Podcast: Deagrofertizace státní správy bude trvat roky, Ivanovi jeho úkol nezávidím, říká Peksa

© archiv MP

Evropská komise by měla „rozbít prasátko“ a jít nakupovat plyn, jiné krátkodobé řešení vysokých cen energií neexistuje, říká v podcastu Evropa zblízka europoslanec Mikuláš Peksa. Evropské investice v českých uhelných krajích podle něj potřebují přepracovat.

Soundcloud |Pocket CastsSpotify |Podcasty Google| Apple Podcasts

Europoslanec Mikuláš Peksa (Piráti, Zelení/EFA) je členem výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) a členem delegace v Parlamentním výboru pro přidružení EU-Ukrajina. Působí také jako náhradník ve výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT), v hospodářském a měnovém výboru (ECON) a v podvýboru pro daňové záležitosti (FISC). Od roku 2019 předsedá Evropské pirátské straně.

Jsme téměř na konci roku, tak se hodí bilancovat a rekapitulovat. Jaká nejdůležitější legislativa letos prošla Evropským parlamentem?

Nacházíme se teď na vrcholku volebního období, takže legislativy je úplně nejvíc. Z mého pohledu asi nejzajímavější a nejdůležitější byl zákon o digitálních službách (DSA), jehož jsem byl zpravodajem ve dvou výborech, a který má zásadní vliv na to, jakým způsobem budou v budoucnu fungovat velké online platformy.

Já sám jsem pak řešil například ještě DORA (Digital Operational Resilience Act), což je v podstatě zákon o kyberbezpečnosti v bankovnictví. Když se podíváte na dosavadní evropský bankovní sektor, tak pokud například hackeři „sestřelí“ jednu banku na Slovensku, jednu v Česku, jednu v Německu a další v Polsku, tak doposud neexistovala žádná autorita, která by si toho všimla, a řekla „ano, to je ten samý útočník, takto bychom se na něj měli připravit a prosím, připravte se všichni“. Taková autorita tedy díky tomuto zákonu existovat bude.

A kdybychom to vzali celkově? V jakých tématech byli Parlament a EU celkově nejaktivnější?

Leitmotivem celé unijní aktivity je debata o ochraně klimatu, což se promítá do celé škály oblastí – do dopravy, energetiky, zemědělství, mezinárodního obchodu, v podstatě úplně do všeho. Z tohoto hlediska byl nejdůležitější a největší balíček Fit for 55, který byl předložen letos v červenci, a který obsahuje asi třináct opatření zasahujících různé oblasti a sektory. Jejich cílem je pomoct přizpůsobit evropskou ekonomiku potřebám 21. století.

Další velké téma je tradičně bezpečnost. Evropská unie řešila i v návaznosti na situaci na polsko-běloruské hranici téma ochrany a lepší správy svých vnějších hranic, kterému se věnujete. Máte pocit, že se letos Unie v tomto ohledu někam posunula?

Spíše nemám. Zdá se mi, že tento problém odkládáme a tlačíme ho před sebou dál a dál. Je to problém vnitřní bezpečnosti, tedy jakým způsobem řešíme, pokud se jeden ze (členských) států dostane pod tlak na své vnější hranici. Ten problém často není jen bezpečnostní, ale i humanitární, pokud máme na hranicích hodně lidí, kteří jsou v obtížné situaci a potřebují pomoc. To je věc, která se velice těžko řeší pendrekem nebo plotem, ta vyžaduje spíše kapacitu humanitárních a sociálních pracovníků, aby se podařilo situaci vyřešit důstojně, jak je toho Evropa v 21. století hodna.

Soustředí se podle Vás EU dostatečně i na tuto humanitární stránku, kterou zmiňujete, nebo ji spíše nechává bokem a „zavírá před ní oči“?

V posledních letech jsme viděli nárůst rozpočtu i pravomocí pro agenturu Frontex, která zajišťuje tu silovou část ochrany hranic – tedy aby nikdo neprošel. Neviděli jsme ale obdobný postup v oblasti fungování Evropského azylového úřadu, což je agentura, která by měla prověřovat lidi, kteří se objeví na hranicích a tvrdí „my máme právo na azyl“. To je myslím zanedbaná část.

Společný nákup plynu je jediné řešení

Další téma, které se kromě covidu na evropské úrovni v současné době řeší, jsou vysoké ceny energií. Na stole už od října leží balík opatření od Evropské komise, jak tento problém řešit, nicméně jednotný pohled celé EU zatím neexistuje. Jedna skupina států žádá reformy na evropském energetickém trhu, druhá je proti. Máte recept, jak z toho ven?

Je dobré si připomenout, jak tato situace vznikla. V porovnání s 1. lednem letošního roku máme nyní ceny plynu asi o 300 procent vyšší, ta cena dramaticky narostla. Je to způsobené tím, že fosilního plynu je na trhu málo, a my jsme na něm navíc závislí. Když je daleko větší poptávka, než kolik je nabídka, tak samozřejmě ceny plynu rostou. A protože velká část Evropy, jmenovitě Británie, Španělsko, Itálie, má svou kapacitu na výrobu elektřiny založenou na spalování fosilního plynu, tak se logicky dostáváme do situace, kdy nám roste i cena elektřiny.

Já se obávám, že z krátkodobého hlediska neexistuje dobrá cesta ven z tohoto problému – potřebujeme více fosilního plynu na trhu, protože to je jediný faktor, který dokáže ty ceny srazit zase na rozumnou úroveň. To znamená, že budeme muset nakupovat plyn, a nejefektivnější způsob by podle mě byl, aby Evropská komise „rozbila prasátko“ a vyrazila někam nakupovat. Komise už tuto myšlenku společného nákupu předložila, bohužel to bylo na říjnové Evropské radě zablokováno, a to z pro mě nepochopitelných důvodů. Já ale pevně doufám, že s tím, jak se v Německu obměnila vláda a jak opravdu spěcháme, by se situace teď mohla odblokovat.

To ale samozřejmě neřeší náš dlouhodobý problém, jen krátkodobou nouzi. Závislost na fosilním plynu a obecně fosilních palivech zkrátka budeme muset odbourat, protože to není dlouhodobě udržitelné, abychom platili tak vysoké ceny.

Když zůstaneme ještě u energetiky, všiml jsem si, že jste na svém webu nedávno kritizoval české rozdělení peněz z tzv. Fondu pro spravedlivou transformaci. Píšete tam, že finance určené především pro domácnosti a malé a střední podniky půjdou v České republice i velkým hráčům a pochybným firmám. Proč podle Vás Evropská komise něco takového dovolila?

Je potřeba připomenout, že všechny dotační tituly fungují v režimu tzv. sdíleného managementu, kdy EU vytvoří nějaký obecný rámec, do kterého se pak ty jednotlivé členské státy musí vejít. Česká vláda schválí program, a z toho pak už čerpají krajské nebo obecní administrativy peníze pro jednotlivé projekty.

Co se děje tady v Česku a z čeho nejsem úplně nadšený je, že ve všech třech krajích, kterých se Fond pro spravedlivou transformaci týká, což jsou Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský, nedokázalo krajské vedení splnit evropské zadání. Nechalo se „strhnout“ velkými firmami a nedalo úplně prostor malým a středním podnikům. Situace není ve všech těch třech krajích stejná, především Ústecký kraj by měl podle mého dát mnohem větší důraz na to, aby transformace byla o tom, že se vytvoří obchodní příležitosti pro malé firmy. Ne zakázka pro jednu velkou firmu, pro kterou je to v podstatě ušité na míru, a která v tom kraji už dvacet, třicet, čtyřicet let funguje, a tudíž tam má dobré konexe.

Dá se podle Vás s příchodem nové vlády v tomto ohledu ještě něco změnit?

Myslím si, že by bylo velmi dobré to přepracovat, ministerstvo pro místní rozvoj by to mohlo zvládnout, ale začínám mít pocit, že přicházím s křížkem po funuse.

Ministerstvo pro místní rozvoj teď převzal Ivan Bartoš, předseda Pirátů. Máte od něj indicie, že bude o něco takového usilovat?

V práci je teprve první dny a upřímně řečeno mu to nezávidím, protože po předchozí vládě tam zůstala tragédie. Bojím se, že z hlediska evropských fondů se z ní budeme vzpamatovávat celé toto programové období až do roku 2027. Protože dosud tam seděl management jedné velké firmy, a já nechci Agrofert jmenovat, což se promítá v podstatě do všech programů. Deagrofertizace státní správy, především v případě ministerstva pro místní rozvoj a dotací, bude největší a nejtěžší práce.

Otočit tedy v této fázi, když už je řada projektů schválená, bude nelehké. My o tom s Ivanem mluvíme, bude to ale těžké stihnout i kvůli tomu, jak se zdržovalo sestavování vlády.

Digitál potřebuje lidi

Mezi velké úkoly, které nová vláda přebírá po té předchozí, patří organizace českého předsednictví Rady EU ve druhé polovině příštího roku. Kde by podle Vás mohla Česká republika nechat svůj otisk a co je pro to potřeba udělat?

Já bych velmi apeloval na to, abychom měli fungující krizové řízení situace, která nastane. České předsednictví totiž z hlediska praktické operativy vyžaduje, aby v Bruselu na plný úvazek pracovalo 150 až 200 velmi zkušených seniorních pracovníků ministerstev, kteří mají nejen přehled v evropské legislativě, ale zároveň se ještě velmi dobře vyznají ve své konkrétní oblasti – například v digitálu. Praktický problém je v tom, že pokud chcete do takové pozice někoho dostat, tak se to nedá udělat přes noc, jenom bezpečnostní prověrka se shání asi osm měsíců, a pak půl roku až rok se člověk zapracovává na místě.

Je zkrátka potřeba mít lidi, kteří by tu Radu byli schopní udržet v chodu, a zabránili tomu, že Česká republika bude viněna z toho, že jsme nedokázali předsednictví „odpředsedat“ a kvůli nám se evropská legislativa zasekla.

Otázka je, jestli by vůbec bylo možné ty dodatečné lidi do Bruselu dostat. Když s námi na podzim nahrávala rozhovor paní Alice Krutilová, která přípravy předsednictví na Úřadu vlády řídí, tak ta říkala, že i kdyby se rozpočet ještě „nafoukl“, budou velmi omezené možnosti, na co ty peníze půjde takto narychlo využít.

Tady se dostáváme k tomu obvyklému problému, že to není ani tak o těch penězích, ale o těch kompetentních lidech, kteří by měli přehled o fungování „Evropy“. Těch se nám prostě nedostává.

Kdybych mohl plédovat za to, kam tyto potenciální nové lidi co nejrychleji dostat, tak to bude téma společného digitálního trhu, protože ten se v tuto chvíli pořád ještě dotváří a zároveň je to pro české firmy obrovská obchodní příležitost. Ono se to málo ví, ale Česká republika je jednou z nejvýznamnějších zemí z hlediska vývoje počítačových her. Dovedu si představit, že bychom u nás měli opravdu hodně programátorů, rozhodně víc, než je úměrné velikosti populace, a mohli bychom tyto „digitální věci“ dělat na kšeft a vyvážet směrem ven. Proto bychom potřebovali, aby byl společný digitální trh zprovozněn co nejdřív. V digitální oblasti teď sedí několik důležitých kousků legislativy, a je pravděpodobné, že během českého předsednictví se budou dokončovat.

Náznakem toho, že pro vládu je digitalizace priorita, je i vytvoření nového portfolia, které bude mít na starosti už zmíněný Ivan Bartoš. Vnímáte to jako velkou šanci posunout se dopředu?

Rozhodně ano, zároveň je to ale obrovská výzva, protože to bude zjednodušeně řečeno spočívat v tom, že ministr pro digitalizaci musí přesvědčit všechny ostatní ministry o tom, aby místo papírových dotazníků využívali webové formuláře. Bude to tedy velká mezirezortní kompetenční bitva, což bude i vzhledem k nastavení vlády velká výzva. Držím palce Ivanu Bartošovi, aby to zvládl, protože Česká republika v tomto ohledu zaostává.

Vy sám jste nicméně hlasoval proti vstupu Pirátů do vlády. Myslíte si, že pětičlenná koalice bude mít potíže se na důležitých věcech shodnout a když se shodne, tak bude ten kompromis vyprázdněný?

Myslím si, že to bude problém. Konkrétně v zahraničně-politické či evropské oblasti se píše, že bychom měli daleko více spolupracovat v rámci V4, dokonce se tam zmiňuje spolupráce na platformě „V4 na steroidech“, jak já říkám iniciativě Trojmoří, kde tu čtveřici doplňují další východoevropské země. Kladu si otázku, proč to děláme. My bychom naopak potřebovali příkop mezi východem a západem zakopávat. Potřebovali bychom, aby se Evropa propojovala. Bohužel do vládního prohlášení se to dostalo, což byl pro mě osobně jeden z impulsů, proč hlasovat proti.

Turów se musí vypnout

Jedním z potenciálních sporů ve vládní koalici může být kauza těžby v polském hnědouhelném dole Turów, která ohrožuje podzemní vodu v českém příhraničí. Piráti včetně Vás jsou k Polsku velmi kritičtí, zatímco například ODS má k polské vládní straně PiS blízko, především v Evropském parlamentu. Jak se podle Vás tento česko-polský spor vyvrbí?

Doufám, že situace je jednoznačná v tom smyslu, že jsou tady čeští občané, jejichž zájmy a práva jsou pošlapávána. To mimochodem konstatoval už i Evropský soudní dvůr, a na základě toho uvalil na Polsko poměrně významnou pokutu. Takže já si nedovedu představit, že jakákoliv strana nebo politik v Česku, kteří tvrdí, že bojují za české národní zájmy, bude říkat, že tohle je v pořádku.

Jak by tedy podle Vás mohla vypadat ta finálová dohoda mezi Českem a Polskem, jestli k ní dojde?

Já čekám na to, jaká smlouva bude na stole a jaká bude případně odsouhlasena. Upřímně se děsím, že to bude nějaké směšné „držhubné“, aby Češi byli zticha, a polská PGE si mohla dál těžit. To je pro mě nepřijatelné. Myslím si, že by měly být nastavené spravedlivé podmínky, a nedovedu si představit jiný scénář, než že důl vypne, jak měl podle původního plánu.

Otázka na závěr. Piráty v lednu čeká volba nového vedení. Čekáte nějaké významné změny uvnitř strany?

Minimálně čtyři z pěti členů předsednictva se obmění, protože už prostě nechtějí kandidovat. Myslím si, že to dává smysl v kontextu toho, že ty volby dopadly tak, jak dopadly.

Zároveň tady ale stále vidím velký prostor pro Piráty, aby fungovali jako ta česká liberální strana. Často používám německý příklad, kde docela významnou roli v politice hrají dlouhodobě dvě strany – FDP a Zelení. Já se ani s jednou z těch stran ztotožnit nedokážu, ale vnímám, že reprezentují nějaký typ liberálních voličů, což jim dlouhodobě dává deset až patnáct procent ve volbách. Ony nikdy nemají pozici, že by stavěly kancléře, ale zároveň z pozice menšího partnera ve vládě tlačí liberální politiku. A já si myslím, že v Česku můžou a měli by být takovouto stranou Piráti.

Pozn.: Mikuláš Peksa už v listopadovém rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl, že do čela Pirátské strany kandidovat neplánuje.

Tento rozhovor vznikl s podporou kanceláře europoslance Mikuláše Peksy (skupina Zelení / Evropská svobodná aliance v Evropském parlamentu). Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde.