Aleš Krejdl: S tvrzením Komise o neudržitelnosti českých veřejných financí souhlasím

Aleš Krejdl.

Veřejné finance ČR jsou dlouhodobě neudržitelné. S tímto vzkazem, který do Česka v rámci tzv. evropského semestru zaslala Evropská komise, souhlasí i odborník na důchodové pojištění ve společnosti Deloitte Aleš Krejdl. „Pokud nedojde k významnější reformě veřejných financí, důchodového systému nebo systému financování zdravotní péče, povede to ke kumulaci veřejného dluhu, který časem překročí únosnou mez. To by nebyla ekonomika schopna zvládnout,“ uvádí v rozhovoru pro EurActiv.

Aleš Krejdl je expertem na důchodové pojištění ve společnosti Deloitte, kde pracuje již od roku 2006. Dříve působil na Ministerstvu financí České republiky, kde vedl oddělení fiskálních prognóz a ekonomického modelování. Zastupoval Českou republiku ve Skupině pro stárnutí populace při jednáních v Bruselu a podílel se na práci důchodové komise založené v roce 2004 pro posouzení návrhů na reformu českého důchodového systému. 

  • Jak obecně hodnotíte doporučení Evropské komise v oblasti udržitelnosti veřejných financí, které zahrnují i důchodovou reformu? Považujete je za přínosná? 

V obecné rovině je za přínosná považuji. Nicméně jistou výhradu bych měl k tomu, že doporučení Evropské komise se často drží pouze v obecné rovině, a nezachází více do hloubky a do podoby konkrétních doporučení. I když, abych byl spravedlivý, v případě doporučení se objevují i některá konkrétnější tvrzení – například, že bychom měli rychleji zvyšovat věk odchodu do důchodu.  

Rád bych také zdůraznil, že Evropská komise je obecná ve svém hodnocení i proto, že se drží zpátky a nesnaží se zasahovat do vnitřní politiky země a v podstatě tuto linii razí již relativně dlouho. I z tohoto důvodu od ní nelze v doporučeních čekat nějaké dramatické převraty.  

  • Evropská komise v doporučeních pro Česko tvrdí, že stav našich veřejných financí není z dlouhodobého hlediska udržitelný. Pomáhá si při tom ukazatelem tzv. mezery udržitelnosti, která je v českém případě vyšší než průměr EU. Souhlasil byste s tímto tvrzením? Je nebo není český důchodový systém dlouhodobě udržitelný? 

Otázka udržitelnosti má dvě roviny. Jedna je teoretická, protože v odborné literatuře se již dlouho diskutuje o tom, co to vlastně udržitelnost či neudržitelnost veřejných financí je a jak ji kvantifikovat. Byly o tom napsány desítky tisíc stránek. Na druhou stranu v některých populárnějších textech se otázka udržitelnosti vůbec nedefinuje a ztotožňuje se s vysokými rozpočtovými schodky a dluhem. 

S tvrzením Evropské komise, že jsou české veřejné finance dlouhodobě neudržitelné, souhlasím. V podstatě jde o to, že pokud tu nedojde k žádné významnější reformě veřejných financí, důchodového systému nebo systému financování zdravotní péče, čili kdyby systém zůstal tak, jak je, generovalo by to schodky. To by vedlo ke kumulaci veřejného dluhu, který by časem překročil únosnou mez, a veřejné finance a ekonomika by nebyly schopné to zvládnout. Pro příklady, kam až mohou vést vysoké rozpočtové schodky a/nebo vysoký veřejný dluh, nemusíme chodit daleko. Vezměme si třeba jižní Evropu. Bude tedy velmi záležet na tom, co se bude v Česku dít v budoucnu. Je určitě možné, že příští vlády prosadí nějaká opatření, ať už dílčího rázu, nebo systematická, které veřejné finance stabilizují, a ke scénáři excesivního nárůstu dluhu tak vůbec nedojde. 

  • Evropská komise pracuje v případě České republiky s 5% mezerou udržitelnosti. Co to znamená? 

Dnes dosahuje očekávaný schodek českých veřejných financí zhruba 3 % HDP. Kdybychom v tento moment přijali opatření, která by zajistila dlouhodobou udržitelnost veřejných financí tak, jak to po nás žádá Evropská komise, tak bychom měli mít přebytek veřejného rozpočtu ve výši zhruba 2 % HDP. To může na první pohled znít překvapivě, ale ten přebytek je nutný právě k tomu, abychom si vytvořili rezervu na dobu, kdy se budeme potýkat s deficity kvůli stárnutí populace. Jednoduše řečeno, dnešní přebytky by měly pokrýt budoucí deficity. 

Takový pohled na veřejné finance je ale nerealistický, protože z politických důvodů by žádná vláda nedokázala v době, kdy ekonomiky stagnují, ne-li klesají, přebytkový rozpočet uhájit před voliči. 

Mezera udržitelnosti vychází z pojetí „ufinancovatelnosti“ veřejného sektoru v dlouhém horizontu, tedy padesáti a více let. Uvědomme si ale, že projekce v takovémto horizontu jsou zatíženy značnou dávkou nejistoty a při různých myslitelných předpokladech budoucího vývoje může být mezera větší i menší. 

  • K čemu tedy takový ukazatel slouží? 

Takové číslo může sloužit k postrašení tvůrců fiskální politiky, protože ono nějakým způsobem demonstruje velikost problému a motivuje k jeho řešení.  

Rád bych ale dodal, že v materiálu, který Česku zaslala Evropská komise, mi v oblasti důchodového systému chybí zmínka o tom, že předchozí vlády odvedly relativně velký kus práce. Nemám ani tak na mysli zavedení druhého důchodového pilíře, jako spíše tzv. malou důchodovou reformu, která zrušila cílovou hranici pro věk odchodu do důchodu a předpokládá zvyšování tohoto věku u žen a u mužů konstantním tempem i do budoucna tak, aby to kompenzovalo předpokládané prodlužování naděje dožití. To je rozhodně krok, který podle mého názoru přispívá k udržitelnosti.  

Dalším opatřením, jež si zaslouží zmínku, je valorizace důchodů, které by měly být dočasně valorizovány méně než v minulosti. Došlo rovněž ke zpřísnění pozůstalostních důchodů či předčasných důchodů. V neposlední řadě vlády přijaly dílčí opatření, jejichž dopad ale může být značný. Jedná se třeba o prodloužení období, ze kterého se zjišťuje vyměřovací základ pro stanovení důchodu apod. 

  • Máte informace o tom, jak je to s udržitelností českého důchodového systému v porovnání s jinými zeměmi EU? 

Obsáhlou odpověď nejsem schopen poskytnout, ale ze starších zpráv Evropské komise, která uvádí mezeru udržitelnosti pro všechny členské země, vyplývá, že Česká republika dlouhodobě vychází jako jedna ze zemí, pro níž stárnutí populace představuje velký problém. Je to způsobeno tím, že míra závislosti, což je podíl lidí v postproduktivním věku ku počtu lidí v produktivním věku, se zvyšuje v relativním vyjádření skoro nejvíce ze všech zemí EU.  

Nicméně dlouhodobé projekce a z nich odvozené ukazatele udržitelnosti se neaktualizují každý rok, ale v několikaletých periodách. Zmíněný údaj o udržitelnosti tak ještě pravděpodobně neodráží dopady zmiňované „malé“ důchodové reformy a lze se domnívat, že až dojde k aktualizaci těchto výpočtů, bude mezera udržitelnosti menší. Tedy za předpokladu, že nebudou přijata opatření, která tyto dopady znegují. 

  • Již v úvodu rozhovoru jste hovořil o tom, že Komise je sice ve svých doporučeních obecná, ale například při komentáři věku odchodu do důchodu, kde doporučuje zrychlit jeho zvyšování, tomu tak není. Překvapilo Vás to? Proč si myslíte, že se tak stalo? 

Na jednu stranu mě to překvapilo, na druhou ne. Hned vysvětlím důvod. Překvapilo mě to proto, že jsme podle mých informací zřejmě jedinou zemí na světě, kde proces zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu nemá stanoven jasný horní limit. Je to proto, aby doba pobírání důchodu byla v čase konstantní a tudíž reflektovala zvyšování naděje na dožití. Bylo to přijato i s tím, že vláda si byla vědoma, že předvídat naději dožití za dvacet let nyní je opravdu obtížné a bude to vyžadovat pravidelné revize. 

Na druhou stranu, pokud věk odchodu do důchodu v Česku srovnáme se zeměmi EU nebo OECD, tak uvidíme, že patříme ke státům, které mají aktuálně jeden z nejnižších věků odchodu do důchodu. Z tohoto pohledu mě tedy doporučení Evropské komise nepřekvapilo. Je ale nicméně nutné porovnávat předpokládanou situaci za deset až dvacet let, kdy se dostaneme na úroveň věku odchodu do důchodu, která je běžná v západní Evropě. 

  • Jak hodnotíte nastavení věku odchodu do důchodu v ČR Vy? 

Osobně bych považoval proces zvyšování věku odchodu do důchodu za spíše dostatečný. Systém u nás existuje řadu let a přijde mi, že je relativně dobře nastaven. Samozřejmě ale můžeme diskutovat, jestli by to po nějaké přechodné období nemohlo probíhat rychleji, obecně vzato tam ale příliš velký prostor pro rychlejší zvyšování věkové hranice nevidím.   

  • Pojďme se nyní věnovat tomu, čeho si Evropská komise všímá nejvíce – tím je zavedení předčasného odchodu do důchodu. Komise tvrdí, že je to v rozporu s dlouhodobou politikou, která by měla podporovat delší pracovní život. Jinými slovy tedy říká, že tzv. předdůchody demotivují zaměstnance pracovat co nejdéle. Přijde Vám tato kritika opodstatněná?  

Asi opět neposkytnu zcela jednoznačnou odpověď, ale domnívám se, že v obecné rovině je tato kritika opodstatněná. Dovolím si krátkou vsuvku. Na jednu stranu tu je statutární věková hranice pro odchod do důchodu, a na stranu druhou tu máme efektivní věk odchodu do důchodu. To je věk, kdy lidé v průměru skutečně opouštějí zaměstnání a přestávají pracovat. Efektivní věková hranice je většinou nižší než statutární, i když v případě České republiky je to přibližně na stejné úrovni. Zda je nižší pak záleží právě na tom, jaké finanční incentivy k předčasnému odchodu do důchodu systém poskytuje. Jedním takovým finančním incentivem jsou i předdůchody nově zavedené ve třetím pilíři důchodového systému. 

Kromě nich u nás již dlouhou dobu existují i předčasné důchodové iniciativy prvního pilíře. Člověk před dosažením statutární věkové hranice může odejít do důchodu a v závislosti na tom, jak brzo to před věkovou hranicí bylo, se mu krátí důchod. V minulosti tu fungoval statut dočasně krácených důchodů a trvale krácených důchodů. Minulé vlády ale zjistily, že především dočasné krácené důchody vedly k významně většímu odchodu lidí do důchodu ještě před dosažením věkové hranice. Z tohoto důvodu je zrušily. Chci tím říct, že v minulosti se vlády snažily opatření, která motivují k předčasnému odchodu do důchodu, odstranit. Bylo to správné, protože se tak snažily o zvýšení právě efektivního věku odchodu do důchodu. Předdůchody jdou pak do určité míry proti této snaze, a to je také důvod, proč s kritikou Komise souhlasím. 

Na druhou stranu je ale potřeba brát v úvahu, proč předdůchody vlastně vznikly. Pro odbory a levicové politické strany po celé Evropě, u nás se jedná o ČSSD, je zvyšování věku odchodu do důchodu zpravidla červeným hadrem. Jejich argument zní, že zvyšování této hranice ovlivní i nemalou skupinu pracujících, kteří pracují v těžkých podmínkách a jednoduše už nejsou schopni pracovat déle. Zavedení předdůchodů bylo proto reakcí na tato tvrzení a obavy. 

  • Pokud se nemýlím, v současné době ale může předdůchodu (po splnění určitých podmínek) využít každý… 

Ano. Původní záměr, že předdůchody budou pouze pro omezenou skupinu povolání, se nakonec neuchytil, protože bylo obtížné definovat, o jaké profese půjde.

Z pohledu veřejných rozpočtů se tedy jedná o relativně šetrný nástroj, jak umožnit přístup k dobrovolně naspořeným prostředkům těm, kteří odejdou do důchodu dříve. Na druhou stranu se ale nemůžeme tvářit, že s tím není spojena žádná státní podpora, která tam je a je dokonce dvojí. Jedná se o systém penzijního připojištění, kde dnes státní příspěvky tvoří celkem velký objem. Navíc lidé, kteří využijí institutu předdůchodu, nebudou pracovat, odejdou do důchodu dříve a nastane tu výpadek pojistného, sníží se zaměstnanost atd., a poté, až dosáhnou statutárního věku odchodu do důchodu, budou dostávat nezkrácený důchod. Tedy vyšší, než jaký by dostali, kdyby institut předdůchodů neexistoval. Ano, něco to stojí, ale je to výrazně méně, než kdyby tito lidé odešli do předčasného důchodu, protože důchody po dobu, než je dosažen statutární věk, si platí účastníci sami z naspořených prostředků.  

Abych to ale celé shrnul a odpověděl na Vaší otázku: kritika ze strany Komise je opodstatněná a já s ní souhlasím, protože se domnívám, že jde o nesystémové opatření. Na stranu druhou to vnímám jako reakci na hlasy z řad odborů a levicových politiků. 

  • Jedná se v Evropě o raritu, nebo něco podobného najdeme i v jiných zemích EU? 

Sázel bych spíše na to, že je to ojedinělé. On už systém přímé státní podpory je hodně ojedinělý. Pokud stát v zahraničí něco podporuje, tak to dělá formou daňového zvýhodnění, což u nás samozřejmě také funguje. Ale že by využíval přímé podpory, to je opravdu hodně vzácné. Možnost předdůchodů je skutečně trochu exotický nástroj. 

  • Evropská komise si v doporučeních, které zaslala České republice, vůbec nevšímá zavedení druhého pilíře důchodové reformy a nijak jej nekomentuje. Překvapuje Vás to?  

Je to chyba a myslím si, že Komise k tomu měla nějaký postoj zaujmout. Její stanovisko by mě zajímalo, ale asi jsme opravdu nemohli takovou odvahu čekat. 

  • Jak si to vysvětlujete? 

Domnívám se, že tu převládla politika. Když Komise doporučení připravovala, tušila, že zavedení druhého pilíře v České republice neskončí úspěchem, protože již bylo jasné, že účast bude zřejmě žalostně nízká. Od začátku se vědělo, že tam přibývá nějakých sedm až osm tisíc účastníků měsíčně a po půl roce tu máme nějakých 75 tisíc účastníků. To je opravdu těžké zklamání. 

Evropská komise si jednoduše řekla, proč bych měla komentovat něco, co zjevně skončí neúspěchem? Proč bych za to měla nadměrně kritizovat stávající vládu a tím ještě přilévat olej do ohně? Komise tuší, že se bude po volbách, které se blíží, potýkat s vládou sociální demokracie – té bude adresovat další hodnocení a doporučení. Proč by si tedy případnou podporou druhého pilíře, který je ve stávající podobě patrně odsouzen k živoření, zbytečně dělala vroubek u jeho zanícených kritiků? Podle mého názoru tedy převládl pragmatismus.

Rozhovor připravila Lucie Bednárová.