Martin Tlapa: Strategické dokumenty nesmí zůstávat jen slohovým cvičením

autor: EurActiv.cz

Tento článek je součástí Special reportu: ČR a Evropský semestr

„Nesnažili jsme se vytvářet novou strategii, ale propojili jsme opatření, která již ČR přijala. Zaměřili jsme se nejen na to, co po nás žádá Komise, ale především na to, co potřebuje ČR sama o sobě,“ charakterizuje náměstek státního tajemníka pro evropské záležitosti Martin Tlapa podobu Národního programu reforem 2013. EurActiv s ním hovořil o tom, jak by mělo Česko posilovat svou pozici v globální ekonomice a jak přistupovat k důležitým strategickým materiálům.

  • Národní programy reforem jednotlivých členských států (více informací v dnešním článku EurActivu) vycházejí jednak z doporučení, která Evropská komise předkládá v roční analýze růstu, a také z doporučení k opatřením z předchozího roku. Jakou vazbu má příprava národního programu na další národní nebo evropské priority? 

Programy vychází z toho, jak jednotlivé státy naplňují Strategii Evropa 2020. Ta obsahuje měřítka pro nejrůznější oblasti, jako jsou zaměstnanost, investice do vědy a výzkumu, energetická náročnost, podíl vysokoškoláků v populaci nebo sociální začleňování. K tomu pak Komise připravila pro členské státy další dokumenty – Doporučení Rady pro rok 2012 a Roční analýzu růstu na rok 2013. Ty jsou ještě doplněny o dotazy ke specifickým politikám členských států. Na to vše se snažíme v Národním programu reforem (NPR) reagovat.

Priority Strategie Evropa 2020 se projevují ve čtyřech klíčových oblastech. Těmi jsou konsolidované veřejné finance a efektivní instituce, atraktivní prostředí pro podnikání a rozvoj infrastruktury, třetí souvisí s trhem práce, vzdělávacím systémem a sociálním začleňováním a poslední jsou pak inovace a výzkum. Tyto cíle jsou shodné se Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti (SMK), kterou vláda schválila v září 2011. Nesnažili jsme se tak vytvářet novou strategii, ale propojili jsme opatření, která již Česká republika přijala. A zaměřili jsme se nejen na to, co po nás žádá Evropská komise, ale především na to, co potřebuje ČR sama o sobě.

Stejné priority navíc platí i pro kohezní politiku. S ní program reforem úzce souvisí, protože bez dobře vyargumentovaného národního plánu se nám nepodaří dobře vyjednat fungování kohezní politiky v dalším programovacím období. České republice se tak v podstatě poprvé podařilo holistickým přístupem připravit jeden svodný dokument hospodářských priorit vlády.

  • Mají na připravované reformy nějaký vliv blížící se volby? Současné vládě už přeci jen nezbývá příliš mnoho času k tomu, aby přijímala a realizovala nějaká nová opatření. Zástupci průmyslu například dávají najevo určitou skepsi vůči tomu, že by se vládě ještě podařilo nějakým významným způsobem zapracovat právě třeba na plnění SMK.     

Jedna věc je skepse nad tím, že Česká republika má velký počet strategií a ne všechny se realizují. To souvisí s dlouhodobým problémem českého veřejného sektoru, kterému chybí manažerský způsob řízení projektů. Odpovědnost za implementaci jednotlivých opatření v oblasti konkurenceschopnosti se rozhodl převzít premiér, což je ostatně odpověď i na dlouhodobé požadavky podnikatelů. Nyní by tedy mělo jít o premiérskou agendu.  

Národní program reforem obsahuje 24 prioritních opatření, která budou v letošním roce nejdůležitější a zároveň mají mít dlouhodobě pozitivní dopad na českou ekonomiku. Je důležité, aby nad těmito kroky panoval širší konsenzus, a proto je také zásadní, že se k dokumentu vyjádřila pozitivně i tripartita. A to jak z hlediska přípravného procesu, tak z hlediska jednotlivých projektů. Jako příklad lze uvést novou metodiku pro hodnocení a financování vědy a výzkumu, která by měla být vytvořena do konce roku 2014.

  • Můžeme se blíže podívat na ta jednotlivá opatření, která mají mít v letošním roce nejvyšší prioritu?

Jedním z nich je například zvýšení transparentnosti rozpočtů prostřednictvím zveřejňování rozpočtových informací a dodržováním pravidel rozpočtové kázně. Jde o principy, které fungují ve většině zemí Evropy, a jejich význam v době ekonomické recese vzrostl. Dalším opatřením je zpřísnění boje proti daňovým únikům zejména v oblasti obchodování s pohonnými hmotami, což je mimochodem opatření požadované sociálními partnery. Dokument obsahuje také kroky týkající reformy zdravotnictví. Měly by být například sníženy náklady na fungování zdravotních pojišťoven. Mezi důležité požadavky Evropské unie patří i přijetí zákona o státních úřednicích, který Česko potřebuje kvůli hladkému fungování kohezní politiky a stabilitě veřejného sektoru. Další opatření se týkají boje proti korupci. Dále se objevují kroky, které mají snížit náklady podnikatelů. Jde například o tzv. ekoaudit, který má snížit neodůvodněnou legislativní zátěž z hlediska environmentálních požadavků.

Velká část přijatých opatření v podstatě reaguje na hospodářský pokles v Evropské unii, který má dopad i na Českou republiku. Mám-li je shrnout, pak se objevují dvě skupiny priorit. První jsou opatření pro boj s nezaměstnaností, tedy zejména investice do podpory zaměstnanosti mladých lidí a programy podporující vzdělávání. Druhá skupina se pak zaměřuje na snižování nákladů a administrativní zátěže pro podnikatele. 

  • Zmiňoval jste mimo jiné zákon o státních úřednících, jehož přijetí požaduje EU po České republice již poměrně dlouhou dobu. V současné době je návrh zákona připraven, ale snáší se na něj spíše kritika. Jak to s ním aktuálně vypadá? 

Podle mého názoru panuje široká shoda nad tím, že ČR ten zákon potřebuje. Návrh pochází z dílny ministerstva vnitra. Uvidíme, jestli se bude ještě měnit během schvalovacího procesu.   Jeho přijetí je silným požadavkem Evropské komise, která tím podmiňuje i budoucnost kohezní politiky. I proto by ho měla Česká republika přijmout, a to v podobě, která posílí nezávislosti úředníků na politických vlivech. Důležitá bude správná strategie ministerstva vnitra, aby legislativním procesem skutečně prošel.

  • Podle zástupců průmyslu je fungování státní správy největším problémem, který snižuje konkurenceschopnost České republiky. Co je kromě přijetí zmíněného zákona potřeba udělat pro to, aby se situace zlepšila?

Je pravda, že efektivita institucí v nejširším slova smyslu je z hlediska české konkurenceschopnosti asi největším problémem. Souvisí to s tím, že řízení veřejného sektoru v podstatě neprošlo reformami, které proběhly v podnikatelském sektoru. Ve Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti lze najít řadu opatření. Jde třeba o transparentní zveřejňování výdajů veřejného sektoru, jak je to běžné ve Velké Británii, Dánsku nebo Nizozemsku. Podle mého názoru je také důležité definovat nabídku služeb státu. Stát by měl dokázat vysvětlit nabídku svých služeb podnikatelům a daňovým plátcům. Dopady některých služeb je možné měřit, vyhodnocovat a sledovat spokojenost klientů. To opět souvisí s manažerským způsobem řízení veřejného sektoru.

Agenda reforem jde napříč rezorty, a v tom spočívá jedna z hlavních obtíží prosazování nějaké změny. Z pozice jednoho rezortu je těžké požadovat realizaci nějakých opatření v jiném rezortu. Proto je logické, že odpovědnost za implementaci těchto kroků přechází na Úřad vlády, který sám o sobě není typických rezortem.

  • Jak už bylo zmíněno, z různých stran se ozývá kritika, že Česká republika má příliš mnoho strategií, jejichž realizace někdy vázne. Objevují se dokonce návrhy, že by mohla vzniknout jedna rozsáhlá strategie, která by shrnovala dosavadní materiály, a na její implementaci by se kladl větší důraz. Jak se na to díváte Vy? 

Česká republika má přes stovku strategických dokumentů a přístup k těmto materiálům je dost roztříštěný. Databáze strategií je v gesci ministerstva pro místní rozvoj, metodiku pro přípravu veřejných strategií naleznete na ministerstvu financí, agendy veřejného sektoru má na starost ministerstvo vnitra. Podle mého názoru bychom v první fázi měli přestat psát nové strategie a prosadit změny v činnosti veřejného sektoru. To je dlouhodobý úkol pro každou politickou stranu a netýká se pouze jednoho funkčního období vlády. Je nutné, aby se řízení strategií posunulo k jejich měření a případné korekci. To pomůže nastavit elementární důvěru mezi úředníky, podnikateli a daňovými plátci. 

Podle naší představy bude nově na jedné platformě probíhat měření toho, jak je plněn Národní program reforem, Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti i cíle kohezní politiky. Podle mého názoru by měla mít tato platforma blízko k premiérovi, který bude vyžadovat, aby opatření nezůstala pouhým slohovým cvičením. Každý měsíc by tak měl dostávat přehled o tom, k jakému pokroku došlo, a čtvrtletně by měla výsledky posuzovat vláda.

Další věc je zamyslet se nad tím, kde bychom chtěli vidět Českou republiku za dvacet nebo třicet let. Stálo by za to vyvolat diskuzi o naší pozici v globální ekonomice, o tom, kde bude naše přidaná hodnota a co bude Českou republiku v budoucnu živit. Měly by vykrystalizovat vize, které budou průchozí pro různé strany a hráče, aby se neměnily po každých volbách.

  • Když jste se dostal k vizím pro budoucnost – existuje v České republice nějaká konkrétnější představa o směru, kterým bychom se měli vydat? Mluvil jste třeba o financování vědy a výzkumu. Existuje nějaká elementární shoda na tom, jaké obory by měly být pro Českou republiku prioritní?

To není tak úplně jednoduchá otázka. První možností je zaměřit se na oblasti, ve kterých byla Česká republika silná v minulosti, a vytvořit si představu o tom, jak by se v těchto oblastech mohla vyvíjet do budoucna. Některé země ale třeba i velké firmy však přemýšlí spíše o budoucích trendech v globální ekonomice. To jsou příležitosti, které ovlivňují svět, a mohou se týkat nejrůznějších aspektů od vývoje energetiky až po stárnutí populace. Každý stát pak ve své ekonomice může hledat nejrůznější řešení. Dialog nad těmito řešeními typicky probíhá okolo technologické agentury a se zástupci vědy, školství i průmyslu.

Nesmíme vycházet pouze z toho, jak si v současné době stojíme my sami. Je to blízké jednomu z úkolů Strategie konkurenceschopnosti, který se týká definování prioritních oborů. Jedná se o průřezovou aktivitu. Nemělo by však jít o zafixování několika lobbisticky prosazovaných oborů, ale o široký a otevřený proces.

  • Jednou z oblastí, ve které se z globálního i evropského pohledu potřeby mění opravdu výrazně, je energetika. V této oblasti se bude vláda pravděpodobně snažit především ochránit průmysl před náklady, které změny v energetice přinášejí. Kam by ale mohla Česká republika směřovat, aby zároveň reagovala na technologický vývoj, který směřuje k zelenějším technologiím?  

Chce to najít rozumnou rovnováhu mezi oběma přístupy. Jedna věc je poučit se z chyb. Pokud byly obnovitelné zdroje podporovány nepříliš šťastným způsobem, měli bychom se z toho poučit a nastavit parametry podpory tak, aby byla dlouhodobě udržitelnější. Druhá rovina spočívá v budování energetické nezávislosti, protože svět bude v budoucnu citlivý na energetické zdroje.

Navíc se u mnoha energetických technologií nabízí šance investovat. V našem případě jde o jadernou energetiku související s diskuzí o budoucnosti Temelína. Když se ale podíváte na Německo, které se chce vyvíjet bezjaderně, také se tam nabízí velká příležitost pro české firmy. Německo bude investovat do řady projektů zaměřených na ukládání energie, posilování přenosových sítí nebo úspory energií. Pokud budeme schopni na takovou příležitost reagovat, mohli bychom se podílet na hledání technologických řešení, která budou poptávaná i ve světě.

  • Na závěr bych se ještě ráda vrátila k Národnímu programu reforem a k Evropskému semestru jako takovému. Letos běží Evropský semestr již potřetí. Lze nějak zhodnotit, jestli koordinace hospodářských a fiskálních politiky členských zemí přináší plody a pomáhá Evropě na cestě z krize?

Evropa si postupně uvědomila, jaké problémy bude mít, pokud nebude řešit ekonomický výkon a schopnost obstát ve světové konkurenci. Myslím, že si Evropa v současnosti uvědomuje, že není schopna udržet sociální model, který je nejvyspělejší na celém světě, pokud nebude dosahovat konkurenceschopnosti v globální ekonomice. Evropská unie měla svou Lisabonskou strategii, v současné době platí zmíněná Strategie Evropa 2020. Udržet si určitou nízkou míru nezaměstnanosti nebo chudoby je cíl – ten ale vyžaduje odpovídající ekonomický výkon. Evropská integrace je od svého vzniku proces, který se stále vyvíjí. Naším přínosem může být snaha o Evropu, která podporuje schopnost tvořit a přinášet nová řešení, která jsou zajímavá pro globální svět.