Milena Vicenová: Nezvýšíme-li konkurenceschopnost, jsou cíle Evropy 2020 pouze proklamace

Milena Vicenová, vedoucí Stálého zastoupení ČR při EU; autor: Thierry Monasse.

„Nikdo si nepřeje, aby 20 % Evropanů žilo pod hranicí důstojných příjmů, ale cesta k zlepšení jejich tíživé situace vede přes posilování konkurenceschopnosti členských zemí EU,“ říká v souvislosti s projednáváním nové strategie Evropa 2020 velvyslankyně při Evropské unii Milena Vicenová. V rozhovoru jsme se věnovali i takovým otázkám jako jsou reakce EU na krizi v eurozóně nebo vytváření evropské diplomatické služby (ESVA).

  • EU nedávno schválila stabilizační plán ve výši 750 miliard eur pro státy, které by se v budoucnu ocitly v podobných potížích jako Řecko. Česká republika se k této iniciativě nepřipojila. To by bylo do značné míry pochopitelné, pokud by se pomoc EU vztahovala pouze na Řecko nebo na státy eurozóny, ale ona se nakonec vztahuje na všechny země bez rozdílu. Proč se tedy Česká republika držela stranou?

Téma finanční krize v uplynulých měsících hýbe Evropou. Jde o téma nejdiskutovanější, ale zároveň i nejbolestivější. A zdaleka se již netýká pouze Řecka. Vývoj je velmi rychlý. Když jsem se dozvěděla, že se na neděli 9. května plánuje mimořádné zasedání ECOFINu (Rady ministrů hospodářství a financí členských zemí EU; pozn. red.), čekalo se, že půjde jen o formální schválení záchranného mechanismu pro členské země EU ve finančních potížích. Ukázalo se však, že situace na finančních trzích se prudce zhoršila a euro se dostalo na nejnižší úroveň za uplynulé čtyři roky. Nakonec jsme se stali svědky dramatického jednání.

Státy eurozóny se v brzkých ranních hodinách dohodly na vytvoření evropského mechanismu finanční stabilizace. Ministři financí souhlasili s tím, že zemím v potížích poskytnou pomoc až do výše 440 mld. eur, a za tuto pomoc ponesou záruku. Bylo nutné jednat rychle, ještě než začnou fungovat světové burzy, zklidnit světové trhy a přesvědčit je o tom, že Unie je připravená zasáhnout.

Celý mechanismus pomoci je k dispozici nejen členům eurozóny, ale všem členským státům EU. Mluvilo se také naléhavě o nezbytných dodatečných úsporných opatřeních v Portugalsku a Španělsku. Další navýšení až na konečných 750 mld. eur poskytl Mezinárodní měnový fond.

Ale bych odpověděla na vaši otázku, k pomoci eurozóně se vysloveně nepřipojila žádná členská země EU mimo eurozónu, tedy ani Česká republika. Během jednání vyjádřilo svou ochotu spolupodílet se na pomoci Švédsko a určitou podporu vyjádřilo i Polsko, ale nakonec zůstalo u členů eurozóny. Otázka, zda se země mimo eurozónu k této pomoci připojí, nebyla předmětem jednání.

Mechanismus, na němž se členské státy 9. května 2010 dohodly, byl ohraničen rokem 2013, kdy bude ukončena sedmiletá finanční perspektiva EU. Předpokládá se, že časové možnosti tohoto mechanismu budou ještě předmětem dalších jednání.

  • Barrosova komise koncem minulého měsíce navrhla zavést jakousi „bankovní daň“. Měla by vzniknout síť národních fondů, do nichž by banky odváděly určitou část svých prostředků. Komise se tak chce vyhnout opakování situace, kdy se penězi daňových poplatníků zachraňoval bankovní sektor. Došlo již v této otázce k nějakému posunu?

Komisař pro vnitřní trh M. Barnier 26. května 2010 představil zatím neoficiální návrh na zavedení bankovních poplatků či zdanění z bankovních transakcí. Podle tohoto návrhu by každá banka skutečně měla odvádět částku do fondu, který by byl k dispozici v případě ohrožení banky. O podrobnostech, natož výši poplatků, se zatím nehovoří, pro srovnání se uvádí jen to, že ve Švédsku, které tento mechanismus využívá, banky odvádějí 0,036 % z kapitálu banky.

Návrh je předmětem analýz, po úvodní prezentaci vyjádřily své výhrady Francie a Velká Británie, včera na Radě ministrů financí (8. června 2010; pozn. red.) a dnes na jednání velvyslanců členských států EU panovala mnohem větší vůle k zavedení poplatků. Naopak jednání ministrů financí G20 v Koreji první květnovou neděli, které bylo přípravou na summit G20 června v Torontu, nepřineslo shodu.

  • Evropská unie přišla nedávno s návrhem na předběžnou kontrolu národních rozpočtů. Hovoří se také o možných sankcích za porušení Paktu stability a růstu – například o pozastavení čerpání evropských dotací nebo pozastavení hlasovacího práva v Radě. Určité sankce (finanční) mohla Rada uložit státům ale i v minulosti a přesto k tomu nikdy nedošlo. Potřebujeme skutečně nové sankce? Není hlavní problém spíše v tom, že se o nich rozhoduje v Radě, kde o jejich uvalení či neuvalení rozhodují členské státy?

Nepředbíhejme, jedná se skutečně zatím pouze o návrh, který členské státy pečlivě studují a připravují si k němu svá stanoviska. Na jednání expertní skupiny pod vedením prezidenta EU Hermana Van Rompuye se ministři financí shodli nad obecným principem, že o východiscích při tvorbě státních rozpočtů budou diskutovat ministři financí EU.

Nejde o kontrolu rozpočtů členských států nebo o zasahování do národních pravomocí. Jde o to zachytit včas případy hrozícího hrubého narušení Paktu stability a růstu – tedy opakování situace Řecka. Tento návrh bude předmětem jednání Evropské rady 17. června 2010.

Jedná se skutečně i o zavedení přísnějších sankcí a o jejich důslednějším uplatňování. Jednou z možných podob návrhu je umožnit čerpání peněz ze strukturálních fondů nebo kohezního fondu, jen pokud země plní Pakt stability a růstu. Zároveň se také zpřísňují pravidla v případě poskytování nesprávných nebo neúplných statistických údajů.

  • Na nadcházejícím setkání Evropské rady se bude jednat také o strategii Evropa 2020. Poslední (březnový) summit schválil její tři cíle (z celkových pěti). V čem spočívaly výhrady členských států k dalším dvěma, které se týkají chudoby a vzdělávání (podíl dětí, které předčasně ukončí školní docházku, by měl být pod hranicí 10 % a nejméně 40 % mladší generace by mělo dosáhnout terciární úrovně vzdělání; počet osob ohrožených chudobou by měl klesnout o 20 milionů; pozn. red.)?

U tří cílů (zaměstnanost u 75 % obyvatelstva ve věku od 20 do 64 let; investice ve výši 3 % HDP EU do výzkumu a vývoje; dosažení cílů „20-20-20“ v oblasti klimatu a energie; pozn. red.) se státy poměrně hladce shodly nejen na názvu a obsahu cílů, ale i na metodice zpracování a sledování pokroku. K cíli, který se týká vzdělávání, se na summitu nemohla vyjádřit Velká Británie, protože čekala na novou vládu, ale nyní už ale nemá vážnější námitky.

Jednoznačně největší připomínky se objevily k cíli, který se týká chudoby. Členské státy tady vznášely na jednáních otázky typu: Je Evropa skutečně chudá? Pokud mluvíme o chudobě v Evropě, co potom země třetího světa? Jak vlastně definovat chudobu ve 27 zemích? Objevovaly se hlasy, které navrhovaly mluvit nikoliv o chudobě, ale o sociálním vyloučení některých obyvatel EU.

Naše otázka zněla – nebylo by lepší usilovat o pomoc lidem, kteří velmi těžce vycházejí se svými příjmy nebo nemohou vzhledem k nemoci, postižení, péči o děti, dlouhodobě nalézt práci, aby se mohli znovu to, začlenit do společnosti? Nebylo by lepší podpořit konkurenceschopnost Evropy a vytvořit tak více pracovních míst?

Vyřešení problémů lidí s velmi nízkými příjmy je přáním všech, ale bez posílení konkurenceschopnosti by se strategie Evropa 2020 mohla stát pouhou proklamací dobrých záměrů bez šance je uskutečnit.

Doufám, že strategii Evropa 2020 nepotká stejný osud jako její předchůdkyni Lisabonskou strategii, která si nikdy nezískala podporu šéfů vlád, ani ji nepřijali občané členských států EU

  • S jakým výsledkem jednání o nové strategii byste byla spokojená?

Přála bych si, aby vydržela původní myšlenka z počátku roku 2010, tj. maximálně se soustředit na to, aby se EU velmi kriticky zamyslela nad svými rozpočty, aby členské státy upravily strukturu výdajů, aby se posílila role vědy a její propojení s průmyslem. Považuji za klíčové, aby EU plně využívala všechny svobody společného trhu a aby udělala všechno proto, aby obstála na světovém trhu.

  • Ponechme stranou polemiku nad tím, zda cíle Lisabonské strategie byly či nebyly splněny, přinesla podle vás tato strategie něco pozitivního?

V odpovídání na tuto otázku si pomůžu připomínkou semináře, který se na našem Stálém zastoupení konal v době, kdy byla nová strategie Evropa 2020 představena Evropskou komisí, a na kterém jeden z mluvčích podotkl, že od spuštění Lisabonské strategie právě uplynulo deset let, a že za tu dobu jsme například chtěli dohnat Spojené státy. Snažme se tedy, abychom za deset let neříkali něco podobného o strategii Evropa 2020.

  • Nejde v této nové strategii spíše o stanovení dlouhodobých priorit než o jejich splnění za každou cenu?

Stanovení dlouhodobých priorit je potřebné a rozumné. Všichni si přejeme, aby v centru naší pozornosti bylo vzdělávání a nikdo si nepřeje, aby 20 % Evropanů žilo pod hranicí důstojných příjmů. Nejlepší cesta k tomu ale vede přes konkurenceschopnost všech členských států EU.

  • Vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku baronka Ashton nedávno zveřejnila návrh k podobě a fungování Evropské služby pro vnější činnost (ESVA). Od té doby toto téma ale jakoby vyšumělo – média se mu příliš nevěnují. V jaké fázi se vytváření ESVA momentálně nachází?

Jednání o Evropské službě pro vnější činnost, tedy o nové diplomatické službě EU, probíhají již dva roky. Na úrovni členských států se už dohodly všechny důležité otázky – například základní oblasti, které mají být do služby zařazeny, otázky financování služby, zařazení diplomatů z členských států alespoň na třetinu pozic. Teď jsme ve fázi konkrétních jednání o detailní podobě celé služby. Nedávno jsme například jednali o podobě delegace EU v Ženevě, kde se bude také řešit obchodní politika nebo spolupráce s Organizací spojených národů.

  • Jak je do těchto jednání zapojen Evropský parlament?

Vedle těchto jednání členských států také probíhá dialog Evropské komise, Rady EU a Vysoké představitelky Catherine Ashton s Evropským parlamentem o finančním a zaměstnavatelském nařízení. Evropský parlament vystoupil například s požadavkem, aby Evropská služba pro vnější činnost tvořila součást Evropské komise. Na druhou stranu členské státy by raději, aby to byla instituce, která by stála mimo strukturu Komise. Předmětem dalších diskusí je například dozor Evropského parlamentu nad rozpočtem Evropské služby pro vnější činnost. Pro tento požadavek europoslanců mají členské státy pochopení, vždyť Evropský parlament dohlíží na zacházení s penězi daňových poplatníků. Tady se shoduje názor členských států s Evropským parlamentem.

  • Česká republika krátce před březnovým summitem Evropské rady společně s dalšími visegrádskými zeměmi vznesla požadavek na tzv. geografickou vyváženost, tedy rovnoměrné zastoupení starých i nových členských zemí v rodící se diplomatické službě. Zdá se Vám, že bude vyslyšen?

Jednalo se o silný požadavek skupiny členských zemí, které vstoupily do EU v roce 2004 a později. Ale musím zdůraznit, že to nebyly jen ony, kdo si obecně stěžoval na nízké zastoupení v evropských institucích. K těmto zemím patří například i Velká Británie nebo Německo.

V případě Evropské služby pro vnější činnost není důležité jen důstojné zastoupení všech členských zemí, ale i to, aby tato nová služba fungovala jako celek a využívala k tomu zkušeností všech členských států. Také je důležité, aby všechny členské země měly pocit, že jsou do tohoto projektu plně zapojeny.

  • Kdy by měla diplomatická služba EU začít fungovat?

Její základní struktura by měla být dojednána do konce července a zároveň by se mělo rozhodnout o 32 vedoucích jejích delegací po celém světě. Ti by měli svou práci zahájit na podzim. Také bychom měli vědět, jak bude vypadat tým kolem vysoké představitelky a kdo bude vést jednotlivé úseky. Zda se to ale skutečně stihne, je zatím ve hvězdách.

  • Kdy bude probíhat výběr zástupců jednotlivých členských států? A jak si v něm vedou Češi?

Výběrové řízení na posty 32 vedoucích delegací EU již probíhá od počátku letošního roku. Po vyhlášení v únoru letošního roku se do něj přihlásilo 10 zájemců z České republiky. Zatím jsme ve fázi, kdy proběhla jakási kontrola, zda jsou žádosti obsahově i formálně v pořádku. Žadatelé prošli prvním sítem, během června se ti, kteří postoupili, podrobí rozhovorům se zástupci Komise a členských států a hodnocení schopností týmem psychologů. Posledním stupněm by měl být osobní pohovor s Vysokou představitelkou Catherine Ashton.

  • Máte už jasno v tom, jak budou vedle sebe fungovat delegace EU a zastupitelství národních států?

Ano, pravomoci bývalých delegací Komise (nyní EU; pozn. red.) budou posíleny v tom smyslu, že budou hrát rozhodující roli při předsednictví. Na druhou stranu ale nebudou mít vliv například obchodní politiku jednotlivých členských zemí.