Evropa ucukla od propasti

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Nový rozpočet Evropské unie je přece jen na světě. K promyšlené cestě vpřed se ale přirovnat nedá.

„Den začíná o půlnoci,“ opakuje irský zpěvák Bono v jednom ze starších hitů skupiny U2. Těžko předpokládat, že si s ním tato slova někdy v koupelně pobrukoval francouzský prezident Jacques Chirac, u mladších evropských vůdců, jako je Tony Blair nebo Angela Merkelová, to však vyloučit nelze. V každém případě se ve tmě hluboké bruselské noci z pátku na sobotu objevil nadějný záblesk svítání: návrh evropského rozpočtu schválený minulý týden Evropskou radou sice ještě musí odsouhlasit stále samostatněji vystupující Evropský parlament, po měsících strávených tápáním a hádkami je však samotná existence dohody malým evropským znovuzrozením. Proč ne rovnou velkým? Jednání o rozpočtu se nedostalo přes handrkování o miliardy eur a setiny procent. Zaplaťpánbu za výsledek, ale ke skutečné nové tváři Evropské unie to stačit nebude. Na to je potřeba přestavět společnou kasu pěkně z gruntu – a nejen to. Evropská unie se musí znovu vážně pustit do debaty, jak vyřešit zastaralý zákonný rámec svého fungování, a navíc se dopracovat ke společné představě o budoucnosti společenství. Ta musí spíše než na přelévání peněz od bohatších zemí k chudším spočívat na ochotě otevřít se a obstát v konkurenci všeho druhu.

Zachraňte vévodu!

Jedna věc je na rozpočtové dohodě skvělá: jeden problém je za námi, což nám rozvazuje ruce k řešení dalších zašmodrchanců. První už klepe na dveře: vlastně hned po schválení rozpočtu můžeme s jistotou konstatovat, že tuhle agendu budeme mít brzy na stole znovu. Zaprvé proto, že předseda Evropského parlamentu Josep Borell šéfům vlád důrazně vzkázal, ať s automatickou podporou jím řízené instituce rozhodně nepočítají. Český premiér Paroubek to sice na tiskovce odbyl mávnutím ruky, jenže i europoslanci jeho vlastní strany patří mezi možné potížisty a Evropský parlament už dávno není jenom poslušným sborem kývalů. Kromě toho má v sobě nová dohoda zabudovanou klauzuli, jež požaduje přezkoumání celé struktury rozpočtu v letech 2008 a 2009. To je moc dobře – ta současná je se 40 procenty výdajů věnovaných úzké skupince zemědělců opravdu hodně zastaralá a je sama o sobě příčinou, proč se některé země do „solidárního“ financování Unie příliš nehrnou. Jak by také mohly, když třeba v Británii je největším příjemcem evropské pomoci strádajícím zemědělcům vévoda z Westminsteru, jemuž šlape na paty sama královna Alžběta II. (231.559 eur ročně). Návod na reformu přitom existuje, je jím dva roky stará tzv. Sapirova zpráva vypracovaná na pokyn tehdejšího předsedy Komise Romana Prodiho, ta však pro svou radikálnost zatím dřímá v bruselských trezorech. Podle tohoto návrhu by mnohem větší část společných peněz připadala na podporu ekonomického růstu včetně výzkumu, zatímco na udržovací, ale dlouhodobě odepsaný sektor zemědělství by připadalo pouhých 15%. Zpráva zároveň požaduje úplně nový systém odvodů peněz do společné kasy, který by spočíval na zavedení evropských daní. Závěry povinného přezkoumání, které se za tři roky rozjede, budou sice před sebou mít obtížnou cestu do praxe – kterákoliv země je může kdykoliv vetovat –, nás by však měla rozpočtová diskuse zajímat dvojnásob. Na jaře 2009 totiž bude právě Česko sedět v předsednickém křesle EU a na jeho obratnosti, a především ochotě podílet se na modernizaci unijní kasy bude záležet mnohé.

Otevřený svět

Unie se ale zdaleka netrápí jenom s rozpočtem, který ostatně není se svým 1% evropského HDP zase tak veliký. Jejím druhým problémem je nejasná budoucnost zákonného rámce, podle kterého může tak velký spolek vůbec fungovat. Návrh ústavní smlouvy leží od jara u ledu a nikdo se ho odtamtud zatím neodvažuje ani vytáhnout, ani mu uspořádat slušný pohřeb. Debata o rozpočtových miliardách sice dala na největší unijní neúspěch roku 2005 chvíli zapomenout, sám její průběh ale ukázal, že dohodnout se v rozšířeném počtu podle starých pravidel na čemkoliv smysluplném je na samé hranici možností. Už rakouské předsednictví bude muset „ústavní“ diskusi znovu oživit.Ani tady však výzvy nekončí. Nové země sice dostaly minulý týden slušné peníze na svůj rozvoj, cesta k moderní a otevřené Evropě však bude muset stát spíše na principu „pomoz si sám“. Pro občany chudších zemí to znamená zejména přístup na pracovní trhy celého kontinentu a možnost svobodného podnikání tamtéž – liberalizaci služeb.

Záblesk ve tmě

Nově schválený rozpočet je prvním malým krokem směrem od propasti. Na jejím dně leží Unie rozbitá na kusy do sebe zahleděných zemí a zemiček neschopných čelit krizi. V Evropě taková konstelace nikdy nevěstila nic dobrého. Hodnota rozpočtu však spočívá právě jenom ve znovuobjevené schopnosti dohodnout se. Ze všeho nejvíc je to první záblesk světla.