Miroslava Němcová: Za eurofanatismem se skrývá lenost udělat si vlastní názor

Miroslava Němcová

„Kdyby se všichni jen poplácavali po zádech a říkali si, jak je vše v EU bezvadné, tak žádná diskuse nikdy vzniknout nemůže. Kritický postoj je jejím předpokladem,“ říká k evropské politice ODS v dalším z předvolebních rozhovorů EurActivu místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová.

Rozhovor s Miroslavou Němcovou vychází jako další z devíti předvolebních rozhovorů, v nichž se EurActiv snaží zjistit, jaké názory zastávají politické strany, jež mají reálnou šanci uspět v nadcházejících volbách, k jednotlivým evropským otázkám. Předchozí dny jste měli možnost seznámit se s myšlenkami 1. místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska, předsedy hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka a 1. místopředsedkyně hnutí Ano 2011 Věry Jourové.

  • Šéf europoslanců ODS Jan Zahradil nedávno označil evropská témata za oblast, kterou se může ODS vymezovat vůči většině ostatních stran včetně TOP 09. Jak důležité bude pro ODS téma směřování České republiky v rámci EU a budoucnost Unie jako takové v kontextu dalších témat (volební program ODS)?  

Jedná se bezpochyby o zásadní téma. Evropská legislativa už dnes ovlivňuje naše životy daleko více, než národní. Většina právních předpisů dnes pochází z Evropské unie. Proto je nezbytně nutné věnovat stěžejní pozornost tomu, jak naše země v Unii vystupuje a jak brání svoje zájmy a priority.

  • ODS byla součástí vládních koalic posledních skoro sedm let. Dá se očekávat, že se její politika vůči EU nějak změní, pokud by se opět dostala do vlády?

Evropská politika ODS bude nadále pravicová a eurorealistická. Stejně jako její postoje vůči zákonodárnému procesu na národní úrovni, bude  ODS i ve svých evropských postojích vycházet z konzervativně-liberálního pohledu.  

V Radě EU budeme nadále prosazovat odstraňování bariér hospodářského růstu a fungování společného trhu. Budeme naopak bránit přijímání nových zbytečných předpisů, jako jsou různé antidiskriminační normy, předpisy o kvótách na ženy ve vedení soukromých firem či nesmyslné ekologické směrnice destruující trh s energiemi. Postoj k EU nelze šablonovitě rozlišovat pouze v pojmech „proevropský“ nebo „protievropský“. Naše členství v Unii nikdo nezpochybňuje. Musíme ale jasně prosazovat priority České republiky v jejím fungování.

  • Podle některých akademiků, zástupců českého průmyslu, i politiků se Česká republika v EU netěší pověsti spolehlivého a předvídatelného partnera. Důvěryhodnost a stabilita v názorech země do značné míry předurčuje možnost vstupovat do koalic s ostatními členskými státy, a lépe tak prosazovat své zájmy. Souhlasíte s tím? Dá se s tím něco dělat? 

Zcela souhlasím s tím, že musíme být důvěryhodní a předvídatelní. Občas se ale pod výtkou „nepředvídatelnosti“ skrývá spíše nespokojenost s tím, že jsme občas kritičtí a prosazujeme svůj názor. Má-li se však důvěryhodnost a předvídatelnost chápat tak, že budeme souhlasit s každým návrhem Evropské komise bez ohledu na jeho obsah, tak jde pochopitelně o omyl. 

Předvídatelnost má spočívat v tom, že jasně prosazujeme určité hodnoty a zájmy, a lze to od nás očekávat. Spočívá také v tom, že u každého návrhu od počátku konzistentně prosazujeme stejný postoj. Ten může být pozitivní, ale i velmi kritický. K důvěryhodnosti je zapotřebí včas zaujmout pozici ke konkrétnímu návrhu a od počátku ji jasně prosazovat. Nejhorší je taktika „počkejme, co řeknou ostatní, a až poté uvidíme, co řekneme sami, však se to nějak vyvrbí“. Ta je ale bohužel pro mnohé politiky bez vlastního názoru nejjednodušší, a tento alibistický přístup já neuznávám. 

  • Česká republika patří v rámci evropské osmadvacítky ke spíše euroskepticky laděným státům. Myslíte, že je to do určité míry ovlivněno i politikou vlád, jejichž byla ODS součástí, či působením Václava Klause v roli prezidenta? 

Základní programové teze ODS jsou od jejího založení neměnné nehledě na to, kdo je v jejím čele. To platí i o našem fungování v Evropské unii. 

  • České republice chybí smysluplná celospolečensky vedená diskuse o zásadních otázkách spojených s EU a budoucností integrace. Souhlasíte, nebo máte naopak pocit, že je diskuse dostatečná?  

Souhlasím. Právě ODS je v tématech EU aktivnější, než jiné strany. Ostatně přiznejme si, že daleko snazší je říci jednoduše „jsem proevropský“ a dále se příliš nevyjadřovat o detailech, než vystupovat se zdravě kritickým postojem. Ten vás totiž nutí argumentovat, zdůvodňovat, proč vám ten který návrh vadí, kde vidíte problém a podobně.  

Když naopak se vším předem souhlasíte, nemusíte nic vysvětlovat nebo o něčem debatovat. K návrhu nějaké směrnice či nařízení vždy jen řeknete: „souhlasím s návrhem a argumenty Evropské komise,“ a je to… Za eurofanatismem se někdy skrývá prachobyčejná lenost udělat si vlastní názor. Nechat jiné, aby za vás rozhodovali, je přeci tak jednoduché.

Tedy zpět k otázce: souhlasím s tím, že diskuse je zapotřebí. Musí k ní ale vzniknout poptávka. A k diskusi patří i názorový rozpor. Kdyby se všichni jen poplácavali po zádech a říkali si, jak je vše v Unii bezvadné, tak žádná diskuse nikdy vzniknout nemůže. Kritický postoj je předpokladem diskuse. 

  • Kam by měla EU podle Vás směřovat? Spočívá její budoucnost v hlubší integraci, nebo máte spíše pocit, že cesta povede k rozdělení Unie na dva až více celků, které se budou integrovat a vyvíjet odlišně?

V Evropské unii, stejně jako v domácí politice, nejsou nikdy jen dva scénáře. EU bezpochyby půjde cestou hlubší integrace. Otázkou ale je, ve kterých oblastech, o jaký druh integrace půjde a kdo se bude čeho účastnit. Představy se tu liší. Některé státy chtějí jít cestou úplného sjednocení všech hospodářských, daňových a sociálních politik, a to já osobně považuji za nepřijatelné. Velmi bychom na tom tratili. Jiné zase chtějí, a sem bych řadila i svůj postoj, aby si jednotlivé země systémy daní a hospodářské politiky konkurovaly, což by vedlo k všeobecné snaze o maximální efektivitu fungování každého státu. Záleží tedy na tom, jak by přesně model budoucí integrace vypadal. Podle toho se musíme také zařizovat. 

Pokud by se skutečně prosadila cesta tuhé centralizace a unifikace všech politik, pak je vícerychlostní Evropa nutností, neboť řada států deklaruje, že se na něčem takovém nechce podílet. A není to jen Velká Británie, ale i Nizozemsko, Švédsko, Dánsko a mnozí jiní.  

Naopak pokud by integrace šla spíše cestou hlubší spolupráce států, ale bez celounijní centralizace politik a národních legislativ, lze si tuto cestu představit, a i pro nás bude výhodnější se jí účastnit. Nestačí si však říkat, že „chceme být u toho“, ale nejdřív si položit otázku, u čeho všeho chceme být, u čeho ne, a pak se snažit, aby výsledná EU byla taková, abychom „u toho“ být opravdu mohli.

  • A co vstup České republiky do eurozóny? ODS dlouhodobě deklaruje, že případné přijetí eura není na pořadu dne a pro ČR bude aktuální teprve tehdy, pokud výhody pro české občany a firmy převáží nad nevýhodami. Můžete být v tomto konkrétnější? V jakém časovém horizontu by taková situace mohla nastat?

Eurozóna se nejprve musí zkonsolidovat. Do eurozóny, jak fungovala dosud, bychom opravdu vstupovat nechtěli. Všichni, i její členové, dobře vědí, že nefuguje dobře. Naším zájmem vzhledem k ekonomické provázanosti je, aby se stabilizovala a stala se dlouhodobě udržitelnou. Jiná je otázka našeho členství v eurozóně, kdy výhody vstupu musí jednoznačně převažovat nad nevýhodami. A to dnes neplatí. Proto nedává žádný smysl už dnes stanovovat pevný termín přijetí eura. Pokud se tak v budoucnu některá z vlád rozhodne, považuji za nezbytné o tak zásadní věci nechat rozhodnout občany v referendu. Eurozóna se od roku 2004 zcela zásadně změnila a náš tehdejší závazek zcela proměnil svůj obsah.  

  • Česká republika má od jara letošního roku nového prezidenta. Miloš Zeman sám sebe sice označuje za evropského federalistu, ale komentátoři o tom často pochybují. V případě toho, že se bude ODS podílet na vládě, jak bude s prezidentem v evropských záležitostech spolupracovat?

Spolupráce s prezidentem je v záležitostech EU nezbytná. Současně ale za evropskou politiku země odpovídá vláda, která se sama odpovídá parlamentu. Prezident musí postoje vlády respektovat. Má ale vlastní pravomoci, například sjednávat, podepisovat a ratifikovat mezinárodní smlouvy. Proto je vzájemná spolupráce vlády a prezidenta velmi potřebná, přestože mezi námi nezastírám některé zásadní ideové rozdíly. 

  • Poslední otázku věnujme aktuálnímu tématu evropských fondů. Česká republika nepatří ke státům, které by plně využívaly potenciál, který jim fondy nabízejí. Co se musí podle Vás změnit, abychom nabízené prostředky lépe a efektivněji využívali? 

Evropské fondy nepokládám za až tak velkou výhodu. Za prvé na ně přispíváme i my sami, a to nemalou částkou. Za druhé se dříve či později staneme čistými plátci. To znamená, že pokud třeba za dvacet, třicet let vše sečtete, zjistíte, že náš stát do Unie více zaplatil, než kdy dostal. Problém je už v samotném principu fondů. Zatímco každý rozumný stát, kraj či obec mají tendenci se svými penězi spíše nakládat opatrně a šetřit, tak každý orgán, který rozděluje fondy, má tendenci je naopak rozdávat co nejvíc. Úspěch těchto orgánů se měří tím, kolik prostředků fondů dokázali využít. To znamená, že nemáte snahu šetřit, ale naopak, rozdat vše, co se dá. Výsledkem je menší kontrola účelnosti a větší korupční potenciál. Proto je zapotřebí kontrolu zpřísňovat. Současně musíme snižovat administrativní náročnost, která je dnes neúměrná.

Rozhovor připravila Anna Kuznická a Lucie Bednárová.