Jan Šnaidauf: Z rozdílnosti se stává „tavící kotel“

Jan Šnaidauf, Odbor Blízkého východ, ESVA.

„Všichni sdílejí základní evropské hodnoty a z rozdílnosti se tak stává určitý tavicí kotel, v němž bude pomalu, možná velmi pomalu, vznikat určitá společná evropská diplomatická kultura“, říká o nově fungující evropské diplomatické službě v rozhovoru pro EurActiv Jan Šnaidauf z Odboru Blízkého východu Evropské služby pro vnější činnost (ESVA).

  • Jste zaměstnán jako jeden z mála Čechů v evropské diplomatické službě, jejíž oficiální název zní Evropská služba pro vnější činnost (ESVA), která oficiálně funguje teprve několik měsíců. Na jaké pozici pracujete a co taková práce obnáší? 

Pracuji jako Desk Officer pro Sýrii a Libanon, což je pozice, která typově odpovídá práci referenta na Ministerstvu zahraničních věcí. Čili jde primárně o sledování vývoje v zemi, komunikaci s Delegacemi EU v Damašku/Bejrútu, tedy určitými evropskými ambasádami, a velmi často o  zpracovávání pozic a podkladů pro schůzky politických představitelů, na jejichž programu se Sýrie objevuje, nebo například návrhy veřejných prohlášení EU. V evropském měřítku nyní Sýrie patří k naprosto nejživějším agendám, neboť neustále dochází k novému vývoji, na který musí EU reagovat.  

Je dobré zmínit, že po dlouhém diplomatickém úsilí o přinucení syrského režimu k zastavení brutálních represí proti neozbrojeným protestujícím zavedla EU cílené sankce proti syrským představitelům, uvalila zbrojní embargo a rozhodla o přerušení většiny programů finanční podpory. To vše jsou věci, například, které se musí pečlivě připravit a provést, jakmile padnou příslušná rozhodnutí.

  • Můžete do práce vložit nějaký svůj osobní vklad? 

Ačkoli se dá říct, že většina mé práce jsou rutinní úkoly, které je třeba provádět vždy stejně, samozřejmě s ohledem na aktuální stav věcí, tak právě současný překotný vývoj událostí v Sýrii a jeho dopady na evropské politiky dávají nezřídka prostor k zamyšlení a osobnímu příspěvku. Zejména tam, kde je třeba připravovat interní pozice a rozhodnutí s ohledem na budoucnost: jaké mohou být scénáře vývoje, jak reagovat na kterou situaci, případně jak vývoj ovlivnit. 

  • ESVA vznikla sloučením příslušných oddělení v rámci Komise a Generálního sekretariátu Rady a zbytek míst obsadili kandidáti diplomacií členských států. Jak jste vy jako tehdejší zaměstnanec Rady sloučení DG Relex a Generálního sekretariátu Rady vnímal? 

Já jsem se, jako český diplomat, přihlásil v roce 2009 do výběrového řízení do tzv. Politické jednotky (Policy Unit) vysokého představitele pro zahraniční záležitosti, tehdy ještě Javiera Solany. Místo jsem získal a začal tak pracovat ve vnějších vztazích EU. Po nástupu Catherine Ashton a vzniku ESVA jsem byl do nové služby automaticky převeden, neboť jejím hlavním smyslem bylo a je spojit „pod jednu střechu“ různé institucionální struktury v oblasti vnějších vztahů. Proces vzniku ESVA byl nevyhnutelně náročný a provázený řadou těžkostí pro samotnou instituci  i pro jednotlivé pracovníky, nicméně tato přechodná doba končí a ESVA aktivně pracuje. 

  • A jak to vnímáte nyní? Nejsou zde třeba patrné rozdíly v kultuře diplomacií mezi lidmi, kteří sem přišli z jiné instituce?  

V ESVA pracuje řada bývalých úředníků z několika různých generálních ředitelství Evropské komise, dále řada úředníků dříve z Generálního sekretariátu rady EU a také diplomaté národních států. Těch by měla v závěru být nejméně jedna třetina všech pracovníků. Zatím jich je méně, neboť ESVA nedávno vznikla a teprve probíhají některá výběrová řízení. Rozdíly kultur mezi těmito různými pracovníky jsou zcela přirozené a plynou z jejich minulosti a z prostředí, které je formovalo. Lidé z prostředí institucí EU tak nevyhnutelně uvažují v některých bodech odlišně od řekněme britských diplomatů, kteří zase mají odlišnou kulturu od například diplomatů českých nebo maltských. Rozdíly nemusí být na první pohled patrné, ale najdete je někdy v jazyku, v prioritizaci témat či interpretaci věcí. Naproti tomu všichni sdílejí základní evropské hodnoty a z rozdílnosti se tak stává určitý „tavicí kotel“, v němž bude pomalu, možná velmi pomalu, vznikat určitá společná „evropská diplomatická kultura“. 

  • Jak si v zastoupení vedou menší členské země EU, mezi něž patří i Česká republika. Není to tak, že důležité pozice obsadily velké a silné členské státy a na malé toho příliš nezbylo? 

Uvnitř EU vždycky byla, a nejspíše i bude, určitá přetlačovaná mezi členskými státy, což se týká i personální politiky bruselských institucí. Často tomu tak je v neformální rovině a velké členské státy patrně mají a priori určitou výhodu. Naštěstí to neznamená, že by dokázaly nebo vůbec chtěly střední či malé státy jakkoli převálcovat. Všichni si uvědomují, že je nutné, aby všechny členské země shodně pociťovaly vlastnictví evropských institucí, včetně ESVA. Osobní kvality a zkušenosti kandidátů na posty v ESVA, ačkoli nemusí být vždy jediným kritériem, zůstává kritériem zásadně důležitým. 

  • Není žádným tajemstvím, že Česko se velkým počtem lidí zastoupených v ESVA nemůže příliš chlubit. Proč si myslíte, že tomu tak je? Máme nedostatek kvalitních kandidátů, nebo naopak kvalitních, kteří se ale nedokáží prosadit? Nebo je to tak, že selhala česká diplomacie jako taková, která je na posty v evropské diplomatické službě nedokázala prosadit? 

Nemyslím si, že by bylo došlo k jakýmkoli zásadním chybám v „protlačování“ českých kandidátů do ESVA. Ani si nemyslím, že by Česko patřilo k těm nejhůře zastoupeným zemím. A v neposlední řadě je třeba říct, že na mnoho pozic ještě probíhají a budou probíhat další výběrová řízení. Na pozadí té již zmíněné evropské přetlačované, která ale může někdy mít i pozitivní důsledky, vždy půjde o konkrétní pozice a o konkrétní kandidáty. Je možné, že brzy uvidíme nové české úspěchy. 

  • ESVA je nový útvar, který funguje mimo strukturu stávajících institucí a tudíž je na nich i nezávislý. Nezaznamenal jste přece jen nějaké třecí plochy mezi institucemi?  

Není tomu tak. ESVA samozřejmě nefunguje nezávisle na ostatních institucích, nýbrž v úzkém kontaktu s nimi. A to jak s Radou, tak i Komisí a Parlamentem. Ve všech případech jde o konkrétní oblasti, kde ESVA například sdílí některé kompetence s jinými institucemi nebo se s nimi různými způsoby vzájemně ovlivňuje.  

Jak říkáte, je novým útvarem a z toho plyne, že v řadě konkrétních oblastí se musí dokončit ustavení mechanismů pro spolupráci s ostatními institucemi – jde přitom o administrativní záležitosti, finance, formální vystupování a zastupování atd. Je přirozené, že při takovémto vymezování vznikají třecí plochy. Nemám však obavu, že by je nebylo možné vyřešit. Ačkoli to možná neodpovídá představě mnoha lidí o tom, jak „funguje Brusel“, tak stále v evropských institucích najdete dostatečnou dávku zdravého rozumu a vůle ke konsensuálnímu smíření rozdílných názorů a přístupů.