Kouzlo bruselského smíření

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

respekt

Vrcholní představitelé vlád a států v noci z pátku na sobotu 23. června dospěli ke kompromisu o budoucí „Reformní smlouvě“. Z původní ústavní smlouvy toho zůstalo poměrně dost. Jiří Sobota se v Respektu zabývá otázkou, proč nedošlo k razantnějším změnám.

Evropské politické špičky, zdá se, po dvou letech procitly do reality. Skutečné problémy, jejichž řešení od nich voliči očekávají, totiž nespočívají v reformě bruselských institucí. Když začal v sobotu v šest hodin ráno Neil O’Brien z londýnského think-tanku Open Europe rozesílat po Evropě otrávené e-maily, bylo jasné, že to v Bruselu nakonec všechno dobře dopadlo. Jenom zhruba o hodinu dříve došli evropští státníci po dvou letech hádání a mnoha hodinách závěrečného vyjednávání k závěru, že se přece jenom dohodnou na nové podobě Evropské unie a ukončí vleklou krizi, do které se společenství propadlo po krachu ústavních referend na jaře roku 2005. Výsledek?

Podle skeptického O’Briena, jehož think-tank jinak reprezentuje názory velmi podobné postojům britských konzervativců a české ODS, schválily hlavy států na summitu v Bruselu z devadesáti devíti procent přesně to, čemu se až dosud říkalo Smlouva o Ústavě pro Evropu neboli evropská ústava.

Respekt 26/2007.

Celý článek naleznete zde.