Jana Smiggels Kavková: Díky kvótám bude při výběru rozhodovat kvalita, ne pohlaví

Jana Smiggels Kavková, ředitelka organizace Fórum 50 %

Evropská komise přijala návrh směrnice, jejímž cílem je vyrovnané zastoupení žen a mužů ve vedení velkých firem. EurActiv se ptal ředitelky organizace Fórum 50 % Jany Smiggels Kavkové na to, proč je podle ní zavedení kvót nezbytné a proč považuje směrnici za slabou.

Jana Smiggels Kavková vystudovala politologii v nizozemském Leidenu. V současnosti je ředitelkou organizace Fórum 50 %, která usiluje o vyrovnané zastoupení žen a mužů ve veřejném životě. V roce 2011 byla zvolena předsedkyní České ženské lobby, kterou také zastupuje v Radě vlády pro rovné příležitosti žen a mužů.

  • Evropská komise nedávno přijala návrh směrnice, která by měla zaručit vyšší počet žen ve vedení velkých firem. Jejím cílem je dosáhnout 40% podílu doposud méně zastoupeného pohlaví mezi nevýkonnými členy řídících orgánů velkých společností kótovaných na burze. Fórum 50 %, jehož jste ředitelkou, tento návrh jednoznačně podporuje. Proč by podle Vás měla Evropská unie do této otázky zasahovat a nenechat věci volný průběh?

Jsme přesvědčeni o tom, že samoregulace žádné výsledky nepřináší. Zlepšování situace bylo velmi pomalé, a proto jsme rádi, že Evropská komise přistoupila k dalšímu kroku. Díky zkušenosti například z norského prostředí víme, že když se přijme opravdu závazné opatření, přiměje to firmy k reálnému řešení problému.

  • Jak může větší počet žen ve vedení firmám pomoci?

Odpověď na tuto otázku má dvě roviny. První z nich je otázka spravedlnosti. Myslím, že to, aby se ženy podílely na vedení firem, by mělo být v demokratických společnostech normální.

Druhá rovina je ekonomická. To, že ženy ve vedení firem nejsou, vnímám jako plýtvání jejich potenciálem. Ženy mají odlišné životní zkušenosti než muži. Týmy, které jsou smíšené, fungují jinak, protože různí lidé řeší problémy nebo pracovní úkoly jiným způsobem. Proto je diverzita pro firmy jednoznačně pozitivní věc. Kromě toho existuje řada studií ať už firemních nebo akademických, které potvrzují souvislost mezi diverzitou a ekonomickými výsledky firem.

  • Vrcholný management evropských firem tvoří z 88 % muži, v českých firmách je toto číslo dokonce 92 %. Proč je doposud zastoupení žen tak malé?

Existují často neviditelné bariéry, které znemožňují ženám dosahovat určitých pozic. Ve středním managementu je žen ještě relativně dost, ale ve vrcholném už jich najdeme jen málo. I když jako společnost můžeme být přesvědčeni o tom, že ženy neznevýhodňujeme, tak to tak není. A nemusí se ani jednat o vědomou diskriminaci, ale spíš nevědomou nebo podvědomou. Když si vezmete životopis a přidáte mu mužské jméno, tak ho výběrová komise hodnotí výrazně lépe, než pokud je tam jméno ženské.

  • Proč tomu tak je?

Po staletí společnost fungovala na určitých principech, kdy se ženy nepodílely na veřejném životě. I když už jsou dnes ženy vzdělané, společenské struktury se mění velmi pomalu. Této reakce se přitom dopouštějí jak muži, tak ženy.

Příkladů je víc. Například ve Spojených státech přišli na to, že když zavedli při přijímání muzikantů do orchestru to, že se hraje za plentou a není tudíž vidět, kdo hraje, bylo rázem přijato mnohem více žen. Jiná studie dokazuje, že na to, zda bude žena přijata do vrcholné funkce, má zásadní vliv, jestli šéf, který o výběru rozhoduje, má ženu, která má aktivní pracovní kariéru. A podobných faktorů je daleko víc.

  • Návrh směrnice vyvolal v České republice poměrně silnou vlnu kritiky. Jaká byla reakce v zahraničí?

Český mediální obraz zmíněné směrnice byl jiný, než v jiných především západoevropských zemích. Tam se o ní informovalo víc věcně. U nás byla první reakce hysterická, odmítavá a poskytované informace byly často zavádějící.

Podle mého názoru je směrnice velmi slabá. Já osobně bych byla pro mnohem důraznější formulaci. Fórum 50 % v rámci veřejných konzultací posílalo svůj vlastní názor a navrhovalo mnohem zásadnější opatření. Směrnice je dokonce tak slabá, že i některé členské státy, jako je Bulharsko, které ji chtěly původně blokovat, se už vyjádřily, že směrnici podpoří. V České republice se týká pěti až patnácti firem, takže se vlastně bavíme o zhruba čtyřiceti postech v dozorčích radách. Dále je škoda, že se kvóty vztahují jen na dozorčí rady a ne na představenstva firem, jež o denním chodu firem reálně rozhodují. Dozorčí rady mají spíše kontrolní funkci.

  • Spatřujete nějaký další problém?

Vidím ho především v sankcích, které nejsou směrnicí určeny a členské státy si je budou nastavovat samy. Obávám se, že pokud sankce nebudou dostatečné, vymahatelnost směrnice bude nulová. To dokazuje i zkušenost s kvótami v politice – pokud jsou sankce mírné, politické strany raději platí pokuty, než aby kvóty dodržovaly. Podobný scénář se dá předvídat i v České republice ve vztahu k této směrnici.

  • Jak by podle Vás měly účinné sankce vypadat?

Sankcí může být celá řada. Umím si představit pozitivní sankce v tom smyslu, že by při vyhlašování veřejných zakázek mohly být zvýhodněny firmy, kterým se daří směrnici naplňovat. Stejně tak mohou být ale i negativní, kdy firmy, jež směrnici nenaplní, ke státním zakázkám přístup mít nebudou. Aby byly sankce efektivní, jsem zastáncem toho, aby byly ostřejší. My jsme navrhovaly, aby v případě, že nebude firma požadovanou kvótu naplňovat, členové dozorčí rady nebrali odměny, dokud ji nesplní. Nešly jsme až krajní cestou, kdy by nesplnění vedlo k rozpuštění firem, jak je tomu v Norsku. To je podle mě v našem kontextu příliš radikální požadavek.

  • Mnoho odpůrců navrhované směrnice tvrdí, že kvůli zmíněné direktivě bude o tom, kdo bude na pozici vybrán, nyní rozhodovat spíše pohlaví kandidáta, než jeho kvalita.

I já si samozřejmě myslím, že rozhodující by měla být kvalita kandidáta, proto tato směrnice také vznikla. Doteď se zřejmě rozhodovalo podle nějakých jiných kritérií, protože nevěřím, že pouhých 15 % žen v Evropské unii má dostatečnou kvalifikaci k tomu, aby mohly působit ve vedoucích pozicích. Návrh tvrdí, že pouze v případě, kdy budou mít kandidáti stejné předpoklady a kvalifikaci, bude upřednostněn ten z méně početné skupiny, což jsou v drtivé většině ženy. Všimněte si, že v momentě, kdy se začne řešit, že by ženy měly mít také šanci kvality prokázat, se najednou volá, aby se zohledňovaly kompetence a kvality. Co jsme dělali doteď?

  • Někteří kritici se obávají, zda nepovede směrnice k početným soudním sporům. Mají strach, že může dojít k situaci, kdy neúspěšná uchazečka bude namítat, že se svému mužskému protějšku během výběrového řízení vyrovnala, a měla být tedy vybrána, protože v její prospěch mělo rozhodnout kritérium pohlaví.

To je ale teoreticky možné už teď v rámci antidiskriminačního zákona. Ze zákona máte možnost žalovat danou firmu, pokud si myslíte, že jste byla znevýhodněna na základě pohlaví či jiných kritérií. Důležitější by bylo zajistit větší míru transparentnosti v přijímacích řízeních, což je u nás častý problém. V českém prostředí se rozhoduje spíše na základě známostí a neformálních kontaktů, což považuji za velký nešvar v politice i ve firmách. Pokud se jasně vymezí, jaká kritéria musí uchazeči a uchazečky splňovat a podle nich se vyhodnotí, koho firma nakonec přijme, tak už to samo by ženám velmi pomohlo. Mohly by se opřít o měřitelné věci jako je vzdělání, dosavadní praxe, znalost jazyků či zkušenost v podobné pozici. Takže nevylučuji, že tyto situace někdy nenastanou, ale mohly by přijít už teď.

  • Svaz průmyslu a dopravy se obává, že přestože žen vysokoškolaček je více než mužů, v řadě odvětví především těžkého průmyslu a dopravy nebude jednoduché kvótu naplnit, protože v podobných oborech dostatek kvalifikovaných žen není.

Ani to mi nepřijde jako závažný problém, protože směrnice se týká jen dozorčích rad. Někteří lidé si myslí, že směrnice nařizuje, aby bylo ve všech sektorech a na pracovním trhu vyrovnané zastoupení mužů a žen. Nikoliv, bavíme se pořád pouze o dozorčích radách. V těch by myslím měli stát lidé s různými kompetencemi a nemusí být nutně se zkušeností v daném oboru. Důležitá je i znalost právní nebo ekonomická, protože dozorčí rady dohlížejí především na rozpočty firem. V těchto oborech problém s nedostatkem žen s adekvátním vzdělání není. My samozřejmě nevoláme po tom, aby například v hutnictví bylo vyrovnané zastoupení zaměstnanců a zaměstnankyň, to je nesmysl, ale to návrh směrnice ani nepředpokládá.

Dívala jsem se i na statistiky, kolik máme absolventek v technických oborech. Je to asi 25 %, což zas není tak málo. Zmíněných pár míst by se tak v dozorčích radách obsadit dalo. Obecně mi navíc přijde škoda, že firmy mají někdy tendenci vybírat si kandidáty pouze podle toho, jestli mají zkušenost ze stejného oboru. A to i když hledají někoho na manažerský post.

  • Kritici také návrhu směrnice vyčítají, že přináší nová byrokratická pravidla. V době ekonomické krize by se přitom měly evropské instituce především snažit podnikům život usnadnit.

Já sama vedu organizaci, byť malou, takže mám představu, jak taková administrativa vypadá. Nevnímám, že by nový požadavek přidělával stohy papírů. Je typické, že když přijde nový požadavek z Bruselu, všichni si stěžují, kolik nové byrokracie přinese. Myslím si ale, že my sami si vytváříme mnohem složitější byrokratické procesy, než jaké nám předkládá Evropská unie. Za aktivním oslovováním uchazeček i uchazečů žádné velké papírování nevidím.

  • Výběrové řízení ale bude administrativně náročnější, ne?

S výběrovým řízením je vždy hodně práce. My je samozřejmě také děláme a potýkáme se naopak s problémem, že máme málo mužů. Proto se je snažíme cíleně oslovovat. Žádná práce navíc s tím ale není, spíš to znamená, že si důkladněji přečteme i životopisy mužů nebo do inzerátu můžeme napsat „ženy nebo muži vítáni“. Při třídění životopisů se pak snažíme mít zastoupeno dostatečné množství kandidátů obou pohlaví.

  • Proti kvótám se pro někoho překvapivě staví i mnoho žen – manažerek. Obávají se, aby na ně nebylo nahlíženo, že se na vysokou pozici dostaly jen kvůli kvótě, což by jim pozici paradoxně ztížilo.

Máte pravdu, že většina výroků manažerek, které se v tisku objevily, byla negativní. Nicméně existuje i mnoho takových, které v rámci připomínkovacího řízení posílaly své návrhy a směrnici podpořily. Záleží tedy i na tom, koho si média vyberou. Nechávaly jsme si zpracovávat průzkumy veřejného mínění, které se týkaly podobné problematiky – kvót v politice. Ukázalo se, že 60 % občanů by kvóty pro kandidátní listiny uvítalo, přičemž procento žen, které byly pro, bylo výrazně vyšší, než procento mužů.

Ze zkušenosti mohu říct, že pro návrh se často vyjadřují spíše „obyčejné“ ženy a vrcholných manažerek, které by kvótu podpořily, je daleko míň. Logický argument, který od nich můžeme slyšet, zní: „když já jsem to dokázala, tak proč by neměly i ty ostatní.“ Chápu, že to ve své pozici takto vidí. Nicméně myslím, že potřebujeme větší míru solidarity mezi ženami, ta paradoxně funguje mezi muži velmi dobře.

Rozhovor připravila Anna Kuznická.