Jiří Čunek: Nedovedu si představit, že bychom byli v demisi a zároveň předsedali EU

Jiří Čunek, 1. místopředseda vlády ČR a ministr pro místní rozvoj; zdroj: MMR.

S 1. místopředsedou vlády a ministrem pro místní rozvoj Jiřím Čunkem EurActiv.cz hovořil o prioritách jeho rezortu během českého předsednictví v Radě EU. Největší výzvou, která před ČR v oblasti regionálního rozvoje stojí, bude podle něj diskuse o politice soudržnosti po roce 2013.

  • Blíží se české předsednictví v Radě EU. Jak daleko je Vaše ministerstvo s přípravami na roli předsedající země a za co přímo bude zodpovědné?

Pevně věřím, že to zvládneme. Vím totiž, že jsme připraveni velmi dobře. Nicméně po dnešních rozhovorech (s komisařkou pro regionální rozvoj Danutou Hübner, pozn. ed.) jsem si připomněl, že budeme muset ještě přidat. Samozřejmě jsme zodpovědní za tu část politiky, která se nás nejvíce dotýká a to je politika soudržnosti, tedy rozvoj regionů, otázky bydlení a podobně. Dále nás čeká diskuse o stavebním řádu, v rámci které se budeme bavit o konkrétních legislativních úpravách, které jsou pochopitelně v každé zemi trochu jiné a každého ministra, který má tuto gesci na starosti, tato věc zajímá. Myslím si ale, že politika soudržnosti a další oblasti, o nichž jsem se zmínil zpočátku, budou pod největším zorným úhlem.

  • Co ve Vašem rezortu v souvislosti s předsednictvím vidíte jako největší výzvu (ať již se jedná o organizační, personální nebo obsahovou stránku předsednictví)?

Jsem přesvědčen, že vzhledem k tomu, že Evropský parlament kvůli nadcházejícícm volbám nebude fungovat a nebude se tedy přijímat nová evropská legislativa, bude paradoxně většímu zájmu vystaveno předsednictví a jeho jednotlivá témata. Z mého pohledu bude jedním z hlavních témat Zelená kniha územní soudržnosti, tedy materiál, který mapuje současnou politiku Evropské Unie směrem k regionům. V této oblasti povedeme nebo dokonce uzavřeme diskusi o tom, jak budou vypadat evropské programy s posíleným regionálním rozměrem po roce 2013. Ta diskuse teď probíhá a naší ambicí je, aby za českého předsednictví byla uzavřena. Na základě toho potom Komise připraví Bílou knihu, která bude obsahovat ty nejdůležitější priority, které po roce 2013 budou včleněny do evropských programů pomoci jednotlivým regionům. To vnímám jako největší výzvu, na kterou jste se ptal. Organizační a personální otázky musíme zabezpečit na vysoké úrovni a jsme na to připraveni. Ale aby plánovaná setkání, konference a další doprovodné akce v rámci předsednictví měly smysl, a nebyla tedy jen tak setkáním pro setkání, tak musí mít konkrétní výstup.

  • Během českého předsednictví by měla být zahájena diskuse o evropském rozpočtu po roce 2013. Její součástí je i otázka budoucí podoby politiky soudržnosti. Jakým směrem by se podle Vás měla tato politika ubírat (tj. jaké by měly být její priority – konvergence, konkurenceschopnost, územní spolupráce nebo tzv. „nové výzvy“)?

To je hodně těžká otázka především s ohledem na rozpočet. Očekávali jsme, že tuto otázku vyřeší francouzské předsednictví, a že tedy bude uzavřena před začátkem českého předsednictví, ale to se zřejmě nestane. Nevyhýbám se žádné výzvě, ale podle mého soudu tato otázka zřejmě nebude uzavřena ani za českého předsednictví. Sporných míst je v ní hodně. Mít tuto ambici je možná dobré a asi bychom se jí neměli vzdávat, ale nejsem si tím zcela jist. Zatímco v případě Zelené knihy věřím, že diskuzi o regionech dokončíme, tak v otázce budoucnosti politiky soudržnosti se s ohledem na velmi různé postoje jednotlivých zemí obávám, že se nám jí uzavřít nepodaří.

  • Sociální demokracie po volbách hodlá v poslanecké sněmovně vyvolat hlasování o důvěře vlády. Dovedete si představit, jaký by měl případný pád vlády dopad na realizaci českého předsednictví?

Já se přiznám, že si to dost dobře představit nedovedu. A navíc si ani nechci představit, že jako vicepremiér či ministr, jsem v situaci, kdy jsem v demisi a zároveň jsme předsednickou zemí. To totiž svědčí o totální nezodpovědnosti sociálních demokratů, kterým je v zásadě všechno jedno. Čím hůře, tím lépe. Myslím si, že tuto opoziční politiku bychom neměli hrát. Jsem ale přesvědčen, že se nic takového nestane.

  • V souvislosti s vládní předsednickou kampaní „Evropě to osladíme“ jste si postěžoval, že by s Vámi ODS jako nejsilnější vládní strana měla v otázkách souvisejících s českým předsednictvím lépe komunikovat. V jakém ohledu by podle Vás měla být tato komunikace lepší?

Týkalo se to jedné konkrétní situace a šlo spíše o to, že bychom se neměli navzájem překvapovat. Zejména pokud jde o vážnější věci, jako jsou jednotlivé priority, postoje, apod. Od toho tu není jeden člen vlády, i kdyby to byl premiér nebo vicepremiér pro Evropské záležitosti či ministr zahraničí. Ti sami přeci evropskou politiku netvoří, tu tvoří a schvaluje celá vláda. Neměli bychom se proto vzájemně překvapovat ani v otázkách, které jsou myšleny odlehčeně. Pro nás všechny, kteří jsme o tom nevěděli, byla podoba kampaně skutečným překvapením, protože jediné co jsme znali bylo datum, kdy celá kampaň včetně spotu, bude uvedena do života. Tehdy se konalo zasedání vlády a pan premiér i vicepremiér nám oznámili, že se chystá nová kampaň, a že přemýšlí, zda nám tu kampaň mají ukázat, že nás chtějí překvapit. Ano, to se jim povedlo.

  • A co se týče zlepšení komunikace, máte pocit, že se teď už ODS snaží více?

Snad ano. Já jsem se proti tomu ohradil, protože si myslím, že celá kampaň obsahuje určitý dvojsmysl. Nejsem si totiž úplně jistý, zda občané pochopí, že to heslo je myšleno z legrace.

Zvlášť od našich kolegů z ODS, kteří vlastně vyhráli evropské volby díky, abych tak řekl, českému maloměšťactví, mi tento přístup příjde přinejmenším nečekaný. V předvolební kampani měli krásně žlutou Českou republiku a tmavou Evropskou unii, jako by EU byla nějaký ďábel. Přitom ale samozřejmě souhlasili s tím, abychom do Unie vstoupili a zároveň mají nyní v Evropském parlamentu nejvíce poslanců.

Myslím si, že je to jen taková hra s voličem: podívejte, my jsme ti co se nedají. A přitom je pravda nakonec jiná a oni vědí, že v Evropě nikdo nic silou nedokáže a není jiná cesta, než cesta dohody. A proto mi ten dvojsmysl „Evropě to osladíme“ přijde, že je asi z této kategorie. Možná že ty, kteří mají tento, na naše členství v EU nezdravě nacionální pohled, taková kampaň osloví, ale nás ostatní naštve. Ale dobrá. Věřme, že to bylo naposled.