Karel Randák: Divím se, že tahle země ještě stojí na nohou

Karel Randák.

„Česká republika není atraktivní, čemuž se nelze divit, když tady nefunguje vymahatelnost práva a zmařenými investicemi se nikdo nezabývá,“ uvedl v rozhovoru pro EurActiv bývalý šéf tajné služby a jedna z hlavních tváří Nadačního fondu proti korupci Karel Randák. S redakcí si kromě boje proti korupci povídal i o efektivní veřejné správě a stavu české společnosti.

Karel Randák (nar. 1955) je bývalý vrcholový sportovec, český voják a v letech 1992-2007 příslušník zpravodajských služeb ČR. Od března 2011 je členem správní rady Nadačního fondu proti korupci. 

  • Vláda Petra Nečase vstupovala do svého funkčního období s tím, že bude bojovat s korupcí a netransparentními praktikami. Mediální obraz je ale nakonec dramaticky odlišný. Přesto, hodnotíte některé kroky vlády v tomto ohledu jako pozitivní? 

Vláda pro tuto zemi nevykonala vůbec nic dobrého. Ani ne proto, že nesplnila své předvolební sliby. To se při výchozí sestavě, kdy v kabinetu zasedly Věci veřejné s lidmi, jako je Vít Bárta nebo Radek John, dalo očekávat. Jde spíš o přístup. Kotrmelce, kdy se vládní strany napadaly a osočovaly, veřejnost pouze utvrdily v tom, že zákony není třeba dodržovat, když je nedodržuje vláda ani různí poradci, asistenti a lobbisté, kteří jsou na ni přilepeni. 

  • Vládu nehodnotíte negativně zdaleka jenom Vy, stačí se podívat na průzkumy veřejného mínění. Nepramení ta kritika ale spíš z toho, že je veřejnost na téma korupce velmi citlivá? Skutečně je tato vláda, pokud jde o boj s korupcí, o tolik horší než jakékoli vlády předchozí? 

Připouštím, že možná nejsem úplně objektivní, protože s vládou intenzivně bojuji (vedle případů, ve kterých se angažuje NFPK, jde i o trestní oznámení, které na Randáka podal v říjnu 2012 Úřad vlády kvůli zveřejnění odměn vrchní ředitelky Sekce kabinetu předsedy vlády a dlouholeté spolupracovnice premiéra Petra Nečase Jany Nagyové, pozn. red.). 

Říkat, že je horší, to bych jí asi křivdil. Vláda podle mého zřejmě neudělala žádný krok, kterým by ke korupci přispěla víc než vlády před ní. Neudělala ovšem ani nic pro to, aby negativní trend zastavila a atmosféru ve společnosti zlepšila. Spíš naopak. Pokud se vládní strany mezi sebou nedokážou dohodnout, ke zhoršování situace to jenom přispívá.  

  • Ponechme dojem, jakým vláda působí v médiích, stranou. Není negativní hodnocení přeci jen příliš přísné? Vloni vstoupila v platnost novela zákona o veřejných zakázkách, jedná se o omezení listinných akcií na majitele (rozhovor vznikl před 7. květnem, kdy Poslanecká sněmovna zákon regulující anonymní akcie schválila, pozn.red.) a byť lze jistě o výsledku spekulovat, řeší se také zákonná ochrana whistleblowerů nebo služební zákon… 

Vy jste zmínil zákon o whistleblowingu. To je jednoduchá norma. Přeci není složité takový zákon napsat a schválit. To by k tomu ovšem musela být vůle a ta tu zjevně není.  

Vůle chybí i u služebního zákona. My jsme byli povinni při vstupu do EU tento zákon přijmout. Udělalo se to ale tak, že byl sice v roce 2002 přijat, ale současně se odložila jeho účinnost (účinnost zákona byla opětovně odkládána i v dalších letech, naposledy v roce 2008; v současné době je na stole návrh zákona o úřednících z pera ministerstva vnitra, ten má však řadu kritiků, viz EurActiv 28.2.2013). Proč do dneška žádná vláda ten zákon neschválila? Protože by strany přišly o koryta, o ta místa náměstků. 

  • Někteří politici říkají, že by schválením zákona došlo ve veřejné správě k zabetonování současného stavu, kdy by se lidé, kteří se na úřady v minulosti dostali spíše z politických důvodů nežli pro svou odbornost, stali prakticky neodvolatelnými. Nakolik jsou takové argumenty podle Vás relevantní? 

To je nesmysl. Političtí lidé jsou političtí lidé, všichni to o nich vědí a měli by jít automaticky z ministerstev pryč. Vždyť je to úplně nechutné. Vzpomeňte si, jak vznikala koalice a navenek se dostávaly informace jako například u Radka Johna, kterému řekli, že sice může být ministrem, ale jeho náměstkem bude Zdeněk Zajíček z ODS (Věci veřejné při jednání o složení vládního kabinetu po volbách v červnu 2010 bývalého náměstka ministerstva vnitra nakonec odmítly. Zajíček dnes zastává post prvního náměstka ministra financí, pozn. red.). Pokud má někdo ministra kontrolovat, tak to má být někdo nezávislý. Jakmile je kontrola politická, stává se předmětem politického handlu. 

  • Jak je to se zákonem o veřejných zakázkách? Ten je na rozdíl od ochrany whistleblowingu nebo zákona o úřednících v platnosti… 

Zákon o veřejných zakázkách je pro vládu mantrou, na níž se snaží ukázat, že to s bojem proti korupci myslí vážně. Jenže podle mě v té věci neudělala vůbec nic. 

Zákon totiž upravuje pouze technikálie vlastního procesu výběrového řízení (jak má být zakázka napsaná, kdo se do ní může přihlásit, jak vybrat vítěze), ale už ne, kdo je za co zodpovědný. Podle mého je přitom podstatné, aby byl dodržován zákon o finanční kontrole, který umožňuje zkontrolovat, jestli peníze, které jdou na tu zakázku z veřejných rozpočtů, byly vynaloženy efektivně (pozn. red.: návrh novely z dílny ministerstva financí se po lednovém zamítnutí Senátem vrátil do Poslanecké sněmovny, má však řadu kritiků; podle neziskových organizací novela dále oslabuje už tak „nepřehledný a neřízený systém kontrol a auditu veřejných prostředků“, více zde).  

Zákon o veřejných zakázkách navíc vyvolal jeden problém: ten, který v soutěži prohraje, se nyní automaticky odvolává, a to vyvolává otázky, jestli není třeba zakázku přesoutěžit. Může se to pak táhnout celé roky a je to ke škodě zakázky, i kdyby byla sebepoctivější.  

  • Když už jsme u těch zakázek, jednou z kauz, které se NFPK detailně věnuje, je přechod na nový informační systém na výplatu sociálních dávek na MPSV, který proběhl v době, kdy úřad vedl Jaromír Drábek (TOP 09). Tehdy došlo k výměně IT řešení a s ním i dodavatelů (původní OKsystem nahradila společnost Fujitsu se svými dodavateli). Ptám se Vás na to proto, že mne na nedávné diskusi Business Leaders Fora, kde jste rovněž vystupoval, zaujal komentář Jany Chvalkovské ze zIndexu (zIndex se zaměřuje na hodnocení zadavatelů veřejných zakázek), která o OKsystemu mluvila jako o klasickém případu „vendor lock-inu“. Jde o situace, kdy se vybraná IT firma dostane vůči úřadu do monopolního postavení a úřad jen přihlíží tomu, jak náklady na provoz a aktualizace systému rostou (OKsystem se stal dodavatelem MPSV v roce 1993). Není v tom rozpor, že takovou firmu ve svých obviněních hájíte a spíše zdůrazňujete, že její dosavadní systém fungoval dobře?  

Pokud si někdo myslí, že se firma OKsystem na zakázkách pro MPSV příliš napakovala, že v době, kdy zakázku získala, mohlo dojít k nějakému uplácení, pak jde o trestný čin a pak bude Fond řešit OKsystem. My jsme ale byli v situaci, kdy systém byl funkční a pan náměstek Šiška se rozhodl vypsat nové výběrové řízení jenom proto, aby ukradl peníze ze státního rozpočtu a dosadil si tam svoje lidi. Proč to v takovém případě nenapadnout? Zvlášť pokud systém na výplatu dávek nefungoval.  

OKSystem pochopitelně čistý není a můžeme se bavit o nastavení smluv a zda nejsou napsané tak, že dochází k umělému navyšování nákladů. To se ale mělo stíhat před 20 lety a ne v době, kdy systém funguje a vyplácí dávky. Oni se navíc OKSystemu úplně nezbavili. Šiška jim jako kompenzaci nabídl jinou zakázku, kvůli níž si pro něj potom přišla policie. 

Potíž je také v tom, že provozovatele jednoho systému nemůžete prakticky změnit. Starý a nový dodavatel by spolu měli komunikovat, to ale nikdy nebudou a vy se pak dostanete do stavu, kdy bude systém prakticky nefunkční. Z toho se můžete dostat jen tím, že vybudujete úplně nový systém. Takové rozhodnutí musíte ale velmi dobře zdůvodnit, a to se v tomto případě opravdu nestalo.  

  • OKsystem z MPSV úplně neodešel, část stále provozuje. V případech vendor lock-inu prý často dochází k tomu, že pokud se úřad firmu pokouší vyměnit, ona se začne bránit a celý systém pak začne kolabovat. Jak takovou situaci řešit? 

Pokud je pravda, že se OKSystemu vyplácí moc peněz, pojďme přehodnotit smlouvy podobně, jako se v Dopravním podniku pokouší přehodnotit smlouvy pražský magistrát. Pokud to nejde a smlouvy jsou nevýhodně uzavřené, dejme to k soudu a pojďme se podívat na toho, kdo tenkrát ty nevýhodné smlouvy podepsal. Určitě to ale nejde obejít tím, že vypíšete nové výběrové řízení. Smlouvy byly nějakým způsobem uzavřené a je úplně jasné, že se OKSystem nebo jakákoliv firma bude bránit a bude kolem sebe kopat. 

  • Dovolte mi ještě jeden dotaz. Nový systém měl být levnější mimo jiné proto, že dojde k jeho přesunu do cloudu – na cloudová řešení přecházejí v různé míře veřejné instituce po celém světě, a bývají obecně považována za levnější, než klasické IT systémy fungující na serverech spravovaných přímo úřady, a to především proto, že státní správa nemusí investovat do vlastních datových center ani do vývoje systému dodavatel cloudu jí účtuje pouze náklady na provoz. Vy ale říkáte, že náklady jsou naopak výrazně vyšší. Z čeho vycházíte?  

Nejsem žádný IT specialista, ale vím, jak vypadaly nové smlouvy, ve kterých byl faktický vývoj systému za hubičku. A k tomu byly připojeny dodatky na správu systému a tam byly náklady nehorázné. To zaprvé. 

A zadruhé, oni ten systém vyvinuli za tři měsíce a za měsíc ho chtěli odzkoušet. Když jsem byl ještě v tajné službě, trval tam vývoj systému zhruba pět let. A podotýkám, že to byl systém pro uzavřenou, malou skupinu lidí a ne pro celou republiku. Za tři měsíce? To prostě neexistuje. A to ani, kdyby ti lidé pracovali ve dne v noci, jak tvrdí pan Drábek.  

  • Pojďme se od systému na výplatu dávek posunout do trochu obecnější roviny. Z toho, co jste říkal v úvodu, je cítit skepse vůči tomu, že by se v České republice kvalita správy věcí veřejných mohla v dohledné době změnit k lepšímu. Pokud je to tak, na co podle Vás čekáme? Na proměnu společnosti, nebo politiků? 

Na obojí. Změna společnosti nenastane, pokud tu bude taková atmosféra jako dnes. Pokud budou politické strany fungovat tak jako nyní, mladí lidé se do nich nepohrnou. Klasickým případem je ODS, ve které si to zkrátka musíte odsedět, a pokud to neuděláte, zasloužilí členové vám později tu židli podtrhnou. Podívejte se na dnes pražského primátora Bohuslava Svobodu (Svoboda byl z postu primátora hlavního města Prahy odvolán 23. května; pozn. red.). Ostatní strany na tom ale nejsou myslím o mnoho lépe. 

Někdy se říká, že by do centrální politiky měli chodit lidé z komunálu. Jenže to může trvat strašně dlouho. V jednom volebním období začnete v komunální politice, v dalším se budete snažit etablovat v centrální politice a teprve pak budete moci začít o něčem rozhodovat. To je program na dalších deset nebo dvanáct let a na to nemáme čas.  

  • Nemáte přesto pocit, že se společenská nálada pomalu začíná měnit? V posledních třech až čtyřech letech vznikla řada protikorupčních občanských iniciativ a po změně politické kultury volají i úspěšní podnikatelé. Nemůže právě to být určitým rysem toho, že se ve společnosti něco děje? 

To, že jsou lidé čím dál naštvanější a jsou ochotnější zakládat podobné spolky, ještě neznamená, že se něco zlepší. Politikům je to totiž jedno. Kdybych vám dal přečíst korespondenci, kterou vedeme s úřady, to je ukázka pohrdání lidmi. A pokud si něco takového dovolí vůči lidem, jako je Radim Jančura nebo Jan Kraus, jak se pak můžou dívat na obyčejné lidi?  

  • V souvislosti s občanskými iniciativami bych se Vás rád zeptal na jednu konkrétní. Letos v březnu vznikla Rekonstrukce státu, v níž se spojily přední neziskové organizace, které v Česku bojují proti korupci. NFPK ji ostatně také podporuje… 

Toho já se neúčastním. Fond se sice do toho projektu zapojil, ale já se na to dívám skepticky.  

  • Proč? Rekonstrukce státu nevypadá jen jako diskusní klub. Zaprvé se v ní vůbec poprvé spojily významné protikorupční neziskovky, zadruhé postupují cestou přímého lobbingu zákonodárců. Vytipovali si 9 bodů, které by se ještě do konce funkčního období sněmovny mohlo podařit schválit, a společně s vybranými poslanci připravují návrhy zákonů… 

Přesně proto si ale myslím, že je to úplný nesmysl. Ti lidé totiž vycházejí z mylného předpokladu, že se s poslanci dá dohodnout. U nás je ale lobbing postaven na tom, že poslanci něco nabízíte jako protihodnotu. Tady mu ale jako protihodnotu nabízíte pouze riziko, že půjde „od válu“. Takový lobbing přeci nemůže fungovat. Ti lidé jsou na tom svém křesílku existenčně závislí – mají hypotéky, půjčky. Oni žijí z měsíce na měsíc. Všichni.  

  • Neříkejte mi, že 100 % poslanců a senátorů je v té situaci, kterou teď popisujete a že každý poslanec od lobbisty očekává protihodnotu? 

To já neříkám. Samozřejmě, že jsou tam slušní lidé, ale určitě to není ústavní většina. A i ti slušní jsou navíc bohužel svázáni stranickou disciplínou. 

Já jsem takhle udělal kříž nad Karlem Schwarzenbergem. Osobně jsem byl přítomen jedné diskusi, kde on seděl pouze v hledišti a moderátorem byl Jindřich Šídlo z Hospodářských novin. Bylo to v době, kdy se jednalo o tom, zda bude Vlasta Parkanová vydána mandátovým a imunitním výborem. Šídlo se ho tehdy přímo zeptal, jak bude hlasovat a Schwarzenberg na to odpověděl, že se podřídí názoru mandátového a imunitního výboru. Šídlo mu pak natvrdo položil otázku, jestli když bude výbor hlasovat pro vydání Vlasty Parkanové, bude i on hlasovat pro. A on řekl: Ano, budu. Druhý den výbor rozhodl pro vydání této političky a za týden Karel Schwarzenberg hlasoval proti. Na té diskusi sedělo sto lidí a všichni to slyšeli. Pokud si nemůžu dělat iluze o Karlu Schwarzenbergovi, kterého myslím nemůže nikdo podplatit, jak si mám dělat iluze o některých dalších? 

  • Korupce a špatná kvalita institucí bývají v souvislosti s Českou republikou citovány jako brzda konkurenceschopnosti. Nakolik myslíte, že tyto faktory českou ekonomiku ovlivňují? 

Atraktivní zřejmě nejsme, ale není se čemu divit, když tady nefunguje vymahatelnost práva a zmařenými investicemi se nikdo nezabývá. Přesto bych ale neřekl, že se této zemi nedaří. Na to, co tady prožíváme, se máme pořád královsky. Já se v podstatě divím, že ta země ještě stojí na nohou. 

  • Máte opravdu pohled skeptika… 

Já jsem přitom životní optimista. V tomhle si ale nedělám nejmenší iluze. To mě naučilo moje bývalé zaměstnání: vždycky počítat s tím horším.

Rozhovor připravil Jan Vitásek.