Jan Gregor: Je dobře, že Komise u návrhu rozpočtu EU nepřepálila začátek

Jan Gregor, náměstek ministra financí ČR; zdroj: MFČR.

„V situaci, kdy celá Evropa čelí nutnosti fiskální konsolidace se jedná o maximum možného, kam mohla Evropská komise jít,“ říká v rozhovoru pro EurActiv o návrhu příštího sedmiletého finančního rámce, který nedávno představila evropská exekutiva, náměstek ministra financí České republiky.

  • Nakolik je Česká republika spokojená s návrhem příštího sedmiletého finančního rámce, se kterým v červnu přišla Evropská komise?

Česká republika je s návrhem Evropské komise vcelku spokojená a považuje jej za dobrý základ k další diskusi; například o výši rozpočtu (1.025 bilionů eur; pozn.red.), který představuje téměř 5% nárůst oproti současnému programovacímu období 2007-2013. V situaci, kdy celá Evropa čelí nutnosti fiskální konsolidace se jedná o maximum možného, kam mohla Evropská komise ve svém návrhu jít. A je dobře, že lidově řečeno ´nepřepálila začátek´. To už se v minulosti také párkrát stalo.  

  • Některé velké země jako například Francie nebo Německo požadují další snížení celkové částky. Jak se k této iniciativě staví česká „rozpočtově odpovědná“ vláda?

Česká republika, která se v konsolidační strategii vlády zavázala k tomu, že do roku 2013 sníží deficit vládního sektoru pod 3 % HDP, i na evropské úrovni usiluje o to, aby unijní rozpočet ve vztahu k HND nenarůstal. Na druhé straně říkáme, že by prostředky evropského rozpočtu měly být dostatečné pro financování priorit evropského rozpočtu. Čisté plátce jsme se ale vždy snažili chápat a k jejich požadavkům přistupovat objektivně.  

  • Zdá se, že ze strany České republiky je to hlavně pragmatismus – na jedné straně jako čistý příjemce chceme z rozpočtu víc, ale zároveň prosazujeme také úspory…

Pravdou je, že Česká republika je poměrně velkým čistým příjemcem, ale na druhou stranu jsme vždy měli vůči čistým plátcům porozumění. A doufám, že to tak zůstane i do budoucna. 

Uvědomujeme si totiž aktuální stav, kdy stávající programové období bude finančně dobíhat v tom novém. Zejména v letech 2014-2015 můžeme čekat velký finanční tlak na objem rozpočtu EU, zejména díky dobíhajícím platbám z programů stávajícího období a náběhu plateb z nového období. Mám pocit, že to vnímá i Komise, která se snaží najít řešení například v oblasti zálohových plateb. Z nového období by totiž měly běžet zálohové platby, které budou nově rozloženy do daleko delšího časového horizontu, než bývalo v minulosti zvykem. Výsledný stav objemu plateb v roce 2014 bude pak primárně záležet na vývoji čerpání členských států. 

Napětí je tedy velmi cítit, ale myslím si, že Komise se opravdu snažila strefit do maxima, co je pro členské státy akceptovatelné. O rozpočtu se v každém případě bude jednat minimálně do poloviny roku 2012. 

  • Je Česká republika spokojená se strukturou rozpočtu? Obecně se ví, že se nám příliš nezamlouvá tzv. infrastrukturní fond (EurActiv 15.9.2011), z něhož by měl být financován rozvoj infrastruktury evropského významu, a to jak v oblasti dopravy, tak v oblasti energetických a komunikačních sítí. Co naopak vítáte? 

Česká republika v obecné rovině podporuje navýšení položek, které jsou navázány na hospodářskou strategii Evropa 2020. Musíme ale připomenout, že i nadále se domníváme, že konkurenceschopnost České republiky je primárně naší zodpovědností – strukturální reformy musíme provést sami, nikdo je za nás neudělá.  

Vítáme i navýšení kapitoly věnované vědě a výzkumu a moc si přejeme, aby se Česká republika dostala do fáze, kdy bude schopna prostředky efektivně čerpat. Tím pádem je potřeba, aby se více soustředila na aplikovaný výzkum. 

  • Je podle Vás z pohledu České republiky lepší navyšovat prostředky v komunitárním programu na výzkum, nebo dát za tímto účelem víc peněz do strukturálních fondů? 

Mám dojem, že to lze propojit. Je těžké napadat prostředky na výzkum jako celek. Naší snahou je stát se co nejrychleji efektivními příjemci těchto prostředků, což se zatím moc nedaří. Na druhé straně ale potřebujeme využít i strukturální fondy tak, aby byly vytvořeny co nejlepší podmínky pro to, aby u nás výzkum mohl fungovat a uměli jsme i lépe čerpat prostředky právě z komunitárních programů.  

  • Evropská komise v návrhu představila několik novinek. Jednou z nich jsou nové (vlastní) zdroje rozpočtu, které ale Česká republika obecně odmítá. Proč?

Pro Českou republiku by bylo ideální, kdyby rozpočet EU mohl být financován z tradičních vlastních zdrojů, tedy z cel z obchodu se třetími zeměmi, cukerných dávek apod. To jsou zdroje, které jsou dány samotnou existencí vnitřního trhu a celní unie. Vedle nich by pak měl existovat už jen dorovnávací zdroj, který je založený na výši HND, tzn. na prosperitě členských států. Podle našeho názoru totiž nejlépe odpovídá schopnosti dané členské země přispívat do rozpočtu EU.  

  • A co další stávající zdroj založený na DPH?

V tomto případě se jedná o zdroj, který je svou vnitřní strukturou velmi komplikovaný, a to zejména kvůli stropování základny pro jeho aplikace. Na to jsou navíc navázány korekce Velké Británie a dalších zemí. I přesto, že máme v této oblasti velmi detailní znalosti, vždycky v této souvislosti zdůrazňuji, že korekci Velké Británie zcela a správně rozumí pouze dva subjekty – Británie a Evropská komise. 

Koncepčně je to tedy velmi složité a ještě složitější je to z hlediska kontroly v členských státech. Tím, že je systém DPH v každé zemi nastaven jinak, provádějí se ve stanovení zdroje poměrně složité korekce.  

  • Co byste tedy navrhovali?

Podle našeho názoru by největší smysl dávalo zrušení tohoto zdroje z DPH, jak nyní navrhuje Komise. Navíc současný zdroj založený na DPH má zásadní nevýhodu v tom, že podíl jeho základny je v méně vyspělých členských zemích podstatně větší než jejich podíl na HND EU. Slabší členské státy by tedy měly platit více, systém se tomu ale snažil zamezit tím, že základnu DPH omezil na 50 % HND, tím se ale systém dále zkomplikoval.  

  • To jste mě trochu překvapil. Čekal jsem, že jako argument použijete spíš ohrožení národní suverenity…

To, o čem mluvím, je technický problém tohoto zdroje jako takového. Uvědomme si, že se jedná o zdroj, který je na DPH založen pouze výpočtově. Neplatí tedy, že bychom odváděli část vybrané DPH do Bruselu. Nově se navíc zvažuje, že by tato daň byla dvousložková – část by odcházela do Bruselu, část do národních veřejných rozpočtů. 

To, že se zaváděním evropských daní principiálně nesouhlasíme z důvodů zachování daňové suverenity, ale platí. V praktické rovině se té diskusi nebráníme. Chceme pochopit, jak to Komise myslí, ale prozatím tam vidíme celou řadu technických komplikací. Zavedením nových vlastních zdrojů by se navíc příjmová strana rozpočtu EU zkomplikovala 

To samé platí i o zavedení daně z finančních transakcí (FTT), která je navíc sama o sobě velké politikum. Odhadovat, kam se může základna pro stanovení této daně posunout do budoucna, je velmi složité. Navíc, pokud nebude zavedena na globální úrovni, pravděpodobně by to přineslo snížení konkurenční schopnosti EU v oblasti finančních služeb. I když s ní fundamentálně nesouhlasíme, jsme připraveni vést na technické úrovni diskusi o návrhu Komise. 

  • Jak by podle Vás měla vypadat výdajová stránka rozpočtu?

Na výdajové straně rozpočtu EU by se mělo důkladně posoudit, které výdaje opravdu přinášejí evropskou přidanou hodnotu, a na základě toho by se nastavily ty správné výdajové priority rozpočtu EU. Evropský rozpočet by neměl nahrazovat financování z národních rozpočtů. 

  • Jak si takové „správné nastavení“ představit? 

Správné definování rozpočtových priorit znamená, že by se výdaje měly zacílit na ty programy, do kterých jsou například zapojeny subjekty z více členských zemí (mobilita studentů, pracovníků, akademiků, spolupráce univerzit), dále které podporují fungování vnitřního trhu, anebo které vycházejí ze základních principů EU. V této souvislosti je například princip solidarity reflektován v politice soudržnosti EU. 

Domnívám se, že Komise jde ve svém návrhu úpravy výdajové strany rozpočtu EU rámcově správným směrem. To, s čím ale v návrhu Komise nesouhlasíme, je snížení prostředků na politiku soudržnosti pro nejméně vyspělé regiony a členské státy.


Tento rozhovor vznikl jako součást mediálního partnerství k akci "Budoucí finanční perspektiva EU", kterou uspořádalo dne 20. září 2011 Zastoupení Evropské komise v České republice ve spolupráci s Informační kanceláři Evropského parlamentu v ČR a CEBRE – Českou podnikatelskou reprezentací při EU.