Monika Šimůnková: Předškolní vzdělávání je pro Romy důležité

Monika Šimůnková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva; zdroj: Vláda ČR

Tento článek je součástí Special reportu: ČR a Evropský semestr

„Romské, ale i ostatní sociálně vyloučené děti, za sebou v momentě nástupu do školy nemají potřebnou předškolní přípravu, která je běžná v majoritních rodinách. Neměly doma omalovánky, nehrály si s pastelkami, nikdo je neučil jména zvířat, geometrické tvary a podobně. Děti tak sice mají velmi silné sociální dovednosti, ale velmi slabou ‚školní zralost‘,“ tvrdí vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková. EurActiv si s ní povídal o doporučení Evropské komise týkající se mimo jiné zapojení romských dětí do předškolního vzdělávání.

Monika Šimůnková vystudovala Právnickou fakultu v Praze. V minulosti pracovala například v Nadaci Naše dítě a je zakladatelkou Linky právní pomoci. V roce 2011 byla jmenována zmocněnkyní vlády pro lidská práva.

  • V jednom ze svých sedmi doporučení, které Evropská komise České republice udělila v rámci takzvaného evropského semestru, zmiňuje Komise mimo jiné i nutnost navýšení kapacity veřejných zařízení péče o děti do tří let a také začlenění romských dětí do tohoto systému. Je současná situace podle Vás opravdu vážná?

Ano, situace je vážná, neboť řada romských dětí ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí není dostatečně připravena na vstup do povinné školní docházky, což se projevuje už při zápisu nebo v průběhu docházky do základní školy. U nepřipraveného dítěte je následně doporučen odklad zahájení povinné školní docházky. Pokud dítě nastoupí do prvního ročníku základní školy, stává se, že selhává, neboť není schopné splnit požadavky výuky. Selhání bývá prvotním impulzem k přeřazení dítěte do základní školy praktické, která jej však nepřipraví na úspěšný přestup na střední školu a v podstatě tak vytváří armádu nezaměstnaných, chudých a sociálně vyloučených lidí. 

Problémům při vstupu a po zahájení povinné školní docházky lze přitom včas předejít, a proto je na místě se řídit doporučením Evropské komise a zvýšit dostupnost rané a včasné péče o znevýhodněné romské děti do 3 let. Zásadním cílem je také zvýšit účast romských dětí od 3 do 6 let v předškolním vzdělávání, které by primárně mělo probíhat v mateřských školách. 

  • Co je příčinou toho, že je ve školkách tak málo romských dětí?

Ve využívání včasné péče a předškolního vzdělávání brání romským dětem několik překážek. Část z nich je systémových, například místní nedostupnost programů včasné péče či předškolního vzdělávání v mateřských školách, která aktuálně v České republice komplikuje přístup všech dětí k těmto službám. Vzhledem k demografickým trendům, zejména v souvislosti se snížením porodnosti totiž začaly obce rušit mateřské školy. Nyní se ale výrazně zvýšil počet narozených dětí, jejichž rodiče patří mezi silné populační ročníky. V mateřských školách najednou není dostatek volných míst a ty pak při přijímání dávají přednost dětem, které před sebou mají poslední rok před nástupem do povinné školní docházky či upřednostňují děti zaměstnaných rodičů, nebo mají nastavená jiná někdy až diskriminační kritéria. Mladší děti od 3 let jsou pak z kapacitních důvodů odmítány. Bohužel se příliš nepřihlíží ke speciálním vzdělávacím potřebám dětí a k podmínkám, ve kterých vyrůstají.

Tato tendence jde proti potřebám romských dětí ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí, které vyrůstají v nepodnětných podmínkách, a z tohoto důvodu potřebují dlouhodobou, intenzivní a individuální předškolní přípravu. Navíc vysoký podíl romských domácností žije na území sociálně vyloučených lokalit, kde je ještě horší vybavenost veřejnými službami, včetně mateřských škol. U mateřských škol sídlících v blízkosti romských lokalit je i vyšší riziko etnické segregace romských dětí, které pak vzhledem k vysoké koncentraci romských obyvatel ve spádové oblasti školky, tvoří vysoký podíl dětí navštěvujících předškolní zařízení. To je pak signálem pro ostatní neromské rodiče, aby sem své děti neumisťovali.  

  • S jakými dalšími překážkami se musí romské rodiny vypořádávat?

Kromě místní nedostupnosti je u nízkopříjmových romských domácností problémem finanční nedostupnost, neboť za docházku platí rodiče poplatek za docházku a poplatek za stravu. V jednom z ustanovení školského zákona byla sice zavedena bezúplatná docházka pětiletých dětí do mateřské školy a do přípravného ročníku základních škol, kdy jsou rodiče osvobozeni od poplatku za docházku. Toto opatření je však nedostatečné, neboť chudé romské domácnosti mají problém i s úhradou výdajů na stravu. Toto ustanovení také řeší pouze situaci dětí 1 rok před nástupem do povinné školní docházky.

  • Jak by tedy měla být situace řešena?

Vhodnější by bylo rozšířit bezúplatnost na všechny tři roky předškolního vzdělávání a rozšířit ji například u příjemců pomoci v hmotné nouzi i na poplatky za stravu. Ve školském zákoně je také uvedeno, že v případech hodných zvláštního zřetele může ředitel školy dětem snížit či prominout úplatu za předškolní vzdělávání, toto opatření však není plošně využíváno. Nestabilní příjmová situace rodiny snižuje i udržitelnost dítěte ve školce. Část romských dětí totiž do školky nastoupí, ale jakmile se sníží příjem domácnosti, například z důvodu nezaměstnanosti jednoho z rodičů, ihned přestanou rodiče dítě posílat do školky a to pak předškolní vzdělávání nedokončí. 

  • Vidíte ještě nějaký další zásadní problém?

Dalším důvodem nevyužívání vzdělávání v mateřských školách je obava rodičů o bezpečí romského dítěte, nedůvěra v prostředí školy jakožto majoritní instituce, strach ze šikany a z odmítavého postoje předškolních pedagogů. Potřeba využít školku také není pociťována u těch romských rodin, kde je neustále někdo z dospělých přítomen doma např. z důvodu rodičovské dovolené nebo nezaměstnanosti. Dospělý pak může bez problému a levně zajistit péči o dítě doma. Svou roli v tom hraje podceňování role předškolního vzdělávání a jeho vliv na úspěšnost dítěte v základní škole. Je jistě potřebná i osvěta mezi romskými rodiči a zvýšení jejich informovanosti o vlivu předškolního vzdělávání na připravenost dětí na základní škole, dále o rozdílech mezi krátkodobým předškolním vzděláváním v přípravných třídách
a dlouhodobější přípravou v mateřských školách.

  • Co s tím lze dělat?

Nedůvěru romských rodičů lze odbourat celkovou proměnou klimatu mateřských škol, zvýšení odborné připravenosti pedagogických pracovníků pro práci s touto cílovou skupinou, zajištěním dostupnosti vyrovnávacích a podpůrných opatření už na tomto stupni vzdělávání. Obzvláště potřebná je u znevýhodněných dětí předškolního věku komplexní práce se sociálně vyloučenými rodinami. Činnost mateřských škol, jejichž cílovou skupinou jsou děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí, by měla být provázána se školskými poradenskými zařízeními, s poskytovateli sociálních služeb, se zdravotnickými zařízeními či s orgány sociálně právní ochrany dětí.

  • Evropská komise ve svých doporučeních mluví o tom, že by zařízení péče o děti měly podporovat jejich sociální začlenění. Je však v současné situaci, kdy jesle a školky trpí velkým nedostatkem míst, jejich inkluzivnost vůbec relevantní otázkou?

Inkluzivní školní prostředí, včetně škol mateřských, je vždy relevantním cílem v jakékoliv době a situaci. Přesvědčuje nás o tom nejen praxe u nás, ale i z jiných zahraničních zemí, které jsou na tom hůře než Česká republika. Máte ale zajisté pravdu, že je potřeba tento cíl naplňovat s přihlédnutím k možnostem, které mají školy k dispozici. Je nutné jim vytvářet takové legislativní a finanční podmínky, aby se mohly více otevřít dětem se speciálními vzdělávacími potřebami.

Strategie boje proti sociálnímu vyloučení v kapitole Vzdělávání navrhuje především posilovat školy a školky k vytvoření inkluzivního prostředí. Navrhuje vzdělávání pedagogů, posilování kapacit školek i kapacit podpůrných služeb a podobně. Malý počet romských dětí ve školkách souvisí s mnohdy i s diskriminačními kritérii mateřských škol pro přijetí dětí, kam lze zahrnout i preferenci přijímání dětí zaměstnaných rodičů a odmítání dětí matek, které zároveň jsou na rodičovské dovolené s mladšími sourozenci. Nezanedbatelným faktorem je také výše poplatků za „školkovné“ a stravu.

  • Jaké kroky by mohly větší inkluzivnosti pomoci?

Zcela zásadním faktorem, který ovlivňuje kapacitu škol k vytvoření inkluzivních podmínek vzdělávání, je financování, které v současnosti není dostatečné.  Pro zvýšení míry inkluzivity jsou bezesporu nutné legislativní změny, v nichž bude závazek k inkluzivnímu vzdělávání ukotven, a zároveň by měly vzniknout standardy pedagogů působících na předškolním stupni vzdělávání, v nichž rovněž bude začleněn inkluzivní přístup. S tím je spojena také odborná příprava předškolních pedagogů, kdy by inkluzivní vzdělávání mělo být součástí vzdělávacích programů středních, ale i vyšších odborných a vysokých škol, kde probíhá pregraduální příprava pedagogů. Stejně tak je nutné pro pedagogy zajistit vhodnou metodickou podporu, supervizi a další vzdělávání. Všechny tyto zmíněné kroky zatím v České republice plošně zajištěny nejsou, a to vnímám jako největší problém.    

  • Existuje v romských rodinách poptávka po předškolní výchově ve veřejných zařízeních péče o děti?  

Poptávka romských rodičů po předškolním vzdělávání je nízká, což naznačují i některé výzkumy. Přesné údaje o počtu romských dětí v mateřských školkách nejsou k dispozici vzhledem k tomu, že v českém školství neprobíhá sběr etnických dat. Kvalifikované odhady uvádějí, že se předškolního vzdělávání v mateřských školách účastní pouze 30 % romských dětí ve srovnání s 90 % ostatních dětí v České republice. Jiný výzkum společnosti GAC, s. r. o. z roku 2010 uvedl, že podíl romských dětí ze sociálně vyloučených lokalit, které nastupují na základní školu bez jakékoli absolvované předškolní přípravy, to znamená i bez krátkodobější přípravy v přípravných třídách, dosahuje přibližně 41 %, v případě ostatních dětí se jedná pouze o podíl 6 %. Tyto údaje vypovídají i o nízké poptávce romských rodičů po tomto typu vzdělávání. O důvodech jsme již mluvily před chvílí.

Větší poptávka je u romských rodičů po předškolní přípravě probíhající v přípravných třídách, kde je nabízena krátkodobější příprava pouze jeden rok před vstupem do povinné školní docházky, což je bohužel vzhledem k charakteru a míře znevýhodnění dětí nedostačující. V roce 2012 zřídilo v ČR 209 škol 244 přípravných tříd, ve kterých se vzdělávalo 2.884 dětí. Postupem času sledujeme zvyšující se zájem o zřizování přípravných tříd. Osobně však mám jisté pochybnosti o tom, zda je to dobře. Absolvování přípravné třídy nemůže nikdy nahradit intenzivnější podporu znevýhodněného dítěte v mateřské školce.  Uvítala bych tedy spíše rozvoj nástrojů k podpoře vzdělávání romských dětí v mateřských školách, které by neměly být nahrazovány zřizováním přípravných tříd.

  • Dlouhodobě také kritizujete fakt, že přípravné třídy pro sociálně znevýhodněné děti, ale i mateřské školy, mohou zřizovat základní školy praktické, tedy bývalé zvláštní školy, které jsou primárně určeny pro vzdělávání dětí s lehkým mentálním postižením.

To je pravda. Je nutné si uvědomit, že vzdělávací potřeby zdravých a sociálně znevýhodněných dětí jsou jiného charakteru než u dětí se zdravotním postižením. Navíc pokud zde romské dítě zahájí předškolní přípravu, zvyšuje se pravděpodobnost, že budou na tomto typu školy pokračovat i v povinné školní docházce. Z tohoto důvodu prosazuji, aby nebylo možné zřizovat přípravné třídy i mateřské školy pro děti bez zdravotního postižení při základních školách praktických.

  • Kde vidíte hlavní důvody, proč téměř jednu třetinu žáků praktických škol tvoří romské děti?

Romské, ale i ostatní sociálně vyloučené děti, za sebou v momentě nástupu do školy nemají potřebnou předškolní přípravu, která je běžná v majoritních rodinách. Neměly doma omalovánky, nehrály si s pastelkami, nikdo je neučil jména zvířat, geometrické tvary a podobně. V případě romských rodin se také výchova často odehrává v odlišném jazykovém kontextu, ať již je to přímo romština, nebo tzv. romský etnolekt češtiny, tedy mix romštiny a češtiny. Děti tak sice mají velmi silné sociální dovednosti, ale velmi slabou „školní zralost“. Při nástupu do školy, nebo během prvních ročníků se pak začne projevovat u těchto dětí problém ve vzdělávání. Školy a pedagogové nejsou schopni (nemají potřebné znalosti a dovednosti či prostředky) a bohužel často ani ochotni dítěti poskytnout potřebnou podporu. S tím se často pojí neschopnost poradenských zařízení odlišit předškolní výchovu v nepodnětném prostředí od mentálního postižení.

Výsledkem nepřipravenosti těchto dětí, neochoty či nemožnosti škol na problémy reagovat a špatné či špatně interpretované pedagogické a psychologické diagnostiky je zařazení dítěte do základní školy praktické a jeho vzdělávání podle vzdělávacího plánu pro děti s lehkým mentálním postižením. Děti tak získají substandardní vzdělání v segregovaných třídních kolektivech. A zde se vytváří začarovaný kruh, protože tyto děti pak samozřejmě nejsou dlouhodobě konkurenceschopné na pracovním trhu a svým dětem pak neumí předat potřebné základy vzdělání v rodině, se kterým naše školy trochu nespravedlivě jaksi počítají. K rozseknutí tohoto kruhu je potřeba, jak také tvrdí Strategie boje proti sociálnímu vyloučení, posilovat prostředí běžných škol, pracovat s dětmi v jejich předškolním věku a také postupně omezovat počty základních škol praktických, které ve školním prostředí vytváří nerovnováhu právě „odsáváním“ těchto dětí z hlavního vzdělávacího proudu.

  • S jakými překážkami se romské děti setkávají v běžných základních školách?

Je jich celá řada. Pokud nejsou dostatečně připravené na vstup do základní školy, nemají potřebný rozsah znalostí, vědomostí a dovedností, čelí na začátku neporozumění učivu, neúspěchu a frustraci, což může výrazně ovlivnit jejich motivaci se dále vzdělávat.  Ne každá škola a ne každý pedagog s těmito problémy dokáže citlivě zacházet a účinně je řešit. Z nedostatečné kapacity a z nepřipravenosti běžných škol na práci se sociokulturně znevýhodněnými romskými dětmi vyplývá i jejich tendence vytlačit romské dítě do základní školy praktické, kde jsou vzhledem k zaměření na žáky s lehkým mentálním lépe vybaveni, výuka je tu méně náročná, mají k dispozici tým speciálních pedagogů a dalších odborníků a nižší počet dětí ve třídě. Problémem jsou tedy často i předsudky a stereotypy pedagogů, kteří jsou přesvědčeni o tom, že základní škola praktická je pro romské dítě to nejlepší, protože zde zažije úspěch, nebude tu čelit konkurenci úspěšnějších žáků a tím nebude narušeno jeho sebevědomí, bude tu v bezpečí, chráněné před šikanou.

Obavy z toho, co romské děti čeká v neznámém majoritním prostředí běžné školy, v kolektivu neromských dětí, strach ze šikany dítěte i z jeho neúspěchu, vede romské rodiče k tomu, že sami iniciativně žádají o zařazení dítěte do základní školy praktické, kde mu bude dle jejich očekávání lépe. Je pravdou, že romské dítě zažije na základní škole praktické úspěch, ale je to na úkor rozsahu a kvality výuky, která je zde méně náročná. Absolvent takové školy má mizivou šanci na to, že získá středoškolské vzdělání. Poté má omezené šance na úspěšné uplatnění na trhu práce. Právě tento způsob vzdělávání je jednou z příčin vysoké nezaměstnanosti a sociálního vyloučení Romů.

  • Evropský soud pro lidská práva v roce 2007 ve svém rozsudku D. H. a ostatní proti České republice rozhodl, že systém zařazování žáků mimo hlavní vzdělávací proud v České republice, ačkoli používá etnicky neutrální kritéria, způsobuje diskriminaci Romů v přístupu ke vzdělání, čímž odporuje Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Na konci minulého roku byl proto přijat plán k výkonu tohoto rozsudku. Jak může tento plán pomoci k odstranění nepřímé diskriminace a segregace Romů v oblasti vzdělávání?

Cílem plánovaných opatření je nastavit účinné právní záruky zajišťující, že proces zařazování dětí do vzdělávacího programu pro lehce mentálně postižené bude objektivní, prostý diskriminace na základě etnicity a sociálního původu a bude zajišťovat nejlepší zájem dítěte. Česká republika je přesvědčena, že přijetím těchto specifických opatření bude v kratším horizontu dosaženo hmatatelného pokroku v terénu a podle vzdělávacího programu pro lehce mentálně postižené se bude vzdělávat neustále se snižující počet romských dětí, jejichž podíl bude statisticky odpovídat podílu ostatních dětí v české populaci.

  • Výrazné zlepšení v sociálně vyloučených lokalitách si vláda slibuje od nové Strategie boje proti sociálnímu vyloučení do roku 2015, kterou jste i Vy nedávno označila za revoluční materiál. V čem jeho jedinečnost vidíte?

Strategie boje proti sociálnímu vyloučení je výjimečná především v tom, že jde o první koncepční dokument, který usiluje o řešení sociálního vyloučení především jako sociálního problému, který se projevuje v řadě oblastí – například v oblasti zaměstnanosti, bydlení, vzdělávání, zdravotního stavu obyvatel těchto lokalit – a proto by se na jeho řešení mělo podílet několik ministerstev ve společných nebo samostatných úkolech pro každé z nich. Strategie tak obsahuje konkrétní kroky s konkrétními termíny pro resorty školství, práce a sociálních věcí, místního rozvoje a vnitra, nad kterými se můžeme pravidelně setkávat a kontrolovat jejich naplňování. Je to taková „cestovní mapa“ pro vládu i pro veřejnou správu, co, kdy v jaké oblasti v nejbližších letech dělat.

  • Jaká konkrétní opatření přinese?

V oblasti zaměstnanosti jsou již na řadě míst zaváděny prvky takzvaného prostupného zaměstnávání. Na aktivizační opatření navazuje pracovní uplatnění v rámci veřejně prospěšných prací, vzniká stále více sociálních podniků, které zaměstnávají i dlouhodobě nezaměstnané a jsou připraveny vysílat zaměstnance dále na volný trh práce, bez nutnosti dalších dotací. V obcích spolupracujících s Agenturou pro sociální začleňování vznikají lokální sítě zaměstnanosti, jejichž činnost bude promítnuta do metodik pro krajské pobočky a kontaktní pracoviště Úřadu práce České republiky.

  • Pojďme se přesunout k vyššímu vzdělávání. Jen necelých třicet procent Romů má ukončené střední vzdělání nebo učební obor. Jaké má průměrně nižší vzdělání Romů důsledky?

Pro Romy samozřejmě znamená nízká úroveň vzdělání dlouhodobou a opakující se nezaměstnanost a z toho plynoucí chudobu a sociální vyloučení, které se „přelévají“ i do jiných oblastí jejich života, například ovlivňují jejich přístup k bydlení, kdy jsou romské rodiny stále častěji odkázané na nejisté a nekvalitní bydlení na ubytovnách. Nižší úroveň vzdělání, horší orientace v oblasti práva a celkově ve fungování systému jsou živnou půdou pro působení subjektů, které zneužívají neznalosti a nízkého právního povědomí vyloučených romských domácností k vlastnímu obohacení. Jedná se například o lichváře, o poskytovatele nelegální práce, o dealery drog, kteří se pohybují ve vyloučených lokalitách, ale i o majitele ubytoven, kteří nabízejí rodinám velice nevýhodné kontrakty.

Výzkumnými studiemi je také dokázán vliv nízké úrovně vzdělání na horší zdravotní stav sociálně vyloučených Romů, kteří kromě toho, že žijí v horších životních podmínkách, ve větším stresu a deprivaci, mají též nižší informovanost o prevenci a tendenci nedodržovat zdravý životní styl. U Romů s vyšší úrovní vzdělání byl naopak shledán lepší zdravotní stav a odpovědnější přístup k prevenci.

Romové s nižší úrovní vzdělání mají celkově nízké ambice ovlivňovat společenský život či se aktivně zapojit do politického života společnosti a řešit touto cestou záležitosti, které se jich bezprostředně týkají, protože řeší jiné závažné problémy existenční povahy. Věřím, že by se nám postupně se zvyšující se úrovní vzdělání Romů, mohlo podařit i jejich vtažení do procesu tvorby, implementace a hodnocení politiky romské integrace, což je dle mého názoru velice důležitý předpoklad pro to, aby tato politika reagovala cíleně na potřeby Romů. Romové s vyšší úrovní vzdělání, mají také větší zájem o rozvoj vlastní kultury a jazyka, o uchování svých tradic a historie.

  • Má nízká úroveň vzdělání Romů vliv na českou konkurenceschopnost?

Samozřejmě. O tom, že nejzávažnější překážkou v aktivní participaci Romů na trhu práce, je nízká úroveň vzdělání, informovala i Světová banka ve studii Ekonomické náklady vyloučení Romů z trhu práce z roku 2010. Zde také uvedla, že je nezaměstnanost Romů spojená se značnými ekonomickými ztrátami pro Českou republiku. Odhadla, že roční ekonomické ztráty jsou na produktivitě v souvislosti s nezaměstnanosti Romů ve výši 367 milionů eur. Roční fiskální ztráty jsou kvůli nízkým daňovým příjmům a vysokým sociálním výdajům na sociální zabezpečení činily ve sledovaném období pro Českou republiku 233 milionů eur. Vyjádřeno jako podíl na HDP v závislosti na odhadovaných počtech obyvatelstva, tyto ekonomické ztráty odpovídají pro Českou republiku v rozmezí 0,29 – 0,58 %. Dle autorů studie není příčinou ekonomických ztrát jen vysoká míra nezaměstnanosti Romů, ale i nižší příjem ze zaměstnání, na který zaměstnaní Romové jako nízkokvalifikovaná pracovní síla dosahují. Fiskální náklady v důsledku nízké zaměstnanosti Romů a nízkých příjmů vedou k podstatně nižším příjmům z daní a k vyšším čistým nákladům souvisejícím s oblastí sociálního zabezpečení.

Doporučením Světové banky bylo jednoznačně zajistit rovný přístup Romů ke vzdělávání a zvýšit investice do inkluzivního vzdělávání, které mají z dlouhodobého hlediska vysokou návratnost, neboť vyšší úroveň vzdělání je klíčem k vyšší zaměstnanosti Romů, k vyšší produktivitě a ke zvýšení konkurenceschopnosti České republiky. Je nutné si také uvědomit, že Romové jsou v podstatě skrytou pracovní silou, v níž se skrývá velký potenciál, kterého je škoda nevyužít obzvláště v době, kdy se kvůli stárnutí populace snižuje počet ekonomicky aktivního obyvatelstva.

  • Zdá se, že však v posledních letech ubývá zájem o nízkokvalifikovanou pracovní sílu…

Je pravda, že trendem posledních let je nízká poptávka zaměstnavatelů po nízkokvalifikované pracovní síle, kdy naopak hledají vysoce kvalifikované a technicky zaměřené pracovníky. Lidé s nízkou úrovní vzdělání a kvalifikace pak nemohou úspěšně obstát v konkurenci kvalifikovanějších uchazečů. Pokud se romští uchazeči uplatní, jedná se častěji o získání pracovního místa na sekundárním trhu práce, který se vyznačuje pracovními místy s nižší společenskou prestiží. Jedná se spíše o výkon dělnických profesí za nízké platové ohodnocení, v horších pracovních podmínkách, s malými příležitostmi na profesní postup. Na tomto trhu práce je rovněž vyšší riziko ztráty zaměstnání a větší fluktuace pracovníků. Cílem by tedy mělo být vtáhnout Romy na primární trh práce, kde získají výhodnější a stabilnější pracovní příležitosti, budou mít možnosti profesního růstu, lepší pracovní podmínky, vyšší ochranu před propuštěním a zároveň získají i společenskou prestiž.

Romové čelí často dlouhodobé či opakující se nezaměstnanosti, která opět zanechává stopy na jejich zaměstnatelnosti, neboť vede ke ztrátě pracovních návyků, k demotivaci a k rezignaci na hledání pracovního místa. Výsledky výzkumných studií poukazují na to, že výrazně špatná je situace mladých Romů ve věkové kategorii 15 – 24 let žijících na území vyloučených lokalit, kde se míra nezaměstnanosti pohybuje okolo 61 %, kdy 77 % mladých Romů nezískalo ani jednu pracovní zkušenost, což samozřejmě významně snižuje jejich budoucí šance na pracovní uplatnění. Je nutné si uvědomit, že se jedná často o absolventy základních škol praktických. Další zranitelnou skupinou uvnitř romské menšiny jsou romské ženy, u nichž se míra nezaměstnanosti pohybuje okolo 48 %, zatímco u romských mužů je na úrovni 33 %.

  • Co lze s touto situací dělat?

Hlavním východiskem pro zvýšení zaměstnanosti Romů je zabránit jejich diskriminaci k přístupu ke vzdělávání a investovat do inkluzivního vzdělávání. Významný podíl Romů žije ve strukturálně postižených regionech, kde je obecně velmi nízký počet volných pracovních míst a je nutné do těchto regionů přinést investiční pobídky, vybudovat infrastrukturu, revitalizovat vyloučená území a zvýšit celkově počet pracovních příležitostí. Důležitou roli samozřejmě hraje i výše minimální mzdy, která musí přesahovat příjem ze sociálních dávek, dále vhodně nastavená aktivní politika zaměstnanosti, zaměřená na zprostředkování zaměstnání, individuální podporu a poradenství a zvýšení kvalifikace znevýhodněných Romů formou rekvalifikačních programů odpovídajících aktuálním potřebám trhu práce. Jak jsem zmínila již dříve, vhodným nástrojem je ve vztahu k této cílové skupině také tzv. prostupné zaměstnávání.

  • Změnil se nějak za posledních 20 let přístup české společnosti k Romům?

To, co se podařilo, bylo zformování politiky a institucionálního zabezpečení romské integrace na národní, krajské i obecní úrovni.

  • Co se naopak zlepšit nepodařilo?

Co se dlouhodobě nezlepšuje, jsou postoje české společnosti vůči Romům, kteří už po staletí čelí odmítání a byla vůči nim uplatněna i velice tvrdá protiromská opatření. Vztahy většiny vůči romské menšině se v poslední době spíše vyostřují, a to i vlivem celkově špatné nálady ve společnosti způsobené dopady ekonomické krize, kdy veřejnost hledá viníka a označuje za něj Romy jako ty, co zneužívají sociální systém, nechtějí pracovat, páchají trestnou činnost a nejsou schopni se přizpůsobit. Významně k negativním postojům přispívá i protiromská mediální „masáž“, která vrhá špatné světlo na Romy, připisuje jim kolektivní vinu za činy jednotlivců či prezentuje o ní zavádějící a někdy i nepravdivé informace. 

Historicky zakořeněné předsudky a stereotypy vedou k diskriminaci, která se projevuje v různých oblastech života, například v přístupu k zaměstnání, k bydlení, ke vzdělávání či ke zdravotní péči. Diskriminaci se nám bohužel rovněž nedaří eliminovat, stejně jako sociální vyloučení Romů, kdy počet vyloučených romských lokalit spíše narůstá, než aby se snižoval, a romské domácnosti čelí i pokračujícímu sociálnímu propadu. My, ale i významné mezinárodní instituce zaznamenávají přetrvávající bezpečnostní rizika spojená s pravicovým extremismem a rasově motivovanou trestnou činností. Novějším trendem je také užívání nenávistné řeči a projevů ze strany některých lokálních politických představitelů, kteří se takto snaží zneužít negativní postoje vůči Romům a získat voličské hlasy.  

Řada negativních postojů vzniká dle mého názoru kvůli vzájemné neznalosti, která je zapříčiněna segregací. Jak se může romský svět a svět většinové společnosti protnout, když v podstatě probíhají odděleně. Romské a ostatní děti nemají možnost se od začátku poznávat, protože jsou vzdělávány v romských a běžných školkách a později školách. Romská menšina žije často v romských lokalitách, kde nemá možnost získat a sdílet zkušenost s většinovou populací a naopak. Nepotkáváme se běžně ani v pracovním kolektivu, ve společenském a politickém životě. Tyto formy segregace je nutné odstranit, což samozřejmě vyžaduje komplexní politiku romské integrace, která bude náročná, a to nejen finančně. Myslím si, že tato každodenní zkušenost, vzájemný kontakt a sdílení společného prostoru nejvíce pozitivně ovlivní veřejné mínění vůči Romům.

S Monikou Šimůnkovou hovořila Anna Kuznická.