Lubomír Zaorálek: EU dává ČR pozici a slovo

Lubomír Zaorálek

„Právě země jako Česká republika by si měly cenit a považovat evropských struktur, které nám dávají pozici a slovo, jaké jsme nikdy v minulosti neměli, “ říká v posledním z předvolebních rozhovorů pro EurActiv místopředseda ČSSD a stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Neznamená to ale podle něj, že by Česko nemělo být vůči EU kritické.

Rozhovor s Lubomírem Zaorálkem vychází jako poslední z devíti předvolebních rozhovorů, v nichž si EurActiv povídal s představiteli politických stran, které mají reálnou šanci uspět v nadcházejících volbách, o jednotlivých evropských otázkách. Dosud jste se mohli seznámit s názory 1. místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska, předsedy hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka, 1. místopředsedkyně hnutí Ano 2011 Věry Jourové, místopředsedkyně ODS Miroslavy Němcové, předsedy Strany zelených Ondřeje Lišky, europoslance za KSČM Jiřího Maštálky a ministrem pro místní rozvoj (SPOZ) Františka Lukla. 

  • V minulých letech ČSSD opakovaně kritizovala Nečasovu vládu za její pasivitu v Bruselu i za nedostatečnou diskuzi o evropských tématech v Česku. V předvolebním programu se však tématu evropské integrace také příliš podrobně nevěnujete. Jak nám to vysvětlíte? Jak je pro českou sociální demokracii toto téma důležité? 

Jedná se pro nás o zásadní téma, protože budoucnost České republiky je úzce spojena s budoucností Evropy. Pokud bude Evropská unie neúspěšná, těžko si představit úspěšnou Českou republiku. Drtivá většina našeho exportu je přímo navázána na EU, a to se ani v budoucnu nezmění. 

Kromě ekonomiky je však pro nás Unie důležitá i jako politicko-kulturní orientace. Chceme být součástí Evropy – jejího životního stylu, jejích dějin i způsobu života. Chceme se plně podílet na dalším vývoji evropské integrace. Začlenění do EU má nepochybně zásadní vliv i na naši bezpečnost.     

  • Říkáte, že Česká republika se má plně podílet na dalším vývoji evropské integrace. To také znamená, že musí být aktivní. Čechům se ale často vyčítá, že mnohdy jen kritizují a pokud se už konstruktivně na jednání podílejí, tak až v jeho samotném závěru, kdy toho již moc vyjednat nejde. Pro ostatní země proto nemusíme představovat spolehlivého a čitelného partnera. Proč tomu tak je a co se musí změnit, abychom své postavení v evropské osmadvacítce zlepšili? 

V minulých letech se za vydatného přispění Václava Klause vytvářel dojem, že problémy Evropské unie se nás netýkají. Dovolili jsme si zpochybňovat své závazky. Ostentativně jsme dávali najevo, že nás další integrační kroky jako fiskální pakt či bankovní unie příliš nezajímají a netoužíme se na nich podílet. Před několika dny se dokonce Václav Klaus pokusil otevřít diskusi na téma, že bychom měli z EU vystoupit. Jako bychom úplně zapomněli na zkušenost z roku 1938, kdy se tehdejší prezident Edvard Beneš marně doprošoval pozornosti velkých evropských států. Právě proto, že neexistovala žádná platforma jako dnes EU, kde bychom se mohli hlásit o slovo a hájit své zájmy, tak jsme zůstali za dveřmi a nikdo se s námi nebavil. Právě země jako Česká republika by si měly cenit a považovat evropských struktur, které nám dávají pozici a slovo, jaké jsme nikdy v minulosti neměli. 

To ale neznamená, že bychom neměli být vůči evropskému projektu kritičtí. Stačí si vzít příklad současného Polska, které dokáže velmi razantně prosazovat své názory, ale přitom nikdo nepochybuje o tom, že Polsku mimořádně záleží na fungování evropského projektu. Právě proto je jeho hlas brán vážně. 

  • Na tom, že v České republice chybí dostatečná diskuse o směřování EU a integrace se zřejmě shodneme. Co ale s tím? 

Ano, diskuse je nedostatečná a určitě se jí nevyhneme. Je pouze důležité, aby se jí účastnili nejen politici, ale také podnikatelé, představitelé univerzit, umělci a aby se vytvořila skutečně široká shoda na tom, co je zájem České republiky. V roce 2004 jsme vstoupili do Evropské unie, byl na tom široký společenský souhlas. F. X. Šalda kdysi napsal, že tragédií této země je že se každá debata tady začíná pořád znovu a znovu. Bylo by dobré, kdybychom si tento nešvar jednou odpustili. Pokud jsme jednou něco rozhodli, měli bychom si za tím rozhodnutím také stát. 

  • ČSSD podporuje federativní prvky v rámci EU. Česká společnost je ale v této otázce spíše skeptická. Je tedy správné prosazovat posilování integrace i proti vůli občanů? 

Celá problematika se nedá zjednodušit na to, jestli chceme, nebo nechceme být federací. EU je společenstvím svého druhu, ke kterému se nedá přiřadit žádná jednoduchá politická formule. Jedná se o určitou kombinaci mezivládního a komunitárního přístupu a rozhodování. Způsob rozhodování, pojem tzv. sdílené suverenity, to vše jsou neopakovatelná pravidla, jejichž podoba se může měnit a je předmětem stálého dohadování. Evropský projekt je v permanentním pohybu a jediným stálým kriteriem je, že existuje zásadní shoda mezi členy, že společný postup je pro nás výhodný ekonomicky i politicky.   

  • Podle mnohých stojí EU v současné době na jakémsi pomyslném rozcestí. Řeší se, zda v budoucnosti půjde cestou hlubší integrace, nebo zvolí řešení dvourychlostní či vícerychlostní Evropy. Kde je podle ČSSD místo pro Českou republiku?

Je zřejmé, že v nejbližších letech dojde k hlubší integraci především v ekonomické oblasti. Je to nutnost právě vzhledem k riziku možných opakování ekonomických krizí. Proto sociální demokracie podobné kroky podporuje. Pokládali bychom za velmi nešťastné, pokud bychom se přestali podílet na hlavních jednáních a dohodách a stali se kýmsi druhořadým, kdo stojí při řadě jednání za zavřenými dveřmi. Chceme se naopak účastnit veškerých rozhodnutí, aktivně ovlivňovat vše, co se v Evropě děje. Ostatně kvůli tomu jsme do Evropské unie vstupovali.   

  • Česká republika se při vstupu do EU zavázala přijmout jednotnou měnu euro. ČSSD ve volebním programu uvádí, že chce vstoupit do eurozóny až v okamžiku, „kdy to bude pro naši zemi ekonomicky a sociálně výhodné“. Co si pod tím představit? V jakém časovém horizontu myslíte, že může taková situace nastat? 

Dá se říci, že EU byla v krizi podrobena zkoušce. Euro vyšlo z ekonomické krize jako měna, o které již nejsou pochyby, že bude pokračovat. Jsem přesvědčen, že dochází ke konsolidaci eurozóny i Evropské unie. Náš závazek vstupu do eurozóny platí a uskutečníme ho, jakmile to bude ekonomicky výhodné. Termín můžeme odhadnout na léta 2019 – 2020.  

  • ČSSD má v říjnových předčasných volbách vysoké ambice. Pokud se sociálním demokratům podaří sestavit funkční vládu, jak budete vycházet z prezidentem Milošem Zemanem? 

Oceňuji, že po Václavu Klausovi se Miloš Zeman vůči Evropě staví daleko vstřícněji. Nicméně jeho poslední vystoupení, ve kterém např. navrhoval přesunout náš zastupitelský úřad v Izraeli do Jeruzaléma nebo doporučoval Palestincům, aby se vystěhovali někam do Saúdské Arábie, jsou nesmírně kontroverzní. 

Nemá-li se česká zahraniční politika znovu stát nesrozumitelnou a nevýznamnou, je nutné, aby všichni její představitelé respektovali dohodnuté společné cíle a zájem. Chybí nám koordinace české zahraniční politiky na vrcholné úrovni a nemůžeme si dovolit pokračovat v tom, co se tu předvádělo za Václava Klause. V této zemi máme povinnost hledat společné cíle a dohodu. Jinak se staneme směšnými.   

  • Poslední otázku věnujme aktuálnímu tématu, kterým jsou evropské fondy. Česká republika má s jejich čerpáním potíže, o tom dnes již nikdo nepochybuje, a je nutn, aby se z chyb poučila do budoucna. Co se musí změnit, abychom nabízené prostředky lépe a efektivněji využívali?

V roce 2012 jsme měli čistý příjem z EU ve výši 75 miliard a v letech 2014 – 2020 existuje perspektiva čerpání přes 500 miliard. Jsou to nemalé prostředky, které jsme prozatím zdaleka nedokázali efektivně využívat. Změnit se musí hodně. Potřebujeme kvalitní zákon o státní službě a zákon o finanční kontrole. Potřebujeme se naučit dodržovat pravidla a zacházet s těmito penězi jako dobří hospodáři. Jedná se o mimořádný zdroj prostředků pro oživení české ekonomiky. 

Prostředky z fondů se dají využívat například na zateplování budov, pro budování dopravní infrastruktury, dodatečné kapacity mateřských škol a jeslí či na stavbu protipovodňových opatření. Tyto peníze mohou přispět k rozvoji regionů s vysokou mírou nezaměstnanosti i k rozvoji venkova.

Rozhovor připravila Anna Kuznická a Lucie Bednárová.