Matyáš Zrno: Členství Chorvatska v EU Češi podporují díky vzpomínkám z dovolené

Matyáš Zrno, analytik Občanského institutu.

Matyáše Zrna, člena think-tanku Občanský institut a odborníka na balkánský region, se EurActiv ptal na Chorvatsko, které se s velkou pravděpodobností za dva až tři roky stane členem EU. Přestože Česko není s Chorvatskem významněji ekonomicky provázané, Češi jeho členství v Unii tradičně silně podporují. Podle Zrna za to může především fakt, že pro Čechy je Chorvatsko oblíbenou turistickou destinací.

  • Nakolik je Chorvatsko zajímavé pro české podnikatele a které země patří mezi jeho nejdůležitější ekonomické partnery?

České investice v Chorvatsku jsou tradičně nízké, tvoří méně než půl procenta celkových investic. V posledních letech před krizí začali Češi v Chorvatsku ve větší míře zakládat společnosti, které se orientovaly na trh s nemovitostmi, ale tento druh podnikání byl s nástupem krize a poklesem zájmu kupujících utlumen.

Hlavním obchodním partnerem Chorvatska (z hlediska vývozu) je Itálie, hned potom Bosna a Hercegovina a až potom Německo, Slovinsko a Rakousko. Dovoz do Chorvatska pak směřuje nejvíce z Itálie, Německa, Ruska, Číny a Slovinska (v tomto pořadí) s tím, že se Chorvatsko již tradičně potýká se značným deficitem obchodní bilance.

  • Podle průzkumu Eurobarometru Češi velice nadprůměrně podporují vstup Chorvatska do EU. Jaký to má důvod?

Nejpravděpodobněji je to dáno tím, že statisíce (ne-li miliony) Čechů alespoň jednou v Chorvatsku byly na dovolené a mají tudíž z první ruky představu (možná často idealizovanou), že Chorvatsko je vyspělá, bezpečná a bezproblémová země, navíc s přátelským a sympatickým obyvatelstvem.

  • Jakou podporu má mezi Chorvaty vstup do EU? Chápou jej Chorvaté (podobně jako některé země, které v roce 2004 vstupovaly do Unie) jako určitý vzkaz Rusku, že už nepatří do sféry jeho vlivu?

Otázka Ruska nehraje v Chorvatsku žádnou roli, protože to se v ruské sféře vlivu nikdy nenacházelo (s výjimkou let 1945-1948, kdy byla Jugoslávie v sovětské zóně vlivu). Vstup do EU si Chorvati spíše spojují s představou definitivního odstřižení se od Balkánu a jugoslávské minulosti s potvrzením své příslušnosti k západní Evropě.

Podpora vstupu do EU je v Chorvatsku stále mírně nad 50 %, s tím, že stále klesá a euforické nadšení po vstupu do EU z doby před několika lety je už jednoznačně minulostí. Jako důvody jsou nejčastěji uváděny příliš dlouhá doba čekání na vstup a také se vstupem do EU spojené nekonečné tahanice o mořskou hranici se sousedním Slovinskem. Svůj vliv má jistě i určitá celoevropská „kocovina“ ze stále rychlejšího rozšiřování a prohlubování.

  • Poslední rozšíření EU vyvolalo ve starých členských zemích obavy z masového stěhování občanů z nových členských zemí za prací na západ? Je třeba se něčeho takového obávat v případě Chorvatska?

Chorvatští občané mohou už dnes do EU jezdit bez víza a vzhledem k početné chorvatské diaspoře především v Německu a Rakousku se dá s trochou nadsázky říci, že kdo chtěl, už se na Západ dostal a proto žádný výraznější příliv Chorvatů do starých členských států čekat nedá. Ani ekonomická situace v Německu už není taková, aby lákala Chorvaty do té míry, jak tomu bylo například počátkem 90. let.

  • Jedním z problematických bodů při vyjednáváních s Chorvatskem je jeho nedostatečná spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Jak tuto problematiku chápou sami Chorvaté – existuje zde heroizace chorvatských válečných zločinců nebo převažuje touha vstoupit do EU a s ICTY opravdu bezvýhradně spolupracovat?

Chorvatská společnost se ve své většině snaží válku (a především s ní spojené vlastní zločiny) spíše vytěsnit. Neexistuje zde masová heroizace válečných zločinců (byť pro řadu Chorvatů hrdiny jsou). Spíše než o sebereflexi vlastních zločinů jde ale o snahu zapomenout, uložit tato nepříjemná témata „k ledu“ a věnovat se budoucnosti.

Vláda se snaží spolupracovat s ICTY do té míry, do které je to nutné, ale stížnosti ICTY na přístup k některým dokumentům dokazují, že jde spíše o minimální nutnou spolupráci.

  • Chorvatsko vstoupí do EU, která se již bude řídit Lisabonskou smlouvou, jejíž ratifikace se nyní chýlí k závěru. Mohou se v Chorvatsku v souvislosti s tímto právním rámcem objevit obavy z případných nároků vyhnané srbské menšiny podobné těm, kterými argumentoval nedávno i český prezident Václav Klaus?

Lisabonská smlouva je v Chorvatsku diskutována jen do té míry, do jaké míry by její přijetí či nepřijetí mohlo ovlivnit vstup země do EU.

Majetek chorvatských Srbů, kteří uprchli nebo byli vyhnáni z Chorvatska, nebyl nikdy plošně znárodněn jako majetek sudetských Němců, tudíž v tomto ohledu Chorvatsku nic nehrozí (praktická vymahatelnost majetku uprchlých chorvatských Srbů je ale věc druhá).