Petr Osvald: Lobbista v Bruselu musí mít místo kufru peněz kufr argumentů

Zdroj: http://osvald.eu/

Významný český zástupce ve Výboru regionů a člověk, který jako jeden z mála u nás vidí pod pokličku lobbingu v unijních institucích, to je Petr Osvald (ČSSD). V rozhovoru pro EurActiv mluví o šancích Česka na získání sídla družicového systému Galileo, zásadách úspěšných lobbistů a důležitosti reputace členských zemí. V této souvislosti se opírá do projektu Entropa, které označuje za „naprosté faux pas“.

  • Působíte jako jeden z několika českých zástupců ve Výboru regionů, který je ovšem pouze poradním orgánem. Cítíte, že tato instituce má v evropských strukturách nějaký reálný vliv nebo je na unijní politické mapě spíš „do počtu“?

Nejprve je třeba říci, že úlohou Výboru regionů je především vyjadřovat se k navrhované evropské legislativě z pohledu měst, obcí a regionů. Vliv Výboru regionů v poslední době narůstá, což je patrno ze zvyšujícího se zájmu komisařů a vysokých představitelů Evropské komise o účast na jeho jednání. Ve Výboru regionů ve skutečnosti záleží na vás, jak jste schopni tuto instituci využít, to znamená, jak jste schopni prosadit vaše zájmy do stanovisek, a jak jste schopni je prezentovat před Evropskou komisí a dalšími institucemi EU. Nenechme se ale mýlit, prostřednictvím Výboru regionů neprosadíte například kanalizaci ve vašem městě. Musíte prosazovat zájmy obecně, tedy všech našich měst a to, co se vám prosadit podaří, získáte pro všechny. Zastupujete tedy skutečně ne vaše město, ale všechny české obce, města a kraje.

  • Co se konkrétně Vám povedlo v rámci působení v Komisi pro politiku územní soudržnosti (COTER) a Komisi pro ústavní záležitosti a vládu v Evropě (CONST) prosadit?

Ve všech stanoviscích se snažím například prosadit, aby (protože jsou podporovány evropské dopravní koridory) byla stejná pozornost věnována řešení dopravy ve městech. Společně s europoslancem Oldřichem Vlasákem (ODS) jsme usilovali o to, aby byla část prostředků z evropských fondů určena přímo na města a aby bylo tímto způsobem možné směrovat část fondů na bydlení, což se podařilo. Musím podotknout, že jsme s Oldřichem Vlasákem každý z jiné politické strany, ale na to bychom měli v Bruselu zapomenout. Tam bychom se měli sjednotit a prosazovat především to, co potřebuje Česká republika, česká města a obce, podnikatelé… Brusel je špatné místo na domácí politické „hrátky“. Kdo se dokáže sjednotit, získá nejvíc. V současné době pracuji společně s dalšími na získání zvláštní podpory pro území bývalé železné opony, protože malá rozvinutost a prostupnost těchto území je značným problém pro spolupráci v Evropě… Ale to snad v nějakém dalším rozhovoru.

  • Je známé, že jste byl zpravodajem k projektu satelitní navigace Galileo. Ve Výboru regionů na konci roku 2007 neprošel Váš návrh, aby bylo sídlo Evropského úřadu pro dohled nad globálními družicovými systémem (GSA – Galileo Supervising Autority) umístěno v některé z nových členských zemí. Jak si Praha, která byla jedním z horkých favoritů pro sídlo GSA, stojí teď?

To je na trochu komplikovanější odpověď, ale pokusím se stručně. Výbor regionů není tím orgánem, který rozhoduje o umístění sídla Galilea, ale v rámci lobbingu za Prahu a Českou republiku je dobrá každá možnost prezentace. Pokud chcete v Evropě uspět, musí být váš zájem patrný na každém kroku a musí být zřejmé, že váš zájem je skutečný, trvalý a že jste dostatečně připraveni. Můj návrh na to, aby bylo sídlo Galilea umístěno v nové členské zemi, vyvolal značnou a bouřlivou diskusi a právě to bylo účelem tohoto návrhu. Pokud jde o možnost umístění sídla Galilea do Prahy, tak alespoň podle mě není stále nic ztraceno. Došlo sice k určitým technickým změnám, je ale třeba jen vytrvat a neustále prokazovat zájem a připravenost se ujmout této úlohy.

  • Snažil jste se nějakým způsobem prosazovat kandidaturu Česka? Pokud ano, na které zástupce jakých evropských institucí jste se obracel a jak konkrétně lobbování za české zájmy vypadalo?

Tím že jsem byl zpravodajem na téma aplikace družicové navigace Galileo, jsem se stal expertem Výboru regionů na tuto problematiku a jsem zván na řadu konferencí a jednání s touto tématikou. Mám tím možnost prezentovat zájem a odbornou připravenost České republiky.

  • Jakým způsobem (pokud vůbec) usilují zástupci jednotlivých členských zemí ve Výboru regionů o prosazení svých zájmů? Za co se obvykle lobbuje nejsilněji?

Pro prosazování vašich zájmů musíte získat spojence z ostatních členských zemí. Musíte je přesvědčit, že váš zájem nebo problém je i jejich zájmem nebo problémem. Musíte vytvářet účelové koalice, které jsou na každou problematiku jiné. Někdy mají stejný zájem nové členské země, někdy malé proti velkým, někdy se jedná o potřeby středoevropského prostoru. Tyto koalice tedy nejsou trvalé a prakticky je běžné, že v jedné záležitosti se budete podporovat s Německem a hned v druhé budete prosazovat s někým jiným pozici, která se Německu vůbec líbit nebude. Z toho důvodu jsem osobně považoval hojně diskutovaný projekt Entropa za naprosté faux pas. Nejdříve všechny urazíme a pak je budeme žádat o podporu. Samozřejmě, že se každý umělec může vyjadřovat jak chce. Toto ale nebylo vyjádření umělce, to byla oficiální prezentace českého předsednictví a v tom je rozdíl.

  • Je pravda, že největší lobbistické tlaky (ať už od jednotlivých zemí či regionů, průmyslových sdružení nebo ekologických organizací) ze všech evropských institucí jsou vyvíjeny na Komisi a u ostatních institucí jsou mnohem menší? Jaké zájmy lobbisté do evropské legislativy nejsnáze prosazují?

To, že je nejúčelnější lobbovat u Komise není úplně pravda. Lobbing, aby byl účinný, musí probíhat plošně. Samozřejmě, protože Komise navrhuje legislativu je nejúčelnější se pokusit ovlivnit již její návrh. Musím ale říci, že znám celou řadu pracovníků Komise, kteří se s vámi rádi sejdou a nenechají vás, abyste za ně zaplatili ani kávu. Přesto, pokud tyto úředníky přesvědčíte svou argumentací, můžete si je získat na svoji stranu. Pokud se týká toho, co se lobbistům nejsnáze prosazuje, tak musím říci, že to je v zásadě to, co umí dobře odůvodnit, kde prokáží celoevropský zájem a kde se za stejnou věc zasazují i další země.

  • Pokud zůstaneme u Komise, na jaké úrovni v rámci jejích struktur je podle Vašich zkušeností nejvýhodnější lobbovat?

V rámci Komise a všech evropských institucí je třeba lobbovat plošně. Základem lobbingu v Bruselu je především důvěra. Nejde ale o důvěru ve stylu knihy Maria Puzza „Kmotr“, ale o to, aby si jednotliví úředníci ověřili, že dané problematice rozumíte, že neprosazujete nesmysly, že si nevymýšlíte, že to co prosazujete nemá efekt pouze pro vás, ale že máte vše široce podložené a odůvodněné… Lobbista si musí tuto důvěru získat a to nejde za měsíc nebo půlrok. Lobbista musí mít dobré jméno a to nějakou dobu trvá. Pokud udělá nějaký průšvih, tak je to jeho naprostý konec.

  • Jakou formu obvykle lobbing v této i dalších evropských institucích má? V Česku totiž podle mnoha lidí platí rovnice: lobbing rovná se něco nekalého spojeného s úplatky…

Lobbing v EU představuje především vysvětlování, přesvědčování a hledání partnerů, kteří mají společné zájmy a problémy. Prosazuje-li někdo například dopravní koridor, pak musí najít a dát dohromady všechny, kteří budou mít z této dopravní stavby nějaký prospěch. Následným krokem je pak prezentace a vysvětlování, proč je tento koridor pro EU důležitý.

  • Evropská komise 23. června minulého roku spustila dobrovolný registr lobbistů v evropských institucích. Má takový krok z hlediska posílení transparentnosti smysl nebo mají pravdu kritici, kteří upozorňují na to, že dobrovolný přístup nefunguje?

Podle mého názoru určitě. Já vím, že tomu nebudou čtenáři věřit, ale v EU je lobbing již dnes zcela transparentní. Tam se totiž jedná o veřejné prosazování zájmů, kde potřebujete, aby váš hlas byl co nejvíce slyšet a ne o utajená jednání a konspirační schůzky spojené s předáním kufříků, jak si to u nás většina lidí představuje. Lobbista v EU potřebuje být známý a mít dobré jméno, a tak zapsání do tohoto registru bude pro něj spíše propagací a prokázáním jeho serióznosti a kvality než cokoliv jiného. Lobbista v Bruselu zkrátka musí mít místo kufru peněz kufr argumentů.