Pandemie razantně omezila přeshraniční spolupráci. Nyní ji musíme znovu nastartovat, říká Pavel Branda

© Archiv PB

Přeshraniční veřejné služby jsou jakousi vyšší formou přeshraniční spolupráce. V jejich rozvoji jim pomáhají i přeshraniční programy spolufinancované z fondů EU. Nezbytný je také legislativní rámec, ten se však mezi členskými státy může lišit a tím přeshraniční spolupráci omezovat, vysvětluje v rozhovoru Pavel Branda.

Pavel Branda je místostarostou obce Rádlo, členem Evropského výboru regionů a místopředsedou Asociace evropských pohraničních regionů. Působí i jako zástupce Libereckého kraje při EU. Je rovněž projektovým manažerem Euroregionu Nisa. Ve své agendě se zabývá především přeshraniční spoluprací a s ní souvisejícími přeshraničními veřejnými službami.

V současné době se zabýváte přeshraničními veřejnými službami. Co si pod tímto pojmem představit? A jakých služeb se to týká?

Jedná se o služby veřejného zájmu, které jsou dlouhodobě poskytovány v přeshraničním prostoru, na dvou, třech a více stranách hranice. Zaměřují se na společné problémy nebo na společný rozvojový potenciál daného regionu. Mohou se proto týkat různých oblastí.

Abych byl konkrétní, tak v oblasti dopravy je to např. provozování přeshraničního vlakového spojení mezi Libercem, Žitavou, Varnsdorfem, Rybništěm a Seifhennersdorfem. Tedy mezi Českem a Německem. Proběhla tu společná soutěž, kdy se vybral jeden dopravce. Dalším příkladem může být přeshraniční jízdenka v Euroregionu Nisa nebo v sousedním euroregionu Elbe/Labe nebo společné zajišťování zimní údržby a sjízdnosti silnice v průsmyku Pourtalet mezi francouzskou a španělskou částí Pyrenejí. Může to být rovněž tramvajová linka mezi Štrasburkem a Kehlem.

V oblasti zdravotnictví to je například známá nemocnice v údolí Cerdanya, která je společná pro obyvatele Francie a Španělska. Může to být i případ rakouské nemocnice v Gmündu, kde poskytují služby rovněž českým pacientům.

Také se může jednat o poskytování poradenství pro pendlery, v oblasti zaměstnaneckého, sociálního a zdravotnického práva. Může to být společný management chráněných oblastí nebo národních parků v oblasti životního prostředí, případně společné vzdělávací aktivity.

Takže ten dosah je opravdu velký.

Hornickému regionu Krušnohoří pomohly dotace z EU, nyní je na seznamu UNESCO

Česko-saský hornický region, který je součástí přeshraničního euroregionu, slaví úspěch. Dostal se totiž na seznam světového dědictví UNESCO a nyní se může těšit velkému zájmu turistů. Jakou roli v tom sehrávají evropské dotace?

Jak se daří těmto službám v zemích střední a východní Evropy? Podle studie ESPON se totiž řada z nich nachází spíše na hranicích starších členských států EU. Proč tomu tak je? Je to tím, že tady ta přeshraniční spolupráce ještě nemá takové ukotvení?

Do jisté míry to tak je. Tyto služby jsou jakousi vyšší formou přeshraniční spolupráce. Ta začíná nejprve budováním vzájemné důvěry a poznávání. Nejprve je to tedy nějaká koordinace, řešení společných problémů, hlavně v oblasti životního prostředí. Pak spolupráce začíná být pozitivní, začínáme se soustředit na společný rozvojový potenciál a snažíme se z nevýhodného periferního postavení učinit výhodu. A přeshraniční veřejné služby jsou až na vrcholu celé pyramidy.

Ve zmíněné studii zjistili, že pro rozvoj přeshraničních služeb je klíčová dlouhodobá spolupráce na místní a regionální úrovni. Například státy Beneluxu (Belgie, Nizozemí, Lucembursko, pozn. red.) v tom mají více než 40 let náskok. Oni začínali už po válce a my až od 90. let minulého století. Přeshraniční spolupráce tam má delší tradici a mohli se k ní postupně propracovat.

Navíc, pro tyto služby je klíčová spolupráce na národní úrovni. Je totiž pro ně potřeba mít vhodný právní rámec. A právě staré členské státy mají často uzavřeny bilaterální dohody, které reagují na nějakou potřebu v daném území. Například Benelux má stálé mechanismy na odstraňování přeshraničních legislativních překážek, umožňující například spolupráci ve školství, ve zdravotnictví, spolupráci policie atd. To znamená, že mají přeshraniční spolupráci lépe upravenu na mezivládní úrovni, a tím mohou lépe spolupracovat.

Podobná situace je také ve Skandinávii, kde jsou služby rovněž rozšířenější. Je to díky Severské radě, která se systematicky dlouhodobě věnuje rozvoji spolupráce a vytváření podmínek na mezivládní úrovni.

Třetím faktorem, který studie identifikuje, je, že služby existují tam, kde je větší hustota osídlení. Například na hranicích mezi Německem a Holandskem je jedna velká urbánní zóna, pohyb obyvatel a počet přeshraničních interakcí je tak daleko větší než například přes „naše kopečky“ tady v Čechách.

Je ale zajímavé, že podle studie je i česko-německá hranice oblastí, kde se přeshraniční služby rozvíjí.

Kdybych to měl tedy shrnout, tak jsou tady tři hlavní faktory: dlouhodobost spolupráce, podmínky spolupráce závislé na vládách a hustota obyvatelstva na hranicích.

Od cyklostezek až po nové metody kompostování. Přeshraniční projekty zlepšují život v pohraničí

Česko může čerpat až 675 milionu eur na projekty přeshraniční spolupráce. Peníze využívá na podporu inovací a výzkumu, na ochranu životního prostředí, kulturních a přírodních památek nebo na podporu vzdělávání.

Do jaké míry může přeshraniční spolupráci ovlivňovat sám region a do jaké míry do toho zasahuje centrální úroveň, která má často širší pravomoci a vyjednává na evropské úrovni?

Hlavní aktéři přeshraniční spolupráce jsou z podnárodní úrovně, tzn. města, obce a regiony, případně instituce působící v těchto oblastech. Stát by měl spíše vytvořit vhodné podmínky pro tyto podnárodní aktéry.

Fondy jsou sice nastavovány v Bruselu, kde každý stát hájí svou pozici, ale při jejím vytváření musí spolupracovat s místními a regionálními aktéry a dalšími subjekty.

Třeba v oblasti přeshraniční spolupráce tato kooperace v Česku funguje poměrně dobře. Existuje úzká spolupráce s Ministerstvem pro místní rozvoj již od počáteční fáze přípravy programů, kdy se vypracovává analýza potřeb daného území. Velmi dobře jsme spolupracovali s ministerstvem při zakotvení tzv. fondu malých projektů, který podporuje people-to-people projekty pomáhající budovat vzájemné vztahy a důvěru.

Spolupracujeme také na nastavování konkrétních programů. Tím se zabývají jednotlivé „task force“, kde jsou zastoupeny kraje i euroregiony. Ty pak hrají důležitou roli i v následném řízení programů.

Výbor regionů jako druhá komora europarlamentu? Nereálné, posílit hlas českých měst a krajů ale jde

Evropané si přejí, aby jejich regionální a lokální lídři měli v EU silnější hlas. Zástupci českých regionů v Bruselu mají řadu nápadů, jak toho docílit. Většina z nich nicméně závisí na dostatku peněz.

Důležitý je právní rámec

Jakou roli v rozvoji přeshraničních veřejných služeb hrají fondy EU? Je to jediný zdroj financí?

Z mého pohledu potřebujete pro rozvoj přeshraničních služeb tři hlavní věci. Jednak potřebujete mít vhodný přeshraniční legislativní rámec. Pak potřebujete mít stálou přeshraniční strukturu, která všechno zkoordinuje. A pak jsou potřeba samozřejmě peníze, protože všechno něco stojí a například kvůli jazykové bariéře mohou být tyto věci trochu nákladnější. Myslím si ale, že i důležitost těchto podmínek je v tomto pořadí, tedy že finance jsou až na třetím místě. Finance zapotřebí především v počáteční fázi, kdy je potřeba vše společně nastavit a nastartovat spolupráci. V tomto hraje klíčovou roli Interreg (program meziregionální spolupráce, pozn. red.).

Například v oblasti zdravotnictví trvalo průměrně 10 let, než se začala služba poskytovat přeshraničně, např. ve formě společné nemocnice. V oblasti dopravy to průměrně trvá cca 5,5 roku. Jsou to tedy poměrně časově náročné procesy a je nezbytná komunikace mezi partnery. Musíte zjistit, kdo má jaké kompetence, dát dohromady partnery s těmi správnými kompetencemi a vytvořit tam oblast důvěry. Pak je z toho možné vytvořit spolupráci na základě malých projektů. A až následně přejít k právně závazné a dlouhodobé spolupráci v oblasti některých služeb.

Pak už je role fondů EU menší, protože by nebylo dlouhodobě udržitelné financovat spolupráci jen z těchto zdrojů. Na to už musí být zapojeny místní, regionální a případně národní zdroje. Fondy EU tedy hrají roli především na začátku, při nastartování spolupráce.

Důvěra, porozumění, ale také dopravní propojení. Spolupráce evropských regionů bourá hranice

České příhraniční regiony úzce spolupracují se svými evropskými partnery. Programy přeshraniční spolupráce však mají své limity – zejména co se týče náročné administrativy.

Už v minulosti jsem se setkala s kritikou, že odlišná legislativa, například mezi Českem a Německem, může bránit rozvoji přeshraniční spolupráce.

Právní rámec je nejdůležitější. Pokud nemáte právní rámec, tak se bude spolupráce rozvíjet obtížně. Legislativa se rozhoduje na národní, nebo mezivládní úrovni. Přeshraniční spolupráce je sice na subnárodní úrovni, nicméně tito místní a regionální aktéři potřebují z národní úrovně právní rámec.

Pakliže my tady nebudeme mít mezivládní dohodu o poskytování přeshraniční zdravotní péče a spolupráce záchranných služeb, tak je sice možné realizovat vzájemné cvičení a jazykové kurzy, mít jednotné formuláře na předávání pacientů atp. Ale pokud nebudete mít legislativně vyřešeny situace, když sanitka pojede za hranice, a co se stane, když tam náhodou nabourá, tak jste tím omezeni. Potřebujete mít zajištěno pojištění odpovědnosti a stanovit, kdo případnou nehodu bude hradit, jak se případně bude přeúčtovávat finanční náhrada a zda bude možné používat naše houkačky za hranicemi. Pro to vše musíte mít právní rámec.

Záchranáři bez hranic. Češi a Němci pomáhají lidem v nouzi společně

Čeští záchranáři z pohraničních regionů jsou nyní připraveni zasahovat nejen na území České republiky, ale i v sousedním Německu. Umožnil jim to evropský projekt, v rámci kterého proběhla společná cvičení v teoretických i reálných situacích.

Může tuto legislativní problematiku nějak řešit Evropská unie?

Součástí nynějšího legislativního balíčku k fondům EU je i návrh nařízení na evropský přeshraniční mechanismus (ECBM).

Ten vznikl na základě rozsáhlé analýzy Evropské komise, v níž identifikovala přetrvávající administrativní překážky rozvoje přeshraniční spolupráce. Mezi nejčastějšími problémy byly kromě jazykových bariér také limity v oblasti právního a administrativního rámce. Komise proto navrhla jako řešení přeshraniční mechanismus. Ten by umožnil místním regionálním orgánům v případě problémů v přeshraniční spolupráci kontaktovat určitý orgán (kontaktní místo) a zjistit u něj, jak by se dal daný problém vyřešit, zda už mezi danými státy existuje nějaký vhodný nástroj, případně navrhnout nějaké řešení na základě existujících mezistátních dohod.

Nebo by mohl využit navržený mechanismus, na základě něhož by legislativa jednoho státu byla aplikována na části území druhého státu. Použito by to bylo pouze na specifický projekt, například v případě přeshraniční tramvajové dopravy. Aplikace by byla omezena kromě místní působnosti také časově.

Tím by došlo k tomu, že by jeden stát uznal pravidla toho druhého, na své části určitého projektu. Nicméně je to tak pokrokové, že členské státy mají obavy z přílišného zásahu do své suverenity. Nyní je proto tato legislativa v Radě pozastavena. Sama Rada k tomu zatím nevydala své stanovisko, čímž nemůže začít ani meziinstitucionální vyjednávání předmětného nařízení.

Takový nástroj by nicméně přeshraniční spolupráci výrazně pomohl.

Vláda v časech krize nechápe potřeby krajů a měst, stěžují si jejich zástupci

Malé pravomoci, ale velká zodpovědnost. I tak by se dala v krátkosti charakterizovat role hejtmanů a starostů během koronavirové krize. Regionálním lídrům by usnadnilo práci, kdyby jim vláda v následujících náročných týdnech a měsících poskytla alespoň trochu jistoty.

Přeshraniční spolupráci zásadně ovlivnila pandemie

Do jaké míry ovlivnila přeshraniční spolupráci koronavirová pandemie, když státy masivně zavíraly hranice?

Hodně razantně. Státy nekoordinovaly uzavírání hranic ani mezi sebou, natož aby to konzultovaly s regionálními orgány na hranicích. Bylo to ale všude v Evropě, netýkalo se to jen České republiky.

Došlo k drastickému omezení nebo úplnému pozastavení spolupráce. A to i v oblastech, které se týkají poskytování přeshraničních služeb. Nejedná se jen o to, že se nemohly setkávat děti ze školek nebo že neproběhly některé kulturní akce. Existují regiony, kde  jsou klíčové oblasti, jako je zdravotnictví nebo péče o seniory, závislé na pracovní síle z druhé strany hranice. Konkrétním příkladem je Sasko, kde pracuje spousta lékařů, zdravotních sester a pečovatelů z Česka. Trvalo až několik týdnů, než se vyjednaly podmínky, za nichž mohli cestovat za prací přes hranice. Pro tyto sektory tak byla celá situace poměrně dramatická.

Místo toho, abychom v tak klíčových oblastech jako je zdravotnictví naopak spolupracovali a využili výhod kapacit na obou stranách hranic, tak jsme se úplně uzavřeli. To je něco, co podle mě bylo špatně, protože německý nebo polský koronavirus není horší než ten český. Naopak to potvrdilo dlouhodobou tendenci, že rozhodnutí, která se dělají centrálně, neberou v úvahu přeshraniční dopady. Je to až na nějakém předposledním až posledním místě.

Podcast: Regiony a covid-19: Malé pravomoci, velká zodpovědnost a nejistá ekonomická obnova

Malé pravomoci, ale velká zodpovědnost. I tak by se dala v krátkosti charakterizovat role hejtmanů a starostů během koronavirové krize. Kraje, města a obce jsou pomyslnou spojkou mezi vládou a občany a musí řešit lokální specifika pandemie, která bude mít ekonomické dopady i na jejich rozpočty.

Ve Výboru regionů proto vznikla nová iniciativa, která by zajistila, že v podobných krizích bude možné zachovat alespoň nějaký minimální standard spolupráce, alespoň v oblasti poskytování základních služeb. Tím by se mělo zabránit situaci, kdy dojde k úplnému jednostrannému uzavření hranic. To bylo totiž bezprecedentní a mělo by to velký vliv na přeshraniční spolupráci, která se buduje řadu let. Není skutečně jednoduché vybudovat si vzájemné vztahy a získat si důvěru partnerů.

Na základě zkušenosti z jara jsem si uvědomil, jak dlouho se budují přeshraniční vztahy a že stačí jen krátká chvíle na to, aby se vše pozastavilo. Nyní se spolupráce bude muset znovu nastartovat, a to nebude tak rychlé.

Když už to vypadalo, že se během léta spolupráce obnoví, tak přišla druhá vlna.

Kraje a města se mohou připojit k evropské platformě s nápady, jak ven z krize. ČR ji nevyužívá

Regiony a města ze zemí EU sdílí své zkušenosti a postupy boje s pandemií na specializované platformě. Češi ji zatím nevyužívají.

Jakým způsobem lze nyní obnovit důvěru a spolupráci po takovéto zkušenosti mezi přeshraničními regiony? Pomohly by nové projekty?

Určitě. Myslím si, že potřeba spolupráce v příhraničních regionech existuje. Lidé jsou zvyklí na spolupráci. I během krize se po celé Evropě ukázalo, že místní a regionální orgány si často našly nějakou skulinku, jak spolupracovat přeshraničně i přes nevýhodné podmínky. Pro příhraniční města a regiony je to přirozené. Čím dál jste od hranic, tím ta potřeba je samozřejmě menší.

Měly by proto být co nejdříve podporovány projekty z nové generace Interregu. Dlouhodobě jsme bojovali za navýšení prostředků na přeshraniční spolupráci v rámci kohezní politiky. Do teď to byly jen 2 až 2,5 procenta z celé alokace na kohezní politiku, což je skoro nic. I s těmito omezenými prostředky se nicméně v příhraničí dokázaly velké věci, do projektů bylo zapojeno velké množství lidí, až desetitisíce účastníků.

Interreg sice nepotřebuje obrovské peníze, ale jeho navýšení by bylo na místě. Neustále se deklaruje, že využití evropských fondů má mít evropskou přidanou hodnotu. Co víc toto kritérium naplňuje než právě přeshraniční spolupráce.

V návrhu budoucího víceletého rámce je však na přeshraniční spolupráci vyčleněno ještě méně prostředků než bylo dosud. Je sice nějaká šance ji nyní navýšit, na základě Facility na obnovu a odolnost v rámci REACT-EU, ale je otázkou, jestli to státy udělají. Určitě by se to udělat slušelo.

Vláda chce poslat peníze z nástroje REACT-EU na kabiny pro sportovce. Hejtmani se bouří

Více než 4 miliardy korun z mimořádného nástroje REACT-EU chce česká vláda využít na „kabiny pro sportovce“. Rozhodnutí vlády nyní čelí kritice ze strany krajských hejtmanů.

Jak vidíte budoucnost přeshraniční spolupráce a veřejných služeb po roce 2020. Kam by se mohla dále vyvíjet?

Přeshraniční spolupráce se samozřejmě vyvíjí v čase. Už jsme v ní došli poměrně daleko, jako například v oblasti životního prostředí. Například v řece Nise už máte zase pstruhy nebo lesy už neumírají kvůli kyselým dešťům. A těžba v Sasku už se také utlumila, tam už dochází k revitalizaci. Největší problém je nyní těžba v Turowě.

Ale když to porovnám s hranicemi v Beneluxu, kde spolupracují už 40 let, tak tam se hodně zaměřují na přeshraniční mobilitu nebo konzultace a poradenství pro lidi, kteří chtějí pracovat přeshraničně. Například jim radí, co bude taková forma zaměstnání znamenat pro jejich důchod, nebo jak by mohly jejich děti chodit do školy v jiném státě. V této oblasti si myslím, že máme na našich hranicích ještě co dohánět.

Ne všude je to samozřejmě přirozené, někde máme geografické bariéry v podobě hor, kde tedy pendlerství není tak časté.

Mohlo by se také více spolupracovat na budování přeshraniční identity a propojení lidí s přeshraničním prostorem. Stále existuje velké množství lidí, kteří svůj život vidí jednostranně a končí jim na hranicích. Měli jsme několik projektů na podporu přeshraničního cestovního ruchu, vzájemného kulturního poznávání nebo rozvoje jazykové výbavy. I tady je prostor pro další rozvoj.

Také v oblasti malých a středních podniků je stále co zlepšovat. Máme sice dlouhodobou spolupráci hospodářských komor, které pomáhá například při hledání partnerů nebo poskytování informací o situaci za hranicemi. Ale i zde se dá stále na čem pracovat, například v souvislosti s tím, že řada evropských fondů půjde nyní do inovací a do zelené ekonomiky. Proto by bylo pro firmy dobré uvažovat i nad přeshraniční spoluprací.

Podcast: Jak české regiony prosazují své zájmy v Evropské unii?

Průzkum Evropského výboru regionů ukazuje, že více než dvě třetiny Evropanů mají pocit, že jejich lokální a regionální zástupci nemají dostatečně velký vliv na přijímaní rozhodnutí na úrovni Evropské unie. Jaká je jejich role v EU? A jak prosazují české kraje, města a obce v Bruselu své zájmy?

Přeshraniční spolupráce po brexitu

Jak to vypadá s budoucí přeshraniční spoluprací mezi Spojeným královstvím a Irskem (resp. Severním Irskem a Irskou republikou) či Velkou Británií a Francií po konci tohoto roku, kdy končí přechodné období?

Když se bavím s kolegy z Irska, Severního Irska, Francie či Holandska třeba ve Výboru regionů nebo v Asociaci evropských přeshraničních regionů, tak všichni chtějí přeshraniční spolupráci zachovat. Nicméně v současné době to vypadá tak, že na základě pozice britské vlády budou všechny programy přeshraniční spolupráce mezi Velkou Británií a jejími sousedy zrušeny, kromě programu PEACE mezi Severním Irskem a Irskou republikou. To se ještě může změnit, ale zatím to moc optimisticky nevypadá.

Dohoda mezi Unií a Británií je z 95 procent hotová. To nejdůležitější ale zatím vyřešeno není

Do konce přechodného období zbývá 39 dní, jak připomíná i britský vládní web pro přípravu na nadcházející rok, kdy se Británie octne mimo vnitřní trh a celní unii EU. Pravidla budoucího partnerství však zatím nejsou zcela dojednána.