Jan Rafaj: Úspory energie jsou ideální zadání pro český aplikovaný výzkum

zdroj: ArcelorMittal Ostrava

Stát by se měl postarat o to, aby se výzkumné instituce zaměřily na výzkum možností, jak snižovat energetickou náročnost českého hospodářství. „To je podstata aplikovaného výzkumu, který se má zaměřovat na to, co je pro danou ekonomiku důležité,“ říká v rozhovoru člen představenstva ArcelorMittal Ostrava Jan Rafaj. Kde má český průmysl příležitosti pro snižování spotřeby energie?

Jak se český průmysl dívá na energetickou účinnost? Je to spíše příležitost pro posílení vlastní konkurenceschopnosti, nebo nákladný požadavek, který na průmysl kladou stát a EU? Zvyšování energetické účinnosti české ekonomiky zdůrazňuje například Evropská komise ve svých každoročních doporučeních.
Má to dvě roviny. Energetická účinnost jako taková je samozřejmě pro každou rozumnou firmu věc, kterou se musí zabývat. Snižování energetické náročnosti, respektive nákladů na energie, je totiž velmi důležité z hlediska nákladů a konkurenceschopnosti. Tradiční firmy, které byly v Česku už před revolucí, musely ujít velký kus cesty, aby se transformovaly. A snaží se dál, aby místo energeticky náročných zařízení využívaly taková, která jsou energeticky méně náročná, stejně jako měnily své výrobní postupy a procesy. Nové firmy, které přicházejí, pak instalují technologie, které budou s ohledem do budoucna co nejvíce konkurenceschopné.

Je tady ještě druhý prvek, který my průmyslníci zdůrazňujeme. Někdy se to vnímá tak, že energetickou účinnost odmítáme, ale to není pravda. Nelíbí se nám však, že se stanovuje jednotný závazek na úrovni Evropské unie, který je pro všechny země stejný. Obáváme se toho, protože nemáme stejné výchozí podmínky jako třeba Německo, Rakousko a některé západoevropské státy. Ty na energetické účinnosti pracovaly posledních 30 let a využívaly k tomu velké množství evropských peněz. Velká státní pomoc směřovala například do ocelářství. Naše výchozí pozice je horší. Je jasné, že budeme muset udělat velký kus práce a procentuálně možná ušetřit více než ostatní. Jednoznačně ale nesouhlasíme s tím, abychom měli stejně vysoké laťky jako v Německu a podobných zemích.

Není to ale právě tak, že český průmysl má výchozí pozici lepší, protože je tu také větší prostor k tomu, aby svou vysokou energetickou náročnost snižoval?
Jak jsem říkal, určitě uděláme větší skok než jiné státy. Ale přiblížit se k nějaké konkrétní hranici, to pro nás bude těžší. Ten velký skok už totiž západoevropské země udělaly. Nechceme si tedy slibovat, jako se to například stalo u obnovitelných zdrojů, že bychom mohli soupeřit třeba se Španělskem v počtu slunečných dnů.

Kde má český průmysl příležitosti ke zvyšování efektivity? Nejčastěji si asi představíme změny technologií ve výrobních procesech, ale cest bude určitě víc.  Kde se dá ten potenciál najít?
Ano, jedna cesta určitě spočívá ve změně technologií. Dalším významným způsobem je využití energie, která už v systému je a která se nevyužívá. Jde o způsoby kogenerace nebo trigenerace, tedy využití odpadních zbytkových tepel. Teplo se dá přetvořit například do energie pro chlazení. Je mnoho zemí v EU, které už mají větší spotřebu v letních měsících než v zimních kvůli klimatizaci. S tím se dá pracovat. U energeticky náročného průmyslu máme velký prostor. Energie, která se generuje při průmyslové výrobě, je poměrně hodně. V jejím zpracování je velký potenciál a věřím, že v novém programovacím období evropských fondů bude část financí využita právě v tomto směru. Další oblastí je dále se zabývat úpravou pracovních postupů a procesů.

„Nemyslím si, že dílčí problém energetické účinnosti vyřešíme tak, že vyženeme část průmyslu, který je pro nás ekonomicky přínosný.“

Co třeba takový model, který vzniká v některých západních zemích – na trhu je stále více elektřiny z obnovitelných zdrojů, které vyrábějí energii nepravidelně a přicházejí chvíle, ve kterých nastává její přebytek a její cena na trhu je nízká. Podniky se tomu mohou přizpůsobit a v určité chvíli zvýšit svůj výkon. Vyrábějí pak třeba na 120 %, a když je elektřina dražší, opět výrobu sníží. Je něco takového možné i v Česku?
Ze zahraničí víme, že se výroba přizpůsobuje i ceně elektrické energie. Existují například závody v Rakousku, které vyrábí v nočních hodinách. Samozřejmě, že i naše firmy budou tímto způsobem přemýšlet stále častěji. Ne každý provoz se tomu ale dá přizpůsobit. V ocelářských a hutních firmách například výroba jede 24 hodin denně a těžko bychom se přizpůsobovali na noční směny nebo nižší cenu elektřiny. Proto firmy budou spíše usilovat o vlastní zdroje elektřiny, tedy různé kogenerační jednotky pro využití odpadní energie, o které jsem mluvil. Dovedu si ale představit, že firmy, které si mohou dovolit rozplánovat výrobu v čase, budou tohoto modelu využívat. 

Česko je nejprůmyslovější zemí EU a má stále vysoký podíl těžkého průmyslu. Je to možná nevhodná otázka pro člena představenstva hutní firmy, ale kudy vede cesta do budoucna? Má cenu kvůli snižování energetické náročnosti spíše vylepšovat provozy stávajících podniků, nebo se česká ekonomika postupně transformuje k čistějším a sofistikovanějším odvětvím?
Čísla jasně ukazují konkurenční výhodu, kterou velký podíl průmyslu České republice přináší. Těžký průmysl je také zdrojem obrovských inovací a táhne ekonomiku v mnoha směrech. Já určitě nebudu tím, kdo by říkal, že dílčí problém energetické účinnosti vyřešíme tak, že vyženeme část průmyslu, který je pro nás ekonomicky přínosný a efektivní. Takovou cestu bych rozhodně nedoporučil. Doporučil bych ale, aby Česká republika zvážila, jak se bude věnovat využití evropských prostředků pro další programové období. Osobně bych se přimlouval k tomu, abychom podpořili projekty firem, které povedou ke změně technologií tak, jak jsem to zmiňoval. Když to uděláme, bude to pro Česko velký skok.  

A kromě peněz z evropských fondů – počítá se s tím, že by na takové investice v průmyslu bylo možné využívat i výnosy z prodeje emisních povolenek?
V posledních dnech bylo parlamentem schváleno, že ta část peněz z emisních povolenek, která dříve končila čistě ve státním rozpočtu, by byla vynaložena v průmyslu. Myslím si, že jde o základní princip, se kterým ekologové v EU ke zdanění emisí přistupovali. Tedy že myšlenka spočívala v tom, aby se vygenerovaly peníze, které poslouží k tomu, že se něco změní.

To, o čem jsme teď mluvili, se týká přímé finanční podpory. Jsou ale cesty, kterými stát může podporovat zvyšování účinnosti v průmyslu nepřímo?
Určitě může některé věci daňově zvýhodnit. Může také vytvořit platformu pro sdílení zkušeností a využívat různé podpůrné semináře a diskuse na toto téma. Může hledat nové technologie, lákat investory a také výzkumná centra. Máme obrovskou Akademii věd, která dostává mnoho miliard korun ročně. Myslím si, že by to mohlo být přímým zadáním státu právě k Akademii, která by se těmito tématy zabývala. Je možné využívat další instituce jako vysoké školy, při kterých existují výzkumná centra. Mělo by se využívat různých projektů, spolupracovat s firmami, projektovat způsoby, jak dál snižovat energetickou náročnost. Ať se české ekonomice ty peníze vrátí. To je přeci podstata aplikovaného výzkumu, který se má zaměřovat na to, co je pro danou ekonomiku opravdu důležité.  

Autor: Adéla Denková