Ivo Toman: Upřednostňování železnic ČR znevýhodňuje

Ivo Toman, náměstek ministra dopravy ČR.

Nový nástroj CEF, z kterého chce Evropská komise v budoucnu přerozdělovat peníze na infrastrukturu, se Česku příliš nezamlouvá. Pokud CEF vznikne, nebude totiž o rozdělování části peněz na dopravu rozhodovat stát, ale Brusel. Ministerstvu dopravy se nelíbí ani příliš velký důraz na železniční stavby, které prý země nepotřebuje. Jejich „upřednostňování na úkor silnic nás znevýhodňuje,“ řekl EurActivu v rozhovoru náměstek ministra Ivo Toman.

  • Evropská komise v říjnu loňského roku představila návrh na vytvoření zvláštního nástroje, z kterého by se po roce 2014 mělo financovat propojování evropských dopravních, energetických a telekomunikačních sítí. Česká republika má ale proti Nástroji pro propojení Evropy (CEF) řadu výhrad. Jaké jsou ty hlavní?

Především se nám nelíbí, a tento postoj podporují i další země ze střední a východní Evropy, že by mělo dojít k přesunu prostředků z Kohezního fondu. Pokud z něj vezmeme 10 miliard euro a dáme je do jiného finančního nástroje a budeme o ně soutěžit, ztratí kohezní země jistotu v podobě pevně dané částky na takové dopravní projekty, které si samy zvolí.

Diskuse jsou teprve na začátku a zatím není jasné, jak se bude soutěžit a podle jakých pravidel se bude rozhodovat. Obáváme se ale, že to přinese větší administrativu, lobbing a rivalitu mezi jednotlivými zeměmi.

Nové členské země se navíc obávají (přestože se jim nyní dostává od Evropské komise ujištění, že o oněch 10 miliard budou moci soutěžit pouze kohezní země), aby to nakonec nedopadlo tak, že se svými projekty neuspějí, nic nevyčerpají a peníze nakonec skončí někde jinde.

  • Jsou skutečně takové obavy na místě? Pravidlo, podle kterého mají o 10 miliard euro převedených z Kohezního fondu do CEF soutěžit pouze země s HNP nižším než 90 % průměru EU je obsaženo už v původním říjnovém návrhu Komise. Nejde v případě CEF Bruselu spíš o změnu výdajových priorit EU? Komise vznik CEFu odůvodňuje tím, že je třeba podpořit klíčová propojení národních sítí, ke kterým by se státy samy od sebe nerozhoupaly…

Je pravda, že nejslabší místa jsou právě na hranicích členských států. Před pádem železné opony si východní i západní Evropa budovaly hlavně obslužnost svých území a směrem k hranicím se nestavělo nic. Návrh na vytvoření nástroje, ze kterého by se podporovaly příhraniční a přeshraniční projekty, které by měly vyšší přidanou hodnotou pro celou EU a ne jen pro jednotlivé členské země, vypadá na první pohled rozumně. Otázka ale je, co by to v praxi znamenalo.

Zároveň se totiž říká, že z CEFu by se měly upřednostňovat prioritně železniční a vodní stavby, zatímco silniční by mohly získat podporu jen okrajově (mělo by jít pouze o přeshraniční projekty s nejvyšší přidanou hodnotou). K tomu se stavíme kriticky.

  • V čem ta kritika spočívá?

Každá země je přece jiná. Česká republika je tranzitní země s exportní ekonomikou. Silnice jsou pro nás životně důležité a to, že nemáme vybudovanou polovinu dálniční sítě, je obrovský handicap. Naše železnice je proti tomu poměrně konkurenceschopná. Pokud jde o vodu, rádi bychom například postavili dva jezy na Labi, ale máme složitou legislativu a je malá naděje, že se to někdy uskuteční.

Upřednostňování výstavby železničních a vodních propojení na úkor silnic nás proto znevýhodňuje. My naopak potřebujeme zabrat a zvýšit tempo při výstavbě chybějících dálnic. Za posledních 20 let jsme postavili jedinou dálnici na západ přes Plzeň směrem na Bavorsko a jiné propojky do dalších států jsme ještě nedokončili.

Kritéria by proto podle nás neměla by být stejná pro všech 12 nových členských zemí. Každá země má jinou výchozí situaci a jiné priority.

  • V úvodu jste říkal, že Česká republika má obavy z nárůstu administrativy. Můžete to specifikovat?

Poukazujeme na to, že CEF má mít jiná pravidla hry než Kohezní fond. Vzniká tím úplně nová struktura manuálů a celého procesu a my se obáváme, že to pro všechny investory a žadatele bude nepřehledné. V České republice máme v dopravě jen několik žadatelů, kterým se tím ohromně zvýší administrativa.

Komplikace mohou vzniknout i na straně veřejné správy. Živě si dokážu představit úzká místa, pokud jde o přípravu nebo controlling.

  • Jinými slovy, máte obavu, aby to veřejná správa vůbec zvládla…

Podívejte se na to, co se v České republice děje, pokud jde o zvyšování efektivity státní správy a administrativy: šetříme, propouštíme a snižujeme náklady na ministerstva. Z ministerstva financí přišel nyní na Poradu ekonomických ministrů vážný návrh zrušit Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI), propustit tři čtvrtiny zaměstnanců a udělat z něj minioddělení na ministerstvu dopravy. Právě SFDI přitom disponuje řadou úředníků, kteří připravují a kontrolují projekty do Bruselu. Přišel také návrh zrušit bez náhrady Ředitelství vodních cest, které je jediným investorem na vodě.

Ano, trochu se obávám, abychom to byli schopni zvládnout. A přijde mi, že podobně to vnímají i další nové členské země. Už teď některé státy mají s čerpáním evropským peněz problémy a to mají své prostředky jisté.

A teď si představte, že přijdete a všem řeknete, že o ten objem peněz musí mezi sebou soutěžit. Možná jsou to liché obavy, ale myslím si, že konkurence projektů se teď všechny východní země obávají.

  • Evropská komise odůvodňuje zpřísnění pravidel a soutěž národních projektů potřebou většího tlaku na vytváření kvalitnějších projektů. Vy to tak nevnímáte?

Říká se, že dobré úmysly dláždí cestu do pekel. Ze strany bruselských úřadů je patrná nedůvěra, nakolik je čerpání evropských peněz transparentní, nakolik jsou soutěže férové a vymýšlejí se proto další a další kontrolní mechanismy. Já se ale obávám, že už je to tak strašně komplikované, že brzy bude velmi složité najít někoho, kdo se v tom orientuje a umí to.

V mnoha případech přitom nejde o zlý úmysl. Lidé často pouze nejsou schopni všechno vstřebat a zúřadovat podle pravidel.

  • Nerozumíte ale tlaku na vyšší efektivitu a výběr kvalitnějších projektů ve chvíli, kdy v ČR vyplouvají napovrch losovačky, kdy se objevují informace o zneužití pravomocí úředníků, případy pochybného čerpání a neférových výběrových řízení?

Samozřejmě, pokud se z Bruselu hodnotí stav naší země podle monitoringu tisku, musí to být hrozné. Vždycky se ale píše o těch nejkřiklavějších případech. Vezměte si, že většina projektů v rámci regionálních operačních programů funguje bez jakékoliv kritiky. Hovořím přitom ze zkušenosti, v minulosti jsem působil v krajské samosprávě.

  • O tom, že se u většiny projektů žádné problémy neobjevily, není pochyb. Na druhou stranu, problematické případy rovněž existují – dochází k nadhodnocení prací, objevuje se obcházení pravidel pro veřejné zakázky…

Jistě, v případě silnic se tyto problémy objevují také. Souvisí to ale také s tím, zda úředníci byli v minulosti řádně vyškoleni a byli seznámeni s veškerými pravidly.  

V případě silnic se například výtky ze strany EU týkají víceprací. Je samozřejmé, že u každé velké dopravní stavby narazíte v průběhu realizace na řadu nových věcí. Věřím proto, že v mnoha případech se v dobré víře pouze reagovalo na nové skutečnosti. Všichni žili v představě, že pokud jde o správnou věc, že to kontrolní orgány pochopí.

Brusel se na to ale dívá jinak a říká, že vícepráce neexistuje s výjimkou případů, kdy se objeví v zemi něco, co předem nešlo zjistit. Je to ale věc zkušeností. Doufejme, že jsme se poučili a že se v dalším programovacím období už největších chyb vyvarujeme.