Česká zkušenost varuje

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

ANO pro Evropu - logo

Pavel Kosatík, český novinář a životopisec ve svém zamyšlení nad evropskou identitou vítá rozmanitost evropských národů a dále upozorňuji na významné české zkušenosti, z nichž by se Evropa mohla poučit.

Co potřebuju k životu: 1) věřit v nadpozemského Boha a 2) o všem pozemském svobodně pochybovat, vnímat je jakožto ambivalentní svou podstatou. Ad 1: Existenci lásky, bez které se neobejdu a jejímž bych rád i sám uměl být dárcem, si neumím vysvětlit jinak než jako dar (od koho jiného než od bytosti). Ad 2: Těším se z každé chvíle, kdy je mi dáno spatřit v pozemském kladu i protiklad, v černé bílou, v dobru potenciál snadného přerodu ve zlo, a tak si uchovávat naději, že ještě nějaký čas dokážu vést relativně vyrovnanou partii s člověku vždy hrozící slepotou.

Ještě jinak: je mi dobře a přirozeně, cítím-li někoho nad sebou, a zároveň, jak se mi aspoň zdá, chci být schopen unést odpovědnost za vše, co dělám „dole“. V tom je podle mě i jedna z hlavních „definic“ Evropy a evropské identity. Spojují se v ní obě klíčová evropská století, křesťanské čtrnácté s nekřesťanským osmnáctým. Člověk zároveň zírá vzhůru i panorámuje svět kolem sebe, a to tak, že jedním umocňuje druhé. Vznáší se malinký kousek nad zemí a současně je o ni opřen, tak aby ji cítil. Žít v Evropě znamená rozumět zároveň Bibli i Rousseauovi – a tím „rozumět“ se myslí takový způsob vnímání, jenž nevede ani k relativismu, ani k volbě jednoho ve jménu potření toho druhého. Žít v Evropě není úplně snadné.

Nejnebezpečnější situace pro člověka nastává, když se až příliš vžije do svých představ. To je v Evropě podle všeho o něco těžší než jinde a já si přeju, aby vždycky bylo. Politické hranice se rozplývají, ale ty kulturní zde budou okysličovat život vždycky: v Evropě vždy bude platit, že stačí přeplout řeku nebo přejít kopec, aby se člověk nemohl vynadivit, v dobrém i zlém, vymoženostem života toho druhého. Jak je možné, že ty Holanďanky na svých bicyklech jezdí tak nádherně zpříma – odkud se v jejich kostrách vzala taková míra nadpřirozené hrdosti? O štíhlých Španělích nebo Italech nemluvě: jejich oči dokážou metat blesky jako žádné jiné, ale jaká proměna, když se dívají na své děti! Pro příslušníka středoevropského národa, po kterém se šlapalo, je inspirativní také setkání s Britem: ať bankéř či dlaždič, cosi jaksi z něho vyzařuje: Jenom si něco zkuste. Na mě si nesáhnete. Jít Evropou je pěkné, protože to znamená divit se, divit se, divit se. 


Toto je pouze část textu, který je jedním z příspěvků v publikaci vydané sdružením ANO pro Evropu. Autoři této publikace položili českým a zahraničním intelektuálům, historikům, novinářům, politikům a dalším významným osobnostem dvě otázky:

  • Co z toho, co vytváří vaši identitu, je obecně evropské?
  • Čím by mohly být identita a zkušenosti České republiky a zemí střední Evropy významné pro budoucnost celé Evropy?

Celý text tohoto příspěvku i mnoho dalších naleznete v publikaci „Evropané píší o Evropě“, kterou je možné zakoupit v knihkupectvích a v dohledné době také stáhnout z internetových stránek ANO pro Evropu.