Strukturální fondy: Ano či ne?

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

Strukturální fondy se staly modlou nové generace politiků. Kvůli možnému špatnému čerpání z fondů padají ministři (resp. ministryně) a „kouzelný unijní měšec“ láká politiky, kteří v něm vidí kouzelného strýčka, který jim pomůže zalátat jejich díry v rozpočtu.

Jsou však strukturální fondy tím správným nástrojem? Opravdu pomáhají sjednocené Evropě v rozvoji, anebo ho naopak brzdí? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, je nutno osvětlit, proč tyto fondy vznikly. Musíme se vrátit až do 70. let, kdy vzniká tzv. regionální politika. Je sporné, co bylo hlavním a prvotním impulsem, jasné však je, že významným faktorem bylo přijetí nových členů do tehdejšího Společenství, které tím přestalo být regionálně koherentní. Navíc díky prohlubující se integraci ztrácely národní státy možnost intervenovat ve prospěch svých zaostalých regionů. Negativní dopady na jednotný vnitřní trh díky existující disparitě mezi regiony potvrdila v roce 1973 i Thomsonova zpráva. O dva roky později tak zahajuje svoji činnost Evropský fond pro regionální rozvoj. Ten dnes spolu s Evropským sociálním fondem tvoří jediné strukturální fondy, jež v rámci hospodářské a sociální soudržnosti doprovází ještě Kohezní fond. Zjednodušeně řečeno platí, že v rámci regionální politiky dávají bohaté státy kompenzační platby chudším částem Unie za to, že mají přístup na společný rozšířený trh.

Snaha dosáhnout sociálně vyrovnané Evropy se zdá být správným krokem. Nejenže se jedná o lákadlo pro nově přistupující státy, ale jedná se i o možný nástroj, jak posílit vzájemnou solidaritu mezi státy, dále možnost, jak inovovat či jak předcházet možným nepokojům a radikalizaci obyvatel v oblastech, které neměly to štěstí dostat se na výsluní „investorských reflektorů“.


Toto je pouze část textu, který je součástí únorového newsletteru Evropského programu Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).