Podcast: Vlajkovou lodí předsednictví můžou být čipy, je to příležitost pro české firmy, říká ministr Bek

© FB Mikuláše Beka

Zhruba za dva měsíce usedne Česko do čela Rady EU a ujme se tak půlročního předsednictví sedmadvacítky. Jaké si zvolilo priority? Jak s nimi zamíchala válka na Ukrajině? A jak si vláda hodlá poradit s nízkým rozpočtem? V podcastu serveru EURACTIV.cz Evropa zblízka odpovídá ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek (STAN).

Soundcloud |Pocket CastsSpotify |Podcasty Google| Apple Podcasts

V médiích jsem zahlédl heslo, které by mělo předsednictví provázet, a to je „Evropa jako úkol“. Co si pod tím máme představit?

To heslo, které zatím pracovně používáme jako motto, je názvem proslovu, který měl Václav Havel v Cáchách v roce 1996. Ta řeč je moc zajímavá, protože je to takové zamyšlení nad rolí Evropy ve světě. Samozřejmě ty názory jsou formulovány v devadesátých letech, kdy Evropa a svět vypadaly trochu jinak než dnes, ale zároveň je tam celá řada momentů, které jsou inspirativní. Říká se tam třeba to, že Evropa už nemůže hrát roli toho, kdo dominuje světu, tak jako v době koloniálních impérií, ale že může být jakýmsi lídrem, který vede příkladem. A to je možná docela dobré vymezení role Evropy a Evropské unie.

Zároveň ten text nastoluje celou řadu otázek, které jsou dodneška aktuální, třeba ve vztahu k Rusku a k rizikům, která jsou spojena s autoritativními režimy. Takže pro nás byl ten text inspirací a je pro nás povzbuzením k tomu promýšlet dnešní úlohu Evropy, a samozřejmě v rámci té úlohy Evropy taky promýšlet úkol České republiky během předsednictví.

Takže my jsme si vypůjčili, zatím v interních debatách, toto havlovské motto. Uvidíme, jestli nakonec bude skutečně oficiálním motem předsednictví. To teď nechci předjímat, protože debata o politických prioritách a pracovním programu předsednictví probíhá, byť už je poměrně pokročilá. Nechtěl bych ale ještě předjímat její závěry.

Co se ještě nedá úplně předjímat, to jsou konkrétní priority předsednictví. Na stole ale už jsou širší priority v pěti tematických kategoriích. Mohli bychom se na ně blíže podívat a říct, co je hlavním cílem v každé z těch kategorií? První prioritou je řešení uprchlické krize a poválečná obnova Ukrajiny.

Pro nás bude v téhle oblasti nepochybně důležité to, aby Evropská unie našla shodu na finančních nástrojích, které by usnadnily členským zemím nést zátěž, která souvisí s uprchlickou krizí. Stejně tak je pro nás důležité to, aby Ukrajina dostala jakousi garanci budoucnosti, aby i po skončení války byla demokratickou zemí, která umožní návrat části uprchlíků.

My jsme přesvědčeni o tom, že je dobré, aby Evropská unie poskytla Ukrajině jednak ekonomickou pomoc, která by vedla ke jejímu zotavení po válce, ale současně jsme přesvědčeni, že je správné, aby ta ekonomická pomoc šla ruku v ruce s nastartováním standardního procesu přibližování Ukrajiny Evropské unii. Jsme přesvědčeni, že je dobré, aby Ukrajina získala statut kandidátské země, což by umožnilo dát celému tomu procesu přibližování zcela standardní parametry, pravidla, kritéria. Podle nás je to lepší, než vymýšlet pro Ukrajinu nějaký nový speciální status nebo nálepku pro nějaké zvláštní partnerství. My jsme přesvědčeni o tom, že standardní proces rozšiřování je dobrým receptem, jak stabilizovat situaci na Ukrajině, a dát uprchlíkům, kteří z Ukrajiny odešli, také perspektivu návratu.

Otázka je, jestli je něco takového průchozí u ostatních států. Je to několik dní, co se rakouský ministr zahraničí nechal slyšet, že pro ně to přípustné není.

Ta debata je samozřejmě velmi komplikovaná, ale jsou v ní vidět určité posuny. Rakouský ministr zahraničí, který se o víkendu (23.–24. dubna, pozn. red.) vyjádřil poměrně razantně, tak hned v pondělí svoje formulace mírnil. Já myslím, že je tady prostor pro debatu, je potřeba argumentovat. Myslím si, že v téhle věci jsme velmi aktivní už teď, snažíme se vysvětlovat našim partnerům ze zemí, které jsou tradičně opatrnější vůči rozšiřování, že v případě Ukrajiny je zkrátka tato cesta součástí řešení té obrovské uprchlické krize, která už zcela překročila jakékoliv měřítko předchozí migrační krize v letech 2015 a 2016. Mimořádná situace si podle nás žádá odvahu k hledání politického řešení pro vztah Ukrajiny a Evropské unie.

Další věc, která s válkou úzce souvisí, je energetická bezpečnost. Co konkrétně by ČR chtěla prosazovat? Jaký je recept na odstřižení se od Ruska?

Na stole, v legislativním procesu EU, je celá řada návrhů, které se týkají energetiky, a to především obnovitelných zdrojů, ale také zásobování plynem. A to je sféra, ve které dnes všichni v Evropě, bez rozdílu zelené nebo nezelené orientace, vidí cestu k oslabení závislosti na Rusku.

My očekáváme, že se budeme intenzivně věnovat otázce zásobování plynem. Vidíme v posledních dnech, že Gazprom zastavuje dodávky plynu do některých členských zemí. A to je samozřejmě vývoj, který sledujeme velmi pozorně. V debatě o případném zpřísnění sankcí a odstřihování od ruských zdrojů zdůrazňujeme to, že by Evropská unie měla být garantem nějakého distribučního mechanismu plynu a energií, který by férově rozložil zátěž mezi členskými státy. Protože je jasné, že ČR, Slovensko, Rakousko by byly nejvíce postiženy náhlým ukončením dodávek ruských energií, plynu především. Proto jsme přesvědčeni, že součástí řešení musí být nějaký evropský mechanismus, a ten budeme určitě podporovat a snažit se moderovat diskusi, která bude mířit k nastavení takových pravidel.

Další z témat v těch širších prioritách je posilování obranných kapacit. Jakým konkrétním směrem by tedy měla EU podle Česka směřovat?

Evropská unie přijala v uplynulých týdnech takzvaný Strategický kompas jako klíčovou strategii v obranné oblasti. Úkolem českého předsednictví bude pokročit v implementaci té strategie, budeme moderovat debatu o celé řadě nástrojů, které by mohly posílit obranné schopnosti Evropy. Jednak to bude debata o standardech, případně společném pořizování zbrojní techniky, a také debata o posilování a vytváření společných evropských jednotek.

Zároveň samozřejmě pozice České republiky tradičně zdůrazňuje důležitost provázání těch aktivit na evropské úrovni s NATO a s našimi spojenci za Atlantikem. Takže tady máme velké pole působnosti, protože dnes se zdá, že i země, které byly tradičně poměrně opatrné vůči debatám o evropské obraně, jsou dnes ochotny znovu usednout ke stolu a o těch věcech mluvit.

Čtvrté téma z pěti míří na zotavení evropské ekonomiky. Zajímalo by mě, jaký prostor Česko v tomto ohledu má, jestli vůbec může do této oblasti dostat něco ze svých nápadů. Implementace národních plánů obnovy je totiž něco, co se členskými státy řeší Evropská komise.

Já si myslím, že tady je opět nejdůležitější role předsednické země v hledání kompromisu kolem klíčových legislativních návrhů, které ovlivní podobu evropského trhu, ať už v oblasti digitálních technologií, což je teď velmi důležitá agenda, nebo umělé inteligence.

Jsou to také snahy o posílení evropského průmyslu v některých sektorech, jako je třeba výroba polovodičů a čipů. Chips Act (Akt o čipech) bude asi něčím, co by mohlo být jednou z vlajkových lodí naší agendy v druhé polovině roku. Takže tady je velká příležitost pro ČR posunout kupředu debatu, která by mohla pozitivně ovlivnit také příležitosti pro české firmy, které se v téhle oblasti angažují.

Druhým polem, kterému se bude ČR věnovat, je snaha podpořit volný obchod se zeměmi, které vyznávají podobné hodnoty jako Česká republika. Je zřejmé, že v posledních měsících, letech trochu ustrnula jednání s některými klíčovými partnery, ať už v Severní Americe nebo v Indo-Pacifiku. My bychom rádi přispěli k oživení vyjednávání o smlouvách, které by umožnily bezproblémový obchod se zeměmi, které na rozdíl od Ruska nebo Číny vyznávají podobné hodnoty jako my. Takže tady je velký prostor pro české předsednictví vnést do vyjednávání nový impuls. V této věci máme velkou shodu také se švédskými kolegy, protože Švédsko se chopí předsednictví po České republice, tak je dobré, abychom měli shodu na základním směrování, protože bude potřeba, aby Švédové na naše úsilí navázali.

Opět se zeptám. Jaký je tam prostor pro předsednickou zemi? Společné obchodní vztahy jsou něco, co řeší Evropská komise.

Předsednická země má přece jen možnost vnášet do debaty určité impulsy, ať už přes Evropskou radu nebo přes politickou rozpravu na jednotlivých formacích ministerských Rad. Takže určitě můžeme tento vývoj pozitivně ovlivnit.

Co mě v těch prioritách malinko překvapilo, tak to je téma odolnosti demokratických institucí. Mám to chápat tak, že Česko chce posunout EU blíže k řešení sporů mezi Evropskou komisí a Maďarskem či Polskem, stát se mediátorem?

Tato priorita míří primárně k pozitivnímu posilování demokratických institucí. Naším hlavním záměrem je věnovat se legislativě, která se týká svobody médií, protože Evropská komise by měla těsně před naším předsednictvím publikovat návrh, který se této oblasti týká. Také se budeme věnovat problematice volebních procesů v Evropské unii a financování evropských politických stran.

Samozřejmě v roli předsednické země budeme také moderátory jednání o vládě práva. Na Radě pro obecné záležitosti, které budu předsedat já, se budou projednávat zprávy o právní situaci v některých členských zemích. Samozřejmě je zde určitá pravděpodobnost, že Komise bude zejména vůči Maďarsku pokračovat ve výhradách, které by mohly vyústit až v návrh, který by omezil přístup Maďarska k financování z evropských finančních zdrojů, pokud by nevyhovělo jejím výtkám. A tady nás čeká opravdu mimořádně diplomatický úkol moderovat tu diskusi tak, abychom zároveň potvrdili svůj závazek vůči evropským demokratickým hodnotám a zároveň vznášely do debaty požadavek na opravdu objektivní vhled do problémů, které se v jednotlivých členských zemích objevují. Občas se na stole objevují i výhrady k fungování nezávislosti soudů nejenom v zemích jako Polsko nebo Maďarsko, ale podobné otázky se kladou i vůči některým západním zemím. My budeme určitě usilovat o to, abychom byli co možná nejobjektivnějšími moderátory té debaty.

Zbývající část rozhovoru je k dispozici v podcastové formě.