Chci vzbudit v lidech pocit, že jsou součástí EU, říká mladý režisér

© Nikolas Sand

Chyběl mu český dokument o Evropské unii, proto natočil svůj vlastní. Server EURACTIV.cz přináší rozhovor s autorem studentského filmu Jednotní v rozmanitosti, Davidem Šounem.

David Šoun je čerstvým absolventem Střední průmyslové školy sdělovací techniky Panská. Součástí jeho maturitní zkoušky byla obhajoba krátkého filmu Jednotní v rozmanitosti, na kterém pracoval se svými dvěma spolužáky, Simonou Štěpánkovou a Davidem Fílou.

Proč právě Jednotní v rozmanitosti? Co si pod tím můžeme představit?

Inspiroval jsem se mottem Evropské unie, které zní: „Jednotná v rozmanitosti“. Film se ale opírá zejména o rozhovory s poslanci Evropského parlamentu, motto jsem tedy upravil na „Jednotní v rozmanitosti“. Europoslanci, kteří účinkují ve filmu, reprezentují různé politické frakce a různé státy, proto jsou rozmanití. A spojuje je právě Evropská unie.

Ve filmu jsou zastoupeni lidovci, liberálové, zelení a socialisté, kteří pocházejí z několika států Evropy. Bohužel se nám nepodařilo dostat do filmu frakci reformistů a konzervativců. Chtěli jsme je přizvat, oslovili jsme paní Beatu Szydłovou z polské strany Právo a spravedlnost, ta však odmítla. Pan Evžen Tošenovský z ODS to bohužel musel ze zdravotních důvodů zrušit. Oslovili jsme i další konzervativce, ani jeden z nich ale bohužel neklapl.

Proč sis vybral pro svůj studentský film právě téma Evropské unie?

Upřímně, původně jsem chtěl natáčet fiktivní dokument o třetí světové válce. Pak jsem si ale řekl, že mě baví EU a že o ní není moc materiálů. Chtěl jsem to změnit, a tak jsem se rozhodl natočit dokument o EU. Řešil jsem to s učiteli, kteří mě upozornili, že školní verze musí být dlouhá maximálně patnáct minut, což je na tak rozsáhlé téma málo. Domluvili jsme se, že bychom to omezili na Evropský parlament. Nakonec je z toho takový mix, protože s europoslanci jsme mluvili o různých zajímavých tématech, které EU řeší, než jen o samotném Evropském parlamentu.

Zajímaví lidé v zajímavé budově

Film jste natáčeli ve Štrasburku a v Bruselu, přímo v kancelářích europoslanců. Jak na Tebe setkání s evropskými politiky zapůsobilo?

Musím říct, že nejvíc na mě zapůsobil Evropský parlament jako takový. Díky natáčení dokumentu jsme se mohli dostat do jeho budov a pohybovat se i v kancelářích, kam se veřejnost běžně nedostane. Chodili jsme po stejných chodbách s europoslanci, jedli jsme ve stejných kantýnách. Fascinovala mě například cesta dlouhým výtahem. Nastoupíte tam a výtah na vás mluví francouzsky. Pak přistoupí lidé hovořící jazykem, který ani nedokážete rozpoznat, a pozdravíte se s nimi. Najednou přistoupí někdo, kdo hovoří německy. Je fascinující, že v Evropském parlamentu pracují pohromadě lidé z různých národů.

Co se týče samotných europoslanců, do poslední chvíle jsme netušili, s kým se setkáme. Schůzky s nimi nám domlouvala asistentka pana europoslance Niedermayera. Když jsme je pak potkali a poslouchali je, přišlo nám to hrozně zajímavé. Velice nás zaujal například pan Belka, socialistický poslanec a bývalý polský premiér.

Den Evropy očima českých europoslanců

Evropa dnes slaví 70 let od zveřejnění tzv. Schumanovy deklarace. Jak Den Evropy, kdy byly položeny základy dnešní Evropské unie, připomínají čeští poslanci Evropského parlamentu?

Zmínil jsi, že schůzky vám pomáhala sjednat asistentka europoslance Luďka Niedermayera. Jak jste se s ním dali dohromady?

Začalo to tím, že někdy v dubnu 2019 jsem se rozhodl, že budu točit dokument o Evropském parlamentu. S panem Niedermayerem jsem se do té doby nikdy neviděl, ale chtěl jsem ho pozvat na přednášku k nám do školy, z čehož ale nakonec sešlo. Když pak v květnu TOP09 a STAN zahajovaly předvolební kampaň do Evropského parlamentu, přišel jsem na jejich akci a zkusil pana Niedermayera oslovit, zda by neměl zájem se na filmu podílet. Odpověděl, že se mu můj projekt líbí a že do toho chce jít. Celé léto jsme pak komunikovali s jeho týmem a vybírali jsme kdy, kdo a jak pojede do Evropského parlamentu. Na podzim jsme se vydali do Štrasburku, kde jsme natáčeli s jednotlivými europoslanci.

Kolik času jste ve Štrasburku strávili?

V neděli v noci jsme vyjeli z Prahy a do Štrasburku jsme přijeli v pondělí ráno. Domů jsme se vraceli ve čtvrtek. Měli jsme tedy na natáčení tři dny, kdy ve Štrasburku probíhalo plenární zasedání Evropského parlamentu. Poslanci byli hodně zaneprázdnění. Třeba pan Bütikofer byl takový hodně striktní. Přišel pozdě, sedl si před nás a zeptal se, jak dlouho bude natáčení trvat. Řekli jsme mu, že dvacet minut a on rázně odpověděl: „Make it fifteen!“ (Ať je to patnáct! – pozn. red.). Trochu nás to zaskočilo, museli jsme hodně spěchat, ale pak jsme zjistili, že pan Bütikofer je vlastně hrozně fajn.

Poté jsme natáčeli ilustrativní záběry v budově Evropského parlamentu i ve městě. Navštívili jsme také Brusel, kde se nám nakonec nepodařilo natočit rozhovor, ale pouze ilustrace.

Kolik lidí se na tvorbě filmu podílelo?

Kromě mě to byla Simona Štěpánková, která měla na starosti post produkci, a kameraman David Fíla. Ti dva odvedli opravdu skvělou práci, díky které ten film předčil moje očekávání. Pomáhali nám s tím také učitelé.

Narazili jste během svého putování po Evropském parlamentu na něco, co vás vyloženě překvapilo? Ať už negativně, nebo pozitivně? Vyjma výtahu, který jsi zmiňoval předtím…

Do Evropského parlamentu jsme jeli se skupinou novinářů, se kterými jsme se zúčastnili diskuse s českými europoslanci. Byla tam paní Gregorová, paní Maxová, paní Konečná, paní Šojdrová a pan Niedermayer. Fascinovalo mě, že každý je z jiné strany, od komunistů po lidovce, a stejně se na spoustě tématech shodli. Tady na domácí politické scéně si všichni odporují, ale tam často zaznívalo „souhlasím s panem kolegou, souhlasím s paní kolegyní“.

Lidé musí být dobře informováni

Zpátky k dokumentu. S europoslanci jste hovořili o různých tématech. Na základě čeho jsi témata vybíral?

Vybral jsem témata, která jsou mi blízká a která se ve společnosti řeší. Máme tam informace o Evropském parlamentu, ale věnujeme se i migraci, což je téma, které otřáslo Evropou a ukázalo, že musíme spolupracovat. Rozebírali jsme také fake news. Žijeme totiž v době dezinformační války a lidé musí být dobře informováni. Bez vzdělaných voličů budeme mít nekvalitní demokracii. Dotkli jsme se i tématu spolupráce EU a NATO a vzniku společné evropské armády, o které se diskutuje hlavně ve Francii a v Německu.

Když už jsme u té informovanosti, můžeme vnímat Tvůj film jako apel na to, aby se lidé více zajímali o EU?

Snažil jsem se ten dokument udělat tak, aby se na něj lidé podívali, aby jim přišel zajímavý. Máme tam dvě roviny, které se prolínají. První tvoří europoslanci prezentující názory na jednotlivá témata. Jejich komentáře jsou doplněné hlasem herce Daniela Krejčíka, který vysvětluje fakta. Je to tedy kombinace faktů a různých názorů, aby si lidé mohli o tématu udělat vlastní obrázek.

Infografika: Jaké jsou výhody a nevýhody členství ČR v EU?

Volný vnitřní trh, možnost cestovat po Evropě bez víz nebo biliony korun z evropských fondů patří mezi známé výhody plynoucí z členství země v EU. Na druhou stranu musí ČR přebírat evropskou legislativu a předávat své kompetence evropským institucím.

Jak podle Tebe mladí lidé vnímají EU? Probíráte ji třeba ve škole?

Ve škole jsme se EU téměř nevěnovali. Myslím, že je to chyba. Měli bychom se učit alespoň nějaké základy politologie a kritického uvažování. Spousta lidí netuší, jak fungují evropské instituce, že existuje nějaká Evropská komise a tak podobně. Lepší to není ani s českým politickým systémem. Přitom je to důležité, protože s politikou se setká ve svém životě každý – žijeme přeci jen v demokratickém státě, chodíme k volbám a rozhodujeme o jeho budoucnosti. Chemie je sice fajn, ale upřímně si myslím, že v reálném životě se spíše setkáme s volbami než s chemickou rovnicí.

Mám poslední otázku. Jak bys nalákal čtenáře našeho rozhovoru na svůj film? Proč by se na něj měli podívat?

Film je především o motivaci. V divácích by měl vzbudit pocit, že jsou součástí Evropy a že rozhodují o její budoucnosti. Chci, aby se lidé na ten film podívali, protože jim může otevřít oči a přimět je k tomu, aby o EU přemýšleli.