Generátory, pašovaný tabák a americký rapper

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

CafeBabel.com

Situace v Kosovu je skutečně neutěšená – nezaměstnanost převyšuje 40%, hospodářství ovládá černý trh a politická stabilita je v nedohlednu. Přesto se kosovská ekonomika snaží co nejvíce otevřít světu a začít konečně prosperovat.

Po polední modlitbě ve starobylé mešitě Carshi davy lidí proudí na tržiště v centru Prištiny. Auta, chodci a prodejci se tísní na žalostně rozbité ulici plné louží. Na každém kroku narazíte na prodavače nabízející širokou škálu zboží: od zeleniny, pálivých omáček, feta sýru až po  nejrůznější sortiment s albánskou tématikou jako třeba vlajky, kuličková pera atd. Obchodníci mají podle vlastních slov ty nejnižší ceny ve městě, kde kilo a půl banánů pořídíte za 1 euro, kilo pomerančů za 80 centů a tričko s albánským národním symbolem dvouhlavou orlicí dokonce jen za 3 eura. Co poutá pozornost asi úplně nejvíc, je prodej pašovaného tabáku ze západní Evropy přímo před očima netečných strážníků. Podle Bedriho Ahmetiho, zkušeného obchodníka s obuví, to jde s černým trhem z kopce. „To byly zisky těsně po válce! Mohli jsme z Turecka dovážet, co jsme chtěli, a žádné kontroly ani zákony nám v tom nebránily. Teď už to tak skvělé není. Se zavedením daně z přidané hodnoty je potřeba získat povolení k dovozu a zesiluje se veřejnoprávní kontrola, obchody již nejsou pro nás tak výhodné“ říká. S určitou dávkou ironie Ahmeti uzavírá, že bylo snadnější uplatit srbskou policii než tu dnešní.

Lidé se musí naučit platit daně

Daleko od tržiště se skýtá zcela jiný obrázek. Tucty improvizovaných obchodů jsou strategicky umístěné poblíž sídla mise OSN v Kosovu (UN Mission in Kosovo – UNMIK), dočasné správy země. Podle ekonomického poradce Evropské komise Freeka Janmaata je „význam černého trhu pro kosovské hospodářství obrovský. Stačí se podívat na nadsazené údaje o 45% nezaměstnanosti a pochopíme rozměry černého trhu.“ Pravdou totiž je, že pro mnoho lidí je výhodnější zůstat formálně nezaměstnanými a pobírat státní podporu. Nizozemský diplomat proto zdůrazňuje význam „reforem právního a daňového systému“ za účelem posílení dodržování práva a tím následně nastartování hospodářského růstu.

Akan Ismaili je mladý podnikatel, zakladatel firmy Ipkonet, která jako první začala občanům Kosova poskytovat připojení k Internetu. S názory Janmaata souhlasí: „Za více než deset let se lidé odnaučili platit daně. Musíme změnit jejich mentalitu, naučit je platit daně a respektovat zákony,“ říká ve své moderní kanceláři ve výškové budově, která patří kosovskému rozhlasu a televizi. Jeho slova získávají váhu už jen tím, že pocházejí od člověka, který ovládá prvního kosovského poskytovatele Internetu, firmu, která se brzy stane druhým místním mobilním operátorem (díky zahraniční investici slovinské společnosti Slovenije Telecom).

S nakažlivým optimismem podotýká ředitel Ipkonet, že přestože rizika mohou být vysoká, investice se zahraničním investorům vrátí, protože místní trh má co nabídnout. Podle Ismailiho „po několika prohraných revolucích a desetileté izolaci v průběhu devadesátých let se obyvatelé Kosova opět chtějí stát součástí světa.“ Jako důkaz takové otevřenosti uvádí vysoký počet kosovských domácností vybavených připojením k Internetu.

Ekonomika na houpačce

Při procházce uličkami v okolí sídla UNMIK navodí všudypřítomné satelitní antény, rostoucí počet obchodů s módním textilem západních značek, galerie moderního umění a stylové bary člověku atmosféru podobnou každému druhému evropskému velkoměstu. Jsou také znakem určitého stupně růstu, za kterým stojí kosovská mezinárodní komunita, která se do Prištiny vrací. Ale to není jediný důvod prosperity.

Podle poslední zprávy Evropské komise byl hospodářský růst poprvé od války slovy Freeka Janmaata „založen na domácí spotřebě a nikoli na zahraniční pomoci nebo darech zaslaných členy diaspory.“ Podle zprávy UNMIK rostla kosovská ekonomika během roku 2006 o 3%, zatímco zahraniční pomoc klesla na 20,5% HDP.

Nicméně fakt, že v těch samých ulicích jsou na každém kroku vidět generátory pro případ výpadku elektrického proudu, časté problémy s dodávkami vody, žalostný stav infrastruktury a veřejných služeb a vysoká nezaměstnanost, vrátí každého do reality současného Kosova. Do  země, která je již osm let pod správou OSN.

Nedostatky kosovského trhu práce pociťují především ženy a mladí lidé. Jak připomíná Freek Janmaat, uvidíme, „zda v příštích pěti či šesti letech dokáže kosovský trh práce absorbovat 35 až 40 tisíc mladých, kteří na něj každoročně míří.“ Je to znepokojující především proto, že mladí lidé představují 50% kosovské populace.

Nízká zaměstnanost je podle Luljety Vuniqiové, ředitelky Centra pro gendrová studia v Kosovu, dalším z alarmujících faktorů kosovského hospodářství. Podle ní totiž 80% všech nezaměstnaných tvoří ženy. Janmaat i Vuniqiová se shodují v tom, že je potřeba rozšířit možnosti vzdělávání především na středním a vyšším stupni a nabídnout tak mladým lidem lepší budoucnost.

Ať už se ale stane cokoli, šťastná budoucnost Kosova leží v definitivní úpravě statusu země a efektivní vládě. Jenom pak získají zahraniční investoři potřebnou jistotu pro rozsáhlejší  investice. Do té doby si iluzí o lepší budoucnosti budou moci obyvatelé Kosova užít jen během takových událostí, jako bylo vystoupení amerického rappera jménem 50 cent na prištinském fotbalovém stadionu, které financoval Ipkonet.