Dita Charanzová: Po brexitu měl v EU přijít moment reflexe, zatím ale nenastal

© European Union, 2018

„Moje krédo je, aby v budoucnu Evropská unie dělala méně, ale lépe,“ říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz europoslankyně Dita Charanzová.

Dita Charanzová (ANO, ALDE) je v Evropském parlamentu místopředsedkyní výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. Dříve působila jako diplomatka.

Kdy budeme znát kandidátku hnutí ANO pro květnové evropské volby?

Jsme v plné přípravě. Zatím proběhly nominace z krajských sněmů hnutí ANO, všechny tyto informace dáváme dohromady a připravujeme program. Jsme tedy v závěrečné rovince. Očekávám ale, že zveřejnění kandidátek již nebude dlouho trvat.

Předpokládám správně, že budete kandidovat?

Byla jsem k tomu oslovena. Jsem ráda, že mě některé krajské sněmy nominovaly, například pražský sněm hnutí ANO. Pan premiér řekl, že by byl rád, kdybych tu kandidátku vedla. Ale není nic černé na bílém, takže uvidíme, podstatná je debata uvnitř hnutí.

A Vy sama chcete pokračovat ve své práci v Evropském parlamentu?

Já bych se pokračování určitě nebránila. Myslím, že jsem odvedla kus práce, a budu ráda, pokud budu moci nadále hájit zájmy České republiky.

Můžete uvést konkrétní příklad Vaší úspěšné práce?

Za jeden z největších úspěchů považuji to, že se mi povedlo zlevnit volání po Evropské unii. Je fajn, že jsme dříve odbourali příplatky za roaming, ale zůstali jsme někde na půl cesty, volání z domova do zahraničí zůstalo pořád neúměrně drahé. Přišla jsem s vlastní legislativní iniciativou na odbourání těchto příplatků a dostala jsem podporu nejenom Evropského parlamentu, ale povedlo se mi přesvědčit i ministry členských států. Byla to několikaměsíční, někdy i velmi tvrdá vyjednávání, která skončila super výsledkem – tedy že budeme od května v rámci EU volat levněji, bude to maximálně šest korun za minutu.

Hodně jsem se podepsala i na zbraňové směrnici. Ta sice ve výsledku nedopadla tak, že bych tomu dokázala zatleskat, povedlo se mi ale do ní protlačit řadu pozměňovacích návrhů, které z původního návrhu Komise odstranily některé do očí bijící nesmysly a které zároveň rozváží ruce členským státům při implementaci směrnice do národní legislativy. Na zbraňové směrnici bylo vidět, že pokud v Parlamentu sedí lidé, kteří tomu rozumí a jsou schopni se plně zapojit do jednání, tak to má význam, mohou ovlivnit výslednou podobu materiálu. Nemůžu říct, že jsem tuhle bitvu vyhrála, ale rozhodně jsem to nedala zadarmo, kus práce se povedl. Uvidíme navíc, jak dopadne žaloba, kterou Česko vůči zbraňové směrnici podalo k Evropskému soudnímu dvoru.

ČR zatím nepřevzala sporné pasáže zbraňové směrnice. Čeká na verdikt soudu

Přijetí novely zákona, která měla do českého práva kompletně převzít evropskou zbraňovou směrnici, se odkládá. Zákonodárci čekají na výsledek žaloby podané u Soudního dvora EU.

Jak se na volby připravuje frakce ALDE? Kdy zveřejní jména těch, kteří se pokusí získat křeslo předsedy Evropské komise?

ALDE nepůjde do voleb s jedním jménem, má ambici vytvořit Team Europe, tedy tým lidí, který jej bude reprezentovat v evropských volbách. V tuto chvíli se diskutuje předběžný seznam lidí, kteří by to mohli být.

Kdo by podle Vás v tom týmu měl být?

Měly by to být tváře ALDE, které jsou již teď známé napříč Evropskou unií. V úvahu připadají aktivní politici, komisaři a já bych tam třeba ráda viděla některé premiéry. Je to ale ve fázi debat. Já osobně jsem ráda, že se do toho ALDE pouští ne s jedním kandidátem, že nechceme podporovat spitzenkandidát proces, ale že to bude kampaň více tváří.

Může být jednou z těch tváří i Guy Verhofstadt?

Ano, určitě se o něm uvažuje.

Co se stane s frakcí ALDE po volbách? Spekuluje se o tom, že se dosavadní politické frakce v Evropském parlamentu změní – zatímco některé zaniknou, jiné na jejich úkor posílí.

Musíme si počkat, jak dopadnou volby a kolik hlasů ALDE získá. Já ALDE určitě vnímám jako středovou, liberální politickou frakci, která může oslovovat různé skupiny voličů. Pokud po volbách uvidíme zájem z řad poslanců, že by chtěli posílit ALDE, určitě se o tom budou vést rozhovory. Velkou neznámou bylo zařazení La République En Marche prezidenta Macrona, s kterým v tuto chvíli jednáme a hovoříme o spolupráci, zejména po evropských volbách.

Už má ALDE strategii pro volby? Čím bude chtít oslovit voliče?

Je to ve fázi jednání. Asi by bylo ode mě nefér odkrývat naše karty předtím, než to oficiálně vykopneme.

Rozjetý unijní vlak

EU má za sebou krizové roky – čelila migraci, brexitu či nástupu Donalda Trumpa. Pokud se podíváme směrem vpřed, co bude podle Vás klíčové pro její budoucnost?

Měli bychom se vrátit tam, kde má EU přidanou hodnotu, tedy k otázkám bezpečnosti a ekonomické spolupráce, k dobudování jednotného trhu, který je mimochodem klíčový i pro české firmy. Po brexitu měla přijít reflexe toho, kde jsme s evropským projektem, co je důležité dělat, a kde bychom naopak měli přibrzdit. To se zatím nestalo. Moje krédo pro budoucnost EU je „dělat méně, ale lépe“. Když vidím kvanta legislativy, která se na nás valí z EU, tak nejsem vždy přesvědčená o tom, že se jedná o prioritní věci. Byla bych ráda, kdybychom si stanovili priority, které bychom projednávali v rychlejším režimu. Musí to jít ruku v ruce s politickými prioritami stanovenými Evropskou radou, tedy premiéry členských zemí. Nyní systém funguje jako rozjetý vlak, který možná v dobré víře chrlí jeden návrh za druhým. Já bych ale byla ráda, kdyby opravdu nastal moment reflexe a stanovení priorit. Předpokládám, že to udělá nová Evropská komise na popud premiérů.

EU má „problémy ve strojovně“, dosáhnout shody je stále obtížnější

Protievropská hnutí nabývají na síle a hledání shody mezi členskými zeměmi EU se komplikuje. Za hranicemi EU se přitom odehrávají krize, na které by měla Unie rychle a jednotně reagovat.

Očekáváte tedy, že nová Komise bude více poslouchat premiéry? Měla by mít Evropská rada silnější roli?

Ano, myslím si, že Evropská rada má nastolovat politické priority, agendu Unie a udávat všemu chod.  Určitě bude dobře, když bude Evropská rada fungovat i jako jakási skupina moudrých, která se podívá, kam integrační proces zašel, a co by se dalo vylepšit a změnit. Za velký otazník mám to, jak dopadnou evropské volby, zda a jak třeba posílí hlasy těch, kteří požadují, aby jejich země odešly z Evropské unie. Musíme si počkat, jaké bude složení Evropského parlamentu po volbách a jak se bude tedy sestavovat Evropská komise.

Pokud byste byla opět zvolena, chtěla byste pracovat ve stejných výborech, ve kterých jste působila dosud? 

Vybrala jsem si již na začátku mandátu výbory, přes které prochází nejvíce legislativy. Mezi některými kolegy nejsou populární, protože v nich opravdu musíte makat. Mně ta práce sedí, mám ji ráda. Pracovala jsem zejména na spotřebitelské a digitální agendě, která mě baví a vidím v ní velký potenciál pro Evropu, pro Česko, pro naše firmy. Mým druhým tématem je mezinárodní obchod, kterému jsem se dlouhodobě věnovala i v diplomacii. V kontextu toho, co se nyní děje v USA, mě nesmírně zajímá otevírání třetích trhů, což je důležité i pro českou exportní ekonomiku. Je pro mě prioritou, aby při vyjednávání Evropské komise s Trumpem byly v podkladech i priority českých firem.

Povinné ručení pro koloběžky

Pod Vašima rukama prochází spousta legislativy. Pozorujte v ní více kontroverzí, než dříve? Mám na mysli třeba nechvalně známé „zákazy z Bruselu“.

Při této otázce mi hned naskočí zbraňová směrnice, případně nesmyslné povinné ručení pro elektrické koloběžky a segwaye, které vyplývá z návrhu Evropské komise a které jsme projednávali ve výboru. Stala jsem se zpravodajkou této legislativy za Evropský parlament. V první řadě jsem ale prosadila návrhy na vyjmutí zmíněných typů vozítek, u nichž opravdu nevidím důvod pro povinné ručení, to se podle některých výkladů mělo vztahovat třeba i na zahradní traktůrky či dětská vozítka. Výbor mne podpořil, uvidíme, jak se k věci postaví členské státy. To je příklad oné kontroverze, na kterou se ptáte. Ve zbytku textu totiž najdete pasáže, které jinak přínos mají. Například při situaci, kdy máte nehodu v zahraničí a viník má pojišťovnu v insolvenci, budete mít garanci proplacení škody. Bojovala jsem také za to, že když si chcete v zahraničí zaregistrovat vozidlo, tak aby vám uznali bonus vyplývající z toho, že jste předtím dvacet let jezdili bez nehody. Aby zkrátka Čech, který se přestěhoval do Německa, dostal od pojišťovny stejnou nabídku jako Němec. Není to o harmonizaci systémů, neříkáme, že si musíte bonus přenést do Německa celý. Jde mi zkrátka o to, abychom nebyli diskriminováni.

Na druhou stranu je tu řada legislativy, kterou jsem sama iniciovala třeba s českým byznysem. Jednalo se například o nařízení pro volný tok dat v rámci EU, tedy o legislativu, kterou jsme potřebovali, abychom vytvořili pátou svobodu pohybu v rámci EU. V řadě oblastí vidím na volném trhu bariéry a já bych se chtěla soustředit na jejich odstraňování. V poslední době jsme však svědky nového, opačného trendu, a to vytváření překážek na vnitřním trhu. Mám na mysli třeba vysílání pracovníků. Cítím tenze mezi východní a západní Evropou. Vždycky se říkalo, že Evropa je rozdělená na Sever a Jih, ale já bych řekla, že jsme svědky rozdělení na Východ a Západ, což mě hrozně mrzí.

Mzdy pro zahraniční pracovníky rozdělovaly EU. Dohoda je na stole, český byznys ale nejásá

Pyrrhovo vítězství evropských institucí, nespokojenost, nedostatečnost. I takové komentáře zaznívají z úst českého byznysu směrem k čerstvé dohodě na směrnici o vysílání pracovníků. Česko však uspělo ve sporu ohledně silniční dopravy. Tu bude řešit speciální legislativa.

Co je příčinou dělení Evropy?

V případě vysílání pracovníků vidíme, že západní státy mají obavu o svůj pracovní trh. Mají dojem, že svoboda pohybu osob, služeb a kapitálu dopadá na jejich pracovní trh, a i když je podle mě ten dopad minimální, politici to vnímají velmi citlivě.

Druhým spouštěčem byl postoj východních zemí k migrační krizi, který někomu na začátku připadal extrémní. Teď je zajímavé, že se hodně států přiklání k tomu, co jsme říkali – tedy pojďme to řešit na vnější hranici, v zemích původu, neřešme teď přerozdělování.