Nenadchne, ani neurazí. Von der Leyenová má do vůdčí osobnosti daleko

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

© EPA

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová dnes pronese svůj vůbec první projev o stavu Unie. Jak si ve své pozici vede Němka, která hned v prvním roce svého působení musí řešit patrně největší krizi v historii EU?

Léto roku 2019 přineslo „zemětřesení“ v institucích EU – začalo nové pětileté období. Květnové volby do Evropského parlamentu částečně překreslily bruselskou politickou mapu, rozložení sil se změnilo.

Na obsazení europoslaneckých křesel navazovala také stavba nové Evropské komise, která byla už od začátku kontroverzní. Lídři členských zemí se totiž rozhodli jít proti tzv. principu spitzenkandidátů, snaze o větší demokratičnost a transparentnost, a místo předem známých kandidátů evropských politických stran nominovali po zákulisní dohodě do čela nové Komise Němku Ursulu von der Leyenovou.

Dosavadní spolková ministryně obrany byla pro velkou část Evropanů v podstatě neznámá, což se pravděpodobně dá říct i o ostatních (předem oznámených) kandidátech na tento prestižní post, charakter její nominace ji však hned od začátku dostal do nezáviděníhodné pozice.

Značná část europoslanců se postavila proti jejímu jmenování, a von der Leyenová, sama představitelka lidovců, tak musela svou podporu vyměňovat za ústupky dalším stranám. I když si nakonec dokázala zajistit hlasy dostatečného počtu europoslanců, jednalo se o historicky nejtěsnější většinu.

Komise bude mít v čele první ženu, Evropský parlament těsně podpořil von der Leyenovou

Europoslanci dnes v tajné volbě poměrně těsnou většinou zvolili do funkce předsedkyně Evropské komise navrženou Ursulu von der Leyenovou. Němka reprezentující lidovce dokázala na svou stranu dostat i liberály a část socialistů, kteří byli pro její osud klíčoví.

Problémy nezmizely ani v průběhu obsazování pozic nových eurokomisařů. Parlamentní odmítnutí kandidátů několika členských zemí znamenalo, že oficiální začátek úřadování nového kabinetu von der Leyenové připadl až na 1. prosince 2019.

Dosud konzervativní politička se i vzhledem k posílení progresivnějších hlasů v Evropském parlamentu a obecně „zelenému trendu“ zavázala k prosazování velice ambiciózních cílů v evropské klimatické politice, které jí osobně nemusely být vůbec blízké. Hned v prosinci představila Evropskou zelenou dohodu, a zelená agenda začala dominovat všemu.

Von der Leyenová představila Evropskou zelenou dohodu, cílem je klimatická neutralita EU

Evropská komise chce v rámci přechodu ke klimaticky odpovědnému hospodářství v nejbližších měsících přijít s řadou kroků a iniciovat masivní investice do ekologických projektů.

Von der Leyenová toho (i kvůli potřebě zajistit si hlasy europoslanců) slíbila opravdu hodně, a její sliby ji začaly dohánět už v březnu. Své plány pro prvních 100 dní fungování Komise totiž nestíhala naplňovat. A začalo být ještě hůř.

S propuknutím pandemie COVID-19 šlo všechno ostatní stranou. Zároveň se začaly naplno ukazovat limity, které Evropská unie při řešení takového typu krizí má. Ursula von der Leyenová a celá její Komise začátek pandemie zaspaly, iniciativu téměř zcela převzaly členské státy. Sama předsedkyně si vyslechla kritiku za slabý leadership. Až postupně si evropská exekutiva našla prostor, kde může být užitečná. Společné repatriační lety, společné nákupy pomůcek a vakcín, mechanismus civilní ochrany, uvolňování fiskálních pravidel a státní pomoci, koordinace otevírání hranic a dopravy přes ně nebo zastřešení plánu na ekonomickou obnovu – tím vším a nejen tím Komise přispěla, a ukázala tak svou hodnotu.

EU jako bezzubý bojovník proti koronaviru? Komise může dělat jen to, co jí státy dovolí

Státy EU hledají odpověď na to, jak co nejlépe zvládnout současnou krizi okolo koronaviru. Evropská komise nedisponuje dostatečnými pravomocemi, aby na sebe mohla převzít kompletní zodpovědnost. Svoji podpůrnou roli však podle odborníka zvládá dobře.

Po opadnutí nejhorší fáze krize se Komise vrátila ke své plánované agendě. Za necelých 10 měsíců fungování kabinetu von der Leyenové nakonec přistálo na stole poměrně hodně nových návrhů a iniciativ. Nová metodologie pro rozšiřování, strategie pro vztah s Afrikou, evropský klimatický zákon, nová průmyslová strategie, akční plán pro cirkulární ekonomiku, strategie pro biodiverzitu nebo pro využívání vodíku – to vše spatřilo světlo světa.

Stále toho samozřejmě mnoho zbývá. Mezi nejpalčivější problémy patří kromě nutnosti dohodnout se na finální podobě fondu obnovy a společného dlouhodobého rozpočtu EU také řešení pro migrační a azylovou politiku. Velkou výzvu představuje také nalezení shody se Spojeným královstvím na podobě budoucích vztahů, což se v současné době zdá jako nesplnitelný úkol. Času už totiž do konce roku mnoho nezbývá.

Jedním z nejhlasitějších slibů von der Leyenové bylo, že její Komise bude „geopolitická“, tedy že bude hrát větší roli na celosvětové scéně. I když určité snahy vidět jsou, jako například zmíněná strategie pro Afriku nebo pokusy zajistit si rovnocennější vztah s Čínou, společná zahraniční politika EU opět naráží na ty samé limity. V citlivých otázkách stále hrají prim členské státy, které disponují právem veta. Je však nutné přiznat, že geopolitické ambice zbrzdil také koronavirus.

Tomáš Weiss: Geopolitická Komise? Na zahraniční politiku EU kvůli krizi nebude čas

Snahy změnit pracně budovanou zahraniční politiku EU vůči Číně nebo Rusku se nevyplácí, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz expert na EU Tomáš Weiss. Evropská komise je podle něj při řešení řady problémů nucena balancovat na hraně svých pravomocí.

Pokud jde přímo o německou šéfku Evropské komise, je (bohužel) vidět, že se do pozice dostala jako výsledek kompromisu lídrů. „Neurazí“, ale ani „nenadchne“. To je však zdá se úděl funkce předsedy EK jako takové. Kandidát musí být přijatelný pro všech 27 zemí. Až vyvolený sám může postupně „dorůst“ do silné osobnosti a do skutečného lídra. Ursula von der Leyenová k tomu však má ještě daleko. Chybí jí charisma a zatím také zkušenosti na evropské scéně. Zároveň jí schází podpora napříč politickým spektrem.

Můžeme jen spekulovat, jakým jiným směrem by se ubírala Komise pod vedením Franse Timmermanse (socialisté), Manfreda Webera (lidovci) nebo Margrethe Vestagerové (liberálové), kteří jsou mnohem silnějšími osobnostmi, padli ale za oběť politickým tahanicím. Současná předsedkyně bude mít nicméně ještě dost času a příležitostí na to ukázat, že si svoji pozici zaslouží.

Otázka do budoucna: Chtějí evropské země, aby měla EU na globální úrovni silný hlas a vedl ji skutečný lídr, nebo dají přednost kompromisu v osobě manažera či koordinátora jako dosud? Ukáže až čas.