Petra Janíčková: Rodina by neměla být pro ženu překážkou

Petra Janíčková.

Tento článek je součástí Special reportu: ČR a Evropský semestr

Čeští zaměstnavatelé neumějí ženám s malými dětmi nabízet částečné pracovní úvazky, aby jim pomohli v návratu na pracovní trh. České republice to dlouhodobě vyčítá i Evropská komise. Podle Petry Janíčkové, která založila portál www.pracezeny.cz, vede jedna z cest přes různé úlevy pro firmy.

Evropská komise vyčítá České republice, že se na trhu práce příliš nestará o ženy s malými dětmi do tří let. Ve své kritice poukazuje zejména na problém nedostupnosti jeslí a školek. Souhlasíte, že je to problém?
V nedávné studii, kterou vydalo CERGE, se uvádí, že zaměstnanost žen s dětmi do šesti let věku dosahuje v České republice 30 %. To je opravdu velký problém. V EU to představuje největší extrém. Průměr v evropské osmadvacítce se pohybuje kolem 60 procent. 

Čím je tento problém způsoben?
Jednou z hlavních příčin, proč se těmto ženám obtížně navrací na trh práce, je dlouholetá rodičovská dovolená. Ta způsobuje, že ženy pracovní trh opustí a nemohou spoléhat na to, že je jejich zaměstnavatel opět po třech letech zaměstná. 

Dalším důvodem je nedostatek zařízení dětí do věku tří let. V rámci Barcelonských cílů jsme slíbili, že do roku 2010 umístíme 30 % dětí do jesliček. Skončili jsme na 2 %.  

Kde leží řešení? Ve výstavbě nových školek a jeslí?
Ano, stát absolutně selhává v tom, aby se v této situaci postaral. Je to jeho povinnost a má na to k dispozici státní fond, na který všichni přispíváme.  

Dalším důležitým aspektem je pozice zaměstnavatele, který bohužel neumí v České republice nabízet flexibilní úvazky. Je to škoda, protože poptávka po takových úvazcích tu je, ale není vyslyšena. Zaměstnavatel není schopen nabídnout ženě, která odchází na mateřskou dovolenou, nebo zůstává na rodičovské dovolené, například projektovou práci. Řeší to tak, že její původní místo nabídne někomu jinému.  

Co se s tím dá dělat?
Musí se přijít s nějakou pobídkou pro firmy, například slevou na dani, možností dát si zřízení nějakého zařízení pro děti do nákladů apod. O tom přesně jsou stále nedořešené dětské skupiny. Jsem přesvědčena o tom, že by to fungovalo a především pomohlo ženám pracovat. 

Dalším, co by situaci prospělo, jsou třeba úlevy na sociálním pojištění. Touto cestou se dnes již vydala celá Evropa, protože pochopila, že to jinak nejde. Francie přišla s úlevami pro firmy již před deseti lety. 

Myslíte tedy, že by to byla vhodná cesta i pro Českou republiku?
Určitě. Snažíme se na to poukazovat a upozorňovat, že je potřeba změnit příslušnou legislativu. Můžeme se v tom opřít i o podporu firem. Ty společnosti, které podporují portál Práceženy.cz, jsou v tomto tématu již velmi uvědomělé a hlásí se k tomu, že je nutné ženám s malými dětmi nabízet flexibilní úvazky. Nechtějí, aby rodina byla překážkou.  

Z pozice manažera je pro mě možnost flexibilních úvazků výhodná, protože nyní, když zaměstnankyně odchází na mateřskou, musím za ni hledat náhradu, a pak se také může stát, že musím koordinovat dvě zaměstnankyně najednou. Je to dvojitý náklad na čas a to něco stojí.  

 

Co dalšího by se v nastaveném systému v České republice mělo změnit?
Byli bychom velmi rádi, kdyby se vrátil zákon, který ženě umožňoval, aby si i v případě, že je vedena na úřadu práce, mohla do určité výše přivydělávat. Pokud byste dostala nabídku, tak abyste mohla pro určitou firmu pracovat řekněme 15-20 hodin týdně. Vypomáhala byste tam třeba s poštou. Dnes to možné není, protože byste přišla o podporu.  

Jsem přesvědčena, že pomoct může i tzv. otcovská dovolená, která už v Česku zavedena je, ale bylo by dobré, aby byla prodloužena, jako je tomu třeba v Německu. Tam to opravdu funguje tak, že se o dovolenou dělí muž i žena. Podle mě by tak došlo k prolomení stereotypu v ČR. Muž by lépe pochopil, co to je starat se o malé děti, a určitě by tak i lépe porozuměl své ženě. Lepším vzájemným pochopením by mohla klesnout vysoká rozvodovost v zemi.  

V souvislosti s možnostmi řešení situace v České republice jste zmiňovala jako inspiraci dvě západní země Německo a Francii. Dá se ještě někde jinde nalézt inspirace?
Takovým příkladem mohou být stravenky pro rodiče ve Francii, které fungují podobně jako pro nás dobře známé stravenky na obědy. Firmy je rozdávají zaměstnancům na hlídání dětí a samozřejmě si je mohou odečíst z daní. Rodiny tak často dávají děti již do jesliček. 

Zajímává je v tomto ohledu i Skandinávie, kde je zcela běžné dávat do jeslí děti už od jednoho roku. O děti je tam velmi dobře postaráno.  

Každá země má jiný pohled, ale všem jde o stejné. Nedávno mě velmi překvapili američtí studenti, před kterými jsem přednášela. Na otázku, jak dlouhou rodičovskou dovolenou by uvítali, pokud by dostali 70 % platu, většina z nich odpověděla, že tři až šest měsíců, zbytek zmiňoval dokonce méně než čtvrt roku.  

Česká republika má několik měsíců novou vládu. Shodou okolností Sobotkův kabinet dnes schválil návrh ministra Chládka na rozšíření kapacit mateřských škol. Věříte, že se bude situace v ČR zlepšovat?
Má očekávání od této vlády jsou obrovská, a to především kvůli tomu, že v ní sedí ministryně, jež je sociální problematice velmi nakloněna a rozumí jí. Šance něčeho dosáhnout je opravdu velká. 

Takže si myslíte, že příští doporučení, které se České republice dostanou od Evropské komise, budou příznivější?
Za rok ještě ne, je to běh na dlouhou trať, ale za pár let, věřím, že ano. 

Autor: Lucie Bednárová.