Irové odmítli v referendu Lisabonskou smlouvu

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

ceska sporitelna česká spořitelna čs

Jan Jedlička z EU Office České spořitelny se ve svém komentáři zabývá otázkou, proč Irsko minulý týden odmítlo Lisabonskou smlouvu a jaká jsou potenciální východiska z této situace.

Zatímco fanoušci českého fotbalového týmu si svůj „pátek 13.“ zažili s dvoudenním zpožděním až v neděli, toto magické datum bylo nešťastným dnem pro příznivce evropské integrace. V tento den totiž byly zveřejněny výsledky irského referenda o Lisabonské smlouvě reformující institucionální uspořádání Evropské unie. Všelidového hlasování se zúčastnilo 53 % ze tří milionů irských voličů, když NE smlouvě řeklo 53,4 % občanů (862 415 lidí), naopak souhlasné stanovisko vyjádřilo 46,6 % Irů (752 451 lidí). Přestože po oznámení odhadů výsledků euro vůči dolaru nepatrně oslabilo, pro ekonomiku Evropské unie ani eurozóny se nedají očekávat žádné reálné ekonomické dopady.

Proč zrovna Irové?

Zatím neexistují věrohodné analýzy, proč vůbec Irové smlouvu většinově odmítli. Irsko přitom patří mezi učebnicový příklad úspěšné země, která těží ze svého členství v EU. Zatímco ještě začátkem 70. let bylo Irsko zaostalou okrajovou evropskou zemí, od svého vstupu do ES/EU v roce 1973 se díky přijatým reformám, získaným dotacím z fondů EU a přílivu zahraničních investorů stalo ekonomickým tygrem. V současnosti je Irsko vedle specifického Lucemburska ekonomicky nejvýkonnější členskou zemí EU (podle ukazatele HDP na obyvatele).

Irové patrně smlouvě nerozuměli – vzhledem k jejímu rozsahu a složitému právnickému jazyku se nelze příliš divit – a proto se vyslovili proti neznámé novotě. Kampaň ve prospěch smlouvy byla realizována často prostřednictvím bezobsažných, šťastně se usmívajících tváří politiků, doplněná o výrazné ANO. Schválení nepřispělo ani poukazování některých politiků včetně expremiéra Bertieho Aherna na skutečnost, že z velké části se obsah Lisabonské smlouvy kryje s odmítnutou Euroústavou, a jak šikovně z toho evropští lídři „vybruslili“. V řadě Irů to mohlo zanechat dojem, že se stávají obětí neférového triku.

Naopak odpůrci smlouvy v rámci kampaně pracovali s konkrétními argumenty, i když často se nezakládajících na pravdě. Po schválení Lisabonské smlouvy by Brusel Irsku nevnutil liberální potratovou legislativu, ani mu nezvýšil jeho atraktivní nízkou sazbu korporátní daně, jak občas zaznívalo.

Toto je pouze část analýzy, celý text naleznete pod tímto odkazem.