protizemanovského tábora“ kandidátů v prvním kole prezidentských voleb?

Nekontroverzností a slušností. Sází na to, že bude reprezentativním a slušně vystupujícím prezidentem. To vše je v kontrastu k současnému prezidentu Miloši Zemanovi. Je to také otázka vztahu k EU a Rusku.

Je vnímán jako Zemanův antipod. Vztah většiny jeho voličů k němu je velmi vlažný. Nemá takovou pevnou základnu podporovatelů jako Miloš Zeman. Je tak trochu náhoda, že tyto voliče reprezentuje právě Jiří Drahoš, klidně to mohl být někdo úplně jiný. Vždyť ještě prakticky před rokem ho téměř nikdo neznal.

Čili je to volba proti Miloši Zemanovi, ne pro Jiřího Drahoše.

Přesně tak. Je to plebiscit o Miloši Zemanovi, ne o Jiřím Drahošovi. Velice snadno si na jeho pozici dovedu představit někoho z dalších kandidátů, kteří neuspěli v prvním kole.

Volby jsou plebiscitem o Miloši Zemanovi, ne o Jiřím Drahošovi.

Jiří Drahoš po prvním kole sám svou kandidaturu přirovnal k cestě Andreje Kisky do prezidentského úřadu. Sedí takové přirovnání?

Ano, a současně ne. Je tam spojitost v tom, že ani jeden z nich neměl zkušenost s politikou jako takovou. Na druhé straně je rozdíl v tom, že Andrej Kiska má podnikatelskou minulost. Jiří Drahoš je akademik a jako bývalý šéf akademie věd má i manažerské zkušenosti. U Kisky je vidět propojenost se soukromou sférou, u Drahoše zase s fungováním veřejných institucí. Minulost Drahoše také není spojena s nebankovními institucemi.

Velká část slovenských voličů v roce 2014 volila Andreje Kisku ze strachu, že strana Smer ovládne celou politickou scénu. Je pro české voliče vyrovnání politických sil silnou motivací pro hlasování?

Ta situace není úplně stejná. Robert Fico kandidoval v pozici předsedy nejsilnější politické strany. Miloš Zeman má za sebou jen politicky marginální Stranu práv občanů. Má však podporu od hnutí ANO, komunistů, krajně pravicové SPD a částečně i od sociální demokracie. To, že ho podporuje krajní pravice i krajní levice je zvláštní, ale dává to logiku vzhledem ke směsi témat, se kterými operuje.

Ale ano, je to jeden z faktorů, pro který jsou voliči ochotni Drahoše podpořit. Mezi jeho voliči je však i poměrně hodně voličů hnutí ANO – více než polovina z nich se připojila k Zemanovi, ale nezanedbatelná část volila právě Drahoše.

Co by znamenalo zvolení Jiřího Drahoše pro ambice Andreje Babiše stát se premiérem, ať už menšinové, nebo koaliční vlády?

Krátkodobě nic, protože současný prezident – v případě, že post neobhájí – bude vykonávat funkci ještě následujících šest týdnů. To mu dává velký prostor podruhé jmenovat Andreje Babiše premiérem. Proto si nemyslím, že by Jiří Drahoš dostal šanci ovlivnit nominaci příštího předsedy vlády.

Nepřímo ale vliv mít může. Pokud prezident Zeman nevyhraje volby, političtí aktéři budou muset začít jednat velmi rychle. Pro Drahoše by se otevírala možnost tehdy, pokud by se to sestavování vlády dále protahovalo. To by však bylo nejdříve v létě 2018. Možnost, že bychom v té době ještě neměli vládu, je ale vrcholně nepravděpodobná.

Nemyslím si, že by Jiří Drahoš dostal šanci ovlivnit nominaci příštího předsedy vlády.

Vláda bez důvěry by neměla přijímat důležitá rozhodnutí

Čili jste přesvědčen, že si Miloš Zeman v případě neúspěchu nenechá ujít možnost jmenovat premiéra i podruhé?

Pochybuji, že by tuto možnost nevyužil. Bylo by divné, kdyby při své povaze nechal možnost ovlivnit budoucí podobu vlády svému protikandidátovi.

Vláda Andreje Babiše momentálně vládne v demisi bez důvěry Poslanecké sněmovny. Měla by taková vláda přijímat důležitá politická rozhodnutí?

Samozřejmě by takové důležitá rozhodnutí přijímat neměla. Z prohlášení některých jejích ministrů ale vyplývá, že je přijímat prostě bude. V tuto chvíli neexistuje žádná páka, která by jim v tom bránila. Česká ústava s takovou situací totiž vůbec nepočítá.

Jak dlouho může taková vláda vykonávat svůj mandát?

Měli jsme tu už situaci, kdy vláda Jiřího Rusnoka v srpnu 2013 nezískala důvěru dolní komory a byla tu do ledna 2014. V případě, že by prezident nekonal a nejevil by zájem jmenovat nového premiéra, riskoval by ústavní žalobu.

Rozhovor původně vyšel na stránkách slovenského EurActivu.