Jan Hrdina: Navažme na prvorepublikovou tradici a buďme „diplomatem“ EU

Jan Hrdina; lídr Královehradeckého kraje za Věci veřejné

„Česká republika nesmí být vůči Evropské unii servilní. Musíme vystupovat jako rovnocenný partner, a to i v případě, že si nebudeme jisti úspěchem,“ vidí recept na zlepšení postavení České republiky v Evropské unii Jan Hrdina z Věcí veřejných.

O postojích své strany k důležitým evropským tématům si Jan Hrdina, novinář, historik a lídr Královehradeckého kraje za Věci veřejné, s EurActivem povídal v dalším ze série předvolebních rozhovorů s představiteli hlavních politických stran. Dříve jste se mohli seznámit s názory Karla Schwarzenberga (TOP09), Jiřího Čáslavky (Strana zelených), Kateřiny Konečné (KSČM) a Jany Hybáškové (lídr pražské kandidátky KDU-ČSL).

  • První otázku věnujme českému předsednictví v Radě EU, které podle mnohých zanechalo šrámy na image České republiky v Evropské unii. Jak by podle Věcí veřejných měla naše země v Unii vystupovat, aby svou pověst napravila?

Česká republika by měla v Evropské unii vystupovat především jednotně. Narážím na časté neshody mezi prezidentem a vládou. Vzhledem k tomu, že jsme malý stát, ale s významnou geografickou polohou, kdy stojíme na křižovatce kultur evropských národů, měli bychom využít nabízeného potenciálu a snažit se o získání postavení zprostředkovatele nebo vyjednavatele. V tomto ohledu bychom měli navázat na prvorepublikovou tradici a hrát roli jakéhosi „diplomata“ Evropské unie.

  • Jakým způsobem toho chcete dosáhnout?

Potřebným receptem by mohl být dostatek kvalitně vzdělaných osobností-odborníků, kteří by hájili zájmy České republiky jednotně a s jasným cílem. V každém případě se musíme vyvarovat zabředávání do historických záležitostí, ať už se jedná o Benešovy dekrety nebo osobní nesváry či animozity.

  • Domníváte se, že je potřeba ve vztahu České republiky k Evropské unii ještě něco změnit? Když pomineme již zmiňovanou jednotu.

Možná by nejvíce pomohla výměna prezidenta… Tak jako tak, v každém případě je třeba změnit přístup. Nesmíme být vůči Unii servilní, ale musíme vystupovat jako rovnocenný partner, a to i v případě, že si nebudeme jisti úspěchem. Když mluvím o rovnocenném partnerství, mám na mysli i vztah ke starým členským zemím – Evropská unie totiž ještě stále funguje na základě uspořádání po druhé světové válce.

  • Výsledky Eurobarometru z podzimu loňského roku ukazují, že evropské politické instituce jsou pro občany téměř všech členských zemí Unie důvěryhodnější než národní politické instituce. Tento závěr platí i v případě českých občanů. Jak si tento trend vysvětlujete?

Vůbec se tomu nedivím. Národní politici, vlády i parlamenty se mezi sebou neustále hádají, Česká republika je toho zářným příkladem. Nejsme schopni se shodnout na jediném tématu a dostát svých závazků. Nedokážeme splnit to, co jsme slíbili.

  • Tématem číslo jedna je v současné době nepochybně hospodářská krize a její důsledky. Jak se Věci veřejné staví k současné podobě řešení na evropské úrovni a do jaké míry by se podle vaší strany měla do řešení krize zapojovat Evropská unie?

Pokud máme řešit krizi a funguje tu Evropská unie resp. jednotný hospodářský prostor a měnová unie, je zapotřebí, abychom postupovali ve vzájemném souladu. V tom spočívá síla vnitřní jednoty a také zbraň vůči vnější konkurenci. Z krize se těžko dostane země, která je osamocená, avšak společně se to zvládnout dá. Musí tu ale panovat rovné podmínky a je třeba vzájemného respektu.

Vše se podle mého názoru odvíjí od postoje národních vlád. Vezměme si například dnešní Řecko, které odevzdávalo pozměněné informace, což mělo v důsledku dopad na celou Evropskou unii. Je nezbytné, abychom byli féroví.

  • Kdy a za jakých podmínek lze zahájit ústup od protikrizových opatření?

Ve chvíli, kdy se nám podaří znovu zažehnout motor hospodářství v jednotlivých zemích, což povede i k nastartování ekonomiky unijní. Budoucí vývoj se ale velmi těžko odhaduje. Původně se předpokládala hluboká krize, ale posléze se ukázalo, že to nebylo tak horké a stalo se to spíše předmětem politického marketingu. Tím ale neříkám, že tu žádná krize není.

Jestli budeme od protikrizových opatření ustupovat za rok, dva nebo tři, nelze v současné chvíli s určitostí říci. V každém případě to bude záležet na konkrétním přístupu, protože v dnešním propojeném světě nezáleží pouze na tom, jak si povede Evropská unie, ale i asijské ekonomiky nebo Spojené státy.

  • Měly by i v tomto případě být kroky jednotlivých členských států koordinovány?

Evropská unie by měla členským státům dávat doporučení na základě již ozkoušených metod a odborných analýz. Jednotlivé země by je měly přijmout a následně je přizpůsobit svým ekonomikám.

  • Je podle Vás třeba ve stínu současné řecké krize a situace v dalších zemích (Španělsko, Portugalsko) třeba změnit pravidla pro fungování eurozóny?

Nejsem si jistý, zda by se pravidla měla úplně měnit, ale určitě by mělo dojít k jejich korekci. Situace v Řecku je primárně důsledek řecké vnitřní politiky, nikoliv politiky Evropské unie.

  • Ve volebním programu uvádíte, že cílem vaší politické strany je do roku 2014 splnit Maastrichtská kritéria, avšak přijetí eura v České republice nezmiňujete.

Ano, nejprve musíme splnit Maastrichtská kritéria, a to v co nejkratší reálné době, a až pak se můžeme začít bavit o možném vstupu do eurozóny. Naším cílem je dosáhnout vyrovnaného státního rozpočtu a udělat něco se státním dluhem. Situace se musí řešit radikálně, jinak se ani nenadějeme a za dva roky tu budeme mít Mezinárodní měnový fond.

  • V nadcházejícím období bude v Evropské unii probíhat důležitá diskuse o podobě unijního rozpočtu po roce 2013, ve kterém v současné době dvě třetiny padnou na Společnou zemědělskou politiku (SZP). Jak by měl podle Věcí veřejných budoucí rozpočet vypadat?

Budoucí unijní rozpočet by měl být hlavně oproštěn od nejrůznějších dotací, především těch zemědělských. Společná zemědělská politika, ve které se jedná o obrovské množství peněz, přináší výhody zemědělcům z určitých členských zemí, například z Francie, ale čeští zemědělci jsou jí znevýhodněni a tratí na ní. Může za to i česká reprezentace, která k problému nedokázala přistoupit tak, jak měla.

  • Říkáte tedy, že nesouhlasíte se současným nastavením této politiky, které vyčítáte nespravedlivé a nevyvážené zemědělské dávky. Jak ale chcete přesvědčit ty členské země Unie, například již zmiňovanou Francii, které se jakýmkoliv reformám v této oblasti brání?

Máte pravdu, Francie bude s reformou těžko souhlasit. Ale podle našeho názoru je z této slepé uličky možné vyjít pomocí kvalitního vyjednávání a nalezením vhodných spojenců. Jestli má Unie efektivně fungovat, tak již nelze postupovat po padesát let staré cestě. Reforma SZP není jen v zájmu České republiky, ale i dalších nových členských zemí. Společnými silami se Francii jednou přesvědčit podaří. Bude to ale dlouhodobý a nelehký proces.

  • Z Bruselu a starých členských zemí sem v souvislosti zejména s bojem proti klimatickým změnám proudí tlak na zavádění zelených technologií. Převážná část českých politiků na tento trend pohlíží značně skepticky. Myslíte si, že to může být způsobeno jeho nepochopením či přílišným optimismem v západních zemích?

Jsem toho názoru, že státy západní Evropy jsou myšlenkově napřed a platí to i v tomto případě. Není se ale čemu divit, my jsme na rozdíl od obyvatel západoevropských zemí nejprve čtyřicet let myšlenkově stagnovali a poté zažívali dvacet let anarchie, zatímco oni se učili myslet dopředu. Měli bychom to také udělat a naučit se mít respekt k planetě. Zdroje jsou vyčerpatelné, křivka porodnosti neúměrně stoupá, na některých kontinentech hrozí potravinová krize, ale nikdo to neřeší.

V tomto ohledu je návrat k přírodě, ať už si pod tím představíme třeba podporu jaderné energie, využívání přírodních zdrojů nebo rozvoj solární energetiky, na místě. Dokonce jsem přesvědčen, ze by „zelený“ tlak měl být ještě silnější.

Rád bych ještě v této souvislosti připomněl, že Věci veřejné budou v případě dovážených výrobků, které nesplňují ekologické nebo zdravotní standardy, prosazovat jejich zdanění speciálním ekologickým clem.

  • Jedním z cílů nedávno přijaté Lisabonské smlouvy je posílit globální roli Evropské unie. Ovšem, pokud se podíváme na dosavadní zkušenosti, Unie je mnohdy vnímána spíše jako spolek nezávislých států, které nehovoří jednotnou řečí. Myslíte si, že se může v dohledné době něco podstatného změnit?

Lisabonská smlouva není ideálním dokumentem a má své slabiny. Ale pokud chceme být konkurenceschopní a úspěšně čelit východním velmocím, je zapotřebí Evropu sjednotit. V dnešní době to bohužel nejde jen na základě dobrého slova. Proto musíme mít nějaký dokument, který nám poskytne určitý návod a bude korigovat pravidla, za jakých okolností se sjednocovat, spolupracovat a vymezovat se. Je také třeba stanovit pevné vnější hranice a více respektovat místní specifika a tradice a být sebevědomí.

  • Jaký je názor Věcí veřejných na další rozšiřování Evropské unie?

V první řadě Evropská unie musí být v přijímání budoucích členů obezřetná, aby se vyvarovala podobné situace, která ji potkala v souvislosti s přistoupením Bulharska a Rumunska. V tomto případě přijala státy, které úplně nesplňovaly všechny nutné podmínky a navíc se potýkaly s řadou vážných problémů např. s korupcí.

  • Ve volebním programu uvádíte, že nesouhlasíte s přijetím Turecka. Přiklonili byste se tedy k nějaké formě strategického partnerství?

To je těžká otázka. Turecko je součástí evropských dějin, ale na druhou stranu je to země s rozdílnou kulturou, která se rozkládá i mimo evropský kontinent. Vzájemné rozdíly jsou velmi hluboké a navíc platí, že ani sami Turci o členství v Unii příliš nestojí. Strategické partnerství by proto představovalo vhodnější řešení.

  • Odborníci se shodnou na tom, že dolní komora českého parlamentu zpravidla nevěnuje projednávání návrhů evropské legislativy dostatečnou pozornost. Návrh Komise projde pouze výborem pro evropské záležitosti, ale poslanci se k němu již posléze na plénu nevyjádří. Dá se s tím něco dělat?

Existuje jednoduché řešení – každý musí dělat svoji práci. V českém parlamentu totiž funguje několik různých výborů formou „výbor pro výbor“. Výbory by tedy měly dělat to, co mají, a pořádně číst, co se po nich žádá.

Když jsme vstupovali do Evropské unie, měli jsme dobrou startovací pozici, vkládaly se do nás velké naděje, ale bohužel jsme toho dostatečně nevyužili. Je tedy třeba, aby ve výborech zasedali profesionálové a odborníci a ne pouze dosazení političtí představitelé.  


Na rozhovor s Lubomírem Zaorálkem z ČSSD se můžete těšit v pondělí 24. května.