Alena Vlačihová: Jednotný trh musí stále reagovat na vývoj

Alena Vlačihová, ředitelka CEBRE

„Ekonomická a finanční krize se stala záminkou ke vzniku nových bariér v podobě národních ochranných opatření, na která můžeme narazit třeba při zadávání veřejných zakázek, zaměstnávání lokální síly, kladení nadstandardních technických požadavků či vyžadování dodatečného testování výrobků,“ říká ředitelka CEBRE Alena Vlačihová. EurActiv si s ní povídal o tom, jak jednotný trh ovlivnil českou podnikatelskou veřejnost.

Alena Vlačihová působí od února 2012 ve funkci ředitelky České podnikatelské reprezentace při EU v Bruselu CEBRE. Pravidelně publikuje o různých aspektech EU, přednáší na Vysoké škole finanční a správní v Praze a v minulosti působila na Ministerstvu financí ČR, kde se věnovala přípravám České republiky na předsednictví v Radě EU v první polovině roku 2009.

  • Evropská unie slaví 20 let od vzniku jednotného vnitřního trhu. Jaká měla podnikatelská veřejnost očekávání od jeho zavedení?

Dle mého názoru si těžko někdo z podnikatelů na začátku devadesátých let dokázal představit, jaké konkrétní dopady bude integrace národních trhů mít. Podnikatelé se mohli zřejmě domnívat, že se jednotný trh bude chovat podobně jako ten americký, samozřejmě s výjimkou jazykových bariér. Ale takovou otázku je nutné směřovat na někoho z evropských podnikatelů, kterých se to tehdy týkalo.

  • Myslíte si, že byla očekávání podnikatelů naplněna?

Naplnění očekávání ze strany podnikatelské veřejnosti je velmi subjektivní záležitost. Přiznejme si, že pro českou veřejnost budování vnitřního trhu znamená období od roku 2004 nikoliv 1992. Přínos jednotného trhu pak budou hodnotit jinak podnikatelé, kteří obchodují přeshraničně a dennodenně se setkávají s 27 různými právními řády a daňovými režimy, a jinak ti, kteří působí lokálně.

  • Z čeho jsou podle Vás podnikatelé dnes nejvíce rozčarováni?

Za oblast, která podnikatele v očekávání asi zklamala, lze bezpochyby označit stále rostoucí regulaci. Nové regulatorní překážky brání využití plného potenciálu jednotného trhu. Transpozice směrnic EU, které na rozdíl od nařízení nemají přímý a bezprostřední účinek, má za následek aplikaci různých pravidel napříč EU, které musí podnikatelská veřejnost při přeshraničním obchodování respektovat. Dalším problémem je nedostatečná či nekvalitní implementace směrnic ze strany členských států, což zbytečně přináší nadbytečnou administrativní zátěž.

  • Přestože mohou občané EU využívat výhody spojené se společným trhem již dvacet let, v některých oblastech je potřeba společný trh ještě prohlubovat. Myslíte si, že může být vnitřní trh vůbec někdy dokončen?

V naplňování volného pohybu se bezpochyby za posledních dvacet let podařilo učinit mnoho. Spolu s jeho vývojem ale vznikají nové potřeby, bez kterých si pohyb některé ze čtyř svobod – volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a lidí nedokážeme představit. Jednotný trh není statický. Je úzce spjat s ekonomickým, sociálním a technologickým vývojem. Tento přirozený vývoj iniciuje vznik nových bariér a přináší potřebu nové oblasti legislativně či nelegislativně upravovat.

Asi málokdo na počátku devadesátých let předpokládal, že se Unie bude zabývat regulací internetu či jednotným digitálním trhem. Současně čím dál více oblastí vzájemně souvisí. Vezměme si například implementaci směrnice o službách, která bez jednotné úpravy uznávání odborných kvalifikací, ale také elektronického obchodu, nemůže dosáhnout svého plného potenciálu pro otevření jednotného trhu ve sféře služeb.

  • Jak celou situaci ovlivňuje hospodářský vývoj v Evropě?

Ekonomický vývoj samozřejmě také ovlivňuje vnímání, ale i samotné naplňování vnitřního trhu. Ekonomická a finanční krize se stala záminkou ke vzniku nových bariér v podobě národních ochranných opatření, na která můžeme narazit třeba při zadávání veřejných zakázek, zaměstnávání lokální síly, kladení nadstandardních technických požadavků či vyžadování dodatečného testování výrobků.

  • Ovlivňuje podle Vás zavedení jednotného vnitřního trhu to, jak občané EU vnímají?

Evropská unie za dvacet let učinila v integraci významný pokrok. Jejím občanům se dostalo nesmírných výhod například v podobě zlevnění roamingu či letenek, většího výběru zboží, možnosti pracovat v cizí zemi bez povolení, cestovat po EU jen s občanským průkazem a dnes už ve většině zemí Unie používat také stejnou měnu. Postupnou integrací se zároveň pro občany prostředí stává komplexnější. Nedokážou rozlišovat, co je ještě národní úroveň a co již evropská.

V oblasti vnitřního trhu má šedesát až osmdesát procent národní legislativy původ v právu EU. Ne příliš šťastná komunikace s veřejností neumožňuje občanům uvědomit si plně význam Evropské unie a jejího vnitřního trhu. Nadbytečná administrativní zátěž, kterou si samy státy při implementaci směrnic EU vytvářejí, negativně dopadá na image jednotného trhu. Lidský nešvar je, že jsme-li spokojeni, tak si neklademe otázku, proč tomu tak je. V opačném případě, ale hledáme příčiny a s ohledem na složitost legislativy EU v porovnání s tou národní, je pak jednoduché sklouznout k interpretacím, které nemusí být vždy správné.

  • Jak Unie pomáhá občanům lépe se v té spleti informací vyznat?

Pro lepší orientaci na vnitřním trhu zavedla Unie pro občany několik informačních portálů a kontaktních míst. Výběrem například síť evropských spotřebitelských center, poradnu pro případy nesprávného používání právních předpisů v oblasti vnitřního trhu SOLVIT či systém EURES pomáhající najít zaměstnání v EU. Bohužel nejsou tyto nástroje všeobecně známé a využívané.

  • Jaké hrozby společný trh občanům EU přináší?

S ohledem na volný oběh výrobků dochází na vnitřním trhu k přelévání efektů. Nedávná kauza s metylalkoholem nešťastně ukázala v „předvečer“ oslav 20 let jednotného trhu, jak jsou národní trhy propojeny. Do Unie také plynou výrobky ze třetích zemí a po jejich vpuštění na vnitřní trh mohou volně (až na určité výjimky) putovat do jednotlivých členských zemí. Pro identifikaci nebezpečných výrobků v EU pak slouží systém RAPEX.

  • Jaké vidíte hlavní mezníky při vytváření vnitřního trhu?

Hlavním mezníkem, řekněme základním kamenem, je samozřejmě rok 1993, který poprvé – a v té době pro dvanáct zemí – zavádí volný oběh zboží, služeb, kapitálu a osob. V roce 1995 dochází k prvnímu odstranění hraničních kontrol v rámci takzvané Schengenské dohody a v roce 2002 je zavedena jednotná měna euro, která mimochodem letos slaví deset let svého vzniku. Nepochybně významným mezníkem je také velké rozšíření Unie v roce 2004 a vstup Lisabonské smlouvy v platnost o pět let později.

Podíváme-li se pak na vybraná odvětví, tak pro trhy s elektřinou a plynem budou hlavními mezníky takzvané liberalizační balíčky z let 1996, 1998, 2003 a 2009. Pro telekomunikace by to pak bylo otevření trhu s telekomunikacemi v roce 1998 a pro oblast služeb bezpochyby již zmiňovaná směrnice o službách (2006). Jak vidíte, jedná se o jednotlivé integrační kroky, o jejichž směřování rozhodují hlavy členských států Evropské unie. Kam se Unie bude dále ubírat, je tedy plně v jejich rukou.

Rozhovor připravila Anna Kuznická.