Analytici: Více integrovaná EU má být efektivní a demokratická

zdroj: Evropská komise.

Pokud by se měla Evropská unie v budoucnu více integrovat, důležitá rozhodnutí nesmí být přijímána lídry členských států za zavřenými dveřmi. Model evropského vládnutí by měl být demokratičtější a také efektivnější, domnívají se odborníci z evropských think tanků a univerzit, kteří se sešli na konferenci v Praze.

Jednou z cest vedoucích ze současné krize eurozóny k větší stabilitě je podle některých názorů hlubší evropská integrace. I proto předseda Evropské komise José Manuel Barroso ve svém zářijovém projevu o stavu Unie vyzval ke změnám základních smluv, které by vedly k vytvoření politické federace národních států. Jak by ale hlubší integrace mohla vypadat?

„Nepotřebujeme pouze evropské vedení, potřebujeme evropskou vládu,“ prohlásil Thomas Klau, ředitel pařížské pobočky evropského think tanku European Council on Foreign Relations. Současnou strukturu eurozóny přirovnal k rozbitým brýlím, kterým chybí jedna nožička.

„Pokud zůstáváte v klidu, takové brýle ještě poměrně dobře sedí na nose. Pokud však chcete běhat nebo skákat, brýle nefungují. Krize eurozóny je přitom právě takový skok, který ukázal, že něco nefunguje. Chybí nám jedna nožička, jedna větev. A tou je evropská vláda,“ řekl na konferenci věnované budoucnosti evropské integrace, kterou v Praze pořádala Asociace pro mezinárodní otázky.

Evropská unie proto podle něj potřebuje „změnu pravidel“. V rámci stávajících evropských smluv je prý velmi obtížné nějaké výrazné změny dosáhnout, protože je k ní nutná ratifikace ve všech členských státech. O jak komplikovaný proces může jít, se ukázalo zejména během jednání o Smlouvě o Ústavě pro Evropu a při ratifikaci Lisabonské smlouvy (EurActiv 14.10.2011).

Podle jeho názoru by však mohla vzniknout nová smlouva, kterou by během ratifikačního procesu nemusely ihned přijímat všechny státy. „Ti, kdo by napoprvé řekli ‚ne‘, by později měli další možnost o smlouvě hlasovat. Pokud se však i napodruhé rozhodnou smlouvu nepřijmout, mohou s ‚novou‘ EU například navázat spolupráci ve stylu Švýcarska nebo Norska. To není žádná tragédie,“ dodal.

Ne všechny změny, které by v Evropě vedly k větší koordinaci a integraci, však musí podle analytika bruselského think tanku Centre for European Policy Studies Piotra Macieje Kaczyńského proběhnout prostřednictvím změny základních smluv. Evropské politické strany by například mohly pro volby do Evropského parlamentu vypracovávat celoevropské nadnárodní kandidátky.  

Iluze národní suverenity

Podle Kaczyńského lídři některých evropských států příliš silně lpí na „zachování národní suverenity“. Tu však označil za „iluzi“. „Věříme té iluzi natolik, že nejsme schopni uznat, že je to iluze,“ řekl. Zdůraznil, že v řadě oblastí jsou již dnes evropské státy vzájemně silně závislé a jsou ovlivňovány také globálním děním.

Protože dění v jednotlivých evropských zemích ovlivňuje i vývoj v dalších členských státech, mají prý proto členové EU právo spolurozhodovat o tom, co se v Evropské unii děje. Zároveň by se podle jeho názoru o dění v ostatních zemích měla více zajímat také evropská veřejnost.

Občané by navíc měli mít možnost více rozhodovat o směřování Unie. Proto by podle Kaczyńského měli být předseda Evropské komise i předseda Evropské rady voleni v celoevropských demokratických volbách. Takovou myšlenku v nedávném rozhovoru pro EurActiv podpořila například místopředsedkyně Komise Viviane Reding.     

Více demokracie potřebuje současný model evropského vládnutí také podle Giulia Ercolessiho, bývalého italského politika, který nyní působí v nadaci Critica Liberale. „Současný mezivládní model, ve kterém rozhodují lídři národních států, je neefektivní. U všech rozhodnutí je třeba dosáhnout kompromisu, k němuž dochází za zavřenými dveřmi,“ řekl na konferenci. Je to podle něj stejné, jako kdyby rozhodnutí německého spolkového státu probíhala za zavřenými dveřmi mezi lídry jednotlivých spolkových zemí.

Společně nebo ne?

Ercolessi také připomněl, že v současné době se sice hovoří o federalizaci Evropy, napříč kontinentem je však tento termín vnímán rozdílně. „V západní Evropě slovo ‚federace‘ evokuje model Spojených států amerických nebo Švýcarska. Ve střední a východní Evropě však vyvolává vzpomínky na Sovětský svaz nebo Jugoslávii,“ upozornil.

V každém případě by si podle něj měly evropské státy uvědomit, že díky vzájemné spolupráci jsou na globální scéně silnější, ať už politicky nebo ekonomicky. „V budoucích desetiletích by se mohlo stát, že individuálně budou hrát i ti nejsilnější hráči Evropy v globální ekonomice stejně velkou roli jako jedna z čínských provincií,“ řekl s odkazem na údaje o hrubém národním produktu jednotlivých států.

„Který národní politik ale na domácí scéně vystoupí s tím, že chce vstoupit do unie, kde jeho stát bude představovat jednu ze ´spolkových zemí´ širší komunity?“ zdůraznila Krisztina Arató, která působí na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti.

Zmínila také, že pokud bude vytvořena více integrovaná Evropská unie v nové podobě, bude třeba vyřešit vedle nové smlouvy a počtu případných členů také otázku evropského občanství a „evropského lidu“. Dalším aspektem je podle ní také rozpočet členských zemí.

Uvedla také, že podle některých studií z minulosti by v případě vytvoření plné federace bylo nutné společný rozpočet navýšit. V současné době představuje rozpočet EU přibližně 1 % hrubého národního produktu Evropské unie. V případě vytvoření plné federaci by se prý toto číslo muselo zvednout na 20 až 25 %.