Luc Van den Brande: Plány pro řešení krize mohou uspět jen ve spolupráci s regiony

Luc Van den Brande, předseda Výboru regionů.

Evropský summit regionů a měst, který se ve dnech 5.-6. března koná v Praze, a zejména jeho doprovodný program v ulicích města, může být podle předsedy Výboru regionů Luca Van den Brandeho jedinečnou příležitostí, jak občany vyzvat k účasti ve volbách do Evropského parlamentu.

  • Jakou roli by podle vás měly regiony a města hrát v současné hospodářské krizi? Myslíte si, že mohou být „klíčem ke globálnímu oživení“, jak ostatně naznačuje i jeden z panelů Evropského summitu regionů a měst?

Očekávám, že evropské regiony a města vyšlou jasný a přesvědčivý signál nadcházející Evropské radě. Spolu s občany jsou totiž prvními, kdo ponese hospodářské důsledky světové finanční krize. Jsou ale také důležitými hráči, kteří mohou krizi zmírnit a umožnit, aby v Evropě došlo k hospodářskému oživení.

Regiony jsou místem, kde dochází k inovacím. Výbor regionů dal ve své analýze monitorovací platformy Lisabonské strategie z roku 2008 jasně najevo, že by se regiony rády zapojily do evropských opatření na posilování konkurenceschopnosti a do evropské politiky v oblasti inovací. Evropské regiony jsou skutečně místem inovací, kreativity, dynamiky a podnikání. I Rada Evropy zdůraznila, že silná regionální kulturní identita vede k hospodářskému růstu a sociální soudržnosti.

Máme také k dispozici zajímavé statistiky, které ukazují, jak se města a regiony podílí na ekonomice EU. V dnešní době zaměstnává 92.500 místních a regionálních orgánů téměř 18 milionů lidí, což odpovídá 56% celkové zaměstnanosti ve veřejném sektoru. Společně reprezentují 16% celkového HDP EU, jednu třetinu veřejných výdajů a dvě třetiny celkových veřejných investic. Pevně proto věřím, že jakýkoliv národní plán hospodářské obnovy může uspět pouze tehdy, když dojde k zapojení regionů, a to nejen do přípravné fáze, ale také do implementace.

  • Nakolik si myslíte, že evropská politika soudržnosti (a zejména pak opatření přijatá nedávno Evropskou komisí) mohou regionům a městům v souvislosti s krizí pomoci?

Evropská politika soudržnosti je v první řadě nástrojem pro řešení střednědobých a dlouhodobých výzev. Jinými slovy, není to ve své podstatě žádná proticyklická politika nebo nástroj krizového řízení. V této specifické chvíli ale může evropská politika soudržnosti sehrát při hledání řešení krize důležitou roli.

Rád bych v této souvislosti zdůraznil její čtyři hlavní výhody. Za prvé, pomáhá obnovit důvěru a posílit investice tím, že začíná ve městech a regionech. Za druhé, je to nástroj založený na solidaritě, což znamená, že může vyslat pozitivní zprávu o přeshraniční spolupráci v době, kdy je Evropská unie politicky rozdělena. Za třetí, je zaměřená na podporu dlouhodobých strukturálních reforem, což znamená, že naše investice budou prozíravé a pokrokové, což je důležité zejména v době, kdy může převládat náchylnost ke „krátkodobosti“. A za čtvrté, představuje třetinu rozpočtu EU a využití jejího plného finančního potenciálu představuje v době snížené úvěrové schopnosti bank příležitost, kterou si nesmíme nechat ujít. Bude to znamenat jednodušší přístup k financím na „ekologické“ investice, usnadnění přístupu k úvěrům pro MSP (malé a střední podniky) a poskytnutí finančních toků místním a regionálním samosprávám, které zoufale potřebují peníze pro financování svých investic a udržování přijatelné úrovně veřejných služeb.

  • Evropská komise v říjnu 2008 zveřejnila Zelenou knihu o územní soudržnosti, což je poněkud abstraktní a ne příliš srozumitelný koncept. Můžete vysvětlit, co tento koncept ve skutečnosti pro regiony a města znamená a proč je pro politiku soudržnosti tak důležitý?

Území soudržnost je logickým důsledkem integrace společného trhu. Ve chvíli, kdy máme v Evropě svobodu pohybu zboží, osob a kapitálu a služeb musíme také zajistit, aby si lidé mohli svobodně vybrat, kde chtějí žít. To, zda chce člověk žít na venkově nebo ve městě, mu nesmí bránit v přístupu k základním veřejným službám. Jinými slovy, územní soudržnost má zajistit, aby občané Evropy měli spravedlivé a rovné šance rozvíjet svůj talent a požívat základních práv bez ohledu na to, kde žijí nebo pracují.

  • Zdá se, že klíčovým slovem tohoto konceptu, jehož cílem je podpora specifického potenciálu jednotlivých regionů, je „spolupráce“ a „partnerství“ různých aktérů (evropských institucí, regionálních a místních samospráv, neziskových organizací, apod.). Jak by měla taková spolupráce vypadat a jaké by měly být její výsledky?

Regiony by měly mít možnost spolu navzájem horizontálně spolupracovat aniž by přitom byly zatížené složitými procedurami nebo těžkopádným institucionálním uspořádáním. Výbor regionů si tuto ambici postavil na žebříčku svých politických priorit hodně vysoko. Důsledkem bylo vytvoření tzv. Evropského seskupení pro územní spolupráci (EGTC). Od roku 2006 poskytuje EGTC regionům právní rámec s jehož pomocí mohou vytvořit funkční struktury spolupráce tak, jak to nejlépe bude vyhovovat jejich potřebám. Do dnešního dne vznikly již tři EGTC a na více než 30 dalších se nyní v Evropě pracuje. EGTC mohou strukturálně posílit výměnu zkušeností a zlepšit spolupráci v řadě oblastí od výpomoci hasičských sborů po společné územní plánování a plánování infrastruktury.

V budoucnu se budeme muset navíc zamyslet nad tím, jak evropské regiony lépe vertikálně integrovat do evropského systému řízení. A o tom je celé „víceúrovňové vládnutí“. Kdykoliv si Evropa stanoví nějaké ambiciózní cíle, musí jich dosáhnout „v partnerství“ s regiony. Proto také musí regiony a města lépe komunikovat s evropskými zákonodárci o tom, které cíle jsou z jejich pohledu realistické a jsou splnitelné na místní a regionální úrovni. Něco podobného se již děje v případě nové politiky EU v oblasti klimatických změn v souvislosti s iniciativou nazvanou „Úmluva starostů“. V jejím rámci se přes 400 starostů z celé Evropy zavázalo, že jejich města budou napomáhat při plnění 20% cílů pro rok 2020. Tím, že budou sama naplňovat evropský politický program, přispějí k úspěchu a posílení důvěryhodnosti Evropské unie. Proto také neobhajuji „Evropu regionů“ ale „Evropu s regiony“. Jsem velmi rád, že Výbor regionů přijme v červnu Bílou knihu o víceúrovňovém vládnutí, což dá této diskusi nový impuls. Budujme Evropu v partnerství!

  • Proč jste si k uspořádání Evropského summitu měst a regionů vybrali právě Prahu?

„Zlatá Praha“ je nejen hlavním městem českého předsednictví EU, ale je také místem, kde před dvaceti lety vypukla sametová revoluce. Lepší místo pro oslavu pátého výročí historicky nejpozoruhodnějšího znovusjednocení Evropy jsme si nemohli vybrat.

Nepostradatelná byla při organizaci summitu i pomoc pražského primátora Pavla Béma. S Výborem regionů měl společnou vizi uspořádat summit v centru města. Festival, který se bude konat v historickém centru Prahy v průběhu summitu poukáže na silné vazby Pražanů, návštěvníků města a Evropské unie. Jde o mimořádnou příležitost jak tyto občany vyzvat, aby se zúčastnili nadcházejících voleb do Evropského parlamentu.

  • Výbor regionů obecně podporuje přijetí Lisabonské smlouvy. Můžete vysvětlit, co přijetí tohoto dokumentu přinese občanům evropských regionů a měst? Bude mít smlouva vliv na jejich každodenní život?

Výbor regionů je přesvědčen, že Lisabonská smlouva přímo reaguje na obavy a potřeby občanů. Smlouva vytvoří demokratičtější Evropu, v níž budou mít národní a regionální parlamenty větší vliv na každodenní rozhodování EU, zejména díky novému monitorovacímu mechanismu, s jehož pomocí bude možné sledovat, zda EU jedná skutečně jen v oblastech, kde může být konečného výsledku dosaženo lépe na úrovni EU (tzv. mechanismus pro monitoring subsidiarity). Pokud vznikne dojem, že princip subsidiarity nebyl dodržen, Výbor regionů bude mít právo takový případ předat přímo Evropskému soudnímu dvoru. Díky „občanské iniciativě“ bude milion občanů moci vyzvat Evropskou komisi k předložení nového politického návrhu. Lisabonská smlouva navíc zakotví do evropského primárního práva Chartu základních práv, která evropským občanům zaručuje jejich svobody a hodnoty.

Lisabonská smlouva zlepšuje schopnost EU jednat v oblastech některých politik, které mají pro evropské občany vysokou prioritu, a požaduje, aby docházelo ke konzultacím s Výborem regionů. Smlouvy například budou vůbec poprvé obsahovat sekci věnovanou energetice. Unie bude muset zajišťovat účinné fungování trhu s elektřinou zejména v oblasti dodávek energií, podpory energetické účinnosti a energetických úspor a rozvoji nových a obnovitelných zdrojů energie. Smlouva také zdůrazňuje solidaritu v oblasti energetiky a posiluje schopnost EU jednat na globální scéně.