Ondřej Knotek: Cítil bych se pohodlněji, kdyby byla Evropa v klimatických cílech méně ambiciózní

© Ondřej Knotek

Tento článek je součástí Special reportu: Jak si vedou čeští nováčci v Evropském parlamentu?

S českým nováčkem v Evropském parlamentu Ondřejem Knotkem (ANO, RE) redakce EURACTIV.cz, hovořila o jeho cílech, klimatické agendě nové Evropské komise nebo o reformě kohezní politiky.

Ondřej Knotek se stal letos v květnu europoslancem poprvé. Předtím působil v komunální politice za Piráty, v roce 2015 ze strany odešel a stal se členem ANO. Před svým zvolením pracoval jako manažer kvality v lucemburské strojírenské firmě. V Evropském parlamentu je se svými kolegy ze strany ANO součástí frakce Obnova Evropy (RE), je členem výboru pro regionální rozvoj (REGI) a náhradníkem ve výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI).

Co Vás vedlo ke kandidatuře do Evropského parlamentu (EP)?

Už od malička jsem směřoval k tomu, že bych pracoval ve veřejném zájmu. Začínal jsem u policie, zároveň mě lákalo mezinárodní prostředí. To byla moje hlavní motivace. Nicméně takovým rozhodujícím momentem bylo, když asi před třemi lety mluvili ve zprávách o Evropské radě, předtím ale také o Radě EU a Radě Evropy. Zjistil jsem, že i člověk, který sleduje zprávy a čte noviny se v tom nevyzná a štvalo mě, že tomu nerozumím, když nás Evropská unie velmi ovlivňuje. Proto jsem se tomu začal věnovat a uvažovat o kandidatuře.

Jak se Vám podařilo dostat na vysoké, páté místo kandidátky ANO, když jste se na rozdíl od většiny ostatních kandidátů Evropskou unií předtím profesně nezabýval?

Byla to nominace odspoda a já jsem projevil svůj zájem o kandidaturu včas. Stranický proces začínal právě na místní, oblastní a krajské úrovni. Bylo to také o tom, s čím jsem do toho šel. Jako manažer kvality ve strojírenské firmě jsem zaváděl evropské směrnice do praxe, takže jsem byl schopný zhodnotit dopad evropské legislativy na firemní procesy a určitě mi pomohla témata, kterým se věnuji, tedy životní prostředí a energetika. Roli hrála nominace z krajů i potenciální agenda kandidátů.

Jaké máte zkušenosti s evropskou legislativou? Už jste zmínil, že nějakou zkušenost máte díky svému bývalému manažerskému působení. Věnoval jste se ale evropské legislativě předtím i v jiném ohledu?

Co se týče těch dopadů legislativy na firmy, tak s tím zkušenost mám. Co se ale týče rozhodovacího procesu, tak s tím jsem měl stejnou zkušenost jako každý jiný občan. Určitě jsem nebyl a ani nejsem specialista, v mém případě jsou to věci nové a člověk je musí pochytit.

Češi si zvolili 21 nových europoslanců. Kdo je mezi nimi?

Ve volbách do Evropského parlamentu si Češi vybrali 21 zástupců. Šest z nich kandidovalo za hnutí ANO, čtyři za ODS, tři za Piráty a tři za koalici TOP 09 a STAN. Dva poslanci byli zvoleni za KDU-ČSL a stejný počet pochází z SPD. Zbývající mandát připadá KSČM. Na čem dosud tito lidé pracovali a co chtějí v EP prosazovat?

Jak se Vám tedy jako nováčkovi podařilo adaptovat se v kolosu, jakým je Evropský parlament?

Adaptace stále probíhá, především právě co se týče legislativy. Člověk se to učí za pochodu. V Parlamentu jsem skoro každý den a agenda je opravdu široká, což mi vyhovuje. Díky mé předchozí pracovní pozici mi adaptace na pracovní tempo a obecně vysokou náročnost práce v Parlamentu nedělala problém. Na Parlamentu se mi hodně líbí, že je zde mnoho expertů a každý z nich umí něco jiného. Máte tedy možnost se od těchto lidí hodně naučit, nebo naopak někoho ovlivnit svou zkušeností. Působím zde zatím pár měsíců, každý den se s tím procesem seznamuji.

V EP se věnujete především životnímu prostředí, kohezní politice a energetice. Čeho chcete v těchto agendách během svého mandátu dosáhnout?

Mým hlavním cílem je prosadit na půdě Evropského parlamentu zájmy České republiky, aby se neztratily v nových cílech Evropské unie a aby cesta k nim byla co nejvíce diverzifikovaná. To v případě České republiky znamená například podporu jaderné energetiky a uhelných regionů, které se uhlí budou muset vzdát trochu dříve, než by se ho musely vzdát přirozenou cestou. Zároveň to znamení i podporu neuhelných regionů závislých na tepelných procesech. To jsou regiony se sklárnami, petrochemickým, ale i textilním průmyslem. Primárně bych chtěl dosáhnout toho, aby byly podpořeny uhelné regiony a také ty ostatní průmyslové.

Komise je jako malé dítě

Vy jste se životnímu prostředí věnoval už na komunální úrovni, nyní ale budete muset pracovat s celoevropskými závazky a ambicemi. Navíc, nová Evropská komise (EK) je v tomto ohledu velmi ambiciózní, a i Evropský parlament je po volbách „zelenější“. Řadíte se spíše k ambicióznímu nebo konzervativnímu environmentálnímu proudu?

Pokud si mám vybrat mezi těmito dvěma kategoriemi, tak jsem samozřejmě konzervativnější. Politika by měla být založena na faktech a dopadových studiích. Pokud chceme něco změnit, musíme tu změnu odřídit a změna musí být udržitelná. Unie si může vytyčit sebeambicióznější směr, ale když dojde na lámání chleba, může pro něj ztratit podporu. Když si například vezmeme cíl klimatické neutrality do roku 2050, tak k tomu cíli musí existovat garance nástrojů. V případě České republiky by se jednalo například o jadernou energetiku a podporu nejvíce dotčených regionů.

Parlament je po volbách opravdu hodně zelený a je tam spoustu poslanců, kteří chtějí cíle stanovit co nejpřísněji a chtějí, aby byly vynutitelné. To se řekne snadno a možná by se to dalo přes většinu i snadno prohlasovat, ale když k tomu nemáme nástroje, tak není možné cíle naplnit. Musíme tedy na stůl dávat fakta. Navíc jsem působil v průmyslu a zažil jsem mnoho přednášek o tom, jak se dá průmysl dělat šetrně k životnímu prostředí. Takže určitě nepatřím mezi zelené fanatiky, kteří by průmysl zadusili jen proto, aby bezúčelně snížili emise, když k tomu stejně zbytek světa nepřistoupí.

Jaký je Váš názor na klimatickou agendu předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové?

Já a celá delegace za ANO pro ni hlasovala, protože její projev byl vyvážený. Ursula von der Leyenová připustila zásadní věc, a sice že se nediví, že voliči mají pocit, že EU není řízena dobře. Což je důležitý bod sebereflexe.

Co se týče té klimatické agendy, byl jsem velmi překvapen, když uvedla, že chce do roku 2030 snížit emise o 55 %. To se mi úplně nelíbilo, ale ona vzápětí dodala, že nikoho nenechá v ústraní a podpoří regiony, které se budou muset adaptovat. Neříkám, že jsem se vším souhlasil, ale podala to vyváženě a smysluplně. Nakonec ale bude záležet, jakou finální podobu bude mít návrh tzv. Green Dealu.

Asi bych se cítil pohodlněji, kdyby byla Evropa v klimatických cílech méně ambiciózní. Nicméně z pohledu její konkurenceschopnosti za dvacet, třicet let ten směr chápu. Nejsem však pro přísné cíle metodou cukru a biče.

Europoslanci vyhlásili klimatickou nouzi. Češi jsou v názoru na ni rozdělení

Evropský parlament dnes rozhodl o symbolickém vyhlášení stavu klimatické nouze v EU. Rezoluci, která má za cíl zvýšit tlak na členské země k přijímání dalších závazků v boji proti klimatickým změnám, podpořila výrazná většina poslanců. Češi jsou rozdělení.

Klimatické cíle nové Komise budou nepochybně finančně velmi nákladné. Měla by podle Vás ze svých nároků slevit?

Ač si Evropské komise velmi vážím, v tomto případě je Komise trochu jako malé dítě, které si nadiktovalo, co chce koupit a členské státy jsou její rodiče, kteří rozhodnou o tom, co jí koupí a kolik to bude stát. Nyní však zjišťujeme, že aby se její klimatické cíle poctivě splnily, tak bude muset jít spoustu peněz do uhelných a průmyslových regionů. Mnoho dalších regionů ale potřebuje investovat peníze do infrastruktury, potřebují budovat silnice, školy. To je i případ České republiky, která stále potřebuje investovat i do jiných věcí, než do klimatické neutrality, například do digitalizace. Kdyby se tyto potřeby sečetly, bude Evropská komise potřebovat více peněz, než má k dispozici. Členské státy tedy musí rozhodnout, zda prostředky navýší, nebo nenavýší. Pokud nenavýší, tak klimatická agenda zkonzumuje finance na ostatní položky.

Je to takový začarovaný kruh. Nová Evropská komise ještě nenastoupila do funkce (rozhovor proběhl ještě před nastoupením nové EK do funkce – pozn. redakce), její ambice potřebují peníze navíc, nebo zásah do stávajících kapitol. Část členských zemí nechce prostředky navýšit, ale část zemí nechce sahat na staré kapitoly. Tento kruh lze porušit pouze tím, že každý členský stát bude co nejvíce konstruktivní. Pokud má Česko přistoupit na klimatickou neutralitu, tak na to potřebuje nástroje. Problém a nekonstruktivní přístup by v tomto případě nastal, kdyby například Lucembursko a Rakousko Česku blokovaly jadernou energetiku.

Podpora uhelných regionů je klíčová

Vy jste byl v rámci slyšení designovaných eurokomisařů před EP koordinátorem výboru pro regionální rozvoj za frakci Obnova Evropy (RE). Jak hodnotíte slyšení portugalské kandidátky na komisařku pro soudržnost a reformy Elisy Ferreiraové?

Paní Ferreiraová už mě v podstatě přesvědčila týden před slyšením, když jsem s ní jako koordinátor měl osobní schůzku. Přesvědčila mě o tom, že rozumí průmyslu, životnímu prostředí, bankovnictví a regionálnímu rozvoji. Potřebné předpoklady má a můj dojem byl dobrý. V průběhu slyšení ale nemohla nic moc konkrétního říct a slíbit, protože neví, kolik bude mít k dispozici financí. Paní Ferreiraová ale jasně řekla, že je přítelem koheze a pokusí se, aby finanční dopad na ni byl co nejmenší.

Na slyšení jsem se jí ptal, jak bude řízen nový transformační fond. Jestli bude centrálně řízený, nebo v rámci sdílené působnosti a také jsem chtěl vědět, zda budou peníze z něj vyčleněny hlavně na uhelné regiony. Paní Ferreiraová nám zaručila, že fond určitě vznikne, nemohla ale poskytnout žádné další detaily.

Jak by tedy měl být podle Vás transformační fond řízen a financován?

Záleží na tom, pro co všechno bude fond určen. Kdyby měl být cílený pouze na nejvíce postižené regiony, to znamená například z 80 % na uhelné regiony a z 20 % na nějaké jiné regiony, tak nebude potřeba tolik peněz. Byl bych rád, kdyby se fond soustředil na co nejužší skupinu příjemců, ve vysněném případě by měl být jeho finanční objem okolo 50 miliard euro, které by šly primárně do uhelných regionů. S tím, že neuhelné, ale tepelně náročné regiony by mohly být kryty v rámci tematické koncentrace politiky soudržnosti. To by podle mě bylo dobré řešení.

V současné době přicházejí z Evropské komise neoficiální informace. Nyní to vypadá, že fond se bude soustředit nejen na uhelné regiony. Zatím tedy čekáme na finální návrh Evropské komise a já budu bojovat za to, aby byly zohledněny především uhelné regiony. Vyplývá také, že se bude jednat o sdílený fond s národními obálkami, takže to bude i na regionech. Česko je v tomto spolu s Německem a Polskem trošku napřed, protože mají uhelné komise a Česká republika také program RE:START (národní program pro strukturálně postižené regiony – pozn. redakce).

Od uhlí k vodíku. Moravskoslezský kraj má před sebou náročnou transformaci

Doba uhelná je u konce a místní průmysl se musí adaptovat na změnu. Příležitost představují inovace, které mohou do regionu přinést peníze a vytvořit nová pracovní místa.

Česká uhelná komise byla ustavena poměrně nedávno (30. července). Co od ní očekáváte?

Očekávám, že pomůže provést tranzici uhelných regionů. To znamená řízený útlum těžby, zároveň zajištění sociální stability v regionech. Komise by měla vypracovat akční plán, navrhnout řešení a konkrétní opatření pro konkrétní regiony. Důležité je, aby to byl řízený proces, který je pod kontrolou.

Myslíte si, že by se o ukončení těžby uhlí v Evropě mělo rozhodnout na úrovni Evropské unie?

Jsem zastáncem toho, aby si každá země a region určily svůj energetický mix a myslím si, že je možné přistoupit na opuštění fosilních paliv rychlejším tempem. Nicméně pouze za předpokladu, že zde bude jasná podpora tranzice. Je to v souvislosti s klimatickými cíli evropská ambice, takže ono to asi jinak než na úrovni Evropské unie rozhodnout nepůjde. Mělo by se ale rozhodnout jednomyslně.

Nejprve jsme mluvili a mluvili, teď máme datum konce těžby uhlí, říká člen německé uhelné komise

Německá uhelná komise rozhodla, že Německo by mělo do roku 2038 skoncovat s těžbu uhlí. S ředitelem německé pobočky Greenpeace Martinem Kaiserem jsme hovořili mimo jiné o tom, jak uhelná komise dosáhla kompromisu, a jak by se z německého příkladu mohla poučit ČR.

Česko má šanci si v kohezi vyjednat kompromis

Nástup nové Evropské komise a vyjednávání nového víceletého finančního rámce se zpozdilo. Jak to vypadá s vyjednáváním o kohezní politice, která s víceletým finančním rámcem velmi úzce souvisí?

Nová kohezní politika se, vzhledem k prodlením, která jste zmínila, nemůže stihnout vyjednat do konce tohoto roku. Je šance, že v rámci ustanovení obecných nařízení, které zastřešuje legislativu ke konkrétním kohezním fondům, dojde k pokroku ještě během finského předsednictví (finské předsednictví končí na konci letošního roku – pozn. redakce), stále to bude ale pouze dohoda. Čeká se na to, s čím přijde nová Evropská komise. V Parlamentu je ale velká snaha o pokrok, každý týden probíhá několik technických schůzek mezi institucemi, trialogy už jsou zahájeny. Finské předsednictví v této věci ale není moc aktivní. Každopádně dokud nebude jasno o víceletém finančním rámci, tak bude u kohezní politiky jeden velký otazník.

Kromě prodlení, která komplikují vyjednávání, se zdá, že ani členské státy se na některých návrzích reformy kohezní politiky neshodnou. Je podle Vás reálné, aby si Česká republika vyjednala v této agendě své požadavky, například zachování pravidla n+3, rozvolnění tematické koncentrace či snížení míry spolufinancování projektů?

Pro zachování n+3 je více států, takže tam určitě šance je. V rámci tematické koncentrace má Česko určitě šanci podílet se na kompromisní částce, která se na ni vyčlení. Co se týče spolufinancování, tak zachování současného nastavení má podporu i v Evropském parlamentu. To je optimální, protože neklade tak vysoký nárok na regionální rozpočty a zároveň umožňuje rozumný prostor pro soukromé investice. Podle mého názoru má Česká republika stále možnost pohlídat si minimálně kompromisní výsledek. Pro Česko je také důležitá flexibilita fondů, tedy možnost přesunu vyššího objemu ze sdílených fondů do těch přímo řízených, jako je například Horizont. V tomto případě to vypadá, že se to podaří prosadit.

Přátelé koheze se nechtějí vzdát evropských dotací. Šestnáctka států v Praze podepsala deklaraci

Evropská unie se stále nedohodla na podobě nového víceletého finančního rámce, podle kterého se plánují společné výdaje. Využít toho chce skupina 16 států, která plánuje na poslední chvíli společně zatlačit na zachování objemu financí v politice soudržnosti.

Jak jsou rozloženy síly v Evropském parlamentu, co se týče nové podoby koheze?

Tam to záleží frakce od frakce. Třeba naše frakce (Obnova Evropy – pozn. redakce) má hodně široké zastoupení, je to zhruba tak půl na půl. Jsou tam tedy zastoupeny různé názory. Ty větší a bohatší země to tak neprožívají.

Jak by tedy podle Vás měli čistí příjemci přesvědčit čisté plátce alespoň ke kompromisnímu nastavení nové kohezní politiky, například co se týče rozpočtu pro politiku?

Musíme o tom jednat, nemám tady u sebe sérii nábojů, které bych vystřílel a vyhrál. Je to o hledání spojenců, bude záležet na trialozích a na tom, co příjemci plátcům nabídnou. Kompromis se dělá napříč frakcemi. Zpravodaj, který je na jednání trialogu informuje stínové zpravodaje o tom, jaké jsou možnosti. Například o tom, kde je možné udělat ústupek a za něj něco dostat. Záleží pak, jestli má daný ústupek podporu v jednotlivých frakcích. Nejvíc bude ale stejně záležet na Evropské radě. Parlament sice hraje také zásadní roli, může upravovat směr, ale všechno, co se teď odehraje, bude záležet na tom, jestli se dokáže na kompromisu domluvit Evropská rada.

Navíc to podle mě nelze zjednodušit na to, že některé státy jsou čistí příjemci a některé naopak plátci. Každý stát v Evropě nějakým způsobem profituje, i když třeba dává více do unijního rozpočtu, tak zase dostává někde jinde například prostřednictvím vlivu, působením firem v jiných evropských státech… Unie je společný projekt, ve kterém bychom se měli snažit se navzájem pochopit a neházet si klacky pod nohy. Každý stát se musí naladit na kompromisní náladu.

Co bude podle Vás bodem zlomu, který odblokuje jednání o kohezi?

Je to o vyjednání víceletého rámce, ten to odblokuje. Do té doby to je pouze hypotetická diskuse.

Kohezní politika aneb Jak se EU podílí na rozvoji českých regionů

Evropská unie se prostřednictvím regionální politiky podílí na zvyšování životní úrovně napříč evropskými regiony. Jak se tato politika vyvíjela a jak by mohla vypadat v novém programovém období?