Věřím, že Irové řeknou Lisabonské smlouvě „Ano“, říká Roche

Irský ministr pro evropské záležitosti Dick Roche během své návštěvy Prahy diskutoval se zástupci českých politických stran o ratifikaci Lisabonské smlouvy. Jeho země bude jako jediná o osudu nové evropské smlouvy rozhodovat v referendu a průzkumy veřejného mínění ukazují, že většina Irů nemá dosud jasno, jak bude hlasovat.

Souvislosti:

Lisabonská (Reformní) smlouva je nástupkyní evropské ústavní smlouvy, jejíž ratifikační proces se v roce 2005 zastavil poté, co jí občané Francie a Nizozemska řekli své „Ne“.

Německému předsednictví v se v první polovině roku 2007 ale podařilo stojaté vody nastalé „institucionální krize“ rozhoupat a pod jeho vedením vznikla nová evropská smlouva – Reformní smlouva, která sice zachovává větší část institucionálních změn, s nimiž počítala již ústavní smlouva, avšak zároveň odstraňuje sporné ústavní symboly, jako je prezident nebo ministr zahraničí Evropské unie a zavádí některá další opatření, která v původní ústavní smlouvě nebyly. Česká vláda v této souvislosti zdůrazňuje zejména zavedení principu tzv. oboustranné flexibility, podle nějž bude za určitých podmínek možné přenášet pravomoci zpět na úroveň národních států, ale také posílení pravomoci národních parlamentů v otázce subsidiarity.

Vyjednávání o konečné podobě Reformní smlouvy dospělo ke svému závěru za portugalského předsednictví a vrcholní představitelé členských států a vlád jí v prosinci 2007 slavnostně podepsali v Lisabonu. K tomu, aby smlouva vstoupila v platnost jí musí ratifikovat všechny členské země EU.

Dosud byla ratifikace úspěšně uzavřená v dvanácti členských zemích: Slovinsku, Rumunsku, Maltě, Maďarsku, Francii, Bulharsku, Polsku, Rakousku, Slovensku, Portugalsku, Dánsku a Německu. V České republice je nyní proces ratifikace pozastaven do doby, než Ústavní soud, jemuž Smlouvu minulý týden zaslal Senát ČR, posoudí, zda se její text slučuje s ústavním pořádkem České republiky.

Otazník se vznáší také nad Irskem, které jako jediné z členských zemí bude o Lisabonské smlouvě hlasovat 12. června 2008 v referendu. Podle posledního průzkumu veřejného mínění však stále 60% Irů není rozhodnuto, jak bude hlasovat.

Témata:

Ratifikačnímu procesu se věnovala veřejná diskuse „Lisabonská smlouva, její ratifikace a implementace“, která se uskutečnila ve středu 30. dubna v Senátu Parlamentu ČR. Diskusi, na níž jako hlavní řečník vystoupil irský ministr pro evropské záležitosti Dick Roche, uspořádalo sdružení ANO pro Evropu, odbor informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR a Zastoupení Evropské komise v ČR ve spolupráci s Výborem pro záležitosti Evropské unie Senátu ČR.

Podle Dicka Roche Lisabonská smlouva jednak zlepšuje efektivitu fungování Unie, jednak posiluje její demokratickou legitimitu. Roche ocenil, že oproti předchozím smlouvám nevznikla Lisabonská smlouva za zavřenými dveřmi, ale doslova před očima veřejnosti. Přiznal však, že na rozdíl od předchozích smluv nenese nová smlouva jednoduché poselství, které by bylo snadné vysvětlit občanům.

Co Lisabonská smlouva přináší

Mezi nejzásadnější změny, které Lisabonská smlouva přináší, patří bezpochyby změna rozhodovacích pravomocí evropských institucí. Smlouva dává navíc Evropě lepší nástroje k posílení jejího hlasu na mezinárodní scéně. Posiluje také roli Evropského parlamentu a národních parlamentů. Národní parlamenty jsou podle Roche největšími vítězi Lisabonské smlouvy, neboť až do nynějška se nemohli přímo podílet na tvorbě evropské legislativy. Podle Smlouvy se nyní budou moci vyjádřit k jakékoliv části přijímané evropské legislativy a budou-li přesvědčeny o tom, že je tato legislativa v rozporu s principem subsidiarity, budou se proti ní moci účinněji postavit.

Stálý předseda Evropské rady posílí konzistenci této instituce a zlepší koordinaci práce Rady, říká Roche. Nová smlouva zároveň zavádí trojí předsednictví. Ačkoliv předsednictví pro malou členskou zemi znamená velkou čest, tvrdí ministr, je to také obrovská zátěž. Sdílení odpovědnosti mezi tři země je tedy smysluplné.

Z pohledu irského ministra je přínosem také změna hlasovacího systému v Radě a zavedení hlasování kvalifikovanou většinou, kdy se pro návrh musí vyslovit alespoň 55% členských zemí, kteří zastupují zároveň alespoň 65% občanů Unie. Nový systém je podle něj transparentnější a občané tak budou moci lépe pochopit, jak země k rozhodnutí došly.

Lisabonská smlouva snižuje počet komisařů Evropské komise. Některé země proto nebudou mít po jedno funkční období svého komisaře. Roche v této souvislosti ocenil, že smlouva nedělá rozdíl mezi velkými a malými členskými zeměmi – komisaři se mají měnit nezávisle na velikosti země.

Podle Roche je také výrazným přínosem smlouvy Listina základních práv, která vychází ze společných hodnot uznávaných ve všech členských zemích Evropské unie a jejich ústavních pořádků.

Pokud jde o pravomoci Unie a předávání pravomocí z úrovně členských zemí, Roche zdůraznil, že Unie má jen takové pravomoci, které jí členské země samy předaly. Často zaznívající obavy, že se řada oblastí s novou smlouvou přesunou z oblasti jednomyslného hlasování k hlasování kvalifikovanou většinou jsou podle ministra neopodstatněné. V oblastech, které jsou pro členské země nejcitlivější, se bude i nadále hlasovat jednomyslně. Jde například o oblast zdanění, společné zahraniční a bezpečnostní politiky, sociálního zabezpečení, apod.

Veřejná diskuse v Irsku

V Irsku se v souvislosti s Lisabonskou smlouvou vytvořila řada mýtů, říká Roche. Jedním z nich je, že Lisabonskou smlouvu bude možné kdykoli pozměnit. To ale není pravda, každé změně musí předcházet její ratifikace ve všech členských zemích.

Pro Irsko je důležitá také otázka národní neutrality a v zemi proto občas zaznívají obavy, že smlouva povede k narušení této neutrality. Tyto obavy šíří zejména strana Sinn Fein. Ani to není pravda, neutralitu Irska respektuje i Lisabonská smlouva.

Smlouva je často kritizována za to, že je příliš komplexní a nikdo jí nerozumí. Roche ovšem připomíná, že jde o dohodu mezi 27 členskými zeměmi a již z tohoto důvodu musí být nutně komplexní a není to tedy důvodem, proč smlouvu odmítat.

Důvodem, proč by měli irští voliči, ale také všechny ostatní členské země, říci smlouvě „Ano“ je podle Roche ten, že Unie v současné době není schopná dospět k lepšímu kompromisu, než který před ní leží na stole. Toto už je „plán B“, říká ministr, a žádný „plán C“ neexistuje. Tato smlouva odráží postoje 27 zemí a představuje rovnováhu. Pokud jí neschválíme, mohlo by to ohrozit komunitární princip, na němž Unie v současné době funguje a potenciálně i samotnou EU.

Roche své vystoupení uzavřel s přesvědčením, že Irové budou 12. června hlasovat pro ratifikaci Lisabonské smlouvy. Irové podle něj chápou hodnotu evropského projektu – členství v EU Irsku přineslo řadu výhod – zejména hospodářskou prosperitu a mír. Irové jsou velmi praktičtí a ministr je proto přesvědčen, že pochopí, že řadě výzev, jako je migrace, energetika nebo klimatické změny nemůže žádná členská země čelit sama.

Stanoviska:

Marek Mora, náměstek vicepremiéra pro evropské záležitosti Alexandra Vondry, zdůraznil, že vláda si dobře uvědomuje, že nyní nelze dosáhnout lepšího kompromisu, než je stávající Lisabonská smlouva.

Vláda by ráda, aby byl ratifikační proces ve všech členských zemích dokončen ještě v letošním roce a to mimo jiné proto, že jakékoliv opoždění by komplikovalo české předsednictví, kterého se naše země ujme v lednu 2009.

Diskusi o institucích je třeba ukončit, říká Mora. EU se musí soustředit na své politiky vůči občanům. Právě proto také implementace Lisabonské smlouvy nefiguruje mezi tématy českého předsednictví. Myslíme si, že je třeba se zaměřit na konkrétní politiky (jako je např. energetika, snižování administrativní zátěže, apod.). Mora ovšem připustil, že může dojít k tomu, že se Lisabonská smlouva stane díky okolnostem ve skutečnosti prioritou číslo jedna.

Náměstek vicepremiéra věří, že ČR ratifikuje Lisabonskou smlouvu včas (i když to bude pravděpodobně na podzim), a že jí schválí ze stejného důvodu jako Irsko. Ne proto, že k tomu budeme dotlačeni, ale proto, že budeme přesvědčeni, že to bude pro ČR lepší, říká.

K tomu je ale zapotřebí, aby nad Lisabonskou smlouvou proběhla ještě veřejná diskuse. Senát tuto diskusi musí absolvovat a je proto podle Mory pochopitelné, proč nyní Smlouvu poslal k Ústavnímu soudu.

Předseda senátního Výboru pro záležitosti EU Luděk Sefzig (ODS) uvedl, že řada poslanců a senátorů, kteří o smlouvě budou rozhodovat, si není jistá, zda Lisabonská smlouva bude pro ČR přínosem. Naše exekutiva Lisabonskou smlouvu sice podepsala, ale bylo to také díky tomu, že zavádí oboustrannou flexibilitu a národní parlamenty se budou moci zabývat otázkou subsidiarity. Všechny tyto kontrolní mechanismy jsou ale nevyzkoušené a podle senátora je otázkou, zda budou účinně fungovat i v praxi.

Na adresu nedávného zaslání Lisabonské smlouvy k Ústavnímu soudu Sefzig uvedl, že nejde o nechotu smlouvu podepsat. Nemáme snahu dobré procesy brzdit, dodal. Chceme ale přenést spoluodpovědnost na všechny pilíře – vláda, parlament, ústavní soud. Byla by chyba, kdybychom tento nástroj nevyužili. Ústavní soud řekne, za jakých okolností lze Lisabonskou smlouvu přijmout.

Alena Gajdůšková, předsedkyně senátorského klubu ČSSD, uvedla, že její klub je přesvědčen o tom, že nebylo nutné posílat Lisabonskou smlouvu k Ústavnímu soudu. Věří ale, že pokud se nějaké třecí plochy objeví, horní komora českého parlamentu je bude schopna rychle zapracovat do ústavního pořádku. Kvůli předsednictví by bylo lepší, aby byla smlouva schválena co nejdříve, říká senátorka.

Soňa Paukertová, předsedkyně senátorského klubu KOD, uvedla, že v Lisabonské smlouvě její klub nevidí pro občany ČR žádnou hrozbu. „Respektujeme ale právo kolegů obrátit se na Ústavní soud,“ řekla dále a dodala: „Věřím, že k ratifikaci dojde“.

David Macek, místopředseda KDU-ČSL, uvedl, že senátoři jeho strany se rozhodli podpořit odeslání k ústavnímu soudu. Nechceme ale přenést odpovědnost na někoho jiného tím, že to pošleme ústavnímu soudu?, ptá se.

Jiří Čáslavka, předseda zahraniční sekce Strany zelených uvedl, že Zelení jsou pro co nejrychlejší schválení, když už smlouva byla k Ústavnímu soudu odeslána. Vyjádřil ale naději, že budou-li ve smlouvě nějaké nesrovnalosti s českým ústavním řádem, politická reprezentace dostatečně rychle příslušné zákony upraví. Upozornil také na skutečnost, že odhalením případných nesrovnalostí se ČR může dostat do časových potíží před českým předsednictvím.