Evropa 2057. Kdo ví, co bude?

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

CafeBabel.com

Kdo by si byl býval před padesáti lety pomyslel, že se utopistická představa o jednotné Evropě stane realitou? A co nás čeká v příštích 50 letech? Pohleďme do budoucnosti.

Představme si vojáka Německé demokratické republiky kterak se dívá do křišťálové koule. Věřil by svým očím, kdyby viděl své vnuky s jejich sicilskými kamarády na MSN Messengeru, znovu sjednocené Německo nebo ženu z NDR – vědkyni! – jak stojí v čele moderního státu?  

Jak daleko dojdeme v roce 2057? Tři experti: Claude Fischer, generální tajemnice francouzské organizace „Confrontation Europe“, Jaroslaw Pietras, profesor na Varšavské universitě a šéf úřadu Výboru pro evropskou integraci a José María Gil-Robles, bývalý předseda Evropského parlamentu v období 1997 – 1999 nastínili své vize pro budoucnost:  

Ze sjednocení roste pokrok

„Unie“ znamená “sdílení“. Ve společných politikách došlo k velkému pokroku, především v souvislosti s reformou společné zemědělské politiky a jednotného trhu. Ale jaká je hlavní výzva EU? Podle Španěla Gil-Roblese potřebuje Evropa „konsolidovat svoji nezávislost v rámci zahraniční politiky, obrany a společné energetiky“.

Jaroslav Pietras z Polska na druhou stranu věří, že budoucí zahraniční politika bude více konzistentní a celistvá. Především má za to, že se v rámci evropského prostoru „musíme zabývat aspekty jako jsou práva a svobody jednotlivce a také se mnohem více angažovat při zajišťování naší bezpečnosti.“

Cena za etiku

Ochrana lidských práv, dlouhá tradice vlivných odborů a Kjótský protokol ukazují, že Evropané mají jistě snahu vyhovět pravidlům moderní etiky. Ale jakou cenu platí naše ekonomická soutěž na mezinárodním trhu?

Pietras věří, že k tomu abychom byli úspěšní, musí EU změnit svoji zjevnou slabost ve svůj hlavní přínos. „Měli bychom zkusit se vyhnout přímé konkurenci s levnými výrobci jako například těmi z Asie. Proto bychom se měli zaměřit na vzdělávání našich občanů, neboť jejich znalosti a produkty založené na znalostech budou hlavním faktorem celosvětové konkurenceschopnosti.“

Podle něj bude Evropa vybídnuta k tomu, aby se měřila se stále více sofistikovanými produkty. Abychom mohli tyto produkty vyvinout a vyrábět, musí „firmy z EU více spolupracovat namísto toho, aby se sektorově specializovaly v rámci národních trhů.“

Ale činy mluví za vše. Je ironií, že se podle odhadů OSN Anglie, Francie a Německo v roce 2006 podílely z 80% na celosvětovém vývozu zbraní. „Svět je plný protikladů. Zatímco Evropa je zprostředkovatelem míru, zásobuje zároveň obě strany konfliktu zbraněmi“, říká ironicky Gil-Robles.

Limity Evropy

A teď otázka za milión: Kam se rozšíří evropské hranice v roce 2057? Jde o jedno z nejkontroverznějších témat mezi Evropany a názory našich odborníků se také zjevně liší. Gil-Robles pochybuje o schopnosti EU přijímat další členy. „Evropa dospěla ke svým hranicím. Pochybuji, že poroste ještě více. Balkánský region je evropský protektorát. U Turecka záleží na tom, jestli zvládnou homogenizovat své lidi a respektovat lidská práva. Mám obavy, že do té doby budou muset stále čekat.“

Pietras je větší optimista. Je přesvědčen, že Evropa roku 2057 bude zahrnovat Ukrajinu a Bělorusko. „Rusko se bude muset rozhodnout, zda se k EU připojí, neboť na jeho dálně-východních hranicích působí čím dál silnější Čína.“

Claude Fischer připomíná, že nemůžeme zapomenout na naše vazby k zemím na jižním pobřeží Středozemního moře.

Potřebujeme ústavu?

Ústavní smlouva utrpěla hlavní porážku, když Francie a Nizozemí řekly v roce 2005 svá „ne“. Ale fakt, že ještě nějaké země neratifikovaly ústavní smlouvu nebude hrát v příštích 50 letech žádnou významnou roli,“ ujišťuje Pietras. Fischer souhlasí, že jsme toho doposud dosáhli celkem dost: mír, vnitřní trh, jednotnou měnu, a to všechno bez ústavy.

Gil Robles to nevidí tak jednoznačně: „Nedává žádný smysl mluvit o budoucnosti bez ústavy. Pokud ji nebudeme mít do roku 2009, budeme ji mít v roce 2014. Osmnáct zemí řeklo doposud své „ano“ a ostatní, jako Francie, změní v patřičnou dobu svůj názor.“

Jak ale probudíme v Evropanech jejich povědomí o evropeismu? Zaprvé zajištěním, že jejich vlastní státy a občané se uplatní v rámci EU. Týká se to také vzdělávání menších států, jak říká Gil-Robles: “jednotlivé země mají tendence říkat, že špatné věci pocházejí z venku a my nemůžeme tolerovat tento druh projevu.“

Když vyschne ropa

Doba, kdy ropa monopolizovala energetický trh, ustoupí éře energetického mixu. „Evropa bude záviset mnohem více na fúzní a geotermální energii nebo energii z moří. Mohla by také začít využívat solární energii vytvořenou ve vesmíru,“ předpovídá Pietras. Gil-Robles věří, že fosilní zdroje zaniknou, ale „to se nestane v příštích 50 letech.“ Je přesvědčen, že podíl energie z obnovitelných zdrojů vzroste ze současných 6% na 15 – 20%. Fischer je přesvědčený: „Energie bez emisí. Měli bychom ji využívat ode dneška, pokud se chceme vyhnout globálnímu oteplování.“

Zákony garantující lidská práva, politická unie, průnik vědomostí, auta jezdící na geotermální pohon – to všechno se očekává v Evropě roku 2057.