Vyšla hvězda nad Bruselem. Evropští lídři překročili svůj stín a vzkřísili Unii

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Evropská unie má dohodu o rozpočtu. Co na tom, že vyjednávání nebyla právě krasojízdou, po sérii evropských zklamání je to průlom. A Česko navíc patří k těm zemím, jež na rozpočtu vydělají slušné peníze.

Z hluboké noci

„Dobré ráno,“ řekne anglicky pobledlý muž a následuje pobavený výbuch smíchu dobré stovky utahaných lidí. Už tři hodiny je sobota 17. prosince a z části novinářů na závěrečné tiskovce zasedání Evropské rady je cítit belgické pivo nebo francouzské víno. Však se načekali: mají za sebou úmorné dva dny, v jejichž závěru se dlouhé čekání zvolna proměnilo v menší večírek v okolí baru presscentra. Zdravící Tony Blair se ostatně uculuje také: evropští lídři se právě dohodli na rozpočtu Unie do roku 2013, a britské předsednictví tudíž nekončí obávaným fiaskem. Právě naopak: podle všeho se podařilo ukončit paralýzu, ve které pětadvacítka zatuhla nedlouho po svém loňském rozšíření. „Evropa se opět pohnula,“ rozplývá se po Blairově levici usazený předseda Komise José Manuel Barroso. Vypadalo to totiž původně moc špatně. Pětadvacítka členských zemí se už od jara snažila dohodnout na novém rozpočtu – v praxi přerozdělení necelých devíti set miliard eur určených na léta 2007 až 2013. Po předběžných jednáních po celé Evropě to ve finále znamenalo zavřít se v sídle Rady v Bruselu a během několika desítek hodin vykouzlit jednomyslnou dohodu. Taková hra o peníze nemůže být hračka za žádných okolností, letos ale navíc poprvé všechno probíhalo ve společnosti rozšířené o deset nových členů, v atmosféře hospodářské stagnace důležitých evropských tahounů, rozporů ohledně budoucího směřování Unie a po krachu referend o evropské ústavě. První červnový pokus, vyjednávaný Lucemburskem, zdegeneroval v žalostnou výměnu invektiv hraničící s ostudou. Následovaly měsíce strávené dohadováním o tom, zda všechno zavinilo sobecké lpění Francouzů na zastaralé zemědělské politice, nebo naopak Britů na předpotopním rabatu (slevě na britském příspěvku do EU). Právě Londýnu přitom díky rotujícímu předsednictví připadlo letos na podzim další vyjednávání, a dostal se tak řízením osudu do pozice, kdy uzel rozsekává ten, kdo ho sám utáhl. Zkrátka „růžové vyhlídky“, zvláště pro zemi, jako je Česko, pro kterou schválený rozpočet znamená nabídku investovat stovky miliard korun získaných darem od bohatších zemí do pokud možno smysluplného rozvoje. I když totiž společnou kasou EU protéká pouze něco málo přes jedno procento evropského HDP, nové členské země z něj získají příspěvek převyšující poválečný americký Marshallův plán pro západní Evropu. Proto se také právě ony chtěly dohodnout ze všech nejvíce.

Společenství rozumných

Tony Blair se v listopadu rozhodl rozhýbat zamrzlá jednání nabídkou snížit celkové množství rozdělovaných peněz a vzdát se části britského rabatu. A protože si francouzský prezident Jacques Chirac nenechá až do roku 2013 na zemědělské dotace sáhnout (a sám Blair mu takový postoj svým podpisem v roce 2002 umožnil), měly škrty nejvíce pocítit právě nové členské země. Ty se proti tomu sice nejdříve na schůzce s Blairem v Budapešti dosti důrazně ohradily, ve skutečnosti však bylo jasné, že pro většinu z nich je jakákoliv dohoda lepší než krach jednání a přechod na provizorní rozpočet. Ten by jejich příjmy z unijní kasy zmrazil na současné výši, a ta je přibližně o dvě třetiny nižší než možné budoucí dotace.Odtud také poklidné sebevědomí, se kterým přijel na jednání do Bruselu český předseda vlády. Jiří Paroubek předstoupil ve čtvrtek ráno před novináře v roli muže, který se už o všechno postaral. „Telefonoval jsem v pondělí Tonymu Blairovi a sdělil jsem mu naše požadavky. Výsledkem je mimo jiné 6 miliard korun pro Prahu,“ popsal jeden ze svých úspěchů premiér. Pražské peníze, které mají být podle úředníků českého Stálého zastoupení v Bruselu určeny na expertní přípravu projektů, jsou však jenom cukrátka, která nic nemění na podstatě. Češi byli podle premiérova vysvětlení ochotni vzdát se části původně slíbených peněz výměnou za volnější pravidla pro jejich čerpání, a hlavně za naději, že k dohodě vůbec dojde. Paroubek si ostatně na návštěvě v Rakousku ještě na poslední chvíli ověřil, že pokud se rozpočet nepodaří schválit nyní, je naděje na průlom během následujícího rakouského a nejspíš i pozdějšího finského předsednictví mizivá. Jinými slovy, slibované peníze nejsou i díky změkčeným pravidlům vůbec špatné a lepší už to pro Česko nebude.Jenže ne všechny nové země šly na věc tak pragmaticky jako Češi nebo třeba Slováci, kterým se navíc zalíbily slibované miliardy na likvidaci jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích. Čerstvá polská vláda Kazimierze Marcinkiewicze, která se dostala k moci mimo jiné i díky tvrdé kritice evropské politiky svých předchůdců, měla s Blairovým návrhem osekaného rozpočtu náhle v rukou nabídku, jež byla horší než jí napadaná varianta odsouhlasená vládou předchozí. Nezkušení Poláci zjevně před finišem propadali panice a na britský návrh zcela vážně odmítali přistoupit i tváří v tvář hrozícímu krachu. Polská neústupnost se postupně stávala hlavní hrozbou celému bruselskému jednání. Potřebu dostat Marcinkiewicze na stranu pragmatiků cítil ostatně i český premiér. Podle vlastních slov několik dní před summitem přesvědčoval novopečenou německou kancléřku Angelu Merkelovou o nutnosti vyjít Polákům vstříc. K vystupňování tlaku na severní sousedy prý hodlal využít i schůzek nad „dobrým českým pivem“ v budově Stálého zastoupení. Na pokus dojednat takové setkání visegrádské čtyřky ve čtvrtek večer však Poláci nereagovali.

Svatá Angela

Především právě německá kancléřka nakonec proměnila bruselské handlování v úspěch. Když se totiž po prvním společném jednání ve čtvrtek večer ukázalo, že to Poláci podporovaní obratnými Francouzi myslí s vetováním návrhu opravdu vážně, bylo i Britům jasné, že splasklý rozpočet bude třeba zase trochu dofouknout. V pátek dopoledne se kvůli tomu rozběhl maraton separátních jednání, pozice však byly jasné už od června: Chirac se „svých“ zemědělských peněz nevzdá a bude chtít po Blairovi, aby „solidárně“ poslal peníze novým zemím z britského rabatu. Blair bude říkat, že o rabatu je možné smlouvat pouze v souvislosti s reformou zemědělské politiky. A do zvyšování příspěvků se nepohrnou ani další velcí čistí plátci jako Švédsko, Nizozemí nebo Německo, kteří buď nesouhlasí s nemoderní podobou rozpočtu nebo mají doma ekonomické problémy. Pokud nikdo necouvne, pojede se domů.Zvěsti o průlomu prosákly do tiskového střediska zhruba v půl čtvrté odpoledne. Zákopovou válku ukončila Angela Merkelová, která byla jako první ochotna zvýšit německé příspěvky a dokázala zprostředkovat dohodu mezi Chiracem, Blairem a Marcinkiewiczem. Mezi stovkami novinářů rázem začaly kolovat cifry, jež se o dalších jedenáct hodin později – ty zabralo sepsání nového návrhu, zmatky kolem metodiky výpočtů, projednání a schválení – ukázaly jako pravdivé. Rozpočet se oproti původnímu návrhu zvyšuje o 13 miliard eur, Poláci dostanou zpátky větší část toho, co jim Blair chtěl sebrat, a dostane se i na část ostatních. Účet zaplatí částečně Britové, kteří se vzdají dalších 2,5 miliard eur rabatu výměnou za závazek, že v roce 2008 bude přezkoumán celý evropský rozpočet, a pak poměrným způsobem i všichni ostatní plátci, z nichž ovšem největší část připadne právě na Němce (2 miliardy eur).Nástup německé kancléřky na evropskou scénu je tedy úctyhodný. A je docela dobře možné, že se předvánoční bruselský summit spíše než samotným rozpočtem zapíše do dějin jako okamžik návratu konstruktivního Německa do evropské politiky.