František Lukl: Češi znají pouze odvrácenou stranu mince EU

František Lukl; zdroj: MMR.

„Občané České republiky znají pouze odvrácenou stranu mince EU, tu, kterou nám interpretovala předchozí vláda a bývalý prezident Václav Klaus. Není proto divu, že názor obyvatel České republiky je skeptický,“ uvedl v dalším z předvolebních rozhovorů pro EurActiv lídr Strany práv občanů Zemanovi (SPOZ) v Jihomoravském kraji a současný ministr pro místní rozvoj František Lukl.

Rozhovor s Františkem Luklem vychází jako další z devíti předvolebních rozhovorů, v nichž si EurActiv povídal s představiteli politických stran, které mají reálnou šanci uspět v nadcházejících volbách, o jednotlivých evropských otázkách. Dosud jste se mohli seznámit s názory 1. místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska, předsedy hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka, 1. místopředsedkyně hnutí Ano 2011 Věry Jourové, místopředsedkyně ODS Miroslavy Němcové, předsedy Strany zelených Ondřeje Lišky a europoslance za KSČM Jiřího Maštálky 

  • Česká republika se v EU netěší pověsti spolehlivého a předvídatelného partnera. Důvěryhodnost a stabilita v názorech země do značné míry předurčuje možnost vstupovat do koalic s ostatními členskými státy, a lépe tak prosazovat své zájmy. Co je podle Vás potřeba udělat, abychom své postavení v evropské osmadvacítce zlepšili a ostatní členské státy a instituce nás nepovažovaly za „potížistu“?          

Nejdůležitější skutečností, kterou bude muset nová vláda udělat, aby zlepšila vnímání České republiky v EU, je jasné nastavení, koncepce a směřování naší zahraniční politiky a formulace naší role a pozice k EU. Tato strategie musí mít dlouhodobou vizi, kontinuitu a stabilitu a musí se také opírat o většinovou shodu v Parlamentu, tedy v Poslanecké sněmovně i v Senátu. Za podstatné také považuji větší koordinaci našich zájmů a představ se státy Visegrádské čtyřky (V4). Naše místo je mezi nimi. S Velkou Británií nás toho opravdu moc nepojí.  

  • Když zmiňujete Velkou Británii, v EU se v současnosti vedou diskuse o tom, kam by měla integrace EU v budoucnosti směřovat. Zvažuje se, zda by se měla integrace prohlubovat, když ano, tak v jakých oblastech, a také to, jaké státy by se jí měly účastnit. Kam by se měla zařadit Česká republika? 

V každém případě je nutná hlubší debata. Argumenty pro jednu či druhou cestu jsou zatím velmi sporé a akademické. Česká republika nesmí zůstat stranou. Doporučoval bych větší prohloubení spojenectví s Polskem, Maďarskem a Slovenskem, rozdebatovat tyto věci ve formátu V4 a pak postupovat jednotně. Z mnoha pohledů jsme si blízcí. Rozhodně bych volil uvážlivější model, více etatizovaný.

  • S předchozí otázkou souvisí i případný vstup Česka do eurozóny. Jak se SPOZ k přijetí jednotné měny staví?  

Přijetí eura je nezbytností. Nakonec jsme se k tomuto kroku zavázali v přístupové smlouvě.  

  • Některé politické strany hovoří o tom, že pokud bude Česká republika v budoucnosti vstupovat do eurozóny, je nutné k tomu svolat referendum a nechat takové rozhodnutí na občanech. Z Vaší předchozí odpovědi dedukuji, že SPOZ lidové hlasování požadovat nebude. 

Ano, referendum o této otázce postrádá právní opodstatnění. 

  • O jakém časovém horizontu se v souvislosti s přijetím eura bavíme?

Domnívám se, že není kam spěchat. Je nutné nejprve splnit objektivní kritéria jako vládní deficit, veřejný dluh, stabilita měnového kurzu, apod., tak i ta subjektivní, která tkví v přesvědčení občanů o smysluplnosti tohoto kroku. V následujících čtyřech letech tento krok nepředpokládám. 

  • Na začátku rozhovoru jste mluvil o tom, že je v případě České republiky nutné vést debatu o další integraci EU a roli Česka v ní. Zástupci českého průmyslu, podnikatelé, akademici a ale i jiní by Vám dali za pravdu. Diskuse je podle nich totiž přesně to, co tady chybí. Budete se tedy snažit něco změnit? 

Plně se s tímto názorem ztotožňuji. Nejen, že neexistuje celospolečenská debata, ale neexistuje ani jednotná zahraniční politika. I v těchto otázkách se pohybujeme odezdi ke zdi. Prvotním úkolem musí být většinová shoda, i když nebude stoprocentní. Přesto musí mít dlouhodobější perspektivu a kontinuitu. S tím úzce souvisí i diskuze a východiska z ní o postavení, poslání a roli České republiky v EU. Pokud budu mít možnost, navážu na snahy a aktivity Rusnokovy vlády, která tyto debaty odstartovala.

  • Ve volebním programu se SPOZ hlásí k posilování federativních prvků v Unii. Česká společnost je však v této otázce spíše pesimistická. Do jisté míry za to může politika předchozí vlády a také působení Václava Klause v roli prezidenta. Je podle Vás správné prosazovat posilování integrace i proti vůli občanů? 

Je naprosto jasné, že dříve, než přistoupíme k další fázi integrace EU směrem k posilování federativních prvků v Unii, je nutné, aby sama Unie prošla zásadní debatou o své budoucnosti. A to jak v otázce pravomocí jednotlivých orgánů, tak v otázce společných politik. Občané České republiky znají pouze odvrácenou stranu mince EU, tu, kterou nám interpretovala předchozí vláda a Václav Klaus. Není proto divu, že názor obyvatel České republiky je skeptický. 

Nová vláda se bude muset jasně přihlásit k určitému kurzu a vyprofilovat si svoji zahraniční politiku. Ani zde totiž nevládne většinový konsens. Přimlouvám se k návratu do zdravého jádra států EU a většímu přimknutí se ke státům V4. Nepochopitelné spojenectví s Velkou Británií nepřináší naší zemi jakýkoliv benefit. Pokud toto vyřešíme a občanům na jasných příkladech z praxe budeme demonstrovat přínos Unie pro ČR, pak i pohled našich občanů dozná změnu.  

  • V případě, že se bude SPOZ podílet na vládě, předpokládáme, že budete v evropských záležitostech úzce spolupracovat s prezidentem Zemanem…

Prezident zastupuje republiku navenek, a proto je jeho názor podstatný. Nejen jeho subjektivní uvažování, ale také veřejná prohlášení. Pan prezident je otevřený diskuzi o názorech, což dokazuje již nyní. Proto budu v těchto debatách pokračovat, a to ať už z křesla starosty, poslance nebo ministra. 

  • Jednou z velkých výhod členství v EU je možnost čerpat prostředky z evropských fondů. Již několik měsíců působíte v roli ministra pro místní rozvoj. Co se musí změnit, aby Česká republika nabízené prostředky lépe a efektivněji využívala?

Jednoznačným úkolem, a tento si jako ministr pro místní rozvoj beru za svůj, je zjednodušit systém pro programové období 2014-2020. Nejde přitom jen o snížení operačních programů, ale také o zjednodušení procesů. Jednotné metodické pokyny, menší administrativní náročnost, jeden koordinační subjekt. Zamezit řídícím orgánům, aby si nad rámec požadavků Unie přidávaly své další podmínky. Auditní orgán musí být skutečně auditní, tedy nejen kontrolní, ale také metodický. Tomu všemu musí předcházet seriózní a věcná debata s jednotlivými subjekty, a to jak na straně poskytovatelů, tak příjemců. Jsem rád, že tato běží, což je nutným předpokladem úspěšného nastavení nového období. 

  • SPOZ ve volebním programu také klade velký důraz na změny ve společné zemědělské politice EU.  Je v silách České republiky něco prosadit?

Naše velká slabina je schopnost prosadit národní zájem naší země na půdě EU, zemědělská politika je toho příkladem. Nemusíme však být tak obecní. Z poslední doby je krásným příkladem neprosazení aplikace pravidla n+3 pro toto období.

Je tedy nutné prosadit naše experty do orgánů EU a administrativy. Tam se dělá politika Unie. Evropský parlament to pak jen odmává. V úsilí něco změnit by ještě také pomohla větší semknutost se státy V4 a debata s Německem, kam Česká republika směřuje nejvíce svého zahraničního obchodu. Je to nesnadný úkol, ale pokud vrátíme zdravý rozum do naší politiky, a to i směrem k EU, pak jsme na dobré cestě.

Rozhovor připravila Lucie Bednárová a Anna Kuznická.