Karel Dobeš: Rozdělením Galilea Praha o prestiž nepřijde

Karel Dobeš, vládní zmocněnec pro kandidaturu ČR na umístění GSA.

Agentura pro dohled nad globálním navigačním systémem Galileo (GSA) se oproti původním plánům zřejmě rozdělí na dvě části – administrativní a bezpečnostní. Šance, že se České republice podaří GSA dostat do Prahy tím podle Karla Dobeše, vládního zmocněnce pro kandidaturu ČR na umístění Evropského úřadu pro dohled nad globálními navigačními družicovými systémy, vzrostly.

  • Šance, že v České republice bude sídlit agentura zajišťující provoz evropského navigačního systému Galileo se podle vyjádření ministra dopravy Gustáva Slamečky z konce loňského roku opět o něco zvýšily. Jaké jsou podle Vás důvody k tomuto optimismu?

V tak jasné situaci v jaké jsme dnes, jsme zatím ještě nebyli. Naši konkurenti – Malta a Slovinsko už své agentury mají. Slovinsko nedávno získalo sídlo evropského energetické regulační agentury (ACER) a Malta azylovou agenturu EASO (Evropský podpůrný azylový úřad, pozn. red.).

Potvrzuje se tím, že Evropská unie plní svůj slib, podle nějž mají nové agentury vznikat v nových členských zemích. To je jeden z důvodů našeho optimismu. Pokud tento trend potrvá, Česká republika zůstane jedinou zemí, která zatím žádnou agenturu nemá a je proto velká šance, že GSA získáme.

Náš optimismus posiluje i návrh Velké Británie a Francie, podle kterého by mělo dojít k vyloučení bezpečnostního a monitorovacího střediska z původního GSA a vytvoření dvou nezávislých bezpečnostních středisek. Jedno by mělo vzniknout v Británii a druhé ve Francii.

  • Agentura by se tedy měla rozdělit. Co k takovému návrhu Brity a Francouze vedlo?

Ten návrh má logické důvody. Musíme si uvědomit, že koncept GSA vznikl před 11. zářím 2001 a bezpečnostní požadavky se od té doby změnily. Z tohoto pohledu bude mít Galileo strategický význam.

Jednou z pěti služeb, které má systém poskytovat, jsou i „veřejně regulované služby“ (k nim budou mít přístup např. policie nebo armáda; tyto služby mají být dostupné i během případné krize a mají být odolné vůči rušivým signálům, pozn. red.) a není proto divu, že zájem bezpečnostních složek o Galileo v poslední době výrazně narostl.

  • Myšlenka na rozdělení agentury vychází tedy z nové bezpečnostní situace po roce 2001?

Přesně tak. Nároky na bezpečnost jsou dnes podstatně vyšší než v minulosti a z našeho pohledu je tak možná dobré, že k oddělení dojde. Pokud by GSA měla bezpečnostní složku v Praze, mohla by se stát cílem určitých teroristů. Napadnutí střediska GSA by mohlo zničit provoz Galilea. Pokud tu ale budou úředníci, kteří budou dělat správní úkoly a budou jednat s lidmi, žádný takový útok nám nehrozí. Kdyby teroristé vyhodili agenturu do povětří, provoz Galilea to neohrozí.

Navíc ve chvíli, kdy kontrolní a monitorovací centrum bude ležet v nějakém vojenském prostoru ve Francii nebo Británii, bude zajištění o hodně lepší. Návrh, s kterým obě země přišly, znamená velký úspěch. Ještě před dvěma roky se Francie a Anglie nedohodly na ničem.

  • Říkáte, že by řídící a monitorovací střediska měla vzniknout dvě? Proč dvě? V čem se budou lišit?

V ničem, jedná se o systém redundance. Ta dvě střediska budou absolutně stejná a v jednom okamžiku možná nikdo nebude vědět, které běží naostro. Pokud jedno z nich přestane fungovat, může je druhé okamžitě nahradit a nikdo nepozná, že se něco stalo.

Původní koncept oproti tomu počítal s bezpečnostním a monitorovacím střediskem a zálohovací jednotkou. V případě, že by k něčemu došlo, by poslední data byla schovaná někde mimo. Poté by se znovu nahrála a mohlo by se pokračovat dále. Požadavky na bezpečnost se ale zvýšily. Proto máme dvě jednotky. Poběží-li jedna jednotka, druhá se bude moci využít například ke cvičení.

  • Rozdělení agentury je tedy z bezpečnostního hlediska pro ČR zřejmě výhodné. Jak ale tento návrh souvisí s našimi šancemi?

V té nabídce, s níž obě země přišly, jsou i určité peněžní výhody pro celou EU, které se hodnotí na 60 milionů euro. Sama Francie má už zařízení, do nějž může své bezpečnostní a monitorovací centrum zabudovat. Náklady projektu Galileo by se tím snížily. A to je podle mého argument, s kterým budou ostatní členské země velmi ochotně souhlasit.

  • Pokud se GSA nakonec rozdělí, nepřijde Praha o část prestiže?

Ta dvě bezpečnostní a monitorovací centra budou fungovat jako detašovaná pracoviště. I pokud budou ve Francii a Británii, budou stále spadat pod GSA, která by mohla být v Praze.

Agentura bude v takovém případě administrativním centrem, které bude v podstatě výkladní skříní Galilea pro celý svět. K tomu nepotřebujeme žádná vysoce hlídaná bezpečnostní a monitorovací střediska, kam nemá nikdo přístup. Pokud by středisko součástí GSA zůstalo, znamenalo by to pro ČR velké náklady a žádné přínosy, neboť v jeho případě nedochází k žádnému kontaktu s lidmi a s okolním světem.

Pro nás je důležité, že tato agentura bude dělat marketing, akreditaci, certifikaci a PR. Pokud tu takové aktivity budou, stane se Praha centrem pro všechny, kdo s Galileem nějakým způsobem pracovat. A to by podle mého byla pro nás největší výhoda.

  • Vláda by ráda, aby EU o sídle GSA rozhodla ještě během španělského předsednictví. Je to reálné?

Před námi jsou nyní tři kroky. Zaprvé, Evropská komise musí rozhodnout o rozdělení GSA. Zadruhé, abychom mohli jednat o sídle, musí Evropský parlament schválit nařízení 1321 o GSA. Toto nařízení pro nás jako Českou republiku není z obsahového hlediska nijak zásadní, my usilujeme hlavně o to, aby ke schválení došlo co nejrychleji. Souhlas Evropského parlamentu nám otevře dveře dál, neboť velké země jím další jednání o sídle podmiňují.

Naší výhodou je, že zpravodajem k tomuto nařízení je bývalý hejtman moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský a díky tomu se na tom v Parlamentu pracuje velmi intenzivně.

  • V souvislosti s GSA se často mluví o tom, že by mohla dát výrazný impuls zdejšímu výzkumu, ale také firmám, které se využíváním satelitní navigace zabývají. Co konkrétně by podle vás mohlo z tohoto pohledu Galileo Česku přinést?

Pro příklad nemusíme chodit daleko. Kolem technického kontrolního střediska pro Galileo, které sídlí v Oberpfaffenhofenu poblíž Mnichova, za pár let vzniklo 40 až 50 firem, které se v segmentu satelitní navigace pohybují. V jeho okolí také zahájily činnost některé klastry, jako je například klastr satelitní navigace.

Podobný vývoj ale můžeme sledovat i u nás. Velký impuls pro rozvoj sektoru přineslo už rozhodnutí vlády z roku 2006 kandidovat na sídlo GSA. Díky tomu se Česká republika v rekordním čase stala v roce 2008 členem Evropské kosmické agentury (ESA).

  • Jak může členství v ESA českým firmám pomoci?

Díky našemu členství v ESA Praha například v červnu 2009 hostila meziparlamentní konferenci, která se zabývala otázkou posilování vztahů mezi segmentem kosmonautiky a malým a středním podnikáním.

Jde o to, že segment na jedné straně tvoří velké firmy jako jsou EADS Astrium, Thales Alenia Space, OHB, apod. a na straně druhé malé firmy o 20 lidech, které s těmi velkými spolupracují. A my, pokud chceme české firmy do tohoto sektoru integrovat, jim musíme napřed umožnit pomoci se zde zorientovat, aby věděly, s kým mají jednat.

O hlavní kontrakty v rámci Galilea se podělí velké firmy. V Galileu ale existuje dohoda, že 40 % těchto zakázek musí zajišťovat malé a střední firmy. Vítězství německé firmy OHB (podle rozhodnutí Komise z počátku ledna získala OHB zakázku na výrobu 14 satelitů pro Galileo, pozn. red.) tak představuje velkou šanci pro malé české podniky. Proto jsme s ní už začali vést jednání, pozvali jsme ji sem a ve spolupráci s MPO jí chceme zprostředkovat kontakt s potenciálními českými dodavateli.

Další příležitost české firmy dostanou při výrobě aplikací až bude systém uveden do provozu. Na aplikacích se dá také nejvíc vydělat. Vezměte si nizozemskou firmu TomTom, která vyrábí navigace do aut. Když si představíte, že tato firma před pěti lety vůbec neexistovala a dnes je to jeden z největších výrobců na světě, můžete si představit jak velká příležitost to pro malé firmy je.

  • Pomineme-li, že Galileo na rozdíl od americké GPS nebo ruského Glonassu, civilní projekt, v čem se od nich bude vlastně lišit?

Systémy GPS, Glonass a čínský Compass si můžete představit jako vysílač, jehož signál někde přijímáte. Pokud by došlo k nějakému ohrožení, Američané ho vypnou a v Evropě všechno zůstane stát. Systém Galileo naproti tomu nebude nabízet pouze jeden signál, ale pět různých skupin služeb.

Jako příklad si můžete vzít sledování pohybu přepravních kontejnerů po celém světě. Každá speditérská firma k tomu dnes používá svůj vlastní systém s vlastním softwarem, který pomocí signálu GPS určuje, kde daný kontejner právě je. Až budeme mít Galileo služby, bude v Evropě fungovat jediná služba, která bude kontejnery sledovat jednotným způsobem. A stejně jako kontejnery bude možné sledovat i nákladní auta, mýtné a řadu dalších věcí.

V rámci vyhledávací a záchranné služby bude Galileo navíc schopné nabízet i zpětný signál. To je důležité v případech nouzového volání z lodí či letadel, které se ocitnou v nebezpečí. Pokud člověk stiskne volání o pomoc, dozví se díky zpětnému signálu jestli ho někdo slyšel. To GPS vůbec neumožňuje.

  • Systém Galileo by měl být oproti konkurenčním systémům také přesnější…

Systém satelitů se musí pravidelně řídit, kontrolovat a nastavovat a problém GPS spočívá v tom, že servis satelitů má tříleté zpoždění. Satelity mají samozřejmě určité problémy a navíc oproti původní poloze klesají, a to může ohrozit přesnost. Někteří odborníci říkají, že pokud se nic nestane, klesne v roce 2015 přesnost GPS o 30 %.

  • Podobný servis bude ale třeba provádět i u Galilea, nemá-li jeho přesnost v budoucnu klesat…

To sice ano, ale to už náš problém nebude. Vezměte si, jak dlouho už GPS funguje. Až Galileo bude mít za sebou stejný počet let, mohou mít problémy už docela jinou povahu.

  • Pro lepší představu, jak se má přesnost Galilea a GPS lišit?

Dám vám příklad z Rakouska. Ve Vídni mají aplikaci, která měří provoz po celém městě pomocí 2.000 taxíků se zabudovaným přijímačem GPS a ten neustále vysílá jejich pozici. Signály se pak shromažďují v jednom velkém počítači. Každý z taxíků, který jede po Vídni, je tedy senzorem. Když v řídícím centru vidí, že taxík stojí, mohou vyhodnotit, jak provoz v daném místě vypadá. Mapa Vídně je ostatně na internetu, takže se můžete podívat, jak celý systém funguje.

Právě ve Vídni mají ale s přesností GPS problém. Týká se to například míst, kde jsou tři silniční pruhy v jednom směru, tři v druhém a mezi nimi je železniční trať. A tam už nastávají potíže s lokalizací kdy se stávajícím systémem není možné zjistit, jestli jsou taxíky na levé nebo na pravé straně. Po zavedení Galilea ve Vídni počítají s tím, že budou identifikovat jednotlivé pruhy na silnici. Taxikář pak bude moci dostat informaci, že má změnit pruh.

  • Na zpřesňování signálu GPS je založen i další evropský vesmírný projekt EGNOS, který odstartoval vloni na podzim (EurActiv 16.10.2009). O co se vlastně jedná?

EGNOS je komunikační systém, který buď s pomocí komunikačních satelitů nebo internetu pomáhá vylepšit výsledky systému GPS tak, aby odpovídaly výsledkům budoucího Galilea. Jinými slovy, do GPS přijímače dostanete signál, který nijak nezpracováváte, ale odešlete jej přes nějaký komunikační kanál jako je například satelit EGNOSu a během krátké doby dostanete odpověď, v níž je dopočítaná vaše přesná pozice. A součástí odpovědi je i funkce, která vám potvrdí, jestli je signál platný. Proto se také EGNOS může začít využívat například v letecké dopravě, na železnici a v místech, kde se GPS nedá používat. Lépe řečeno, dá se používat, ale není certifikovaný.

Stejnou funkci bude mít i Galileo. Platnost signálu se bude neustále ověřovat a uživatel dostane informaci v případě, kdy v systému dojde k nějaké poruše. Dnes se může stát, že Američané změní z ničeho nic přesnost (což mohou) a vám najednou navigace ukazuje, že jste o 400 nebo 500 metrů jinde. A vy to ani nemáte možnost zjistit. Američané nejsou vůbec povinni takové informace někomu sdělovat. EGNOS je z tohoto pohledu rozhodně pokrok.

  • Vraťme se ale ke Galileu. Jakým způsobem bude jeho realizace vlastně probíhat? Nyní se nacházíme v první fázi, během níž má být na oběžnou dráhu umístěno 30 satelitů a celý systém má být do roku 2013 uveden do provozu…

Jen poznámka – k tomu, aby Galileo fungovalo, nám stačí 18 satelitů. Technické fungování systému jsme si vyzkoušeli na dvou satelitech, které ve vesmíru už máme, a o nich víme, že pracují dobře.

Jde ale o dvě další věci. Potřebujeme jednak satelity a jednak rakety, které tyto satelity vynesou na oběžnou dráhu. A právě vynesení je problematické, protože kapacity zemí, které rakety vyrábějí (v našich podmínkách je to evropská Ariane a ruský Sojuz) jsou omezené a objednávky se musí plánovat dlouho dopředu.

K tomu se přidává ještě logistika. Pokud budete satelity vysílat z Ruska, musíte je tam nějak dopravit a to samé platí i o vysílání z Kourou (Evropské vesmírné středisko ve Francouzské Guayaně, pozn. red.). Podle nové dohody budou mít navíc možnost z Kourou startovat i Rusové, a to tam ještě není startovní plocha hotová.

Paralelně k vytváření soustavy satelitů se na Zemi staví technická a kontrolní střediska, která budou systém řídit, a po celém světě se budují také kontrolní body. Nařízení, které nyní řeší Evropský parlament upravuje právě bezpečnostní akreditace – s vládami cizích států se musíme dohodnout, že na jejich území budou umístěna technická zařízení pro Galileo.

  • Je termín 2013 reálný, podaří se do té doby Galileo uvést do provozu?

Implementaci Galilea nyní od Evropské komise převzala ESA, což je posun k lepšímu. Když ESA vypíše tendr, zabere jeho zpracování maximálně tři měsíce. Jinými slovy, pod vedením ESA se zakázky začínají realizovat během půl roku od jejich vyhlášení. ESA má s odvětvím navíc zkušenosti a přesně ví, které firmy mohou co dělat. To se nedá s Evropskou komisí srovnávat. Tam jsou případy, kdy se rok zvažuje, co se vlastně bude dělat a specifikace bývá často nejasná. A když říkám rok, jsem ještě velmi velkorysý.

  • Vzrostly nějak vyhlídky na včasné dokončení Galilea poté, co Evropská komise počátkem ledna rozhodla o dalších dodavatelích (EurActiv 8.1.2010)?

Naděje, že se systém podaří do roku 2013 instalovat díky rozhodnutí o zakázce na výrobu 14 satelitů firmě OHB, výrazně vzrostly. Jak jsem už zmínil, k fungování Galilea potřebujeme 18 satelitů. Výroba zbylých čtyř je ale zajištěna – na základě minulých zakázek jí má dodat rakouská EADS Astrium. Je samozřejmě otázkou, kdo dostane zakázku na výrobu zbývajících 12-14 satelitů (do celkového počtu 30, či 32), ale systém bude fungovat i bez nich.

Jak jsem už říkal, z technického pohledu implementace Galilea problém není. Pokud k nějakým komplikacím dojde, bude to podle mého buď legislativního rázu nebo bude nějaké úzké místo v dopravě satelitů nahoru. Myslím ale, že pro Evropu začíná být Galileo velmi důležité a termínu se bude držet.