Karel Barták: Podpora mládeže je investicí do budoucnosti

Karel Barták; zdroj: archiv K. B.

Podle názoru Evropské komise je třeba i v období ekonomických problémů podporovat financování oblastí, které pomohou krizi překonat, říká Karel Barták, vedoucí oddělení komunikace a valorizace na Generálním ředitelství Evropské komise pro vzdělávání a kulturu. EurActiv s ním hovořil o novém programu EU v oblasti vzdělávání, o navazování partnerství mezi univerzitami a podniky nebo spolupráci Unie s mládežnickými organizacemi.

  • Evropské státy se v době současné ekonomické a finanční krize snaží snižovat úroveň státních výdajů. Může snaha o fiskální konsolidaci postihnout také oblast vzdělávání?

Evropská komise navrhla v příštím sedmiletém období zvýšit prostředky pro financování budoucího programu v oblasti mládeže, vzdělávání a sportu, který nazvala „Erasmus pro všechny“, o 70 % oproti současné situaci. Tento návrh je nyní předmětem vyjednávání mezi členskými státy a evropskými institucemi a samozřejmě může dojít k řadě změn. Některé země totiž požadují, aby se evropský rozpočet nezvyšoval, a to v žádné oblasti. Komise argumentuje, že celkový rozpočet zůstává na stejné úrovni, ba se snižuje v některých stěžejních oblastech, a ke zvýšení má docházet v podstatě pouze v případě vzdělávání, výzkumu a do jisté míry také kultury.

Evropská komise je přesvědčena, že i v období krize je třeba investovat do oblastí, které pomohou tuto krizi překonat, a také že je třeba investovat do budoucnosti. Na druhé straně je nutné si uvědomit, že i když se rozpočet pro vzdělávání zvýší o oněch 70 procent, stále bude představovat asi 1,5 % celkového rozpočtu EU. Ve srovnání s velkými částkami, které se investují do zemědělství nebo do strukturálních fondů, je to tedy zanedbatelná položka.

  • Vzdělávání je tedy jednou z prioritních témat v rámci boje proti krizi a lze tedy očekávat, že i v období ekonomických problémů na něj bude Evropa klást důraz.

Důraz na něj kladen bude, ovšem i tak lze očekávat obtížná vyjednávání. Pro některé členské státy jde totiž o principiální otázku a jsou toho názoru, že se nemá zvyšovat zkrátka nic. Domnívají se, že jakmile se navýší financování některé oblasti, automaticky se tím povolují stavidla pro navyšování dalších částí rozpočtu.

Všechna rozhodnutí jsou ale součástí celkového balíku, o kterém se bude jednat v závěrečné fázi, a z toho budou vycházet i případné ústupky. Jestliže nějaký stát bude mít třeba požadavky v oblasti zemědělství, a ty budou naplněny, může pak například ustoupit právě v oblasti vzdělávání. Dnes však nedokážeme odhadnout, zda bude navýšení takové, jaké Evropská komise navrhovala.

  • Evropská komise představila návrh nového programu „Erasmus pro všechny“ v listopadu. Jak by měla vypadat jeho konkrétní podoba a co všechno by měl zahrnovat?

Erasmus pro všechny by měl v sobě zahrnout stávající programy, tedy Program celoživotního učení a program Mládež v akci, a zároveň zjednodušit jejich strukturu. Mělo by výrazně ubýt typů aktivit, které v rámci současných programů fungují. Erasmus pro všechny by se měl soustředit na to, co bylo v minulém období úspěšné a po čem je nejvyšší poptávka. To je zejména individuální mobilita studentů, učňů, dobrovolníků, učitelů a pracovníků ve školství. Zde je přidaná hodnota evropského programu průkazná a výsledky jsou přesvědčivé. Další prioritou by pak měla být partnerství vzdělávacích institucí, podniků a vědeckých pracovišť.

  • Jakým způsobem by měl Erasmus pro všechny zjednodušit strukturu současných vzdělávacích programů?

Velkými projekty, na kterých se podílí celá řada zemí, by se nadále zabývala výkonná agentura v Bruselu, zbylé části programu by měly spravovat národní agentury. To jsou poměrně malá pracoviště existující ve všech členských státech, která komunikují napříč Evropou s jednotlivými vysokými školami a dalšími subjekty. Tato decentralizace by měla být ještě prohloubena. Znamená to, že každá vysoká škola by sama hospodařila s prostředky, které by jí byly přiděleny na podporu mobility, tedy na studijní pobyty Erasmus.  V každé škole by tak stačil jeden pracovník, který by se o to staral. Dnes navíc funguje systém, v němž se Programem celoživotního učení zabývá jedna struktura a programem Mládež v akci se zabývá jiná. Ideální by proto bylo, kdyby se tyto struktury sloučily a v každé zemi by fungovalo pouze jedno pracoviště.

  • Mezi odbornou veřejností se ozývají názory, že název programu „Erasmus pro všechny“ nebyl zcela vhodně zvolen. Značka „Erasmus“ je totiž spojována s vysokoškolskou mobilitou a ostatní cílové skupiny prý mohou získat dojem, že jsou opomíjeny. Proč se Komise rozhodla pro takový název?

Existovalo několik pracovních názvů, ale nakonec jsme zvolili „Erasmus pro všechny“, protože Erasmus je nejznámější z evropských vzdělávacích programů a je symbolem mobility. Většina lidí, kteří se vzděláváním zabývají, si pod tímto pojmem představuje mobilitu vysokoškoláků, ale pro širokou veřejnost to tak být nemusí. V minulých letech například francouzský prezident Sarkozy vyhlásil Erasmus pro studenty odborných škol, objevily se iniciativy na vytvoření Erasmu pro evropské policisty, pro vojáky z povolání a podobně. Evropská komise této lavině chtěla zabránit a nechala si proto „Erasmus“ zapsat jako ochrannou známku. Tento pojem by se měl ideálně stát symbolem individuální mobility všech, kdo se chtějí učit a získávat zkušenosti v zahraničí, nikoliv pouze vysokoškoláků.

Druhým argumentem bylo, že „Erasmus pro všechny“ je snadno přeložitelný a pochopitelný ve všech oficiálních evropských jazycích, což nebyl případ žádného z ostatních návrhů. Například název dnešního „Programu celoživotního učení“ zní v některých jazycích tak složitě, že se jeho používání vyhýbáme.  

  • V roce 2010 Evropská komise zahájila fungování iniciativy Mládež v pohybu, v jejímž rámci bylo stanoveno několik cílů v oblasti vzdělání a zaměstnanosti mladých lidí. Jak je na tom prozatím Evropa s naplňováním těchto cílů?  

Jde o jednu z vlajkových iniciativ strategie Evropa 2020 a jejím smyslem je ovlivnit vzdělávací systémy v Evropě tak, aby umožnily co největšímu počtu mladých lidí vstupovat na trh práce s takovou kvalifikací, která jim umožní získat dobré zaměstnání. V dnešní době se totiž každý rok objevuje na trhu práce příliš mnoho mladých, kteří končí vzdělávání bez kvalifikace nebo s takovou kvalifikací, která není žádaná. Jedním z cílů je tedy snížit na 10 % počet těch, kdo vyjdou z procesu vzdělávání, aniž získají jakoukoliv kvalifikaci. Dnes to je okolo 20 %. Zároveň chceme na 40 % zvýšit počet těch, kteří vstoupí na trh práce s vysokoškolským diplomem; v současné době jsme na 31 %.

  • Jak konkrétně by toho měla Evropa dosáhnout?

Mělo by k tomu dojít prostřednictvím několika iniciativ, které jsou v podstatě koordinační, neboť Evropská unie nemá v oblasti vzdělávání žádnou legislativní pravomoc. Jedná se tedy pouze o záležitosti, na kterých se členské státy dohodnou a dobrovolně je provádějí. Příkladem je program modernizace vysokých škol, který byl schválen v loňském roce. Nebo se pracuje na vytvoření systému hodnocení vysokých škol. Existují totiž žebříčky americké, čínské, ale prozatím tu není žádný evropský žebříček. Proto se členské státy dohodly na určitém počtu kvalitativních indikátorů, podle kterých by se vysoké školy měly hodnotit. Několik špičkových pracovišť pak dostalo za úkol takový žebříček vypracovat. Připravuje se také srovnávací systém v oblasti vzdělávací mobility a lepší propojení všech statistických údajů a školství.

  • Kdy by mohl například zmíněný srovnávací žebříček univerzit vzniknout?

Počítáme s tím, že první návrh dostaneme do konce letošního roku. Pokud ho budou členské státy považovat za vhodný, příští rok by mohl být předložen na podzimním zasedání ministrů školství.

  • Podle některých názorů Komise ve svých iniciativách pro mládež dostatečně nepodporuje oblast podnikání. Chystají se v tomto směru nějaké nové iniciativy?

Tato oblast se po nějakou dobu skutečně opomíjela, ale nyní se to začíná napravovat. V rámci programů Erasmus a Leonardo nabízí Komise od roku 2009 nejen pobyty na školách, ale také v podnicích. Zájem studentů je velký a těch, kteří si nezvolí stáž v jiném vzdělávacím zařízení, ale právě v nějakém podniku, každoročně přibývá.  Tyto umístěnky chce nyní Komise značně rozšířit jako jeden z prostředků boje proti nezaměstnanosti mládeže. Podle jednoho z návrhů by se mohly pro vytváření takových míst využívat nespotřebované prostředky z Evropského sociálního fondu, což jsou nesrovnatelně vyšší sumy, než jakými disponují vzdělávací programy. Komise by se přitom orientovala na taková pracovní místa, kde mladí lidé získají kvalifikace, jaké jsou v jejich zemi nejvíc zapotřebí.

Aktuálně se také blíží zahájení pilotního projektu tzv. knowledge alliances, což je termín pro intenzivní spolupráci mezi vysokými školami a podniky. Nejenže si tyto instituce mohou vyměňovat pracovníky a studenty, ale podniky budou moci přímo ovlivnit obsah výuky tak, aby kvalifikace absolventů odpovídala skutečným potřebám jednotlivých sektorů. Jakmile se program rozběhne v plné míře, podobných aliancí má vzniknout asi 400 a mělo by být vytvořeno také 20.000 strategických partnerství mezi podniky a vysokými školami.

Kromě toho již existuje celoevropská platforma nazvaná University-Business Forum, kde se pravidelně schází představitelé univerzit a podniků a hledají způsob, jak vzájemnou spolupráci prohloubit. Každému je totiž jasné, že čistě akademická tradice, která je v EU silně zakořeněná, už neodpovídá současné situaci a školy se musí mnohem více orientovat na potřeby pracovního trhu.

  • Chystá se Komise více podporovat také výchovu mladých lidí k podnikání?

Evropská komise již řadu let jedná s členskými státy o tom, aby zařadily výchovu k podnikání do školních osnov. Dnes již tato oblast ve většině členských zemí tak či onak ošetřena je. Zatím to však výrazně neovlivňuje všeobecné smýšlení. Podle jednoho z posledních průzkumů by asi jen 40 % mladých lidí dávalo přednost možnosti vytvářet svůj vlastní podnik před tím, aby se nechali zaměstnat. Ve Spojených státech se to číslo přitom pohybuje okolo 70 %. Mentalita se tedy ještě výrazně nemění, nicméně je zde alespoň zmíněná snaha tento typ vzdělávání do osnov zavádět. 

  • U příležitosti představení Mládeže v pohybu předseda Evropského fóra mládeže Tine Radinj prohlásil, že státy a mezinárodní instituce by měly více uznávat významnou úlohu, kterou v rozvoji mládeže hrají mládežnické organizace. Jak se na to dívá Evropská komise?

Současný program Mládež v akci do značné míry spoléhá na spolupráci s mládežnickými organizacemi, protože bez ní by jej v podstatě nebylo možné realizovat. Evropské fórum mládeže je dlouholetým partnerem Komise a myslím si, že ta výtka není na místě. Řada evropských mládežnických organizací by bez podpory EU nemohla v podstatě existovat. Tu podporu mají dlouhodobě a jsou pro evropské instituce velmi konstruktivními a kritickými partnery, což Komise oceňuje.

Na druhou stranu si musíme být vědomi toho, že mládežnické organizace reprezentují jen zlomek evropské mládeže a že naprostá většina mladých lidí zůstává mimo ně. Musíme se proto snažit přes vzdělávací systémy a neformální akce hledat také cesty, jak oslovit ty mladé lidi, kteří organizovaní nejsou. To je věčný spor. Ti, kteří jsou aktivní a organizovaní, mají pocit, že se jim veřejné instituce nevěnují dostatečně a spíše hledají cestu, jak se věnovat těm, kteří o to nemají příliš velký zájem. Spolupráce ale bude pokračovat. A i když je Evropské fórum mládeže vůči programu Erasmus pro všechny značně kritické, pokud dojde k podstatnějšímu navýšení prostředků pro tento program, tak to samozřejmě kladně pocítí i mládežnické organizace.