Ondřej Benešík: ANO není v evropských otázkách čitelné

Ondřej Benešík; zdroj: www.benesik.cz

Tento článek je součástí Special reportu: Nové priority evropské politiky ČR

„Než bych dospěl k nějakému závěru a konkrétnějšímu odhadu, jak to s hnutím ANO bude, dal bych jim čas. V evropských otázkách se ještě hledá,“ říká v dnešním rozhovoru poslanec KDU-ČSL a předseda Výboru pro evropské záležitosti (VEZ) Ondřej Benešík. Povídali jsme si také o poslaneckém nezájmu o EU, postoji KDU-ČSL k islámu či spojenectvích, která by měla ČR vyhledávat.

Během vyjednávání o vedení jednotlivých výborů po nedávných volbách nepatřil Výbor pro evropské záležitosti (VEZ) mezi ty, o které by strany projevovaly zájem. VEZ nakonec připadl KDU-ČSL a po několikatýdenních peripetiích jste byl na konci prosince zvolen jeho předsedou. Čemu tento poněkud chladnější vztah politických stran k evropskému výboru přisuzujete?
Budu naprosto otevřený. V porovnání s ostatními výbory se jedná o daleko větší objem práce. Ten se navíc v českém prostředí velmi těžko mediálně prodává, což je pro politika velký hendikep. Nejsem rozhodně sám, kdo považuje tento výbor za velmi důležitý a s velkými pravomocemi.

VEZ byl nicméně v minulosti často kritizován za svou nedostatečnou kontrolu evropské politiky české vlády. Je to podle Vás oprávněné?
Jsem členem tohoto výboru poměrně krátce a nerad bych hodnotil minulé období. Nechci omlouvat některé možné nedostatky z minulosti, ale objem práce je zkrátka vysoký. Je velmi jednoduché výbor kritizovat, ale množství legislativy, které do výboru přichází, není v přímé úměře s možnostmi výboru. Jsme odhodláni dělat maximum, na druhou stranu držíme se při zemi.

Není jedním z důvodů přílišné zátěže také to, že většina legislativy se projednává pouze na výboru a poslanci na zasedání celé Sněmovny pak pouze přijímají jeho rozhodnutí a dále o něm již nediskutují?
To je pravda. Otázkou ale je, co je možné s tím dělat. My jsme se v předsednictvu výboru shodli na tom, že zkusíme apelovat ve svých poslaneckých klubech, aby této agendě byla věnována větší pozornost.

Poslanecký nezájem

Je pravda, že evropské záležitosti českou politikou příliš nehýbají. V rámci koaliční smlouvy byly EU věnovány jen čtyři ne příliš detailní odstavce. Bude vládní program v tomto ohledu detailnější?
Já předpokládám, že ano.

„Než bych dospěl k nějakému závěru a konkrétnějšímu odhadu, jak to s hnutím ANO bude, dal bych jim čas. V těchto otázkách se ještě hledá.“

V koaliční smlouvě se mluví o „zásadní změně české politiky vůči EU“. Máme to chápat jako změnu toho, jak je politika vytvářena, nebo její obsah?
Já si myslím, že částečně se to týká obojího. Toto tvrzení především reflektovalo, že hlavní koaliční stranou byla donedávna ODS, která se netají svým spíše euroskeptičtějším postojem. Je jasné, že minimálně ČSSD a KDU-ČSL jsou strany, které nevidí v Evropské unii nepřítele. Myslím si, že to samé se v podstatě dá říct i o hnutí ANO, i když to pro mě zatím není příliš čitelné.

Myslíte, že mezi KDU-ČSL a ČSSD na jedné straně a hnutím ANO na straně druhé lze očekávat nějaké sporné body, na kterých by v rámci koalice mohl být problém se shodnout?

KDU-ČSL a ČSSD jsou historické strany, které mají historii, strukturu a jejich názory se sice vyvíjí, ale mají určitý rámec, který je uchopitelný. Hnutí ANO je nové. Nepředpokládám, že by bylo proti Evropské unii, ale pro mě zatím nejsou úplně čitelní. Jejich názory nejsem schopný takříkajíc zaškatulkovat. To je ale logické, nejedná se o výtku na jejich stranu. Podle mě je to hnutí spíše pragmaticky pozitivní vůči Evropské unii, ale jejich konkrétní postoje se zatím vyvíjejí.

Nicméně některé názory předsedy ANO Andreje Babiše, který by se měl stát ministrem financí, známé jsou. Není například takovým zastáncem vstupu do eurozóny, jako jsou sociální demokraté, kteří mluví i o konkrétním datu. Nemůžou tak vzniknout spory a určitá dvojkolejnost, jako tomu bylo za vlády ODS a TOP 09?
Než bych dospěl k nějakému závěru a konkrétnějšímu odhadu, jak to s hnutím ANO bude, dal bych jim čas. V těchto otázkách se ještě hledá, a to logicky víc, než například v podpoře podnikání.

Pragmatičtí lidovci

Jak se k unijním otázkám staví KDU-ČSL?
Od nás lze očekávat spíše pragmatičtější postoj, než že budeme nadšeně vítat vše, co si vymyslí v Bruselu. Protože i z Bruselu přicházejí věci, které si kritiku zaslouží. Naše představa o evropské integraci, kterou podporujeme a kterou považujeme za užitečnou a prospěšnou, není úplně v souladu s tím, co se v poslední době odehrává.

Já osobně jsem přesvědčený o nutnosti a prospěšnosti evropské integrace, na druhou stranu jsem v poslední době velmi rozpačitý z dění v Evropské unii. Na druhou stranu ten, kdo vystoupí proti tomu, co se v poslední době odehrává v Evropské unii, nemůže být automaticky nazýván protievropským.

Ve své kritice máte na mysli například přílišnou míru regulace v některých oblastech?

„Od nás lze očekávat spíše pragmatičtější postoj, než že budeme nadšeně vítat vše, co si vymyslí v Bruselu.“

Částečně. Na druhou stranu jsem si vědom, že v určité míře je regulace a kontrola společnými orgány Evropské unie nutná, bez ní to fungovat nemůže. Jak říká Jára Cimrman: nemusí se nám to líbit, nemusíme s tím souhlasit, ale to je tak vše, co s tím uděláme.

Můžete být tedy s Vaší kritikou trochu konkrétnější?
Osobně si myslím, že bychom se měli zamyslet například nad schvalováním kvót u věcí, které žádné kvóty nepotřebují. Prosazování genderových kvót v orgánech firem je podle mě degradací žen. Myslím si, že ženy jsou schopné se prosadit samy a nepotřebují na to evropskou legislativu.

Netolerujme netolerantní islám

Co dalšího se Vám nelíbí?
Klíčový je i samotný hodnotový základ Evropské unie. Důležité je téma islamizace. Evropa stojí na jiném základě, než je islám. Buďme sousedi, respektujme se, ale respekt musí být oboustranný. Odmítám filozofii „tolerujte naši netoleranci“.

Nicméně toto je otázka spíš bývalých koloniálních velmocí, jako je Francie, či třeba severských států s proimigrační politikou. Proč to vnímáte jako hrozbu pro Českou republiku?
Rozšíření problému do dalších států je v rámci sjednocené Evropy velmi jednoduché. Nemůžeme se tvářit, že se nás to netýká. Nicméně chci zdůraznit, že nejsem xenofob nebo rasista. Jsem tolerantní k dalším náboženstvím, jenom si myslím, že si musíme být ve všem rovni, že nesmíme vyklízet prostor.

Už jsem vzpomínal genderové problémy. Pokud existuje kultura, ve které je mnohoženství normální, jak potom chceme zabezpečit v rámci našeho prostoru stejná práva ženám v harémech? Vím, že je to trochu extrémní příklad, ale pokud chci zaručit stejná práva pro všechny, nesmím zapomínat, že určité muslimské kulturní aspekty jsou v přímém rozporu s těmi evropskými.

Na závěr bych se Vás ještě ráda zeptala na Vaši vizi České republiky v Evropské unii. Zatím byla naše politika vnímána spíše jako reaktivní. Je podle Vás třeba být aktivnější a přicházet s vlastními tématy?
Předpokládám, že jsem asi stopadesátý politik, který řekne, že musíme být aktivnější. Možná to zní jako klišé, ale tak to je. Mám ten dojem, že od doby, kdy jsme vstoupili do EU, hledáme spíš důvody, proč něco nepřijmout, než abychom vyvinuli stejné úsilí k přetvoření politiky a legislativu k obrazu svému. Lucemburčané to umí, a to jsou daleko menší zemí. My říkáme, že EU sice není úplně nejhorší, ale má spoustu negativ, a když přijde něco mediálně výbušného, tak se proti tomu postavíme. Myslím si, že to takto dál dobře fungovat nemůže. V zájmu občanů této země je být aktivní a snažit se evropské směřování aktivně ovlivňovat tak, jak si ho představujeme my.

Mít vlastní názor

Myslíte si tedy, že bychom se měli postavit třeba po bok Německa, nebo spíš zůstat ve skupině s Velkou Británií, jak to do značné míry prosazovala vláda Petra Nečase?

„Pokud zde bude snaha všechny nedostatky eurozóny řešit, nemáme jinou alternativu, než do ní vstoupit.“

Osobně si myslím, že musíme mít svůj vlastní názor. Nicméně měli bychom hledat spojenectví spíše u těch, se kterými jsme ekonomicky a kulturně více provázáni, což je například Německo. Tím neříkám, že všechno, s čím přijde Velká Británie, je špatně. Ale z pohledu našeho umístění v Evropě, našich ekonomických a kulturních vazeb je nám nejblíž Rakousko, Německo, Polsko nebo Slovensko. Nesmíme někomu odezírat ze rtů, musíme mít svůj vlastní názor, vědět, co je pro nás dobře.

V jakých konkrétních tématech bychom podle Vás měli být aktivní?
Obrovským tématem samozřejmě bude, za jakých okolností a kdy vstoupit do eurozóny. Nejsem si úplně jistý, jestli to rozhodne současná vláda, ale nemůžeme strkat hlavu do písku. Je potřeba celou situaci vyhodnotit, a potom si stanovit jakýsi plán a toho se držet. Myslím si, že pokud zde bud snaha všechny nedostatky eurozóny řešit, nemáme jinou alternativu. Jestliže se problémy vyřešit nepodaří, budeme tu mít legitimní otázku, jestli vstoupit. V současné době jde ale podle mě spíš o téma, na kterém se politici snaží získat body. Nejsem nikterak nadšený ze současné situace v eurozóně, ale určitě nám neuškodí, pokud zahájíme přípravu k přijetí eura.

S Ondřejem Benešíkem mluvila Anna Kuznická.