Libor Rouček: EP je pro zřízení bezletové zóny nad Libyí, ale s posvěcením RB OSN

© European Union - European Parliament, Audiovisual Unit.

Na dalších řádcích přinášíme přepis vybraných otázek a odpovědí, které zazněly v průběhu chatu s europoslancem Liborem Roučkem (ČSSD). Chat se uskutečnil 10. března na stránkách EU4YOU.cz

Pavel Nikodém: Dobrý den, pane poslanče, zajímalo by mě, jaký je postoj zahraničního výboru Evropského parlamentu k situaci v Libyi a jaké řešení situace v současnosti navrhuje. 

Evropský parlament přijal před hodinou usnesení, ve kterém vyjadřujeme solidaritu s Libyjci a s jejich snahami o více svobody, demokracie a vlády práva. Požadujeme odstoupení plukovníka Kaddáfiho a ukončení násilí.

Vedle sankcí vůči libyjskému režimu, které již byly uskutečněny, jsme připraveni podniknout další kroky, např. bude-li to nevyhnutelné, i zavedení bezletové zóny. K tomu však požadujeme posvěcení ze strany Rady bezpečnosti OSN (RB OSN) a také spolupráci s organizacemi typu Africká unie a Liga arabských států. 

Peter: Zdravím Vás pane Roučku, zajímá mne, jak se stavíte k situaci v Libyi, a jak hodnotíte poměrně čerstvé oficiální oznámení Francie o přijetí opoziční Národní libyjské rady za zákonného představitele Libye? 

S libyjskými opozičními skupinami se včera sešla i paní Ashton a poslanci Evropského parlamentu. V dnes schválené rezoluci Evropského parlamentu vyzýváme představitele EU, aby navázali s těmito skupinami kontakt. Tím si otevřeme prostor pro jednání do budoucnosti, bez ohledu na to, jak se situace bude nadále vyvíjet. 

Ondřej Šindelář: Dobrý den pane Roučku, zajímal by mě Váš názor na roli Evropské unie při současném konfliktu v Libyi. Myslíte si, že bychom my (EU, potažmo ČR) měli do aktuálního vývoje nějak zasahovat? Jakými prostředky je to případně možné? Je EU vůbec schopna rychlé a efektivní reakce? 

EU (a tím i ČR) se musí snažit o ovlivňování dění v severní Africe a na Blízkém východě. Je v našem životním zájmu, aby se lidem v této části světa dařilo slušně ekonomicky, aby zde nebyly občanské války a konflikty a aby zde bylo zavedeno více svobod, demokracie a vlády práva.

Nepodaří-li se toto, bude Evropa (včetně ČR) při současném demografickém vývoji (před 25 lety měla Afrika 500 mil. obyvatel, dnes má 1 miliardu a za dalších 25 let bude mít 2 miliardy) postupně zaplavena miliony uprchlíků. Rychlé řešení těchto a dalších problémů neexistuje, jedná se o dlouhodobý proces. 

Lucia: Jako člen výboru pro zahraniční věci se podílíte i na procesu tvorby nové diplomatické služby EU (EEAS). Jak tato služba v současnosti pracuje? Oficiálně sice existuje již tři měsíce, ale má trochu zpoždění v obsazování postů. Jaký je postoj výboru k tomuto stavu? Má Evropský parlament stále nějaké výhrady k její struktuře? Myslíte si, že EU vytváří jakési Ministerstvo zahraničních věcí EU? 

Evropská služba vnější akce bude, zjednodušeně řečeno, MZV Evropské unie. Služba se tvoří, jak se říká, „za pochodu“. Není jednoduché ani rychle proveditelné obsadit během několika málo měsíců desítky a stovky nových míst, provést poctivý výběr kvalitních kandidátů a podobně.

Přes veškerou kritiku tisku si myslím, že se to postupně daří a postupně se daří i zohlednit geografickou a genderovou vyváženost (např. minulý týden byla česká kolegyně Jana Hybášková vybrána na místo vedoucí delegace EU v Iráku). 

Lucie: Dobrý den pane europoslanče, Evropský parlament včera odhlasoval zrušení jednoho zasedání ve Štrasburku (resp. sloučení dvou zasedání do jednoho). Můžete prozradit, jak jste hlasoval vy? Je to ze strany europoslanců spíše výjimečný krok nebo začátek nového trendu v Evropském parlamentu?

Volba to byla tajná, ale můžu Vám říci, že jsem jednoznačně pro šetření nákladů. Je také jasné, že když by se mohli poslanci sami rozhodnout, volili by jednoznačně pouze jedno zasedací místo, namísto neustálého přejíždění mezi Bruselem a Štrasburkem (nerozhodují to však poslanci, ale Rada, čili zástupci jednotlivých vlád).

LP: Dobrý den, Evropský parlament je znám pod označením „nomádský parlament“. Jde o nesmyslné cestování poslanců a jejich asistentů, atd. mezi Štrasburkem, Lucemburkem a Bruselem. Myslíte si, že je možné, že se země EU v budoucnu domluví na jednom sídle? A které ze zmíněných měst by to mohlo pravděpodobně být? 

Přál bych si, aby tomu tak bylo. A to nejen z důvodu, že cestování je únavné, ale hlavně že by se ušetřily velké peníze (podle některých odhadů 150 mil. eur ročně). Protože jsem však politický realista, obávám se, že k tomu v nejbližších letech nedojde, protože vlády (hlavně Francie, Německa a dalších zemí) nemají zájem tuto otázku otevírat. 

Ivan: Dobrý den pane europoslanče, kolik lobbistů (zástupců partikulárních zájmů) je s Vámi různým způsobem v kontaktu během jednoho týdne (osobní setkání, sdílení position paperu, obědy atd.)? 

Lobbistů a lidí, kteří se snaží ovlivnit legislativní a rozhodovací procesy je v Evropském parlamentu nahlášeno několik tisíc. Denně např. dostávám desítky mailů vysvětlující pozice jednotlivých zájmových skupin, denně mám několik osobních setkání. Protože se zabývám převážně zahraniční politikou, neuplyne téměř den, kdybych nepřijal nějakého velvyslance, ministra či jiného zástupce nějaké zem


Celý chat s europoslancem Roučkem si můžete přečíst na stránkách EU4YOU.