Miroslav Kalousek: revoluční politická rozhodnutí vždy přinesla víc škody než užitku

Miroslav Kalousek

Podle významného představitele KDU-ČSL a ministra financí Miroslava Kalouska je v současné době téměř nemožné spolehlivě predikovat základní makroekonomické veličiny. V rozhovoru pro EurActiv Kalousek dále mluvil o přijetí eura, nutnosti zachování Paktu stability a růstu, boji proti nadcházející recesi a prioritách právě začínajícího českého předsednictví.

  • Na začátku října jste pro Hospodářské noviny uvedl: „Neznamená to, že americká krize nebude mít žádný dopad na českou ekonomiku. Zpomalení ekonomiky přijde. Jediné, co se však stane, je, že Češi budou bohatnout o něco pomaleji než dosud. Pořád ale budou bohatnout.“ Domníváte se stále, že recese českému hospodářství nehrozí? Některé předpovědi říkají, že příští rok budeme za nulový růst rádi.

Stále se domnívám, že příští rok budeme mít růst. Pevně doufám, že neklesne pod 2 %. Zvýšení nezaměstnanosti nepředpokládám větší než pod 1 %. Inflaci pak předpokládám mezi 2-3 %. Současně musím přiznat, že ekonomické turbulence v celé světové ekonomice jsou tak výrazné, že tuto prognózu mohu za dva měsíce označit za mylnou. Za celých osmnáct let, co se zabývám veřejnými rozpočty, nebyla ještě nikdy tak obtížná situace v odhadu reálné ekonomiky jako v příštím období. Nicméně dnes, 23. prosince na základě informací, které mám k dispozici, si za těmito indikátory stojím.

  • Podle premiéra Topolánka „současná opozice ve sněmovně brání přijetí sociální, zdravotní a ekonomické reformy, kroků, jež by měly vytvořit podmínky pro přijetí evropské měny“. Navíc si myslí, že by bylo nesmyslné uvažovat o euru ve chvíli, kdy se prosazuje rozvolňování Paktu stability a růstu. O společné měně v současnosti vážně uvažují Poláci, Dánové nebo Švédové. Ti se na rozdíl od české vlády domnívají, že je euro před krizí ochrání lépe než vlastní měna. Co si o tomto rozporu mezi Českem a zahraničím myslíte?

Termín přijetí eura je v České republice primárně politický problém. Kdyby neexistovala krize, navrhoval bych letos své vládě stanovit termín vstupu na 2012 a současně vím, že z ryze vnitropolitických důvodů by tento termín odmítla. Mám paradoxně lehčí situaci v tom, že vzhledem ke krizi bych s čistým svědomím tento termín nabídnout nemohl. Euro je primárně především politický projekt. Mimořádně úspěšný kromě jiného i proto, že politici poslechli odborníky, aby byl vázán na maastrichtská kritéria. Můžeme diskutovat o jejich aktualizaci, nemůžeme však připustit diskuzi, že neplatí vůbec. Principy musí platit i pro špatné časy. Vzhledem k tomu, že řada zemí eurozóny si s těmito principy nedělá velké starosti, bude eurozóna velmi rozbouřenou hladinou. Svoji zemi chci vést do klidných, nikoli rozbouřených vod.

  • Nedomníváte se, že bude postavení Česka jako předsednické země, zvlášť při vyjednávání o řešení finanční krize, oslabeno právě faktem, že zatím stojí mimo eurozónu?

Zajisté je to handicap. Lze ho však kompenzovat dobrou komunikací se zeměmi eurozóny a já věřím v oboustrannou dobrou vůli.

  • Představitelé sedmadvacítky se dohodli na některých opatřeních, která by měla na globální úrovni pomoci s překonáním krize. Budou podle vás navrhované „recepty“, které jsou součástí balíčku schváleném summitem účinkovat? Na co byste kladl největší důraz? Co dělá a bude dělat pro odvrácení recese česká vláda?

Budou účinkovat pouze po tu dobu, než se spotřebují veřejné prostředky pro tento účel vyčleněné. Ty zajisté zmírní dopady krize. Nicméně pak budeme platit daň ve formě vyšších nákladů na dluhovou službu a větších problémů při refinancování státních dluhů. Osobně kladu důraz na plošná opatření pro všechny, vyhýbám se intervencím pro jednotlivá odvětví (viz automobilový průmysl). Česká vláda učinila následující kroky: 1) zvýšila koupěschopnost obyvatel snížením přímých odvodů o 1,5 procenta (18 mld. Kč); 2) posílila nástroje proexportní politiky (Česká exportní banka a pojišťování exportních úvěrových rizik); 3) intervenovala ve státních agenturách (Českomoravská záruční a rozvojová banka, Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond) pro dosažitelnost úvěrů pro malé a střední podnikatele; 4) snížila poplatky za používání železniční infrastruktury; 5) intervenovala ve prospěch municipalit na „kofinancování“ z programu EU; 6) posílila investiční pobídky pro výzkumná a technologická regionální centra.

  • Nedávno jste přiznal, že růst české ekonomiky ve výši 4,8% je nereálný. I přesto, že linka mezi růstem ekonomiky a příjmy veřejných rozpočtů není zcela přímá, horší výkon hospodářství určitě bude mít dopad na státní finance. Kde by podle vás v případě nedostatku prostředků bylo nejvhodnější škrtat? Vidíte prostor pro navyšování příjmů státního rozpočtu?

Zcela jistě bude nižší než plánovaný objem příjmů. Výše deficitu pro mě není tabu. Tabu je pro mě výše veřejných výdajů. Trvám na fiskální disciplině, kdy i přes dopady krize nesmí být tempo růstu výdajů vyšší než tempo růstu HDP. Prostor pro navyšování příjmů státního rozpočtu nevidím. Naopak zvažuji další mírné snížení ve prospěch právnických osob – corporations, které by bylo na úkor deficitu.

  • V soupisu sektorových priorit se píše, že „České předsednictví se v rámci implementace již dohodnutých a zavedených pravidel a postupů zaměří na zajištění řádného a bezproblémového fungování Paktu stability a růstu a koordinaci hospodářské politiky s cílem podpořit Lisabonskou strategii.“ Myslíte si, že se vám podaří přesvědčit například Francii nebo Itálii, tedy země, které by měly problémy s rozpočty i bez krize, k zodpovědné fiskální politice?

Uvědomuji si váhu a sílu České republiky při jejím předsednictví. Chceme diskuzi korektně moderovat, nemůžeme a nechceme nikomu nic nařizovat. Nicméně vždycky, když budeme diskutovat krátkodobá protikrizová fiskální opatření, budu trvat na tom, aby byla diskutována společně s dlouhodobými politikami, zejména politikami dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Kontradikce mezi krátkodobými fiskálními impulsy a dlouhodobými fiskálními cíly by každého odpovědného politika měla vést ke zdrženlivosti.

  • Pracovní skupina vytvořená Evropskou komisí má v březnu – tedy za českého předsednictví – předložit návrhy řešení dohledu nad finančními institucemi. Jaké stanovisko zaujímá k regulaci bankovnictví a pojišťovnictví česká vláda? Budou nutná přísnější pravidla pro soukromé kapitálové fondy?

Česká vláda zaujímá pozici postupné a promyšlené regulace. Je velmi opatrná k revolučním a často nedomyšleným opatřením. Historie minulého století v oblasti regulace dává řadu příkladů, že revoluční politická rozhodnutí přinesla víc škody než užitku. Nemám žádný důvod domnívat se, že tentokrát tomu bude jinak.