Cyril Svoboda: Lidé nemusí žít stejně, ale musí mít stejné šance

Cyril Svoboda, ministr pro místní rozvoj; zdroj: www.cyrilsvoboda.cz.

Politika soudržnosti se týká lidí a ne území, říká ministr pro místní rozvoj Cyril Svoboda v rozhovoru pro portál EurActiv.cz, který vznikl ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy u příležitosti Evropského summitu měst a regionů, který se koná ve dnech 5.-6. března v Praze.

  • V souvislosti s blížícím se Evropským summitem regionů a měst se stále častěji mluví o politice soudržnosti. Co to vlastně je, co si pod tímto souslovím představit?

Politika hospodářské, sociální a územní soudržnosti je dlouhý název; proto se stále častěji v poslední době v češtině prosazuje pojem „kohezní politika“. Je to, pravda, pojem převzatý z angličtiny, ale je kratší a „tak nějak sám“ se přirozenou cestou stává součástí našeho jazyka. Kohezní politika je finančním nástrojem EU, který podporuje snižování sociálních a ekonomických rozdílů, a to zejména mezi evropskými regiony. Obecným cílem kohezní politiky je podle Smlouvy o fungování EU, stejně jako dosud neratifikované Lisabonské smlouvy, „snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů, snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů a posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti za účelem harmonického vývoje EU“.

V programovém období 2007-2013 klade kohezní politika EU důraz zejména na zvyšování konkurenceschopnosti regionů, které se vyrovnávají se strukturálními změnami, a na zaměstnanost. Již od 80. let minulého století se objem prostředků uvolňovaných na kohezní politiku ze společného rozpočtu EU trvale zvyšuje a nyní představuje zhruba 36 % celkového rozpočtu EU. Jde tak o vůbec nejvýznamnější politiku EU.

V České republice má finanční pomoc z evropských fondů, doplněná o domácí a soukromý kapitál, posílit ekonomickou výkonnost naší země i jednotlivých regionů, zvýšit konkurenceschopnost ekonomiky, modernizací její struktury a zvyšovat vzdělanost obyvatelstva. Poskytnuté finanční investice směřují především do dopravní dostupnosti, do infrastruktury v oblasti životního prostředí, modernizace veřejné správy a samosprávy, do podpory podnikání a vědeckého výzkumu, rozvoje lidských zdrojů, vzdělanosti obyvatelstva a do rozvoje cestovního ruchu.

Pojem „soudržnost“ – „koheze“ – se, podle mne, týká lidí a kvality jejich života, nikoli charakteru území, sídla nebo budov. Jak řekl Tkukydides z Athén v 5. st. před Kr.: „Lidé to jsou, kdo tvoří obec, nikoli zdi“. Za základní dlouhodobý a strategický cíl kohezní politiky proto považuji podporu soudržnosti lidí, a to napříč hranicemi měst či území. To neznamená, že lidé žijící v různých sídlech a různých částech Evropy by měli žít „stejně“, měli by však mít rovné šance na to, aby si sami zvolili, kde a jak chtějí žít i pracovat. Proto Česká republika klade takový důraz na otevřenou Evropu, na „Evropu bez bariér“ a na základní svobody pohybu.

  • Jak vnímáte spolupráci měst a venkova, jejich situaci v ČR?

Spolupráci mezi městem a venkovem považuje Ministerstvo pro místní rozvoj v současné době za jednu z klíčových priorit regionálního rozvoje České republiky. Hlavním důvodem je specifická struktura osídlení ČR a potřeba polycentrického rozvoje, který bez zmíněné spolupráce není ani možný.

Z tohoto důvodu se ministerstvo také ujalo odpovědnosti za plnění aktivity 1.1.a) Prvního akčního programu pro implementaci územní agendy EU, která se zabývá právě vztahy mezi městem a venkovem. Úkolem je zjistit, jak jsou tyto vztahy nastaveny na úrovni jednotlivých států EU a jaká úskalí je doprovázejí.

Podstatu vztahů spatřujeme ve vnímání rozvoje měst a jejich přilehlého okolí jako procesu, který je komplexní. Město i venkov si mohou vzájemně pomáhat a mají si co nabídnout. Je proto nutné zabezpečit větší propojenost intervencí směřujících do města a do přilehlého venkovského prostoru, aby nedocházelo k prohlubování vzájemných disparit.

Dlouhodobé cíle i strategie v sobě vždy – nutně – obsahují prvky solidarity, protože některým skupinám obyvatel je nutné pomoci v tom smyslu, aby i jejich šance umožňovaly naplnění jejich základních svobod. Je zřejmé, že s rostoucím společenským a individuálním bohatstvím se zvyšuje i možnost volby; proto je solidarita zaměřena na podporu nejpotřebnějším skupinám a nejméně rozvinutým územím. Solidaritu při dosahování soudržnosti nezužuji jen na „jednosměrný pohyb“ spočívající v podpoře zaměřené na nejméně rozvinutá území a skupiny obyvatel. Součástí solidarity je především budování vztahů a jejich sítí – což plně platí i pro kohezní politiku; např. v podpoře vztahů města a venkova.

  • Jaké jsou priority českého předsednictví v Radě EU z hlediska regionů?

Hlavní prioritou českého předsednictví v oblasti kohezní politiky je moderování debaty o budoucí podobě této evropské politiky. Česká republika proto navázala na předchozí předsednické státy a s využitím vstupů připravených Evropskou komisí připravila platformu pro intenzivní odbornou i politickou diskusi o základních principech, z nichž by měla budoucí kohezní politika vycházet.

Protože kladu velký důraz na to, aby do této diskuse byly zapojeny i regiony, budou ke všem těmto debatám přizváni zástupci Výboru regionů. Reprezentanti evropských regionů tak budou „u toho“ a my – ministři – i naši odborní spolupracovníci jim budeme naslouchat a dělit se s nimi o názory na to, jak současnou kohezní politiku co nejefektivněji realizovat, i o názory na to, jak by měla vypadat kohezní politika v budoucnu.

  • Jaké jsou cíle ČR coby předsednické země právě v oblasti měst?

Prioritou je významné prosazování integrovaných přístupů při rozvoji města z hlediska řízení i programování, podpora řešení deprivovaných zón měst a prosazování principů udržitelného rozvoje podporujícího zvyšování kvality života. Česká republika by ráda přispěla – především výměnou zkušeností a dobrých příkladů – k tomu, aby principy definované v tzv. Lipské chartě o udržitelných městech byly, prostřednictvím integrovaných přístupů, standardní součástí pohledu na rozvoj měst.

V současné době existují první zkušenosti s integrovanými plány měst, které jsou podmínkou efektivního využití evropských prostředků ve větších českých městech s počtem obyvatel 20 tisíc a více. Takových měst je v naší zemi celkem 63 a integrované plány jsou zahrnuty v Regionálních evropských programech a v Integrovaném operačním programu spravovaným Ministerstvem pro místní rozvoj.

Jsou také první zkušenosti s podporou bydlení v částech větších měst ohrožených sociálním vyloučením. I z hlediska demografických změn – stárnutí obyvatel EU – je nutné, podle mého názoru, začít seriozně diskutovat o podpoře bydlení sociálně ohrožených skupin domácností v rámci budoucí širší kohezní politiky.

  • V říjnu byla zveřejněna tzv. Zelená kniha o územní soudržnosti. Můžete přiblížit obsah a význam tohoto dokumentu?

Dne 6. října 2008 zveřejnila Evropská komise, v rámci programu zahajovacího dne týdne regionů „OPEN DAYS“, své Sdělení obsahující „Zelenou knihu o územní soudržnosti“. Zelená kniha je reakcí na poptávku ze strany Evropského parlamentu, členských zemí i dalších aktérů v souvislosti s otevřením debaty o tématu územní soudržnosti a důsledky plynoucími z tohoto aspektu pro jednotlivé politiky EU.

Účelem tohoto dokumentu je „zahájit debatu o územní soudržnosti s cílem prohloubit chápání tohoto pojmu a jeho významu pro politiku a spolupráci. Tato debata se nedotýká výsledků souběžně probíhajících úvah Komise o přezkumu rozpočtu. Zelená kniha nezahrnuje finanční aspekty politiky soudržnosti v rámci stávajícího finančního rámce.“

Komise v Zelené knize konstatuje, že řada problémů, před kterými území stojí, se dotýká více odvětví a účinná řešení vyžadují integrovaný přístup a spolupráci jednotlivých orgánů a zúčastněných stran. Zelená kniha obsahuje zamyšlení nad různými pojetími územní soudržnosti z geografického pohledu napříč EU a identifikuje čtyři hlavní oblasti, kde je nutné hledat politické odpovědi: koncentraci (překonávání rozdílů v hustotě), propojení (překonávání vzdálenosti), spolupráci (překonávání rozdělení) a okruh regionů se zvláštními geografickými rysy (horské, ostrovní a řídce osídlené).

Nyní se proto na mnoha odborných i politických úrovních velmi diskutuje o konceptu „územní soudržnosti“. Nepovažuji však tento koncept za další – nový – cíl kohezní politiky, protože podle mého názoru je základní cíl kohezní politiky stále týž a vztahuje se k občanům EU. Územní soudržnost je jen jeden z principů kohezní politiky, tak, jako jsou jinými z jejích principů rozmanitost a mnohotvárnost nebo kulturní identita. Zeměpisný charakter území je nepochybně významný, ale je to „jen“ jeden z faktorů života občanů EU. Aktivity zacílené na lidi, nikoli na území proto považuji za ty, které mohou přispívat k naplnění soudržnosti jako cíle.

  • Mluvíte o důležitosti spolupráce zemí EU v oblasti územního rozvoje. Jak má taková spolupráce vypadat? Jaké jsou její konkrétní obrysy či výstupy?

Efektivní platformou se ukazuje především trvalá spolupráce delegovaných zástupců jednotlivých členských států v různých pracovních skupinách a workshopech. Různorodé podněty a odlišné přístupy jednotlivých členských států, s ohledem na jejich specifické podmínky, dávají příležitost k zajímavé a insiprativní diskusi, výměně zkušeností a předávání dobré praxe, které mohou vyústit do společných konkrétních výstupů a závěrů.

Dobrým příkladem jsou také aktivity zahrnující mezinárodní spolupráci i evropské programy, které pomáhají šířit úroveň znalostí mezi členskými státy – takovými aktivitami je např. URBACT, Evropská znalostní síť o městech a další.

  • Co očekáváte od blížícího se Evropského summitu regionů a měst, který se bude konat 5. a 6. března v Praze?

Především bych rád vyjádřil hrdost nad tím, že hl. město Praha uspořádalo tuto mimořádně významnou akci v mimořádně krásném prostředí ostrova a paláce Žofín a s mimořádným zastoupením vystupujících. Na jednom místě se tak sejdou na jedné straně předseda Evropské komise a komisařka pro regionální rozvoj i volení zástupci mnoha evropských regionů a měst. Bude to unikátní příležitost především „naslouchat jeden druhému“. Je mi opravdovým potěšením se takové akce zúčastnit a podělit se o zkušenosti i vize. Jsem přesvědčen, že v době ekonomické stagnace a určitých potíží, které „neznají hranice“, jsou taková setkání a naslouchání potřebám a návrhům všech partnerů velmi důležité – na všech úrovních.

„Vládnout znamená být zvídavý“, řekl francouzský státník Adolphe Thiers v 19. století a já s ním zcela souhlasím. Jako člen vlády proto „jsem zvídavý“, jak jen mi povinnosti umožňují a očekávám proto od Evropského summitu regionů a obcí řadu inspirativních námětů a řadu moudrých zkušeností. A já se na ně i na všechny hosty velmi těším.