Kristýna Kočí: Pravidla pro čerpání mají být jasná, srozumitelná a stabilní

Kristýna Kočí, poslankyně VV a místopředsedkyně parlamentní skupiny pro budoucnost kohezní politiky EU.

„Nižší počet operačních programů sám o sobě čerpání nezjednoduší. Pro žadatele není až tak důležité, z jakého programu podporu dostává, jako spíše konkrétní podmínky podpory,“ říká v rozhovoru pro EurActiv poslankyně za Věci veřejné a místopředsedkyně Parlamentní konzultační skupiny Ministerstva pro místní rozvoj pro budoucnost kohezní politiky EU Kristýna Kočí.

  • Věci veřejné, politická strana, za níž jste byla zvolena do Poslanecké sněmovny, ve svém politickém programu uvádějí, že budou prosazovat jednodušší čerpání evropských peněz. Co si za tím máme představit a jaké konkrétní kroky již byly v tomto směru podniknuty? 

Chceme především zredukovat počet operačních programů, jejichž struktura je podle mého názoru administrativně náročná a pro žadatele nepřehledná. Potřeba jisté redukce na menší počet priorit je ostatně zmíněna i v Páté kohezní zprávě. Nižší počet operačních programů však sám o sobě čerpání nezjednoduší. Pro žadatele není až tak důležité, z jakého programu podporu dostává, jako spíše konkrétní podmínky podpory.  

Důležité je nastavit systém čerpání tak, aby došlo ke zjednodušení podávání žádostí o prostředky z fondů EU. Chceme maximálně využít zkušenosti z probíhajícího období a pro to následující snížit zátěž žadatelů. Například tím, že nebudou muset předkládat takové množství příloh k projektové žádosti jako nyní nebo budou moci využít digitalizace dokumentů či nejrůznějších webových aplikací, které umožní sledování projektu od podání žádosti až po vyhodnocení jeho udržitelnosti. 

Podstatné je, aby pravidla pro čerpání byla jasná, srozumitelná a stabilní. Ministerstvo pro místní rozvoj k takovému pojetí směřuje a byli jsme ujištěni, že první návrhy budou připraveny již letos. 

  • Působíte jako místopředsedkyně Parlamentní konzultační skupiny Ministerstva pro místní rozvoj pro budoucnost kohezní politiky EU (PKS), jak by podle poslanců a senátorů měla v budoucnosti vypadat evropská regionální politika? 

Existují samozřejmě názorové rozdíly, například podle toho, ze kterého regionu poslanci nebo senátoři pocházejí. I u nás jsou regiony různě rozvinuté a mají odlišné potřeby. Obecně lze říci, že se shodujeme na potřebě udržet konvergenci jako hlavní cíl regionální politiky včetně největšího objemu prostředků. Prioritu mají stále infrastrukturní projekty, protože kvalitní infrastruktura – nejen dopravní, ale i např. komunikační – je předpokladem efektivního zapojení českých firem do jednotného trhu a posílení konkurenceschopnosti jak České republiky, tak EU jako celku.  

Někteří kolegové také upozorňují na problémy s dlouhodobou udržitelností projektů. Proto je potřeba nastavení realistických cílů a účinného systému hodnocení kvality a udržitelnosti projektů. Shoda panuje i v potřebě snížit do budoucna administrativní náročnost pro žadatele.

  • Evropská komise na podzim loňského roku zveřejnila návrh na podobu kohezní politiky EU po roce 2013 (tzv. Pátá kohezní zpráva), který obsahuje řadu novinek – např. tématickou koncentraci, propojení kohezní politiky se strategií Evropa 2020, podmíněnost vyplácení evropských peněz reformami v konkrétních oblastech atd. Se kterými z nich se ztotožňujete? 

Důležité je podle mého názoru přiznání významu kohezní politiky pro snižování sociálních a ekonomických rozdílů mezi regiony EU a jejího přispění k udržitelnému rozvoji a konkurenceschopnosti. Evropská komise přikládá kohezní politice velký význam i pro příští období, na což se, doufejme, budou vztahovat i adekvátní finanční prostředky. To by mohla být dobrá zpráva.  

Oceňuji snahu o koncentraci na menší počet priorit a s tím související omezení počtu operačních programů, zaměření na výsledky, nikoliv pouze na naplnění formálních kritérií jako cestu ke zvýšení efektivity. Souhlasím i s důrazem na mezinárodní i národní konkurenceschopnost jako hlavní prioritu, ovšem pouze pokud budou zároveň respektovány potřeby a odlišnosti jednotlivých států a regionů. Vztah ke Strategii Evropa 2020 je logický, protože jde o celkovou vizi rozvoje EU jako celku.  

  • A které se Vám naopak nezamlouvají? 

Příliš se mi nezamlouvají určité snahy o centralizaci hodnocení dopadů kohezní politiky na úrovni celé EU místo úrovně členských států. Mezi jednotlivými státy a regiony jsou velké rozdíly a k tomu by se mělo za všech okolností přihlížet při formulování priorit i hodnocení efektivity. Podle mého názoru by nebylo šťastné například direktivní určení několika povinných priorit pro všechny členské státy EU. Tato pravomoc by měla zůstat členským státům bez výjimky.  

Zároveň nesdílím přesvědčení, že by se přísun finančních prostředků měl vázat na uskutečnění konkrétních strukturálních reforem, které primárně nesouvisí s kohezní politikou a už vůbec nesouhlasím s uvalováním nějakých dodatečných sankcí státům, které by to nesplnily. To by šlo proti principům kohezní politiky a rozhodně nepřispělo k vyrovnávání rozdílů mezi regiony. Jednoznačně preferuji pobídky před sankcemi. 

  • V prosinci loňského roku jste uvedla, že se bude PKS snažit prosadit, aby při jednáních v rámci EU Česká republika zastávala jednotnou pozici. Nedávno svůj postoj k budoucí podobě kohezní politiky EU představila Asociace krajů ČR. Její předseda a zároveň Jihomoravský hejtman Michal Hašek řekl, že Česko musí začít kalkulovat s tím, že v budoucnosti budou evropské fondy pomalu ale jistě vysychat, a regiony České republiky by se proto měly naučit pracovat i s jinými typy finančních nástrojů. Sdílíte stejný názor?

Skutečně se zdá, že celkový objem financí, které budeme moci čerpat, se bude s postupem času snižovat a je třeba se na to připravit. Ale obavy z toho, že po roce 2013 evropské fondy pro nás vyschnou a budou k dispozici už jen regionům od nás na východ, je mylná. Není důvod k panice. Pravdou však je, že se bude muset změnit struktura čerpání v souvislosti s omezením počtu operačních programů a větším důrazem na konkurenceschopnost i efektivitu investic a regiony se budou muset s touto změnou vyrovnat. 

  • Co si myslíte o vzniku makrostrategií jako je nedávno vzniklá Dunajská strategie nebo před ní Strategie pro Baltské moře? 

Makrostrategie jsou podle mého názoru dobrý způsob, jak dosáhnout lepší spolupráce a vyšší efektivity využití existujících finančních zdrojů k řešení problémů, které vyžadují koordinovaný postup několika rozdílných regionů a států, jako je tomu třeba u zmíněné Dunajské nebo Baltské strategie. Některé problémy prostě nelze řešit jen na regionální nebo národní úrovni.

To ale neznamená, že by měly politiku EU zacílenou na regiony nahradit, nebo utvářet nějaké nové nákladné a složité struktury. Makroregionální strategie by neměly mít dopady do oblasti finančních prostředků kohezní politiky, ani by neměly vyžadovat nové evropské předpisy nebo instituce. Tento princip „tří ne“ plně podporuji.