Petr Nečas: Visegrádská čtyřka není žádná politická zednářská lóže

Petr Nečas, předseda vlády ČR, zdroj: Úřad vlády.

„Myslím, že naším cílem nemá být, aby se nás někdo bál,“ říká o spolupráci zemí Visegrádské čtyřky premiér Petr Nečas. V rozhovoru pro EurActiv se věnoval také budoucí reformě rozpočtu EU, setkání s britským ministerským předsedou Davidem Cameronem nebo hospodářské strategii Evropa 2020.

  • Země V4 přišly v poslední době s několika společnými požadavky (požadavek na úpravu rozpočtových pravidel kvůli penzijním reformám, žádost na nevyjímání ESF z kohezní politiky, prosazení zmínky k Východnímu partnerství do závěrů posledního evropského summitu). Jsme svědky posilování spolupráce zemí V4?

Myslím si, že je to přirozená spolupráce zemí, které mají hodně podobné, byť ne vždy totožné, zájmy. Zemí, které mají jisté společné tradice a kořeny této spolupráce. Je pozitivní na ní navazovat tam, kde se nachází průsečík společných zájmů. Byla by škoda toho nevyužít.

  • Vzniká tím jakási protiváha k velkým členským zemím jakými jsou Německo nebo Francie?

Je skutečností, že hlasovací váha těchto čtyř zemí je srovnatelná se společným hlasováním Německa a Francie, takže nějaký politicky pozitivní účinek ve prospěch těchto čtyř zemí tato setkávání určitě mají.

  • Bývalý premiér Mirek Topolánek vloni v listopadu maďarskému EurActivu v rozhovoru řekl, že „dohod zemí Visegrádu se bojí i Sarkozy“. Ztotožnil byste se s takovým výrokem?

Myslím, že naším cílem nemá být, aby se nás někdo bál. Řekl jsem to ostatně i na včerejším jednání Visegrádské čtyřky s prezidentem Van Rompuyem. Nevytváříme žádnou politickou zednářskou lóži nebo něco podobného. Je to legitimní jednání čtyř zemí, které mají velmi podobné podmínky a velmi podobné zájmy. Já to považuji za přirozené. Nikdo se nediví bilaterálním jednáním mezi Francií a Německem, která jsou pravidelná. Proč by mělo vzbuzovat údiv jednání těchto čtyř zemí Evropské unie?

  • Myslíte si, že je spolupráce v rámci V4 lepší díky tomu, že Vaše vlády jsou si politicky blízké?

Jsem přesvědčený, že se tady především projevily priority – to, že máme Evropskou unii, že všechny země prošly, podobně jako celá EU, poměrně značným ekonomickým otřesem (Polsko se sice recesi vyhnulo, ale i tam došlo ke zpomalení ekonomického růstu). Tyto společné zájmy se určitě pozitivně projevily ve vůli kooperovat.

  • V jakých oblastech s ohledem na nejbližší vývoj vidíte největší příležitosti ke spolupráci?

Je jich několik. Určitě mezi ně patří debata o rozpočtové politice. A pak je to oblast energetiky, kde tyto země mají velmi podobné zájmy – snahu propojit energetické sítě nebo snižovat svojí závislosti na východních trzích v oblasti plynu a ropy. Prostor pro spolupráci v energetice a energetické bezpečnosti je tedy značný.

  • Máte v tomto směru nějaká očekávání od blížících se předsednictví Maďarska a Polska? Pozvednou podle Vás tato předsednictví profil Visegrádu a střední Evropy obecně?  

Je skutečností, že Visegrádská čtyřka z tohoto pohledu představuje dobrou platformu, protože je tam Slovensko, které má jako člen eurozóny patřičné informace, je tam Česká republika, která má zkušenosti s předsednictvím a jsou tam dvě nastupující předsednické země – Maďarsko a Polsko, které mohou z těch informačních toků obou zemí těžit. Naopak my můžeme těžit z toho, že tyto země budou předsednickými státy.

  • Probíhá nějaká výměna zkušeností z českého předsednictví směrem k zemím, která nyní předsednictví čekají?

Základní informace tu určitě jsou a budou-li je naši partneři vyžadovat, je česká státní správa připravena jim je poskytnout.

  • Těsně před zahájením Evropské rady jste se setkal bilaterálně s britským premiérem Davidem Cameronem. Máme na tuto schůzku pohlížet jako na něco, co zakládá systematickou spolupráci ČR a Velké Británie v evropských záležitostech?

Byla to přirozená schůzka plynoucí z faktu, že jsme v podstatě dva noví předsedové vlády a že jsme se v těchto pozicích setkali poprvé. Zájem byl tedy oboustranný. Za druhé, pokud chceme prosadit své zájmy, musíme mít intenzívní vztahy i s velkými členskými zeměmi Evropské unie a to není pouze Francie a Německo. Jsou tu i další státy, jako Británie nebo Itálie.

A za třetí, bylo to setkání nejen dvou premiérů, ale také dvou lídrů partnerských politických stran, které spolu v Evropském parlamentu tvoří společnou frakci ECR.

  • Která z těchto rovin ve Vašich jednáních převažovala? Šlo spíše o diskusi dvou zemí nebo dvou politických stran?

Bylo to samozřejmě obojí, řekl bych tak půl na půl. Samozřejmě, že s Británií máme celou řadu společných postojů. Česká republika i Velká Británie patří tradičně v rámci Evropské unie k liberálnímu křídlu – v přístupu k ekonomice a ke společnému trhu. Obě dvě země tradičně patří mezi státy Evropské unie, které prosazují silnou transatlantickou vazbu. Je tedy na co navazovat.

  • V jedné z předchozích odpovědí jste zmínil evropský rozpočet. Jaká je v tomto ohledu Vaše vize a co je podle Vás reálné prosadit?

Reálné asi bude držet jej na úrovni 1 % HNP. Samozřejmě platí, že čím je rozpočet menší, tím menší je také míra přerozdělování a tím nižší je také náš příspěvek. Na druhou stranu, kdybychom se ocitli v pozici čistého plátce, bylo by naším zájmem nemít velký rozpočet, spíše naopak. V současné pozici čistého příjemce tlak na zmenšení rozpočtu tak výrazný není. Znovu ale opakuji: nevidím důvod k žádnému nárůstu evropského rozpočtu.

  • V současném rozpočtu činí největší položku Společná zemědělská politika. Vy jste se v minulosti vyjádřil v tom smyslu, že by bylo dobré její podíl snížit. Pokud má celková výše rozpočtu zůstat na úrovni 1 % HNP, kam by měly jít volné prostředky?

Kdyby se nějaký Marťan podíval na strukturu rozpočtu Evropské unie a chtěl z toho usuzovat něco o Evropské unii, musel by dospět k názoru, že se jedná zřejmě o agrární ekonomiku 19. století a tou bychom věru asi nechtěli být.

Jsem přesvědčen, že více prostředků by mělo směřovat především do podpory těch oblastí, které zvýší konkurenceschopnost Unie na světových trzích jako jsou podpora vědy, výzkumu, inovací, vzdělávacích programů, ale také rozvoje moderní infrastruktury včetně dopravní, telekomunikační, internetu, apod.

  • S tím souvisí i má další otázka k připravované strategii Evropa 2020. Jakým způsobem se formuje představa toho, co chceme dosáhnout na úrovni České republiky a co by se podle Vás mělo dít na evropské úrovni?

Začal bych kousavou poznámkou. Nyní se bavíme o strategii Evropa 2020. Před ní tu byla Lisabonská strategie, podle níž měla být Evropská unie v této chvíli nejkonkurenceschopnější a nejvýkonnější ekonomikou na světě, ale tak nějak se nám to nepovedlo.

Na druhou stranu, považuji důraz na reformy a modernizaci za správný. My chceme ale modernizovat a reformovat Českou republiku a učinit jí konkurenceschopnou především sami kvůli sobě, ne proto, že nám to takzvaně nařizuje nebo ukládá Evropská unie. Půjde-li ale ten koridor uvažování celé Unie tímto směrem, vnímáme to jako pozitivní věc.

  • Ministerstvo průmyslu a obchodu poukazuje na potřebě propojit Evropu 2020 také s Montiho zprávou k vnitřnímu trhu. Co si o tom myslíte?

Vedle zvyšování konkurenceschopnosti to vidím jako alfu a omegu schopnosti Unie v politické a ekonomické oblasti.