Mikko Kosonen: Krize je nejlepší doba na provádění reforem

Mikko Kosonen, ředitel Finského inovačního fondu Sitra.

Přístup Evropské unie k vědě, výzkumu a inovacím je zastaralý, říká ředitel finského veřejného fondu pro inovace Sitra Mikko Kosonen. Navyšování výdajů je podle něj sice důležité, ale samo o sobě nestačí. Z hlediska konkurenceschopnosti je důležité, aby k inovacím produktů a služeb docházelo ve spolupráci s uživateli, říká Kosonen v rozhovoru pro EurActiv.cz.

  • Kdy se ve Finsku přístup k inovační politice změnil a co stálo na počátku její úspěšné cesty mezi nejvyspělejší země z pohledu technologického vývoje a inovací?

Podívejme se na to z dlouhodobé perspektivy. Krátce po druhé světové válce Finsko pochopilo, že pouhé investice do průmyslové výroby nepřinesou finské ekonomice dostatečnou přidanou hodnotu a v 70. a 80. letech začalo postupně navyšovat výdaje na výzkum a vývoj. Politika byla taková, že prosperitu Finska je možné nejrychleji zvýšit navýšením výdajů na výzkum a vývoj. V polovině 80. let se Finsko rozhodlo, že chce svoje výdaje zvýšit ze stávajícího 1% HDP nejprve na 2% a později na 3% HDP a bylo přesvědčené o tom, že to zemi přinese prosperitu.

Navyšování investic na výzkum a vývoj pak velmi systematicky pokračovalo i během recese, kterou si Finsko prošlo na počátku 90. let, a která pro něj byla mnohem hlubší než nynější krize. To bylo tehdy velice důležité a je také dobré si uvědomit, že k politickému rozhodnutí o navýšení investic do výzkumu a vývoje došlo již v 80. letech. Politikům jako byl tehdejší premiér Esko Aho, kteří zemi vedli na počátku 90. let, je myslím třeba složit obdiv za to, že investice do výzkumu a vývoje navyšovali i přesto, že si země procházela hlubokou hospodářskou krizí. Investice z 80. a 90. let vedly ke vzniku takových firem jako Nokia, které Finsku pomohly se z krize vzpamatovat rychleji.

Politici a veřejná správa si velmi rychle představu, že investice do výzkumu a vývoje povedou k prosperitě přivlastnili a tato představa se stala jejich určitou mantrou. Do poloviny 90. let tak došlo k rychlému nárůstu výdajů z 1% na 2% HDP, na počátku nového tisíciletí se podařilo dosáhnout 3% a nejnovější cíl je 3,5% HDP.

Je jasné, že šlo o úspěšnou inovační politiku, ale tato politika byla na druhou stranu stále velmi konvenční a na začátkem tisíciletí začínalo být zřejmé, že pokud budeme investovat pouze do výzkumu, vývoje a technologií, návratnost těchto investic bude klesat, neboť hodnota se v ekonomice přesouvá od „hardwaru“ směrem k „softwaru“ a službám a služby není možné vyvíjet stejným způsobem jako výrobky. K inovacím už nedochází jen v laboratořích, jen tím, že zvýšíte výdaje. Pokud chcete zlepšovat služby v ekonomice, která je založená na službách, musíte služby začít vytvářet společně s jejich uživateli. Už to není jen tak, že zvýšíte investice do výzkumu a vývoje a máte vyhráno.

Počátkem 90. let si tedy Finsko uvědomilo, že svou inovační politiku musí změnit tak, že bude založená na něčem vyváženějším, novým z hlediska inovací, z pohledu světa ve kterém žijeme a světa založeném na službách. A tak vznikla nová inovační strategie, kterou Finsko začalo naplňovat a která se velmi liší od toho, na co jsme byli až dosud zvyklí.

Stále jí implementujeme a je třeba říci, že jde o velkou výzvu, neboť pokud chceme přístup, v němž jsou výdaje na výzkum a vývoj řízené shora změnit na přístup, kdy k vývoji služeb dochází přímo ve firmách, je třeba dramaticky změnit myšlení lidí. A co je důležitější, inovativnější musí být i veřejný sektor, protože většina služeb poskytovaných občanům vzniká ve spolupráci veřejného a soukromého sektoru. K tomu je třeba zásadně změnit přístup. Musíme začít spolupracovat s lidmi, zaměřit se na občana a služby začít vyvíjet pro něj (ve spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem). Vlády a veřejný sektor musí pochopit, že se způsob dělby práce mezi veřejný a soukromý sektor změnil.

  • Finsko se chce ve své inovační politice zaměřit na vytváření nových „Sillicon Valleys“. Myslíte, že je to model, který by se měl uplatňovat všude ve světě?

To je podle mého naprosto jasné. Potřebujeme tento typ inovačních center a „inovačních ekosystémů“, tzv. megaregionů. Je jasné, že musí existovat určitá hierarchie – megaregiony, inovační centra a na ně navázaná subcentra, která slouží megaregionům a vznikají tak určitá regionální „megacentra“. Takový způsob uvažování potřebujeme ze všeho nejvíc. Ve Finsku jsme se zamysleli nad vytvořením pěti možných míst, na nichž bychom rádi vytvořili atraktivní inovační centra světové úrovně, která budou propojena s dalšími inovačními centry po celém světě. Zamysleli jsme se také nad tím, jak by tato centra měla vypadat, mají-li být atraktivní a máme-li být schopni v nich vytvářet inovace a nové služby ve spolupráci s uživateli. Touto cestou se vydalo Finsko a jsem přesvědčen, že se po ní musí vydat také celá Evropa.

  • Vytváření „megacenter“ je zřejmě pochopitelné z pohledu hospodářského růstu, podnikání a inovací. Nepovede ale k vytváření nových nerovností v důsledku přesunu obrovského lidského potenciálu do jediné oblasti?

Kolem toho se vedou pochopitelně velké diskuse. Přestože říkáme, že na území Finska můžeme vytvořit přibližně pět megaregionů, doufáme, že v globálním měřítku bude mít Finsko alespoň jeden takový megaregion. Musím přiznat, že jediným globálním megaregionem jsou dnes pouze Helsinki. V celém Finsku ale máme možná dalších pět subregionů. To ovšem neznamená, že se všechny aktivity soustředí tam. Už teď je jasně vidět, že vedle samotných Helsinek se do tohoto megaregionu zapojuje pět dalších oblastí. Ve Finsku jste stále ve sféře vlivu jednoho z pěti regionů. To ale neznamená, že se někam musíte stěhovat – od některého z pěti regionů jste pořád maximálně 50-100 km daleko.

Na druhou stranu je ovšem pravda, že v těchto centrech vzniká stále více a více organizací a je také jasné, že jde o trend, kterému se není možné vyhnout. A to pro politiky zejména v zemědělských oblastech představuje velmi komplikovaný problém. Rádi by lidi udrželi na venkově, ale ti se stále stěhují blíže a blíže k městům, protože je tam stále více a více pracovních míst a práce je stále zajímavější. Jedná se tedy o určitý politický problém a řada politiků proti se tomuto trendu bouří.

  • Představuje podle vás inovační politika nástroj, který pomůže vyřešit hospodářskou krizi? Problém je, že bude trvat velmi dlouho, než začnou mít relevantní opatření dopad na reálnou ekonomiku…

Sitra, organizace, kterou mám na starosti je velice vlivným hráčem a dohlíží na implementaci finské inovační strategie. Nejenže předsedala jednáním o přípravě strategie a pokoušela se jí zprostředkovat, ale také jí implementuje. Provádíme například některé experimenty v oblastech jako je zdravotnictví nebo spotřeba energie, které představují určité vrcholy finského inovačního systému.

Nyní je daleko větší vůle k zásadním strukturálním změnám než tomu bylo před čtyřmi nebo šesti měsíci. Potíž je v tom, že lidé nikdy nezmění způsob práce a chování v dobrých časech, protože to zkrátka nepotřebují. Proč něco měnit, když to teď funguje?

Díky krizi je pocit naléhavosti a vůle ke změně dnes daleko silnější. A země jako Finsko mají jedinečnou příležitost provést strukturální a politické změny právě teď, v době recese. Strategické kroky musí provést i firmy. Musí se stát tím, kdo systém upevňuje a ne tím, koho je třeba podporovat. Je třeba mít jednak hodně odvahy a jednak strategii, která nám řekne kudy se vydat.

Pokud je na této recesi něco dobrého, tak je to to, že po jejím skončení dojde nejen ke strukturální změně průmyslu, ale také strukturální změně veřejného sektoru. Největší chybu, kterou mohou země a jejich vlády dnes udělat je, že přestanou být aktivní a budou pouze udržovat současný stav věcí a budou jen firmy podporovat finančně.

Spíše by se měly stanovit podmínky, jako se to teď děje ve Finsku, kde vláda podmiňuje pomoc místním samosprávám, které nezvládají dopady současné finanční krize, přijetím reformních opatření. Vláda říká: „Pokud nezměníte své chování, nezvýšíte svou produktivitu a nezměníte svůj přístup k řešení problémů, nic vám nedáme“, což je může motivovat. Prozíravé vlády by měly vědět, že této krize mohou využít k provedení změn a že nemají pouze nalévat peníze do podniků a udržovat staré struktury. Řekl bych, že toto je třeba pochopit.

  • A do čeho je podle vás v souvislosti s finanční krizí v oblasti výzkumu třeba investovat?

Zcela určitě do dvou věcí – zelených technologií a zdravotnictví. Pro firmy je to velká investiční příležitost a z pohledu Finska jde, zejména v případě zdravotnictví, o velkou globální příležitost. Už dlouhou dobu tvrdím, že Finsko má skvělou příležitost využít toho, že se jedná o druhou nejhorší zemi z hlediska stárnutí populace. A to je třeba řešit! Nemůžeme si dovolit mít za deset let stejný systém.

Jsme malá země, máme dobré technologie, máme vysokou vzdělanost obyvatel a můžeme tedy vytvořit novou generaci zdravotnictví dřív, než to dokáže někdo jiný. Stali bychom se tak automaticky přední vývojovou „laboratoří“ pro celý zbytek světa, který se pak začne zajímat, jak to ti Finové vlastně udělali a řekne si: „Pojďme, naučíme se to také“. Softwarová řešení a další podnikatelské příležitosti s nimiž bychom přišli v „novém zdravotnictví“ se navíc, pokud budeme první, může stát standardem nejen ve Finsku, ale i v dalších zemích. Pokud má země zájem (a Finsko zájem má), dnes je nejlepší čas začít s investicemi do zdravotnických a „zelených“ technologií.

  • Zmínil jste se o „nové generaci zdravotnictví“. Co máte přesně na mysli?

Máme dobrý systém a řada lidí jej stále jezdí do Finska obdivovat. Finské zdravotnictví je státní, vláda jej podporuje, zdravotní péče je pro všechny obyvatele zdarma a každý pacient v něm má své záznamy. Je to velice dobrý systém, ale je extrémně drahý, protože v něm stále nefungují elektronické záznamy o pacientech nebo například lékařská péče na dálku (přestože byste měli zůstat ležet v posteli, musíte k lékaři). Většina věcí se v něm stále dělá „manuálně“.

Druhou významnou charakteristikou systému je, že nikdo z jeho účastníků neoptimalizuje. Způsob měření (tj. kolik operací nemocnice provedla) nevypovídá o úspěšnosti z pohledu zdraví pacientů. Neexistují například informace o tom, jestli se zdravotní stav pacientů zlepšil nebo kolik dní pacient nechodil do práce (což ovšem představuje náklady pro firmu). Takové věci nejde měřit jedním způsobem. Nikdo se tedy neohlíží na skutečný zdravotní stav pacientů, nikoho to nezajímá. Jedná se o gigantický systém, který zaměstnává sám sebe.

Nyní máme velkou příležitost do zdravotnictví zavést novou „technologii“, která systému dodá transparentnost. I do zdravotnictví můžeme zavést způsoby řízení poptávky a dodavatelských řetězců s nimiž přišly takové společnosti jako je Nokia. Podnikatelský způsob myšlení ale do zdravotnictví zatím ještě neproniknul.

Finsko je druhou nejrychleji stárnoucí zemí v Evropě a systém si nemůže za současných podmínek dovolit tolik důchodců. Oproti minulosti se prodloužila i délka života. Pro domácí ekonomiku jsou to obrovské náklady a naše zdravotnictví se za deset let nebude schopné postarat o své rychle stárnoucí obyvatelstvo. Náklady systému v čase dramaticky rostou i přesto, že se tu a tam tu rozlámanou skládačku pokoušíme slepit.

Potřebujeme tedy hlubokou strukturální změnu a podle mého je krize nejlepší doba na to, aby vláda přišla s podmínkami a řekla místním samosprávám: „Za zdravotnictví jste odpovědné vy a pokud nebudete nic zlepšovat a své systémy nezměníte, vláda vám žádnou podporu nedá“. Sami od sebe se lidé nezmění.

  • V materiálech doprovázejících konferenci říkáte, že úspěch Finska záleží na tom, jak bude vypadat inovační politika Evropské unie. Proč si to myslíte?

To, co je uvedené v materiálech je politicky korektní prohlášení a já sám nejsem autorem těchto řádek. Souhlasím s tím, ale je to třeba chápat v souvislostech. Velmi rádi bychom, aby i Evropská unie schválila podobnou inovační politiku jako Finsko. Je to příležitost pro celou Evropu. Inovace zaměřené na člověka, vycházející z jeho potřeb a vytvářené ve spolupráci s uživateli představují obrovskou příležitost a myslím si, že právě na tom by Evropská unie měla svou politiku postavit. Finsko s tím nyní experimentuje a byli bychom rádi, aby Evropa takovou inovační politiku podporovala nejen u nás, ale i v dalších členských zemích.

Evropská unie podporuje řadu dobrých věcí, ale stále je velice pomalá. Oproti Finsku kladou velké členské země stále velký důraz na tradice a rozhodování je pak bolestivě dlouhé.

  • Rozpočet současného 7. rámcového programu pro vědu a výzkum je ovšem výrazně vyšší než kdykoliv v minulosti…

To ano, ale jeho zaměření by mělo být jiné. Je to stále stejné jako to bývalo ve Finsku – příliš zaměřené na technologie a vědu. Investovat do rozvoje technologií je nutné, ale k úspěchu to nestačí. Pokud se nebudete orientovat na spotřebitele a budete pouze na trh tlačit produkty a technologie aniž byste je vyvíjeli pro lidi, nemůžete konkurovat.

Evropská unie dělá dnes to, co Finsko udělalo už v 90. letech – dává peníze do výzkumu a vývoje. Myslí si, že to k úspěchu stačí. Neříkám, že je to špatná politika, jen tvrdím, že to je málo. Je třeba změnit investiční „technologii“. Je nutné začít investovat do ekosystémů a výzkumných centrer a je zapotřebí vytvářet takové prostředí, v němž můžete společně vyvíjet nové služby a začít využívat nové technologie.

Rozhovor vznikl u příležitosti konference Fóra pro kreativní Evropu, které se v Praze konalo ve dnech 26.-27. března v rámci českého předsednictví.